Asfalt
Štěpán Kopřiva
Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují. Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka - ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne. Pět žoldáků proti celému peklu. Noe může rovnou začít stloukat nový škuner. Protože tenhle svět utone v krvi.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla tedy opravdu efektivní brutalita. A to je přesně to, co jsem v knižním titulu snad ještě nezažil. Knihu jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu naprosto geniálně interpretovanou Ludvíkem Králem. V jeho podání ty démony i členy Kuffenbachova komanda úplně vidím. Obzvlášť jsem si oblíbil jeho chraplák, když mluvil hlasem Chorozona nebo Baalzebula.
Ta vize pekla (a vlastně i nebe) je naprosto ujetá a chytlo mě to hned od začátku. Že budou lidé po smrti používaní jako stavební materiál pro všechno a že asfalťáci se dokážou zregenerovat i z většinou smrtelných zranění, to je nápad hodný nobelovky. Psané je to sprostě prostým jazykem s morbidním humorem, s ničím se tu nikdo nesere a jede se svižně od začátku až do konce, pořád se tu něco děje. Humor je téměř bez výjimky hodně povedený, až jsem se smíchy za střeva popadal.
Co se mi nelíbilo, tak práce s časem. Že by toho tolik stihli za pouhé dva dny, tomu se mi nechtělo moc věřit. Obzvlášť když čas plyne po sekundách, ale jakoby byl zpomalený (hlavně ke konci). Ale to vlastně nakonec vůbec nevadí.
Všechny postavy, od nesmrtelného übermensche Kuffenbacha, přes sviňáka drsňáka Ostranskiho, neortodoxního doktora Holofausta (s neodmyslitelnou polní lopatkou), neohroženého spolehlivého Vorošilova až po nováčka pako Lamberta, jsem si oblíbil, i když každého jinak (jak jinak, když jsou každý jiný). Ale i záporáci jsou skvělí - zmiňovaní Chorozon (fenomenální, fascinující!) a bzuk Baalzebul jsou jen špička ledovce - máme tu Vanderbergerovou, Sitriho, Alici, knížete Astarota a mnoho dalších. A všichni hláškují v takové kadenci, že by se na to hodilo také nějaké trefné přirovnání, jakých se najde v knize spousta, většinou dokonale padnoucích a k zasmání.
A ten děj, který se nedá předvídat. A ty bezvýchodné situace, ze kterých se nakonec vždy východ za určitou cenu najde. A ty myšlenkové pochody postav. A ty nečekané smrti. A ty různé nechutné výjevy (pro slabší povahy asi nestravitelné). A ty krvavé lázně. A tolik akce! Neskutečné. Divím se a jsem neskutečně rád, že nějaké nakladatelství vůbec takovouhle knihu vydalo a tleskám autorovi za jeho pohled do světa krve, kostí, vnitřností a smrti, hodně smrtí, bodycount maximum. Nevím, co k tomu víc napsat, jsem prostě nadšený.
PS: kdybych jednou měl finance (pro jistotu neomezené) a schopnosti natočit film (předem bych mu dal rovnou přívlastek "kultovní"), šel bych do tohohle.
Fascinující a svým způsobem i geniální. Nelituju, že jsem přečetla, znovu však popravdě číst nebudu. Ze záčátku jsem si musela zvyknout autorův styl (vyprávění v přítomném čase), jeho profese scénáristy je na rukopisu knihy hodně znát. Začetla jsem se až ve chvíli, kdy se komando ocitne v pekle. Místy mě kniha bavila, místy nudila, překvapila, občas mi děj přišel chaotický a já se ztrácela, závěr "překombinovaný" (a nejsem si jistá, zda jsem ho vůbec pochopila).
Oceňuju nápad/y, charaktery a psychologii postav, nejen členů komanda. Ze všeho nejvíc mě bavily pasáže psané kurzivou. V podstatě jsem knihu četla jen kvůli nim.
Doporučení: nic pro útlocitné povahy, ozvlášť pokud to, co čtete, vidíte rovnou před očima v živých barvách. Není nouze o brutální, násilné, až nechutné pasáže, mučení - tohle být film, mám furt zavřený oči. Vzhledem k počtu stran zároveň doporučuju číst tehdy, máte-li na čtení víc než hodinu času denně.
