Antilogie aneb Protisloví

10.01.2020

Pro mě je tato poezie příliš experimentální, příliš 20. století. Nemohu ji ale hodnotit čistě negativně, z toho, jak jsou básně utvářeny je vidět, že autor věděl co dělá a čeho chce docílit. Problém je, že mě to jako čtenáře nezajímá. Nemám v sobě patřičné nadšení ani pro volný verš, natož pro toto. Když se ale podívám do životopisu zde na DK, kde se o této sbírce píše: "Cílem je narušit ustálenou představu o básni jako o významově sjednoceném celku a každou další změnou vybídnout čtenáře k utváření nové významové jednoty textu (Antilogie aneb Protisloví).", tak musím přiznat, že autorovi se skvěle daří narušit - když už ne moji ustálenou představu o básni jako o významově sjednoceném celku, tak určitě báseň jako významově sjednocený celek. Ani to, že básník nechal do svého díla nějaký ten význam proniknout, můj zájem nezachránilo. Přikládám sedmý ze Sedmi sonetů, které se mi líbily o něco víc než zbytek sbírky, protože byly nejméně experimentální.

7
Podivuhodná náhoda nás kdysi rozpoznala v zástupu
povýšila nás přidělila nám navzájem jméno a tvář
a úděl tak vysoký že jej nepojmenuji Vzájemně jsme se stvořili
natolik až se přihodilo že nastoupily divy dosud neznámé

Udiví tě tedy /znáš-li to vše/ že v některých příhodách se zastupujeme
navzájem? Že naše jména jsou neoddělitelná? Jen nejvyšší přetvářka
by tuto vzájmenost jmenovala vyvyšováním vytvořeného nad udělené
když ke shodě poznání přistoupilo tak udivující poznání shody

Komu však překážíme? Komu to celé láskyplně nahrazovat? Krouží
tmavá hvězda k níž si tě nevynalézavě ale vytrvale přirovnávám
laskavá a celistvá nad naší okrouhlou vykázanou zahradou

Hvězdná rovina se tmí nalezla již svou setrvačnost
celek bez přehrad a překážek Jen láska je nyní mimo kruh
temnoty Sobě rovni jako dvě hvězdy trváme v tom co nalézáme