Antikrist

26.05.2023

Joseph Roth patří mezi ty spisovatele, kteří život neměli zrovna jednoduchý, ba jejich život byl čirou tragédií a skončil dosti nešťastně utopen v alkoholu a depresích. Tento nešťastný člověk však zanechal silnou vzpomínku ve svém díle, vzpomínku, která nebledne. Jeho dílo je tak částečnou reminiscencí temnoty světa, jak jinak u člověka, který žil v období dvou válek, respektive prožil jednu válku a druhou s neotřesitelnou jasností předpokládal, a tak se také stalo.
Antikrist patří mezi Rothova méně známá díla, řekl bych až neznámá, přitom se jedná o velmi pěkné, nutno říci literární zpracování, teologického tématu satana. Nejedná se tedy o teologicky erudované a systematické pojednání o Antikristovi, toto je umělecké zpracování, které vyniká stylem a subjektivním nahlížením umělce a jeho zkušeností s přítomností Antikrista na tomto světa, ač přišel zprvu nepoznán ("nepoznali jsme Antikrista, poněvadž přišel takto prolhaně a v přestrojení." s. 14)
A Antikrist je vynikající rétor, který dokáže hrát na struny lidských tužeb ("Chtěli Vám slibovati nebe. Ale já Vám dávám zemi. Měli jste věřiti v nepochopitelného boha: já však učiním bohy z Vás samých. Domníváte se, že nebe je více než země: ale země je věru již nebem!" s. 34)
Bohužel ani technika, která v pohledu techno-optimistů, měla člověka sblížit a měla vést ke vzájemné komunikaci pravdy, nakonec lež o to více podporuje. Dovolím si uvést delší citaci.
("Ano, není snazší lháti, když jeden druhému nepatří do očí? A i tehdy, až bude umožněno, abych viděl obličej svého přítele v Cairu a on viděl můj v Paříži: poznáme se pak navzájem lépe, než kdybychom stáli tělesně navzájem proti sobě v těsném prostoru? Nebudeme se potom spíše navzájem ještě méně poznávati? Což může dalekohled rozpoznávací neschopnost mého oka proměniti ve schopnost, abych tímto svým okem rozpoznával? Naopak: i dokonalý dalekohled zesiluje toliko zrakovou sílu oka ať už umí viděti falešně nebo správně; ale neproměňuje klamavého a lživého oka v pravé a pravdivé." s. 27)

Roth se vypořádá se soudobými (a stále aktuálními) kulty člověka, komunismem, pokrouceným kapitalismem (jeho rozbor filmové techniky a zaprodávání zázraku lidského těla k znesvěcení zázraku Mojžíšova, vede k zajímavého závěru, totiž, že Antikrist zázrak umí znesvětiti jen pomocí jiného zázraku), nacismem, kde hákový kříž vede k přímému přiznání Antikristových špinavých a falešných karet, jež vnáší do čisté hry světa.
("A zde vystoupil po prvé z bezejmennosti, v níž se skryl. A měl smělost dáti si vytisknouti navštívenku. A dáti se poznati jako Ten, jenž jest, totiž Antikrist, protikřížem." s. 59)
Také již v té době skvěle popsal, co je to dezinformace. Totiž záměrný rozchod adekvace slova a reality, vedoucí ke konstrukci nové "reality", která znetvořuje, pokřivuje skutečný stav věcí.
("Zůstal jsem ve službě pána, který rozkazoval poslům o tisíci jazyků, jejichž jazyky samy zhotovují poselství." s. 67)
Rothova kritika se nezastavuje ani před přesvědčením osvícensko-racionalistických a materialistických propagátorů.
("Neboť mezi tím, co tvoří vypočitatelné štěstí člověka a tím, co tvoří jeho štěstí nevypočitatelné, je široký prostor, jehož nelze vyplniti rozumovými opatřeními. Jsme stvoření z masa a z ducha. Je-li kočka spokojená, jestliže sežrala jen mléko a máslo,
není člověk ještě dávno uspokojen, jestliže se najedl a napil. A i když mu byly dány knihy a ukázáno divadlo a ukojena jeho zvědavost po pozemských
poznatcích: nastane potom okamžik, v němž se táže jako dítě, jímž nikdy nepřestal býti: proč, proč?" s. 87; Neboť lidské poznatky nejsou božskými pravdami, nýbrž pouze cestami k těmto pravdám. Mnohé jsou křivé, jiné jsou rovné, jedny vedou k cílům, druhé v blud." s. 97)
Nešetří nakonec ani vlastní řady katolíků, ale je to právě schopnost sebekritiky, zpytování svědomí, která dělá katolíka skutečným katolíkem.
("Přes obraz matky boží, pravil jsem, před nímž se sta modlí každého dne, umístili větu: náboženství jest opium pro lid. Jaká věta! Lživá a hloupá věta, řekl spravedlivý. Ale je snad horší než věta v ústech našich kněží: víra jest med pro lid? Je to prolhaná ozvěna na tuto prolhanou větu. Nelze křičeti do světa lži a očekávati, že
ozvěna vrátí pravdu." s. 95)
Jako žid také komentuje roli židů v dějinách spásy ("A tak jsou Židé dvakrát vyvoleni: předně, že vy dali Ježíše Krista: za druhé, že ho zapřeli. Židé byli vybrání. aby vydali vykupitele a aby ho svým zapřením učinili vykupitelem. Svou ctností právě tak jako svým hříchem připravili vykoupení světa." s. 150)

Antikrist patří mezi skvěle napsané umělecké dílo, které neprávem je zapadlé, protože svými slovy Roth komentuje dobře, jak svět mezi dvěma světovými válkami, tak ten svět současný, poznamenaný nejen válkou a hrozbou dalších válek, ale též zvráceným uctíváním peněž a sebestředné sebeprezentace.