Ante portas

(SPOILER) Co tohle sakra bylo? Knihu nechávám bez hodnocení, protože větší hovadiny jsem snad v životě nečetla. Většinu času jsem si říkala, že to autorka nemá v hlavě v pořádku.
Upozornění pro slabší povahy, kterým v knize vadí smrt zvířat - tohle fakt nečtěte, mohli byste být nemile překvapeni.

Tento titul jsem si koupil na základě mé nedávné zkušenosti s tvorbou Ludmily Svozilové. Zaujaly mě totiž všechny tři její povídky v antologii Bolestíny (zvláště Vnitroblok byl pro mě tím pravým ořechovým), a tak jsem šel do této knihy s velkým očekáváním. Z hororu mě příliš nebere upírský subžánr; ty správné, příjemně nepříjemné pocity ve mně vyvolává spíše kvalitně napsaná duchařina a pochmurné domy. A dům v Ante portas byl právě tak správně nevlídný, proplesnivělý a negativně naladěný, jak to mám rád. A to, co žilo ve stěnách a podlahách tohoto nechutného terária, už pro mě bylo jen bonusem navíc. Zaujalo mě, že dům nestál (jak tomu často bývá) na samotě a že ho autorka umístila do poměrně živého sousedství starousedlíků. Původně jsem předpokládal, že si kupuji hororovou literaturu, ale když jsem se začetl, zjistil jsem, že tu paní Svozilová kromě tohoto žánru rozvinula i velice kvalitní psychologickou sondu nejen do mysli hlavní hrdinky ale i do vývoje vztahů v mladé rodině. No, byl to zážitek. Od závěrečné třetiny knihy už se mi nechtělo odejít, dokud se nedočkám závěru, takže jsem se včera dostal do postele později než obvykle, ale stálo to za to. Pokud se rádi potýráte nějakým tím nehezkým příběhem, nebo se u knihy umíte a chcete bát, tento svazek vám vřele doporučuji. Stejně tak doporučuji číst za pochmurnějšího počasí nebo po setmění pro větší zážitek.

Na knihe ma zaujala obálka a anotácia, ktorá sľubovala dobrý príbeh, pri ktorom sa budem možno aj báť. Presne to čo mám rada. Ante portas je mojím prvým stretnutím s autorkinou tvorbou, takže som čo sa týka štýlu jej písania, nevedela tak úplne do čoho idem. Do knihy som sa púšťala teda s miernou opatrnosťou, ale tú som po pár stranách nechala ďaleko za sebou a naplno som sa ponorila do tohto príbehu.

Zblázni se, nebo zemři, nic mezi tím
Teprve poznamenaná mysl probouzí všechny zapomenuté síly. Její nejhorší osobní strachy se zhmotní v podobě životu nebezpečných démonů. Je to jako otevřít bránu. Nikdo neví, kdo a co za ní čeká – a to z obou stran. Co se stane, jestli se ty věci spojí? Psychicky narušená mladá matka s rodinou, v níž je jedno z dětí těžce postižené. Osamocená, zanedbávaná manželka. Dům se špatnou pověstí na divném místě a s ještě podivnějšími sousedy. Stáří v nich nevymazalo nic z nenávisti ke světu a touhy po moci. Přidala se jen jedna zásadní věc, která právě začala míchat kartami. Strach ze smrti. Evokace démonů. Satanistické rituály. Oběť a pomsta. Směs, která dříve nebo později zákonitě musí bouchnout.

Ante portas je naozaj dobrým čítaním, ktoré vás upúta hneď od prvých strán. Priznávam nečítala som ho najrýchlejšie a pár dní mi to vydržalo, ale to neznamená, žeby kniha nebola nejak čtivá. Práve naopak. Zápletka je vystavaná naozaj dobre. Začíname nevinne. Rodina sa presťahuje do starého domu, ktorý má svoju minulosť. Postupne začne pribúdať zvláštnych až neprirodzených situácií a vy sa začnete cítiť nepríjemné. Začnete mať taký ten stiesňujúci pocit, ktorý sa zo seba bude snažiť striasť čoraz viac ako budete postupovať príbehom. Začnete sa báť. Ale čoho? Je to niečo neznáme, niečo nadprirodzené, démoni či samotných postáv a ich správania a zmýšľania?

