Arrowsmith

Román o lékaři, bakteriologu, kterému je věda životní vášní. Autor s dokonalou znalostí prostředí, opřen o radu a pomoc známého autora populárně vědeckých prací Paula de Kruifa, líčí životní a vědecký vzestup mladého, energického lékaře, jenž vynalezeným preparátem zdolá epidemii cholery na tropickém ostrově, a který se musí bránit proti možnému zneužití výsledků svých výzkumů... Vydavatel: Odeon - Praha...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31379/arrowsmith-31379.jpg 3.875
Originální název:

Arrowsmith (1956)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
Hesiona
09.08.2017

Příběh byl pro mě trochu moc upovídaný, ale možná je to tím, že po pěti letech studia už nedokážu normálně číst.
Snad jsem čekala trochu víc humoru.

Myslím, že kniha je do jisté míry nadčasová - člověk si ani neuvědomí, že ji autor psal ve dvacátých letech minulého století.

KnihovniceVěra
24.03.2017

Zpočátku jsem si zvykala na autorův vše-shazující styl, ke studentskému životu se tak nějak hodil. Potom se Martin Arrowsmith stěhoval po Státech a protloukal jedním zaměstnáním za druhým a bylo to občas i zábavné. Avšak postupně byl stále jedovatější a nesnesitelně pohrdající penězi, okázalostí, reklamou, konzumními lidmi, obyčejnými venkovskými lidmi, charitou, náboženstvím, prostě vším kromě exaktní vědy a skoro všemi až na ženu a pár přátel, takže jsem si knihu musela dávkovat maximálně po kapitole denně, abych se tím neotrávila úplně. Když jsem se prokousala do poslední třetiny knihy, našel Martin konečně uspokojující práci v laboratoři, kde se mohl věnovat výhradně vědě a pokusům, a zklidnil se stejně jako autorův sloh. Konec knihy byl strhující, čtivý, nutící k zamyšlení nad nepochopenými hrdiny, nad osudem atd., proto hodnotím na finální 4 *. Román nepostrádá smysl ani po 90 letech.
Kniha byla oceněna Pulitzerovou cenou, ale autor ji odmítl převzít, to je ironie příznačná pro autora i hlavního hrdinu a paradox: mám čtenářskou výzvu „kniha od držitele Pullitzerovy ceny“ splněnou?

KnihyJsouKnihy
13.09.2016

Asi chápu, proč tato kniha má spíše průměrné hodnocení, ale já osobně tuto knihu zhltl od začátku do konce. V jistém smyslu se ztotožňuji s hlavní postavou (lékařem Arrowsmithem) a problémy, které za svůj život řešil, příběh je pro mě až neuvěřitelně aktuální. Profesor Gottlieb bude určitě mou obíbenou literární postavou. Pokud si tato kniha nezasloužila 5 hvězd už jen za příběh a nadhled (až ironii), se kterým ho autor podal, pak si pátou hvězdu určitě zasloužila za svůj konec :D

Kachora
18.07.2016

Uf. Tak tohle mi dalo zabrat. Podle mého soudu to není zrovna ta kniha, která vás bezpracně protáhne příběhem a vy za ní jenom vlajete a nasáváte a stránky ubývají... Alespoň u mě to vypadalo tak, že jsem se zprvu docela snadno začetla, ale pak se objevovaly pasáže, kde jsem hrozně z toho vlaku vypadávala a až na x-tý pokus dokázala naskočit zpět. Zatím se mi to nestalo u mnoha knih, ale u této jsem vážně někdy přečetla pár stran, pak si uvědomila, že nevím, o čem byly, tak jsem to zkusila znovu, výsledek stejný, tak jsem knihu na dny, i týdny, nechala být. Nejdelší pauza, kterou jsem u ní měla, byly asi 3 měsíce, než jsem na ni zase dostala chuť. Nebo spíš dostala sílu ji pokořit. Toho bohdá nebude... :) Co se mě týče, hodně mě z toho "vlaku" vyhazovalo nesmírné množství lékařských termínů (chápu, kniha z toho prostředí by bez toho ani být nemohla a uznávám, dodává to na autentičnosti, jenom je toho vážně hodně občas) a zástupy postav s docela komplikovanými jmény, které jsem se snažila "zažít si", abych se pak neztrácela a marně nelovila v paměti, kdo že to má být, ovšem často už se tam to jméno nikdy neobjevilo, takže to byla zbytečná snaha, a nebo jen tak prolétlo za tak dlouho, že jsem už stejně nevěděla, kdo to byl a jestli měl tehdy nějaký zásadnější význam pro Martinův život, pro knihu. Asi rok jsem se tím prokousávala. Ale teď po dočtení vidím, že to souviselo i s vývojem té postavy. Zpětně mi dochází, že jsem se do toho nemohla zažrat, když vlastně ani Martin nebyl do života zažraný a spíše ho jen tak vláčel. Je to z toho prostě cítit a jak se říká, že musí člověk přesvědčit nejdřív sám sebe, aby přesvědčil druhé, tak tady se to vážně projevuje. Naopak ve chvílích, kdy se do života zase pořádně zakousával, to šlo číst mnohem lépe a i s chutí. A ještě taková nejapná poznámka na závěr - když jsem to dočítala, někde ke konci, když si začal uvědomovat, kým že vlastně je a že se ztrácel sám sobě... hrozně mi k tomu do hlavy lezla písnička od Beyoncé - Running. If I lose myself I lose it all. Nedal se. Pokud jste odolní, nedejte se ani vy a zkuste to. "Bolí" to, ale nakonec to stojí za to.

Taťka Hraboš
14.04.2015

Nějak jsem se do téhle knížky nemohl pořádně začíst. Snad to bylo tím neustálým střídáním situací a míst, nebo proto, že mi úplně nesedl hlavní hrdina - někdy jsem kroutil hlavou nad těmi jeho náhlými myšlenkovými přemety. Ale musím uznat, že tam byly i zábavné momenty a že postavy umí Lewis vykreslit opravdu dobře.

Langosh
09.08.2011

Sem tam dobré pasáže, sem tam nudné, nejlepší a nejzáživnější bylo, když bojoval s morem.

WEIL
28.06.2011

Na svou dobu byla čtivější, než je tomu dnes.

katla
11.11.2010

Od knihy jsem příliš mnoho neočekávala, takže jsem byla spíš příjemně překvapena. Už je to nějaký pátek, co vyšla a tak se to také musí brát....

Kaženka

Tak moc jsem se na tu knihu těšila a tak moc mě zklamala. Příběh mě nezaujal.