Annie

Annie https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485623/bmid_annie-AY5-485623.png 4 8 4

Šílený nápad s mizernou vyhlídkou na uskutečnění, ale poslední šance v jejím životě. Annie Wilkinsová ve svých 63 letech přišla o farmu, zůstala sama, onemocněla a lékaři jí dávali dva roky života. Než zemře, chtěla ještě vidět Tichý oceán. Za poslední peníze koupila koně, naložila na něj zbytky svého majetku, vzala psa a vyrazila napříč Amerikou.... celý text

Literatura světová Dobrodružné Biografie a memoáry
Vydáno: , Arcaro
Originální název:

The Ride of Her Life , 2021


více info...

Přidat komentář

JulianaH.
03.01.2024 5 z 5

Žena, kůň a pes. A cesta - od Atlantiku k Pacifiku, z Maine do Kalifornie. Vyprávění o Annie Wilkinsové, jedné tvrdohlavé stařence odmítající umřít na svou diagnózu, patří k nejsilnějším cestovatelským příběhům, jaké znám. Protože je prostě zatraceně boží posbírat zbytky svého majetku, vzít psa, koupit koně - nejspíš určeného na jatka - a vyrazit na sólo trip přes celé Spojené státy. V zimě roku 1953. Chapeau.

Židovský filosof Martin Buber prý při pohledu do očí koně pochopil, že zvíře není „ono“, nýbrž „ty“. Totéž poznání vyjadřuje jak příběh Annie, tak způsob jeho zpracování Elizabeth Lettsovou. Titulní hrdinka chápe svoje čtyřnohé společníky jako partnery, nikoliv jako věci (v případě koní dopravní prostředky). A autorka se zase podrobně věnuje osobnostem všech zvířecích poutníků, takže se stávají plnohodnotnými historickými postavami. Vždycky používá plurál, jelikož „jezdec není nikdy sám, je se svým koněm“. - „Annie“ tedy pojednává o mezidruhovém přátelství (včetně pouta mezi psem a koňmi), fenoménu, který mi obecně přijde nedostatečně popsaný a oceněný.

A kromě toho, samozřejmě, zvládá být cestopisem (díky kterému jsem se konečně naučila slepou mapu USA, hurá xD). V něčem je to cestopis jedinečný (výprava koňmo po dálnicích v éře téměř neregulovaného automobilismu), v něčem univerzální (Annie potkává několik protivných lidí a zástupy lidí laskavějších, než by se nadála - což je poměr známý snad každému cestovateli :)). Elizabeth Lettsové se daří zasazovat příběh do kontextu 50. let; ukazuje například vliv studené války nebo rozšíření televize na nedůvěru Američanů vůči cizincům. Do značné míry je její knížka zároveň dějinami silniční sítě, což občas působí maličko úmorně, ale nepostrádá to zajímavost.

Takže si oproti většině ostatních čtenářů myslím, že je to dobře napsaný text, založený na plodné badatelské dřině (škoda jen špatného překladu). Asi i proto, že zvířata a cestování patří kamsi na vrchol mého žebříčku hodnot, je to pro mě kniha zásadní. Ale silná zůstává i objektivně - jako příběh člověka, který se tvrdošíjně odmítá vzdát - nebo respektovat, v které historické epoše žije. :D A také jako dobrodružství, často na hranici smrti. A autentický dokument o dobrotě (většiny) neznámých lidí i o lásce ke zvířatům. Víc takových knih - a víc Annie!

4345
22.12.2022 4 z 5

Další body pro autorku Ellisabeth Letts za to, jaký životní příběh opět oživila. Poutavé čteni o putování Annie a jejích čtyřnohých společníků napříč Amerikou, se všemi strastmi a radostmi, okořeněné o zajímavosti té doby a míst, kterými Annie projížděla.


Appipi
07.08.2022 2 z 5

Nezaujalo mne, jak je to napsané. Z pohledu Annie by to mohl být jistě mnohem lepší příběh, bez zbytečné omáčky okolo. Elizabeth, příběh Snowmana se ti povedl mnohem lépe. Knihu posílám dál.

pajaroh
05.04.2022 4 z 5

Annie, opuštěná nemocná farmářka, která se stala symbolem mizejícího trampského ducha. Tu cestu ji opravdu nezávidím (nemoc, zima, vzrůstající kamionová doprava), ale její odvaha, odhodlání a síla, která se za popisy putování skrývá, to je opravdu něco.
Jsem za tuto knihu ráda, přestože mám výhrady k nevyrovnanému vyprávění, zaměření na trochu zbytečné vedlejší detaily (moc mě nezajímal život novináře, který Annie zpovídal) na úkor samotné cesty, okolí. Přiblížila mi osobu, o které jsem zhola nic nevěděla a na kterou si ještě často vzpomenu, stejně jako na její čtyřnohé společníky, kteří se jí na cestě i v životě stali vším.
A ráda bych si někdy přečetla vzpomínky, které na konci života sepsala přímo Annie.