Nečakajte žiadne lacné lakačky, pri ktorých sa budete chytať za hlavu. Autorka vie naozaj dobre narábať s atmosférou príbehu. Tá je už od prvých strán hutná, nepríjemná a stiesňujúca. Atmosféra postupne hustne čoraz viac a viac. Na viacerých miestach vám bude nepríjemne. Však bodaj by aj nie. Stačí na to prostredie starého domu, ktorý skrýva temné tajomstvá a v ktorom sa čo to odohralo. Susedia k tomu tiež moc nepridávajú. Keby ste boli hlavnou hrdinkou asi by ste odtiaľ najradšej rýchlo odišli. Ale Viola nemá až tak na výber a tak ostáva a postupne sa čoraz viac chytá do osídiel domu. Neviete čo si myslieť, .čo sa skutočne deje a čo je výplod fantázie postáv. Tie sú tiež občas nie úplne dôveryhodné. Máte ten pocit, že vám na nich niečo nesedí. Čo sa týka postáv nedajú sa úplne rozdeliť na tie dobré a zle. Vinníkov a obete. Každá jedna z nich niečo skrýva. Tak ako hustne atmosféra, tak sa s ňou priamoúmerne zvyšuje aj napätie. To postupne graduje, graduje až vyvrcholí v závere, ktorý vám pocuchá nervy. Všetko so sebou súvisí a všetko je dôsledok niečoho.

Priznávam, že po dočítaní knihy som mala taký zvláštny pocit a chvíľu mi trvalo kým som si urovnala v hlave celkový dojem z nej. Áno, bolo to zvláštne a možno až čudné a divné. Ale v dobrom slova zmysle. Bolo na tom niečo. Určite neľutujem, že som po knihe siahla a môžem ju len a len odporúčať. Ja istotne siahnem aj po ďalších knihách od autorky.

Poslední recenze roku 2025 je tu!
A s ní Ante portas od české autorky @ludmila.svozilova

Měla jsem celkem nahnáno, po přečtení anotace. Přece jen, jsem zvyklá na slabší odvar hororové četby. A byla to tedy jízda!

Dům, jehož stěny jsou nasycené čirým zlem a temnotou. Nic netušící mladá rodina, dvě děti, jedno mentálně postižené. Spousta divných starých sousedů, zmrzačených koček, ztracených dětí, starý spolek černé magie. Okultismus, rituály, obětiny, lebky, krev.

Tato kniha měla naprosto všechno. Mráz po zádech mi běhal od začátku do konce. A že to byl opravdu konec s velkým K. Do poslední chvíle jsem čekala, jak to asi celé skončí. Jak očistí dům, jak dopadne samotná Viola, jestli najde cestu ven...

Ante portas rozhodně není čtení pro slabé povahy. Je zde velký důraz na psychologii postav, který je ve výsledku snad ještě děsivější, než samotné temné síly a historie starého domu. A ještě, když jsou do toho zamotané děti.

Skvělý počin české autorky, který rozhodně doporučuji si přečíst, pokud tedy máte dost odvahy.

Já bych jí asi sama neměla, nebýt skvělého výběru @knihydobrovsky , kteří pro mě tuto knihu v rámci spolupráce vybrali. A že se trefili do černého! Děkuji

Bydleli byste v domě, kde byste se báli i usnout?

Příběh Violy nezačíná šťastně. Rozhodnutí koupit starou barabiznu se – zcela nečekaně – neukáže jako šťastný nápad. Poté, co se rodina přestěhuje do starého domu s temnou minulostí a divnou pověstí, je jen otázka času, než celá tato směs bouchne jako nervy prodavače v prosinci. Ludmila to se slovy umí a od první stránky jsem byla vtažena. Absolutně nejlepší na celé knize je psychologická linka – narušená mladá žena, která je vržena do domu, který jako by ji z duše nenáviděl. V jeho zdech je cosi neuvěřitelně odporného a bytostně zlého, každá cihla je nasáklá nenávistí a Viola kromě péče o postiženého syna Filipa a odcizujícího se syna Jonáše najednou začne přicházet o rozum. A také o manžela. Ondřej zhrubne, jako by mu plíseň ze zdí postupně prorůstala mozkem a vytvářela zničující sněť.

Cítila jsem osamělost Violy a prožívala utrpení s postiženým dítětem, boj se systémem, tchýní, následné uzavření se před světem a strach z psychopatických magorů v sousedství, kteří se zajímají o satanismus a černou magii. Líbil se mi postupný odpor Violy, rešerše ohledně rituálů musela dát také práci. Důraz na fakt, že s démony neexistuje nic jako příměří nebo dohoda - nedá se jim věřit. Lidé jsou ale potměšilí, hloupí tvorové a neustále pokouší jejich trpělivost ve víře, že jednou je určitě přelstí! Zblázni se nebo zemři, nic mezi tím!

