Architekt si spomína

Architekt si spomína https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276568/bmid_architekt-si-spomina-fPI-276568.jpg 5 4 1

V prvních kapitolách své autobiografie vzpomíná Vladimír Karfík na dobu svého profesního zrání, zejména na stáže u dvou nejslavnějších architektů té doby: Le Corbusiera ve Francii a Franka Lloyda Wrighta v USA. Dále se podrobně zabývá dobou, kdy byl vedoucím stavebního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. A projekty významných budov a stavebních celků, které byly realizovány nejen ve Zlíně, ale v celém koncernu firmy Baťa v Československu i v cizině. Jeho pozdější působení v Bratislavě je charakterizováno řadou projektů továren, škol a vědeckých ústavů, ale zejména účastí na založení bratislavské Fakulty architektury. Ani poslední třetinu svého života nezůstal bez projektování, bez přednášení, ale hlavně bez přímé realizace svých myšlenek. Měl tuto možnost na ostrově Malta, kde působil v hlavním městě La Valetta jako univerzitní profesor a také tvůrce projektů a staveb pro významné investory.... celý text

Přidat komentář

Čtec
28.12.2015 5 z 5

Pokud vím, Vladimír Karfík byl jediným českým, či československým, architektem, který absolvoval stáže v obou nejslavnějších ateliérech 20. století: nejen ve Francii u Le Corbusiera, ale vydal se i za velkou louži za Frankem Lloydem Wrightem.

Není vůbec divu, že nadaného projektanta s takovýmto rozhledem a zkušenostmi si vytipoval Tomáš Baťa a svěřil mu svůj Zlín. A ospalé město se pod architektonickou taktovkou Vladimíra Karfíka proměnilo v moderní metropoli, konkurující progresivností svých novostaveb Praze. Přesně v kontextu Baťova formátu.

A tak to byl právě Zlín, kde vyrostla dle Karfíkova projektu první opravdu výšková stavba v Československu (tenkrát podle americké šablony označovaná za mrakodrap), totiž administrativní budova firmy Baťa - se slavnou kanceláří nejvyššího šéfa, umístěnou ve výtahu. Tomáš Baťa tak osobně vykonával bleskové inspekce všech pater své administrativy, aniž by opustil své křeslo za svým stolem... Taková kancelář je dodnes světovým unikátem.

Šéf se svým architektem nezapomínali ani na důstojný život firemních pracovníků. Ti se postupně stěhovali do nové vilkové kolonie v zeleném svahu nad městem (z pro Baťův Zlín charakteristických červených režných cihel). Typologickou novinkou byl tehdy i obchodní dům (samozřejmě s Baťovým sortimentem zboží).

Zajímavé je i Karfíkovo líčení jeho pozdějšího působení na Maltě a zvláště na Slovensku. Spoluzakládal bratislavskou fakultu architektury - a celkem příznačně kniha jeho vzpomínek vyšla poprvé ve slovenštině (iniciativou Spolku architektov Slovenska). Vladimír Karfík ji sepsal v pokročilém věku, ale velice poutavě, a zanechal tak po sobě další skvělý autorský počin... Vřele doporučuji!