Vlastně nevím, jak knihu hodnotit. Místy mě bavila na 100 %, avšak po dočtení se nedostavil takový ten "wow efekt". Nicméně naprosto rozumím nadšení ostatních. Asi jsem fakt na tuto knihu moc cimprlich. Kniha je totiž jistým způsobem skutečně naprosto jedinečná.
Sakra, kdybych necetl (o dost novejsi) Inferium od Bureše, asi by se mi Asfalt libil vic. Bohuzel, obe knihy maji podobne tema, Inferium je ale kratsi, udernejsi, a mnohem vtipnejsi.
Já právě dočet podruhé a zážitek ještě větší než napoprvé. Od začátku až do konce jsem se ani na vteřinu nenudil. Ani stránka není napsaná zbytečně! Super originální příběh, hlášky, dějové zvraty.. Nesrovnatelně kvalitnější než třeba Kulhánek, Kotleta apod. Škoda že autor píše tak pomalu a nenapíše toho víc..
Nápad by nebyl špatný, ale zpracování pokulhávalo. Knize by prospělo zkrácení a seškrtání"vaty'. Takto působí děj příliš rozvláčně.
Některé hlášky byly vtipné. Některé scény byly akční. Některé nápady byly fakt dobré. Stejně tak atmosféra. Nicméně příběh z větší části nedával smysl, motivace některých postav nedávala smysl, konec nedával smysl. Půlka knížky bylo zbytečné natahování a kecy Chorozona mě upřímně vytáčely. Takže shrnuto takový průměr.
Brak.
70%procent knihy jsou jen pseudo drsné hlášky bez jakéhokoliv smyslu, pointy, vlivu na příběh (pokud ho v tom šumu nesmyslů najdete) už kvůli tomuto detailu mě kniha přestala bavit už po 120 stránkách kdy jsem se nedozvěděla nic nového z příběhu. Je to jeden z těch případů kdy se autor snažil tak moc až to přepísk. Kulhánek je lepší. Nápaditější, chytřejší... Pro milovníky mizerné zábavy bez úrovně to je fajn.
Taaaaak, co teď? Brutus hnus střídá humus flus! Originální, zkažené, odvážně drastické a hlavně POMALÉ TEMPO. Když o tom přemýšlím, asi to tak vlastně musí být, jak jinak si vychutnat mučení od prvotřídního Chorozona, pana Pudinka? A co se dá zažít v pekle za 48 hodin? Celých 600 stran. :-) :-) :-)
"Karen dostala po hlavě letuškou. Ječící, hořící letuškou. Poměrně těžkou. Kde jsou ty časy, kdy tuhle práci mohly dělat jenom anorektičky?"
DOOM na sedatívach, len s lepším príbehom. Rukopis sa mal dostať k svedomitejšiemu editorovi, ktorý by nekompromisne osekal abnormálne rozťahaný dej a záplavu infantilných vtípkov. Aj na posledných stranách ma neopúšťal pocit, že záver je vzdialený ako horizont. Nápad fajn, spracovanie mizerné.
Byla to tedy parádní jízda peklem s úžasnou dávkou fantazie, plná promyšlených zápletek, dějových zvratů a doslova napěchovaná rozličnými kusy tkání ve všech myslitelných podobách, svrchu okořeněná nekorektním humorem. Paráda!
Trochu mně to sklamalo nebylo to špatný 80%, ale konec nic moc, 600 stránek a konci chybělo to krásný žili spolu už furt. Ale to že sem to přečet nelituju.
Kuffenbachovo komando se na své poslední misi postaví proti samotnému peklu. A to doslova. Postavy jsou skvělé, děj má nápad i spád a vyprofilované peklo zkrátka nemá chybu. Tisíce zbraní, hektolitry krve, asfalťáci, démoni, a poměrně rychle ubíhající příběh, který přímo svádí k tomu zaposlouchat se při čtení do kapel jako Slipknot nebo Disturbed (Což vřele doporučuji)
5/5
Autor má docela všeobecný přehled, či zda to hrabal na netu, nevim. Kazdopadne ,kurevsky dlouhé-to teda jo! Dej sic fofrem odbíhá, ale stejně jsem čekal asi něco víc.Trosku mi točily chyby a zrovna u konce ,kde bych je nečekal, třebas počty končetin,ale to bych už prozrazoval příběh.
Tato parádní krvavá jízda peklem patří k mé tradiční četbě o svátcích vánočních. Opět se konalo nadšení, užila jsem si setkání s oblíbenci a vychutnala drsné hlášky a scény. Akční děj a moje fantazie mě ani chvilku neponechaly nudě.