Postupně mě ale autorka lehce ztrácela. Čím dál více postav, obrovské množství rituálů, bohů, motivů postav, které jsem ne vždy chápala. Co mě extrémně rušilo, bylo skákání er a ich formy, nepochopila jsem důvod. Erotika mi občas přišla nadbytečná a příběh by se bez ní obešel. A na to, jak se vleklo veškeré vyprávění, tak konec byl jako z rychlíku a vypařilo se možné šokující překvapení ze závěru. I přesto, že se mi kniha místy četla obtížně, rozhodně doporučuji. Může to být jen mým špatným soustředěním, takže by vás tenhle znepokojivý horor neměl minout. Třeba vám pomůže zodpovědět otázku, zda může být člověk prolezlý zlem stejně jako rakovinou.

Celkově hodnotím jako silnější nadprůměr 3,5/5* a děkuji KD a autorce za poskytnutí knihy.

Až se vám naskytne možnost zakoupit podezřele levný dům na samém okraji města, tak si to dobře rozmyslete. Možnost rozmýšlení ale Viola nedostala. Manžel Ondřej ji postavil před hotovou věc.

Dům od samého počátku v ní vzbuzuje strach, cítí nepřátelství v jeho zdech. A to nemluvím o sousedech, starých podivných lidech. Navíc má dva malé syny, z nichž jeden je postižený, odkázaný na celodenní péči. Dům samotný je v hrozném stavu, ale Ondřej je rozhodnutý ho opravit a nevidí ani neslyší Violiny obavy.

Situace se zhoršuje po všech stránkách. Křehká Viola se snaží se zlem kolem ní bojovat, dokonce najde spojence v kronikáři města a jeho neteři. Objevuje děsivé tajemství a začínají přibývat oběti.

A vy, co jste se již setkali s autorčinou tvorbou, zůstáváte ostražití a je vám to jako obvykle houby platné. Tak co? Jdete do do toho nebo zůstanete před branami? Myslím, že stačí nahlédnout, a už vám není pomoci.

Tohle bylo dobré čtení. Ante portas není jen další příběh o domě se špatnou pověstí. Tohle je poctivě vystavěný psychologický horor, kde se nelekáte jen démonů. Skutečný děs totiž nezačíná u démonů, ale uvnitř člověka a jeho vlastních myšlenek.
Bavilo mě, jak autorka pracuje se strachem z neznámého. Neokázale. Bez laciných lekaček. Démoni tu nejsou efektní kulisou, ale důsledkem. Satanistické rituály, černá magie, Aleister Crowley. Všechno to do sebe zapadá. Protože jakmile jednou otevřeš bránu, už ji nezavřeš bez následků.

No tohle bylo hm, trošku divné.
Najednu stranu velice čtivý námět a pro mě čtenářsky velmi příjemný a přívětivý styl psaní, jinak hrozné zmatky a chaos.
Postupně se začnou přidávat další postavy a člověk má poněkud chaos v tom, kdo je kdo.
Místo pořádného popisu rituálů se děj zvrhává k pornu, které ovšem končí u strčila jí prsty do kalhotek.
Kniha určitě nepatří do čtenářského pekla, ale kdyby autorka více rozpracovala peklíčko v ději, mohlo se jednat o počin vskutku impozantní.

Takže! Kde začít? Ideálně na začátku, já vím. A ten byl perfektní. Hned první strany, s popisy entit, jsou extrémně znepokojivé. Říkala jsem si, že tohle bude přesně ten horor, který nesmím číst v noci.

A vlastně si to dost dlouho držel. Hnusné situace v domě, s postiženým Filipem, despotickým manželem, narušenou manželkou a totálně magoristickými sousedy...jo, z toho běhal mráz po zádech.

Často to bylo nechutné a opravdu psycho, čekala jsem, co se s postavami stane a nějaké velké vysvětlení toho, jak je možné, že dělají, co dělají.

Ovšem zde nastává zádrhel. Vysvětlení se nejen nedostavilo, ale ještě víc zašmodrchalo, přidaly se postavy, které měly obrovský potenciál, ale nakonec toho nebylo využito. No a to hlavní!

Zde mají probíhat nějaké děsivé rituály, na těch to má být postaveno. Ale to je styl hop sem, hop tam. Daleko víc mě děsily v knize Demonai, než tu, v hororové knize. Zkrátka nebyly vysvětleny a neskutečně se skákalo od jednoho k druhému.

