Král Krysa
James Clavell
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544/mid_kral-krysa-5rb-544.jpg
5
2207
278
Asijská sága série
< 4. díl >
Král Krysa (King Rat) je první román Jamese Clavella z roku 1962. Děj se odehrává během druhé světové války a popisuje boj o přežití britských a amerických válečných zajatců v japonském zajateckém táboře v Singapuru. Do příběhu se promítly Clavellovy vlastní zážitky z tříletého pobytu v nechvalně proslulém zajateckém táboře Čangi. Clavell byl jedním z 10 000 přeživších z původně 150 000 vězňů. Jedna z hlavních postav, Peter Marlowe, je autorovým alter egem. Kniha samotná velmi věrně popisuje japonskou mentalitu v době války. Jejich krutost a odhodlání za každou cenu dodržet daný rozkaz dělaly z japonských zajateckých táborů nejhorší a nejtvrdší místa tohoto druhu. Za těchto okolností se ze zajatců stali lidé, kteří už vlastně lidmi ani nebyli. A mezi nimi muž, který i tam dokázal žít. Říkal si Král a králem i byl. Ostatní zajatci ho nenáviděli, avšak také ho potřebovali. Jeho schopnost opatřit nebo prodat nebo sehnat cokoliv, včetně jídla nebo léků ho chránila. Až přátelství s Peterem Marlowem, anglickým důstojníkem, mu ukázalo, že nejen peníze mohou obohatit život. První američtí důstojníci, kteří dorazili po japonské kapitulaci do Čangi, nechápali, jak mohli tito lidé přežít. A zajatci, kteří se tolik let těšili domů, měli najednou strach, strach z budoucnosti, strach z návratu domů. A nejhorší šok to byl pro Krále, pro člověka, který byl v táboře téměř bohem a tam venku nebyl nic, bez domova, bez přátel, zlomený a sám. Tři a půl roku strávených v Čangi podkopalo fyzický i psychický stav zajatců. A přesto přežili… Přestože je kniha řazena do kategorie beletristické četby, její výpověď je založena na reálné existenci množství podobných zajateckých táborů. Autor dokázal (snad díky vlastním zážitkům ze zajetí v Čangi) dodat knize přesně tolik autentičnosti. Kniha se svým způsobem staví proti odsudkům nasazení atomových bomb vůči Japonsku, jehož odpor byl rychle zlomen těmito krajními prostředky. V roce 1965 byl román zfilmován.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2003 , Knižní klubOriginální název:
King Rat , 1962
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
"Té noci bylo Čangi prázdné. Zbavené lidí. Ale hmyz zůstal. A krysy. Ty také zůstaly. Pod barákem. A mnoho jich už pošlo, neboť jejich věznitelé na ně zapomněli. Ty nejsilnější však byly naživu."
Syrový vhled do tajů lidského pudu sebezáchovy. Je v pořádku vydělávat na utrpení druhých? Měl bych se cítit provinile, že se mám dobře? Je v pořádku, že se díky svým obchodním schopnostem dokážu přiživit na lidském neštěstí? A co pak, až se z klece dostanu, nebude to naopak moje smrt?
"Adam vládl nade všemi. Byl Král. Až do dne, kdy ho vůle být králem opustila. Pak pošel a stal se potravou pro ty silnější. A nejsilnější byl vždy Králem, nejenom zásluhou své síly, ale zásluhou své chytrosti, štěstí a síly dohromady. Mezi krysami."
(SPOILER)
Tak tahle kniha je hodně silné kafe. Několikrát jsem ji musel odložit, protože mi z ní nebylo dobře. Svět, který nám představuje, je pro nás naprosto nepochopitelný. Svět, v němž špatné a dobré, zlo a dobro, jsou naprosto převrácené. V japonském zajateckém táboře sledujete pouze lidské trosky bojující o svůj holý život. Jen s minimálním přídělem stravy, téměř bez lékařské péče v katastrofálních hygienických podmínkách. Fyzicky zničení, psychicky na prahu šílenství, přesto s vůlí žít dál.
