Aspergerův syndrom

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Podtitul: mimořádní lidé – mimořádné výkony Kniha se zabývá dvaceti významnými historickými osobnostmi, jež s velkou pravděpodobností trpěly mírnou formou autismu, konkrétně tzv. Aspergerovým syndromem. Jsou to umělci, státníci, filozofové i vědci: Michelangelo Buonarroti, Filip II. Španělský, Isaac Newton, Jonathan Swift, John Howard, Henry Cavendish, Thomas Jefferson, Vincent van Gogh, Eric Satie, Bertrand Russell, Albert Einstein, Béla Bartók, Ramanudžan, Ludwig Wittgenstein, Alfred Kinsey, Simone Weilová, Alan Turing, Patricia Highsmithová, Andy Warhol, Glenn Gould. Autor naznačuje, že současný zájem o Aspergerův syndrom by mohl pramenit z nezachytitelného prvku výstřednosti, skrývajícího se v každém z nás. Lidé trpící Aspergerovým syndromem mívají často pocit, jako by zde na Zemi byli cizinci, jako by se ocitli na nepravé planetě; přesto mnohdy dosahují významných úspěchů....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/175014/aspergeruv-syndrom-175014.jpg 3.34
Orig. název:

Asperger's Syndrome And High Achievement: Some Very Remarkable People (2005)

Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika
Vydáno:, Triton
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Aspergerův syndrom

Přidat komentář
Insilvis
18.12.2015

Ne snad, že by jednotliví lidé nebyli zajímaví - to určitě jsou. Ale kniha jako taková příliš zajímavá není. Vlastně je téměř zbytečná - o Aspergerově syndromu, ani o jednotlivých osobnostech se mnoho nedozvíte. V podstatě by ji klidně nahradil titulek: TITO LIDÉ MĚLI PRAVDĚPODOBNĚ AS, za nímž by následovala dvacítka odkazů na biografie na wikipedii (i když některé z nich jsou patrně zevrubnější, než ty Jamesovy). Vlastně by bylo možné titul nahradit názvem "Výstřednost" a k tomu ad hoc vybírat jakékoli historické osobnosti odlišující se od normálního chování. Typické také je, že autor v závěrečném shrnutí triviálně uvádí šestici základních kritérií (vesměs vágní formulace jako "dodržování stereotypů" nebo "stravující, přísně vyhraněné zájmy"), které pak poněkud triviálně a mechanicky aplikuje coby zaštiťující diagnózu. I když přijmeme takhle pochybný přístup, musí nás zarazit, kterak autor daná kritéria využívá zcela svévolně, podle toho, jak se mu to hodí: jednou je důkaz pro AS nedostatek humoru, jindy zemitě vtipkující povaha, jednou je to špatná paměť, jindy naopak výborná, jednou mají verbální schopnosti špatné, jindy naopak dobré - všechno je důkaz. Místy se uchyluje k třeskutě průkazným záznamům, na způsob "Gouldův humor byl hlučný, smích chichotavý". Uvádí "přísně vyhraněné zájmy" jako výtvarné umění u Warhola, přírodní vědy u Cavendishe nebo Newtona či Einsteina, Malování a sochařství u Michelangela, úřední činnosti u Filipa II. ...že předtím u jednotlivých profilů sám uváděl, že dotyčné zajímaly také jiné věci, třeba malířství (Filip II.), hudba (Cavendish, Einstein) atd., to už je zřejmě nepodstatné. Nehledě k tomu, že v tomto konkrétním případě raději vůbec nezmiňuje třeba Russella, jehož zájmový záběr byl naopak obrovský - toho ale zase uvádí jinde jako příklad, že osoby s AS mají problémy s citovými pouty... No prostě takhle teda ne. Nejde o to, zda dotyční měli či neměli AS - většina zřejmě měla, nebo byla alespoň někde poblíž na diagnostickém spektru, koneckonců tam se nachází kdekdo - ale celé je to dost odbyté a nepodložené.

padola
09.12.2013

Zajímavé nahlednutí do osobního života velkých osobností.