Možná by mohla být kniha o něco delší, mohla by mít více kapitol, než odmlk, ale já úplně nadšená nejsem.

Suma sumárum - stále hodnotím jako nadprůměr, ale z tohohle se dalo vytřískat daleko víc. Nevím, co se stalo, ale tohle je ve výsledku chaos s prapodivným koncem.

Okultní, hororové a temné jako samo zakázané vědění. Bravurně napsané, s příběhem, který se rozplétá jako odříkávání čarodějného textu. Atmosféra je tíživá, mystická a vtahuje do hlubin temnoty nauk okultních praktik.

Ze všech románů Ludmily Svozilové je tento nejvíce horrorový ve smyslu, že tak moc nelavíruje mezi (sub)žánry, ale jede prakticky v čistě horrorové linii. Přesto v pro autorku typickém mysteriózním magickém realismu. Čistě okultní čarodějnická záležitost z domácího prostředí. Velmi silné a strhující jako drama, na můj vkus málo atmosférické jako horror. Už podruhé autorka do svého románu dala vedlejší postavu, s níž bych rád nějaký samostatný příběh v hlavní roli. Takže Ludmilo, nějakou vypečenou povídku s Rosálií, děkuji předem. Klady – vykreslení některých hlavních postav, znalost a sebejistota v okultních otázkách a postupech, odvaha nechat postavy dělat ne úplně očekávané věci (mám moc rád, když autor/ka nehledí na čtenáře ale jen a jen na příběh a postavy), suverenita domácího prostředí. Zápory – kolísavá atmosféra, snad až moc zbrklý a v rámci mnohosti postav „rychle“ šmodrchaný závěr a dost mi vadila plochost postavy manžela, chybí opodstatnění jeho chování, objeví se (a chová) v danou chvíli vždy jen tak, jak potřebuje příběh. Suma sumárum ale pocitově velmi příjemný domácí okultní a spiritistický horror. Více v recenzi.

Ante Portas oproti autorky předchozím knihám setřáslo poslední nánosy thrilleru a jejími stránkami postupně prosakuje čistokrevná temnota. Začíná poměrně nevinně - mladá rodina levně koupí starý dům k rekonstrukci. Viole se od začátku nelíbí, jenže Ondřej dal na nízkou cenu a vizi budoucího rodinného domova. Jak už to ale bývá, tahle stavba má jak temnou historii, tak vlastní světonázor. A spokojená rodina do něj nezapadá.

Čtenář postupně sleduje neodvratný rozklad jejich vztahu umocněný narůstající Violinou osamělostí. Vzhledem k zdravotnímu postižení jednoho z jejich dětí tráví celé dny zavřená uvnitř a vnímá nenávist sálající ze stěn. Ondřej ale nechce o ničem slyšet, a tak nenápadné praskliny z první hádky postupně bortí roky budovanou lásku a důvěru, až zůstane jen pustina. Autorka výborně kombinuje narůstající napětí mezi partnery, do které přilévá stejně rostoucí Violinu tíseň a hrozbu nebezpečí pro jejich děti.

Hororovou rovinu románu nezaštiťuje čistě strašidelný dům, ale mysticismus a propojení se satanistickou sektou. Dům nezískali “jen” s cizí entitou, ale také se sousedy, které nechcete potkat přes den, natož v noci. I když jde o důchodce. Viola po nějaké době pochopí, že v Ondřejovi opravdu nenajde oporu a musí si pomoct sama. Tím autorka rozehrává smrtící rituální partii, kde si nikdo nemůže být jistý vlastní hlavou a čtenář správnou stranou. Viola totiž ani v nejmenším není ubohou dámou v nesnázích.

Lídiny knihy je pro jejich komplexnost náročné jednoduše shrnout, ale tím větší odměna na vás čeká. Ante Portas hravě dosahuje standardu, na který jsme od ní zvyklí, ale oproti předchozím knihám jde více na dřeň. Bude vám nepříjemně, pocítíte zhnusení i nenávist, abyste přesto do poslední stránky doufali v jiný konec. A ano, budete to milovat.

Upřímně nechápu, jak to autorka dělá, ale pokaždé mě chytí do sítě své představivosti a já z ní nechci ven. Vzhledem k tomu, že podzim je naprosto ideální pro podobné typy příběhů, tak si v blízké době dám nejspíš opáčko a budu se pídit po všech detailech, které jsem minula. Závěrem snad jen jediné - dejte Ante Portas šanci, stojí to za to!