Pane Bůh, tady Anna
Sydney George Hopkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382158/bmid_pane-buh-tady-anna-ObC-382158.jpeg
4
132
49
Anně byly pouhé čtyři roky, když ji opustili rodiče a našel ji mladý Fynn, který se toulal ulicemi Lodýna. A jelikož nebyl schopen zjistit, kde bydlí, vzal ji domů ke své matce. S malou Annou si často vyprávěl a hrál; mluvili spolu o životě, o přírodních vědách a dalších zajímavostech. Hodně kamarádila s „panem Bohem“ a ráda mluvila i o něm. Malá Anna měla překvapující schopnost klást životně důležité otázky a odpovídat na ně - vykazovala až neuvěřitelný "tah na branku". Žádný, kdo se s touto treperendou setkal, nedokázal odolat její přímočarosti. Zkrátka život jejíma očima se nám ukáže jako daleko barevnější, než bychom si ho kdy dokázali představit. Kniha Pane Bůh, tady Anna dnes patří ke klasické četbě, a to nejen v anglicky mluvících zemích.... celý text
Literatura světová Náboženství
Vydáno: 2018 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Mister God, This is Anna , 1994
více info...
Přidat komentář
Poslechnuto jako audiokniha a jsem za to ráda. Bára Hrzánová byla naprosto věrohodná a Aneta Langerová na konci úplně skvělá. Myslím, že kniha by mne moc nebavila číst. Souhlasím s Meg1, některé myšlenky je těžké pochopit, ale ve výsledku je to nádherná kniha, která je sice o Bohu, ale vůbec ne o náboženství.
Pan Bůh nás nemiluje. Jen člověk může milovat...
...jednoho dne Fynn potká Annu... dívku, která nikdy nevyroste...
Rozdíl mezi člověkem a andělem je jasnej. Většina anděla je uvnitř a většina člověka je zvenčí.
...a zrodí se neobyčejné přátelství muže a malé holčičky...
A Bůh řekl: Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno, a nezapomínej milovat sebe...
...a právě na to, někdy, zapomínáme...
Existují piliardy jiných světů, do nichž můžeme nahlédnout..
...místy jsem se v tom ztrácela, něco jsem nepochopila, ale zbylo toho dost, co se dotklo mojí duše. Příběh, který není tak úplně příběhem, ale spíš roztříštěnými střípky vzpomínek na jedno neobyčejné děvčátko a jeho způsob chápání Boha, lásky, života, smrti, čísel, jiných světů, toho, co vidíme, a toho, co nevidíme, ale vidět bychom měli...
Vypustit svou duši - nebo jakkoli tu neurčitou věc nazvete - z klece do denního světla je pravděpodobně to nejtěžší, co může člověk udělat...
...Anna se svými sklíčky. Smějící se, hledající odpovědi, dívající se na hvězdy a snažící se pochopit rychlost světla a stínů...
Bejt mrtvej není nic, nad čím by se mělo naříkat. Umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.
...život, smrt a něco mezi tím...
Jak se vlastně umírá?
To máš jednoduchý, prostě se zastavíš...
Je to jednoduchý, k smrti jednoduchý...
...asi tak...
Ne, očima tě nemůžu mít rád,
když vidí na tobě jen samé chyby,
to moje duše tě chce milovat -
co očím příčí se, to se jí líbí...
(W. Shakespeare, Sonety)
Pokud bych doporučovala knihu pro děti s křestanskou tématikou, byla by to tahle od S.G.Hopkinse. Velmi dojemná, zároveň optimistická, moudrá i poučná, laskavá a hluboce promyšlená literatura o Bohu. Dětskému čtenáři se nepodsouvají prvoplánové poučky věroučné, ale naopak je veden k jinému přemýšlení o Boží existenci. Jen je mi líto, že jsem na ni narazila až v podzimu života a i přesto to byla pro mne přínosná četba po dlouhé době.
"Pan Bůh neví, že je dobrej, laskavej a milující. Pan Bůh je... je... prázdnej."
"Jsi ve svým středu prázdnej?"