Těmto charakteristikám se ale vymyká jeden zajatec, americký desátník King. Ten jediný na pohled vypadá dobře, je dobře živený, má dobrý oděv. Byl velmi vypočítavý a díky černému obchodu mezi zajatci a strážci dokázal získávat výhody. Ostatní mu jeho postavení záviděli, nenáviděli ho za to, ale na druhou stranu ho také potřebovali a pomáhali mu, protože z toho sami měli nějaký užitek. Jakýmsi charakterovým protikladem k němu je další zajatec Petr Marlow. Ten je morálně nezkažený, naopak velmi počestný. Mezi oběma však vznikne zajímavý vztah, i přestože jsou oba tak rozdílní.
V této knize je navíc mnoho témat, která v jiných válečných románech nenajdete. Už samotné téma japonského zajateckého tábora je pro nás dosti exotické. Přidanou hodnotou románu jsou určitě témata: odlišnosti mezi Američany, Angličany a Australany, téma homosexuality a transsexuality v armádě.
Velmi silný je i závěr románu, kdy přichází naděje v podobě konce války. Ta je ovšem už na začátku promíchána se strachem. Američané použili nový typ bomby a totálně zlikvidovali Hirošimu a Nagasaki, zajatci mají tedy oprávněný strach z toho, že se Japonci pomstí právě na nich. A nakonec ani ohlášená kapitulace Japonska nepřinesla kýženou radost. Závěr knihy vám totiž odkryje, jak nesnadné je vrátit se po letech takového utrpení zpět do života. Ač je nakonec tábor skutečně osvobozen, rozhodně nečekejte žádný happy end.
Pokud si tuto knihu přečtete, slibuji vám silný zážitek, na který dlouho nezapomenete.
Krále Krysu rozhodně řadím na seznam svých nejoblíbenějších knih, je to poutavé čtení a věrně popisuje obraz japonské mentality, která je od té naší velice vzdálená, ale rozhodně stojí za to ji poznat.
Za poslední dobu asi nejlepší kniha, kterou jsem četla. Čtivá, poutavá, dojemná (tedy pro mě) ... no prostě úžasná a určitě doporučuji.
Nemám žádnou kritiku. Bylo to skvělé. Nejlepší byly scény s tím, jak se všichni podváděli navzájem. Sarong, plížení se do vesnice, nechutnosti jako např. sněť v ruce, po osvobození chtěli jíst rýži místo chleba a brambor a Král je smutný. Gay a trans postavy. To jak je Petr ve všem skvělý, ale zároveň strašný idiot vůči právě oněm postavám. Číňan Čeng San.
Dobře, přecejen nějakou kritiku mám: Postava Greye. Zatímco všechny ostatní charaktery nebyly vůbec černobílé, a všechny jejich činy a myšlenkové pochody dávaly v dané situaci dost smysl, on byl prostě idiot, nebo to znělo, jako že z něj autor vysloveně toho idiota, kterého všichni nesnáší - zaslouženě, udělat chtěl, a není tam za tím (nebo pro mě, já se do toho vžít nedokážu) žádná reálná motivace. Kdyžtak mi to prosím někdo osvětlete.
"Adam vládl nade všemi. Byl Král. Až do dne, kdy ho vůle být králem opustila. Pak pošel a stal se potravou pro ty silnější. Nejsilnější byl vždycky Králem, nejenom zásluhou své síly, ale zásluhou své chytrosti, štětí a síly dohromady. Mezi krysami."
Je mi z téhle knihy tak úzko...
Jak strašné to muselo v Čangi být! Nelidské podmínky, chudá strava v minimálním množství, žádné soukromí, žádná hygiena, žádné zábrany. Díky této knize se asi budu o tematiku zajateckých táborů více zajímat.
Kniha je psána velmi čtivě, syrově a věcně, autor se nesnaží nic zatajovat, prostě jak to tam bylo, tak to tam bylo. A Clavellovi se to věřit dá, když v Čangi sám pár let prožil! Postavy mi hrozně přirostly k srdci a stejně jako jim, i mě najednou bylo líto že je konec dnům v táboře a že všichni začnou nový život který třeba nebudou schopni žít, protože je ta tři léta k nepoznání změnila, protože se z nich stala takřka zvířata, ačkoliv oni sami si toho vědomi nebyli. Neubránila jsem se pocitu, že by jim snad v Čangi bývalo lépe...což je asi hloupost, ale zvyk je zvyk, ať je sebenepříjemnější.
A tak strašně ráda bych věděla, jak to bylo dál: jestli se Král a Petr ještě někdy setkali, jestli Mac nakonec našel svou ženu, jak dopadl Gray, jestli ještě někdy slyšeli o Larkinovi...jak já bych to chtěla vědět! A přitom se to nikdy nedovím, můžu se jen dohadovat...
