Anna R.

včera

Jak už tu zaznělo, je to silný a bolestný příběh jedné rodiny za doby první světové války. Přesně takové příběhy mám ráda, protože díky nim si ubědomím, jak se máme dobře.

Anna R. je krásný, bolestný, silný a skutečný příběh z první světové války, kdy muži museli na frontu a ženy doma hospodařily a staraly se o děti. Sto let staré dopisy nalezené na půdě inspirovaly autorku k napsání příběhu. Líbila se mi i kratší linka o ženě, která žije osamocena v lese, mimo vesnici, více než dvacet let po skončení války. Vrtalo mi hlavou, kdo je ta žena, pak jsem pochopila. Nádherné a obohacující čtení, pro mě nejlepší od Jany Poncarové!

Poslechla jsem si knihu jako audio
Příběh se mi líbil moc. Jana Poncarová je skvělou vypravěčkou.

Velmi čtvivý příběh o nelehké době.

Moje první kniha od JP a milé překvapení. Obec Dobřív v Brdech a životy skutečných lidí. Přečteno jedním dechem, ale oddychovka je to jen autorčiným lehkým perem, ne obsahem. První světová z pohledu lidí, kteří mají hospodářství. Muži a koně musí na frontu. Ženy dřou na polích a úrodu jim zabaví pro armádu. Hrůza tak zbytečná, tolik zmaru...

Mám ráda autorku a toto je moje třetí setkání s ní. Příběh byl pěkně napsaný, ale já nemám ráda hlavní hrdinky, které jen tiše trpí, nechají se smýkat životem a pak jsou ublížené, jaký život je. Navíc mi vadí jak knihou prostupuje faleš, víra v to, že pět otčenášů vyřeší jejich potíže a pak smíření, že bůh dal a bůh vzal. Ale to bylo tou dobou, to nelze vyčítat autorce. Takže za mě nic moc, mám raději hrdinky od S. Wilkové, které berou svůj osud za pačesy a nedělají ze sebe chudinky, o takových chci číst o bojovnicích, amazonkách.

Velmi poutavý příběh plný zajímavých poznatků ze života lidí kteří si prošli první světovou válkou ať na bojišti či mimo něj. Nejvíce mě zaujala postava Františka staršího. Klidný, vyrovnaný člověk s pevnou vůlí, který stále věří v lepší zítřky. Je to smutné čtení, ale zároveň krásné. Přesto mám stále nejoblíbenější Cyklistku: Osud poslední baronky.

Od Jany Poncarové mám celkem načteno a ne vše mi sedlo. Ovšem vedou Podbrdské ženy a teď Anna. Tohle bylo hodně bolavé a já jako matka jsem Anně rozumněla naprosto ve všem a to uvědomění si bylo pro mě natolik silné, že jsem pustila pár slz. Spisovatelka se tentokrát silně dotkla moji mateřské duše víc než bych chtěla.
///Úryvek z knihy, kde žena truchlí pro svého syna:
"Zdá se mi jen o něm, bojím se usnout".
"To je součást truchlení. Přejde to. Nech ty sny projít duší a pusť je s denním světlem dál. Léčíš se tím."

Knihy Jany Poncarové mám doma všechny, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že je všechny přečtené mám. Nemám.

Po Anně R. jsem sáhla, protože se příběh odehrává během 1. světové války. A já už jsem o takové knížce dlouho nepsala, natož abych ji četla. Přitom válečným románům a memoárům patří jedna celá moje knihovna.

Knížka se mi líbila moc. Jana Poncarová je skvělou vypravěčkou a umí si získat moji pozornost už od prvních stránek.

Nebudu vám popisovat, jak mi hlavní hrdinové byli/nebyli sympatičtí, co mi sedlo, co ne a v kterých momentech jsem se rozzlobila.
Jde o skutečné, historicky doložené postavy a kdybych měla možnost si třeba zrovna s Annou promluvit, jistě by mi toho spoustu vysvětlila tak, abych její smýšlení a jednání mohla lépe pochopit.
Pořád mám pocit, že jsem nedokázala všechno, co Anna s Františkem a dětmi prožili, naplno vstřebat. Nejspíš je to tím, že jsem byla přesvědčená o jiném konci a neumím se smířit s tím, že jsem ho takový nedostala.