Začátek a konec knihy, mě doslova dojal. Některé pasáže byly opravdu moc krásné a některé věty, nebo životní moudra si budu pamatovat asi napořád. Zároveň ale v knize byla i spousta věcí, kterým jsem dostatečně neporozuměla, takže jsem nemohla sdílet Anino nadšení.
"Není to ďábel, kdo dělá z člověka osamělé stvoření, je to lidská podobnost s Bohem. To, co vytváří osamělost, je plnost Dobra, které se nemůže projevit nebo najít sobě vlastní "jiné místo"."
Při čtení se mi vybavovaly střídavě dvě knihy. Ale zatímco Exupéryho Malý princ jde takřka výhradně přes srdce a Pirsigův Zen a umění údržby motocyklu naopak spíš přes hlavu, Anna je skvěle vyvážená, takže si lebedí celý člověk. Přesto, že některé její myšlenky nejsou úplně jednoduché, díky nekomplikovanému jazyku a dětsky bezprostředním přirovnáním jsou snadno pochopitelné. Navíc, i přes zvolený způsob jazyka jde o knihu velmi poetickou, místy smutnou, jindy vtipnou, rozhodně uchvacující. A vůbec nechápu, jak to, že je v Čechách prakticky neznámá. Zřejmě je to dáno tím, že se v Čechách nesluší o Bohu mluvit a tím pádem ani propagovat knihy s takovým tématem. Možná se to změní s audioknihou, kterou namluvila Bára Hrzánová, ale nemůžu si pomoci, poté co jsem si poslechl několik ukázek, tak mi přijde, že na rozdíl od Budžese, tentokrát moc knížce nepomohla. Alespoň z toho, co jsem slyšel, se mi zdá, že se zbytečně pitvoří, ale možná je to dáno tím, že se prostě nepotkala s mojí představou. Každopádně osobně favorizuji knihu.
A druhé překvapení spočívá v tom, že knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství. Přestože se v názvu objevuje Bůh, celou knihou se prolíná hluboká duchovnost, ale pohrdání církevnictvím.
"Mezi chozením do kostela a povídáním s panem Bohem nenacházela Anna žádnou jasnou souvislost. Pro ni byla celá ta záležitost průzračně prostá. Když jsi hodně malý, jdeš do kostela, abys pochopil poselství. Jakmile ho jednou pochopíš, musíš jít a něco s tím dělat. Chodit pořád do kostela musejí ti, kteří poselství nepochopí, nerozumějí mu nebo "se tam chodí naparovat"."
Kniha zvláštní, s piliardou myšlenek malé a vnímavé holčičky ....
Ten rozdíl mezi andělem a člověkem je opravdu jasný .... anděla mámě v sobě a člověka zvenčí .... někdy se projeví člověk, někdy anděl ....
Setkání Fynna s Anou je pro ně obohacující ... doplňují se jako jing a jang ....
A bohužel i jejich rozloučení se stává přínosem, protože po Anně tu něco zůstalo ....
Proč se nepodívat znovu na lidské otazníky pohledem nevinného dítěte .... ?
Na tuhle knihu jsem byla dost zvědavá, ale nakonec musím přiznat, že mě moc neoslovila. Což o to, Anniny úvahy o Bohu a o světě byly zajímavé, zvláštní a neotřelé, mnohé mě zaujaly. Ale nějak mi nesedl celý ten příběh, do kterého byly zabaleny. Sice se tvářil realisticky, ale ve skutečnosti byl dost nerealistický a nepravděpodobný - stejně jako samotná hrdinka.
Bylo to těžší sousto než jsem čekala. Nad některými úvahami a abstrakcemi jsem se musela hodně zamyslet. Jako člověk bez křesťanského vzdělání, jsem občas narážela na limity svých kosých vědomostí. A občas to šlo z tuha. Ale rozhodně stojí za to se s textem poprat a popřemýšlet si nad ním. Musím říct, že přes veškeré těžkosti mne knížka nadchla.
Na tuto knihu mě upozornila kamarádka svým krásným referátem o přečtené knize, když ho přednesla na kurzu RWCT v době, kdy byla knížka novinkou. Přečetla jsem hned poté a moc se m i líbila. Patří do kategorie takových mých knih, na které nezapomenu.