Kniha na mě opravdu silně zapůsobila, a to zejména poslední dvě kapitoly. Všechno mluví v její prospěch: zajímavé téma (místo obvyklé Evropy se děj odehrává v Asii), skvělý styl psaní, věrohodné postavy, spoustu nezapomenutelných okamžiků a celá ta atmosféra ze které čiší touha přežít - nemohu jinak než vřele doporučit.
Zde vyhrával jen ten silnější, chytřejší a odvážnější. A to byl Král. Mezi krysami.
Jedno velké bravo! Psychologický román o zajateckém táboře. Takhle čtivou, napínavou, nepředvídatelnou, ale zároveň dobře stravitelnou knížku jsem snad v rukou ještě neměla.
I taková drobnost, že vedlejší postavy byly jednoduše, ale jednoznačně popsané a člověk se v nich nezamotával.
Hodně mě bavila autentičnost vyprávění, ten život tak prostě byl a autor to uměl suverénně předat.
Určitě se chystám na jeho trilogii, tenhle styl psaní mě velmi zaujal.
Čteno znovu po 2 letech, a stále stejně skvělé. V knize je ukázána snaha o přežití vězňů zajateckého tábora, jejich pocity a starosti. Jsou zde uvěřitelné postavy, a jejich vnitřní monology jenom dokreslují to, jaké to muselo být peklo.
Konečně mám přečtenou kompletní Asijskou ságu od Clavella. Jen je škoda, že jsem si Krále krysu nedal před Vznešeným domem, abych si lépe vychutnal další osudy postav ze zajateckého tábora Čangi. Rozhodně zajímavý příběh, který se překvapivě netočí kolem žádného velkého pokusu o útěk, ale jde hlavně o přežití. Každodenní rutina, nepřátelství dozorců či okolního prostředí a možnosti, jak se vším naložit.
Vynikajúci opis života v tábore, každodenný boj o jedlo, postavenie, česť, odporúčam...
Fascinující četba. Další doklad toho, co člověk dokáže, když už si tisíckrát myslí, že právě přichází konec... A taky že nikdo není černobílý. V japonském zajateckém táboře Čangi živoří tisíce koster potažených kůží. Svaly, maso, špeky... to vše dávno zmizelo. Myšlenky se soustředí na jediné. Jak přežít. Co jsou tyto soužené kostry ochotny zaplatit za přežití? Za jídlo, za léky, za naději. Kdo je ten dobrý a kdo zlý? Mravokárce, který srší nenávistí, vykořisťovatel a překupník coby vážená osoba a přítel...? Čeho jsme ochotni se vzdát kvůli přežití? Co jsme ochotni udělat? Kdo a jak nakonec přežije?
James Clavell v této své nejniternější zpovědi odpovídá na všechny tyto otázky. Těžko uvěřit, že to on sám byl jednou z oněch koster, jeden z přeživších, jeden z těch, co nepřišli ani o život ani o rozum. A měl k tomu dost dobrých příležitostí. A přitom z autora ani jeho alter ego nesrší zloba a nenávist vůči jeho věznitelům. Pouze respekt. Vždyť sám přece byl poraženým vojákem. Nesmírně lidský román. Král odchází, krysa zůstává.
Opravdu dobré čtení, rozsekal mě teda hlavně jeho samotný závěr. Ta bezmoc postav, nejistota, obavy z budoucího byly takřka hmatatelné a nebyl to vůbec příjemný pocit.
Těžko jsem se loučil s Petrem a Králem, s jejich mikrosvětem a životem v něm. Možná mě přirostli k srdci, protože jsem knihu četl velmi rozvláčně (netrávil jsem tolik času v MHD a byl na HO v rámci opatření proti cov-19) , každopádně jsem ji nečetl naposled.
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Bohužel tak trochu ve stínu slavnějšího Mostu přes řeku Kwai. Rozhodně neprávem.
"Zítřek neexistuje. Existuje jen přítomná chvíle." - James Clavell
James Clavell, na základě svých vlastních zkušeností ze zajateckého tábora, vybudoval ve svém nejslavnějším románu společenství lidí, kteří byli zahnáni do kouta a ve velké většině přišli vinou příšerných podmínek k životu o lidskou důstojnost. Král Krysa není knížka o tom, jak se neposrat, když dostanete úplavici nebo jak si zvyknout na zablešené postele. To je totiž zcela nemožné.
