Asijatka v Česku

Kaleidoskop poznámek, příběhů, informací a vzpomínek. Pokud nečekáte souvislý příběh, nebudete zklamaní.

I když v Česku žije už několikátá generace Vietnamců, nahlédnout blíže do jejich komunity, zvyků a myšlenkového nastavení, se stále plně nedaří. Po několika filmových pokusech by mohla být jednou z prvních vlaštovek i kniha Asiatka v Česku, jejíž autorkou je blogerka Trang Do. Autorka pochází z generace, která se sice narodila ve Vietnamu, ale do Česka přijela ve velmi raném věku a západní identitu vnímala mnohem silněji, než její rodiče.

Příběh Trang Do nám ukazuje vše, co jsme si o Vietnamcích mysleli. Stánek v Rozvadově, rodiče pracující od rána do večera, sociální vzestup od chatrného stánku ke kamenné prodejně. Dospívání v devadesátkách je však komentováno z česko-vietnamské perspektivy, nadto s břitkým humorem a vtipnými popkulturními jazykovými vsuvkami.

další z řady příkladů, že konverze blogu do knižní podoby není dobrý nápad: kniha vyžaduje uzavřenou kompozici, strukturu obsahu a vůbec...,
z každodenního setkávání se s Vietnamci jsem sice pochytil víc, než jsem se tady dočetl, ale autorce fandím a hanbím se za to buranské tykání, kterého se Češi ani po třech dekádách nezbavili

Bylo pro mě zajímavé nahlídnout do vietnamské komunity u nás a musím podotknout, že hodně postřehů bylo pro mě nových, byť Vietnamce potkávám už od 80.let. A Trang Do vše popsala pro nás domorodce trefně, srozumitelně až polopaticky, protože hodně času strávila i v české rodině.
Kniha je psaná chronologicky od dětství až do dneška. Není to typická biografie. Obzvláště v druhé půlce jsou konkrétní kapitoly na různá témata jako vietnamské restaurace, jak moc jsou Vietnamci pověrčiví, milují karaoke nebo třeba kapitola věnovaná rodnému Vietnamu nazvaná Země nekonečného klaksonu.
Rozhodně stojí za přečtení.

S Vietnamci setkávám, v práci na VŠ se studenty i pedagogy vietnamského původu. Byla jsem ve Vietnamu a viděla jsem na vlastní oči paní děkanku Vš zpívat karaoke. Tím se nechlubím, píšu to proto, že i tak pro mě kníha bvla velmi zajímavá. A do večerky chodím, mají tam nejlepší ovoce a zeleninu v docházkové vzdálenosti.
Autorka psát umí.

Pamatuji se , že v sedmdesátých letech jsme v základní škole " vybírali peníze na Vietnam". Moje první seznámení s vietnamským národem. Léta plynula a přesně, jak to autorka popisuje, jsem vnímala vietnamské spoluobčany. Viděla jsem pilné, zaměstnané, skromné lidi. Ve škole s jejich dětmi nebyly problémy a nyní vyrostla generace vzdělaných lidí. Knížka se moc povedla.

Skvělá kniha, opravdu super vtipné čtení. Autorčin blog úplně neznám, tudíž pro mě byly všechny informace úplně nové a velice zajímavé. V knize se dozvíte vše, co jste věděli či nevěděli o Vietnamu, Vietnamcích v České republice, no prostě vše, co vás v této souvislosti napadne.

Autorka má úžasnou slovní zásobu, možná to je i díky tomu, že pracuje v marketingu.

Nevěděla jsem, že vietnamské rodiny dávají své děti přes pracovní týden na výchovu do českých rodin. Ale jelikož opravdu hodně pracují, tak asi ani není jiná možnost a děti se naučí dobře česky.

Žije zde již další generace Vietnamců, mladí lidé se snaží již žít trochu jinak než jejich rodiče a prarodiče, ale společnou vlastnost mají všichni, úctu k rodičům a vděk za to, jak se pro ně obětovali. Což je ale zároveň trochu svazuje v té jejich touze vymanit se ze zajetých kolejí.

Vietnamské děti si často alespoň na pár let vybírají české jméno, aby to bylo pro okolí jednodušší. Moc mě potěšilo, že autorka byla Lenka :-) Celkově vietnamská jména jsou velice složitá, jejich sestavování, skládání, ale je zajímavé o tom číst.
Stejně tak je zajímavá jejich záliba v karaoke :-)

Nemám ráda stereotypy, které u nás o Vietnamcích kolují a stydím se za své krajany, kteří ve večerce Vietnamcům tykají.

Nevím, jestli se autorka také nějak angažuje v cestovních ruchu :-), ale po přečtení knihy bych moc ráda navštívila Vietnam nebo se alespoň poprvé v životě (ano, jsem ostuda) podívala do Sapy. Svět vietnamské kultury a gastronomie mě díky knize opravdu nadchnul.

A dobře, přehodnotím kupování rýže v pytlících :-D