Pan Bůh nás nemiluje. Jen člověk může milovat.
Pan Bůh nás miluje zevnitř....
Pan Bůh je jiný než my, protože on umí dokončit věci....
Všichni mají nějaké názory, jenže Pan Bůh žádné názory nemá.
Pan Bůh má jenom pozory (pozorovací místa)...
Bůh je docela prázdný...
Autor do úst slečny Roztomilé vkládá nejpodivnější úvahy a myšlenky. Podivné jsou právě proto, že ona je tak malá a nevzdělaná, logicky, ke svému věku. Je to ale taky neuvěřitelně přemýšlivý tvoreček schopný hodiny pozorovat a zvažovat. A tak se se svým Fynnem, jež ji "adoptoval" ze špíny a kanálů ulice, pouští do lehce absurdních debat. Není ale dle mého ani tak důležité, k čemu si ti dva vlastně doberou, ale že o věcech, jevech, lidech, Bohu... přemýšlí, a to tak, jak to člověk od určitého věku, přiměřeně vzdělaný a zkušený obvykle nedělá.
Hopkins se poněkud nezvyklým způsobem snaží popsat dětské uvažování o důležitých existenčních otázkách (i když já žádná takové dítě nepoznala) a poukázat tak na relativitu formulací "dospělých" dogmat počínaje církevních hodnostářů. A ještě trochu víc. Anna si klade otázky, které normálního člověka ani nenapadnou :-). Bůh se jeví v centru Annina zájmu, i když Boha posuzuje hlavně podle člověka, matematika zase v zájmu Fynna, a tak hledají společné průsečíky. Nemůžu říct, že souhlasím se všemi závěry jejich diskuzí, stejně jako s rolí Fynna jakéhosi natvrdlého žáčka spíše než diskutéra. K pozastavení mě ale Anna přiměla, taky trochu inspirovala a to se počítá.
Mladý Fynn našel při potulkách ulicemi Londýna malou opuštěnou holčičku Annu, ujal se jí a se svou matkou se o ni staral. Po večerech si spolu vyprávěli a hráli. Anna Fynnovi povídala o panu Bohu, kterému se svěřovala se všemi svými myšlenkami. Zajímavá kniha plná fylozofických úvah malé Anny.
Mladík Fynn narazí při svých nočních toulkách v docích na děvčátko jménem Anna, která vypadá, že na širém světě nemá nikoho jiného než sama sebe a pana Boha. Fynn tedy vezme Annu domů, kde najde útulek (a horký čaj) každá opuštěná duše... Tato kniha mi pomohla pochopit podstatu toho, že Bůh je ve všem a všude...
--- Anna pominula vše nepodstatné a staletí učenosti vydestilovala v jednu jedinou větu: "A Bůh řekl: "Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno a nezapomínej milovat sebe." "
--- Vypadalo to, že každý jedinec dostal při natození do vínku různá sklíčka s nápisy "Dobro", "Zlo", "Ošklivost" atd., atd. Lidé si navykli přikládat tato sklíčka před svůj vnitřní zrak a nahlížet na věci podle barvy a názvu skla. Pochopil jsem, že to děláme proto, abychom si ospravedlnili naše vnitřní přesvědčení.
--- Chvíli trvalo, než to celé do mě zapadlo, ale byla to pravda. Všichni musíme nést tíhu svých vlastních činů. Všichni musíme být odpovědní - buď teď nebo později. Budeme muset odpovědět na otázky pana Boha úplně sami.
--- "Bejt mrtvej" není nic, nad čím by se mělo naříkat.umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.
--- "Světlo pana Boha kolem nás je takový, že můžeme vidět Světlo pana Boha uvnitř sebe."
Začalo to poutavým popisem prostých věcí, jak to uměl Ota Pavel. Víceméně to tak i zůstalo, ale mezi řádky těch prostých věcí chytíš spoustu zajímavých myšlenek. Pravdou je, že jsem poslouchal audioknihu a kdybych četl, tak bych možná byl netrpělivý.