Pojednává o lidech, jejichž vůle žít zvítězila nad slabostí jejich vlastních těl. Představuje nám je s jejich přednostmi, chybami, vzpomínkami a hlavně v jejich smradlavé, bezútěšné realitě boje o jakoukoliv drobnou výhodu a naději. A my, čtenáři, hodnotíme jejich činy z pohodlí domácích křesel a ptáme se, diskutujeme o tom, která z postav se chovala správně, co je morální a sympatické.
To, co chybí vojákům v japonském pracovním táboře, nám autor servíruje v menu all-inclusive. Krmí nás vybranou pochoutkou světové literatury. Bufetem životních otázek a odpovědí, které nemůžeme naleznout, dokud si dané peklo na zemi sami nezažijeme.
Král je mrtvev, chutnal skvěle.
Četl jsem jí už dávno, ale je to opravdu povedená knížka. Velice zajímavý pohled na přežívání a přežití v zajateckém táboře. Co vše je a schopen člověk udělat pro hlavně vlastní přežití. Doporučuju.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) prvotina zfilmováno zajetí Singapur zajatecký tábor váleční zajatci
Král KrysaKniha Král Krysa je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 3 119x |
| Čtenářské výzvě | 258x |
| Doporučených | 389x |
| Knihotéce | 893x |
| Chystám se číst | 913x |
| Chci si koupit | 141x |
| dalších seznamech | 26x |
(SPOILER) Metafora na život, a na to, že prežijú iba najsilnejší. Darwin to vedel a aj Clavell to vedel aj vďaka jeho smutnej skúsenosti zo zajateckého tábora počas 2. svetovej vojny. Perfektná ukážka ľudskosti aj neľudskosti, relativity dobra a zla, diktatúre a liberalizme - túžbe po slobode v najhorších podmienkach a veľa pre ten kúsok slobody riskovať. Aj keď len sčasti obraznému kúsku slobody (Kráľovo "impérium") alebo reálnemu (a nedali si povedať s tým rádiom!). V každom ohavnom režime, či vo všetkých formách väzenia, cez drobné trhliny bude presakovať odpor a rebelanstvo - ktoré môžu inšpirovať iných a viesť k prevratu. Minimálne v postoji, či bojovať alebo sa skôr odovzdať a nechať sa unášať prúdom. Kráľ nešiel s prúdom, zariadil si to inak. V pekle si vytvoril "eseróčku" a našiel dieru na trhu. Prečo nie? Nereprezentoval zrovna krajného socialistu, ale to je aj tak iba slovíčko, jednoducho chcel prežiť ako najlepšie vedel. Nestelesňoval iba oportunistu a šmelinára, ktorý sa chopil príležitosti, ale najmä silu ducha a inšpiráciu pre ostatných. Nenávideli ho a závideli mu, ale prečo? Preto, že konal nemorálne v nenormálnych podmienkach alebo pretože mal na to "gule" a šikovnosť a ostatní ju nemali? (a z toho plynúce výhody, pochopiteľne). Myslím, že aj pokrytec Grey ho nenávidel pre tú druhú možnosť. Bolo správne, že iní hladovali a on a jeho kamaráti (ktorí vďaka nemu mali viac ako všetci v tábore, a ktorí sa, ako to býva, mu nakoniec obrátili chrbtom) nie?
Kráľ a Peter Marlowe boli veľmi príťažlivé postavy, ktoré možno navzájom predstavovali silný kontrast, ale cez to všetko boli priateľmi (aj keď ten záver ma mrzí), ktorí sa navzájom vždy podporili a ťahali za jeden povraz. To sa mi na všetkom najviac páčilo, že medzi toľkou závisťou, špinou, hladom, zúfalstvom, falošnosťou, smrťou a vojenskými hodnosťami vynikalo priateľstvo.
"Choď si ľahnúť a netráp sa. Ja sa už postarám"
Peter Marlowe neisto vstal (...), Preboha, pomyslel si Kráľ trpko. Myslí si, že by som ho nechal v štichu, že by som nič nespravil, keby mi nenasadil nôž na krk. Kristepane, Peter, pomohol by som ti. Samo. Aj keby si ma nedržal za gule. Boha. Si môj kamarát.