Je pravdou, že moje první čtení i když jsem byla nadšena, tak jsem byla i trochu ztracena v ději a konec mi přišel divný. Ale když to čtu už poněkolikáté, tak si pekelný svět užívám. Oceňuji nápady, asfalt (jako stavební materiál a výtvory z něj), vtipnost, slovní zásobu a celkovou propracovanost. Jména se mi už nepletou a konec mi přijde skvělý.
Začátek klidně přeskočte začněte až klidně v pekle. Tam se rozjede pořádný vodvaz, který vás bude hodně bavit. Jen ten konec byl prostě takový divnej.
Za mě opravdu velký špatný. Přijde mi, jako kdyby autor vzal generátor náhodných slov a hodil to na papír. Kniha mi byla doporučena na základě Panského klubu, že je to stejný bizár. To možná je, krev i střeva se valí všude, ale to je možná to jediné, co bylo v knize fajn. Na straně 300 knihu odkládám... Tohle není autor pro mě.
„První úder utrhne Kuffenbachovi obličej.
To není dobrý začátek.“
Když pominu on-line konzumované „Aktivní olovo“, byl pro mě „Asfalt“ důkladnějším seznámením s tvorbou Štěpána Kopřivy. Uplynulých téměř 10 let výrazněji nerozptýlilo vzpomínky na pekelnou cestu Kuffenbachova komanda. Užila jsem si ďábelskou porci zábavy a užila bych ji ještě víc, kdyby byla o 150–200 stran kratší. Málo platné, 640 listů naplněných převážně šploucháním krve, čvachtáním vnitřností a praskáním kostí je prostě příliš. Šetřit se dalo i s drbáním o filmech, režisérech a hercích, co člověku moc neřeknou, pokud se hlouběji nezajímá o kinematografii (například můj drahý musel být v těchto pasážích úplně mimo mísu).
Vyhovoval mi přístup, kdy se děj tříštil mezi více osob – různorodost umožnila vybrat svého oblíbence (doktor Holofaust a Chorozon bavili cynickou Metlu nejvíc).
„Ostranského povaha a omluva jsou něco jako hmota a antihmota. Kdyby měl z úst vypustit jediné slovo omluvy, explodoval by vesmír. Minimálně ten jeho.“
Zápletka překvapivě nebyla tupá, má v sobě zubaté ostří postřehů a úvah - nepřevratných, přesto jde o přidanou hodnotu.
Srovnání s Kulhánkem, otcem subžánru v českých končinách, Kopřiva bez problémů ustál, v některých ohledech mi připadá dokonce i lepší, variabilnější. A jak už teď vím, autorova tvorba zraje jako víno, jeho knihy se zařadily k mnou vyhledávaným. 75%
Už je to nějaký čas, co jsem knihu dočetl, ale pořád mi nepřestává rezonovat v hlavě. Takže pokud byste se mě zeptali: „Hele, jakou knížku si mám přečíst?“ první, co bych jako řádný katolík měl říct, je Bible, místo toho ze mě zcela automaticky vyletí: „Asfalt vod Kopřivy!“
A proč? Protože je tam úplně všechno. Naprosto geniální jazyková akrobacie, příběhová linka, která tou správnou měrou dávkuje akci, humor i „vážnější“ situace, nechybí napětí tak husté, jako byste se sami ocitli v lisovači, popkulturní odkazy, které nepůsobí násilně a skvěle zapadají do příběhu a nelze opomenout defilé hlášek, které jsou brilantně promyšlené a fungují i v reálném životě („To si namaž kolem řitního adventního věnce“ se stalo mou oblíbenou hospodskou odpovědí). Asfalt prostě patří do zlatého fondu české akční školy a já sám ho stavím na piedestal české fantastiky vůbec. „Moc děkuji, paní prodavačko z Knihkupectví na konci vesmíru, že jste mi tento klenot doporučila.“
P.S.: Ludvík Král dokázal vylepšit dokonalé.
Štítky knihy
česká fantasy česká fantastika české romány
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Kniha Asfalt je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 171x |
| Čtenářské výzvě | 61x |
| Doporučených | 104x |
| Knihotéce | 365x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 6x |
Jedna hvězdička za nápad. Na mě moc brutální, místy až nechutný. Nedočetla jsem to a knihu poslala dál.