Téměř vždy, když u mě došlo k nějakému duchovnímu zrání, nějakým osobnostním pokrokům nebo dokonce poskokům, vycházelo to z dialogu. Klidně až dlouho poté, co rozhovor dozněl, při nějaké pozdější reflexi v dlouhé bezesné noci; klidně to mohl být i dialog odehrávající se pouze v duchu, střetnutí s názory dávno mrtvého světce nebo veřejně působícího teologa. Důležitý je ale ten střet myšlenek, ono neustálé „stýkání a potýkání“ s opozitním postojem.
Proč to tady zmiňuji? Protože tvůrčí dialog mi v téhle knize opravdu moc chybí. Fynn je malé Anně partnerem až nedůstojným, slouží v příběhu jen jako prázdná bíla plocha, vůči níž má v kontrastu vyniknout její barvitá osobnost – je jakýmsi jejím doktorem Watsonem. Při čtení Anniných úvah jistě nejen mě napadaly různé námitky, otázky, protesty... ale v knize je nikdo nevyslovil, nikdo nedonutil Annu prozkoumávat slabší místa svých teorií a obhajovat je. Je to škoda – řada myšlenek je zde svěžích, neotřelých a odvážných, a jejich rozvinutím do ucelenější podoby by knížka mohla jít do výrazně větší hloubky.
Snad chápu, čím Anna své čtenáře okouzluje. Je milá a chytrá jako Malý princ a projevuje zároveň sympaticky drzou nekonvenčnost – tím trochu připomene Pipi Dlouhou punčochu :-) Vzbuzuje obdiv, zákonitě. Jenže právě nekritický obdiv Fynna a téměř všech ostatních mi byl při čtení čím dál tím víc protivný – autor mi tolikrát ústy jiných postav zdůraznil, jak je Anna všestranně úžasná, až jsem na to začal být docela alergický.
U dojemných příběhu je pokaždé riziko, že ve čtenáři vyvolají pocit přeslazenosti. Není to vina spisovatele, není to vina čtenáře – jen to někdy prostě nezajiskří. U tohoto příběhu jsem si říkal, že bych ho možná lépe přijímal, pokud by byl ještě méně realistický a já bych ho vnímal jako čistou alegorii (třeba právě jako Malého prince). Takhle jsem byl zachycen někde mezi reálnem a magičností a nedokázal se dobře vžít do jednoho ani druhého. Nejsilněji jsem to pociťoval u scény setkání s nočními lidmi: je skvělé, že Hopkins ukazuje, že lidé bez domova nejsou apriori zavrženíhodní zločinci a není třeba se jich bát ani štítit, ale zaplnit tu scénu hluboce inteligentními a hluboce citlivými postavami, kteří disciplinovaně naslouchají filozofickým rozborům osmiletého děvčete – to na mě bylo moc.
Malá kniha o velkých věcech. Prostřednictvím dítěte se snaží odpovědět na prastaré otázky co je Bůh, jaký je, proč jsme tu my apod. Nemusíme s ní souhlasit a spoustu myšlenek můžeme jen těžko pochopit, ale i tak se u mě řadí mezi jednu z nejlepších knih o smyslu života. Díky za ní.
"Důkaz existence pana Boha? Vždyť přece není možné kamkoliv poohlédnout, aby člověk na nějaký takový důkaz nenarazil; všude se to jimi jen hemží."
Na tuhle knížku jsem se moc těšila, ale nakonec se jí prokousávala 4 měsíce. Asi na ni nebyl ten správný čas. Místy mi přišla přehnaně filozofická a nechápala jsem ji. Mist, kdy jsem se nenudila, bylo jen pár. Poslednich 50 stránek jsem přečetla najednou jen proto, že jsem ji už nechtěla odkládat, ale ani úplně vzdát. Každopádně je nezapomenutelná a možná se k ní někdy vrátím, až trochu zmoudřím. ????
Štítky knihy
náboženství Bůh, Hospodin víra Bůh a člověk duchovní život duchovní literatura svět očima dítěte britská literatura
Kniha Pane Bůh, tady Anna je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 204x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 103x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 2x |
Kniha se zajímavými myšlenkami. Bohužel styl psaní mi nesedl, do čtení jsem se musela nutit.