Líbilo a rozhodně můžu doporučit :)

Hezký, ale hlavně smutný příběh. Něco mi v něm ale chybělo, nějaká výraznější zápletka nebo moment, který by mě úplně vtáhl a nepustil od čtení.

Nový historický román Jany Poncarové přináší příběh mladé Anny, která se musí postarat o velké zemědělské hospodářství, poté co je její muž odveden do války. Anna musí čelit nejen osamění, dřině a zlobě lidí, ale hlavně příkoří dané doby, která byla válkou nemilosrdně ovlivněna.

Historické romány vycházející ze skutečných událostí miluju, proto mě kniha Jany Poncarové nemohla minout.

Celý příběh vychází z reálné korespondence napsané za první světové války, což mělo samozřejmě velký vliv na samotnou autentičnost příběhu. V příběhu se dozvídáme o tvrdém životě za války, o závisti a nevraživosti mezi lidmi a složité společenské době. Tempo je sice pomalejší, ale o to víc člověk mohl nevnímat ten běžný život, který se za války odehrával. Anna byla silná, statečná žena, musela se přizpůsobit dané době a vlastně to hlavní, co ji drželo, byly právě dopisy od Františka a vidina toho, že se ji brzo vrátí.

Byť to byl smutný příběh, tak se mi moc líbil. Pokud máte rádi historické romány, tak určitě neváhejte.

Zažila obě světové války, obě jí toho hodně vzaly, ale pořád měla sílu nevzdávat se. Anna byla silná žena a její příběh mě zaujal o to víc, že je založen na skutečných událostech, vyprávěných podle dopisů, které se dochovaly u autorčiny babičky. Tohle byla moje druhá knížka od JP a opravdu se mi líbila.

Další z knih, u kterých jsem si v průběhu čtení říkala – už dost, osude, už to stačí, dopřej jim také něco dobrého...

Více mých dojmů v záložkách recenzí od Knižních střípků

Dojemné, lidské, citlivé. Válku si nikdo nezaslouží a nejvíce ji odskáčou právě ti, kterých se nejmíň týká.
PS. Ty přebaly knih mi vůbec nesedí.

Příběh, který vás zasáhne, je napsán podle pravdivé události předků samotné spisovatelky. Anna zažije 1. světovou válku, její muž musí do války a ona se sama stará o hospodářství a přitom vychovává dvě děti. Dočká se i 2. světové války a odvodu svého syna.
Anna a František měli pevný vztah, který nerozbily ani útrapy válečného období. Autorka příběh zpracovala podle dopisů, které schovávala její babička a je napsán s neuvěřitelným citem tak živě, že si připadáte přímo v samotném dění.
Na stránkách https://dobriv5.webnode.cz/historie/ je možné dohledat další zajímavosti i fotky z historie chalupy čp. 5 v Dobřívě, kterou jsem si našla, protože Dobřív u Rokycan i Hrádek u Rokycan, kde se narodila Anna, jsou blízko i mého bydliště. Zajímalo mě také, zda se Anna dočkala alespoň návratu svého syna Frantíka z 2. světové války.

Kniha se dobře četla ale byla smutna.

„Nezoufej však; Bůh je spravedlivý, on dopustí, ale neopustí.“

Knížky paní Jany Poncarové mám moc ráda a ani tato mě nezklamala. Je psaná velmi čtivě a citlivě. Pojednává o tom, co se stane, když muži odejdou do války a hospodářství musí obstarat ženy. Myslím, že krása tohoto románu se ukrývá právě v té obyčejnosti, která – jak se později ukáže – vlastně žádnou obyčejností ani samozřejmostí není. Příběh působí ještě emotivněji, protože se odehrává ve vsi, kde žili autorčini předci.

Dojemné, moc krásně a citlivě napsané.

Moje první kniha J. Poncarove a uplne me dostala. Dlouho jsem u knihy tolik neplakala. Musela jsem chvílemi knihu odložit a uklidnit se;) Příběh rodiny Reindlu v období první světové války je psaný velmi citlivě, s jemně propracovaným dějem. Knihu velmi doporučuji a uz se těším na další, plánuji si Podbrdské ženy.