Anna Elliotová
Jane Austen
Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností. Přeložila Eva Ruxová.
Literatura světová , Dívčí romány
Vydáno: 2004 , Academia
Originální název:
Persuasion , 1817
více info...
Přidat komentář
Mám ráda historické romány, ve kterých se něco zajímavého děje a které mají silný příběh, což jistě není tento uvzdychaný případ.
Ze všech knih, co jsem zatím od Jane Austen četla se mi tahle líbí opravdu hodně. Zařadila bych jí na druhé místo, hned za Pýchu a předsudek. Anna Elliottová je skvělá a pozoruhodná postava, kterou jsem si zamilovala hned o začátku a fandila jsem jí. I když mi bylo jasné, že nakonec s kapitánem skončí, pochyby tam pak byly kvůli pani Elliottovi, ale stejně mi na něm něco nesedělo a to se ukázalo jako pravda.
Kniha se mi líbila, tak jako ostatní autorčiny knihy. Samozřejmě ji nemohu vychválit jako Pýchu a předsudek, ale i tak jsem s ní velice spokojená. Čtivý příběh mě rychle pohltil a já jenom žasla nad představou, že by někdo mohl milovat člověka, od něhož byl odtrhnut, po tak dlouhou dobu, jak to dokázala Anna. Dál se mi líbila její příkladná a nejspíš i trochu přehnaně ušlechtilá povaha, ale přeci jen myslím, že takováto hlavní postava je jednou ze znaků Austenových knih. Líbil se mi kontrast povahy Anny a jejího otce a sestry.
Určitě doporučuji, je to zajímavé čtení, které určitě nezklame a taková milá oddechovka od náročných textů.
Oproti mojim obľúbeným od autorky (Pýcha a predsudok, Emma) ma toto dielo oslovilo podstatne menej. Pôsobilo na mňa, akoby bolo napísané rutinne, podľa overenej šablóny. Avšak postavy neboli natoľko vierohodne vytvorené, aby som s nimi prežívala ich radosti a bôle. Nezostala mi v hlave po prečítaní nijaká ako typ alebo osobnosť. A to, že príbeh od začiatku smeruje k jednoznačnému vyvrcholeniu, by vôbec neprekážalo. Len tie okolnosti, ktoré k nemu viedli, ma akosi nedokázali strhnúť a zaujať.
Ale na tom, že si rada kedy-tedy prečítam niečo od Jane Austenovej, sa nič nemení :).
Ze začátku jsem bojovala, ale pak jsem se nechala vtáhnout do Anniny doby a čtení jsem si užila. Jestliže máte v plánu si pustit film, osobně nedoporučuji. Průběh je ještě ok vzhledem ke skutečnosti, že knihy bývají jen "výcucem" skutečného obsahu. Ovšem co filmaři udělali se závěrem, je otřesné.
Někde jsem četla, nebo slyšela, že Persuasion, přestože vyšla až jako poslední z knih Austenové je vlastně její prvotina. Docela bych tomu věřila.
Na začátku knihy se dozvíme kteří dva jsou našimi hrdiny, na konci se dohodnou že k sobě patří, ale mezitím se mezi nimi vůbec nic neděje.
Postavy mi přijdou nezáživné, nepropracované, zmatené.
Rodina Elliotových jsou prostě sebestřední náfukové, naproti tomu Musgrovovi plni pochopení a lásky k čemukoli.
Zapšklost lady Russellové se tváří jako moudrost. Wentworth se chová "normálně" jen s Louisou a Henriettou.
Annu všichni tak milují, oceňují a neobejdou se bez ní! (kromě Elliotových) Kdyby byla v románu služkou, guvernantkou či hospodyní, téměř nic by se nezměnilo.
Takže jediná sympatická postava mi vychází Charles Musgrove.
Miluju Jane Austenovou. Všechny její knížky jsou úžasné psychicky, které mě zklidni
Jak by se mi kniha od Jane Austenové mohla nelíbit? Anne Elliotová byla dokonce jeden čas má nejoblíbenější od této autorky. Vždy si ji ráda přečtu během dlouhých večerů s šálkem čaje. Dokonale vhodné pro něžné duše, které mají rády dobrou literaturu, krásný jazyk mistrně ovládaný skvělou autorkou, jemný humor a vtipně a přesně vykreslené charaktery.
Tak jsem si říkal, že musím zjistit, co na té Austenové moje žena má. Zjistil jsem to. Ta paní píše opravdu obdivuhodně. Co se týče komplikovanosti vztahů a důkladné charakteristiky postav, asi má málo konkurentů. Navíc žila v době a ve společenských kruzích, kde vybrané chování a jemnost vyjadřování bylo určitě normou.
Přes to všechno to není můj šálek čaje. Logicky se jistě kniha líbí více čtenářkám. Možná si za nějaký čas naordinuji třeba Rozum a cit, který znám jako film, ale asi až s delším časovým odstupem.
Ale jak jsem psal, autorčin um je nezpochybnitelný a jsem rád, že jsem si něco od ní přečetl.
Když jsem Pýchu a přemlouvání četla poprvé (pod názvem Anna Eliottová), udělala jsem chybu, že jsem ji četla v rámci soukromého Austenovského maratónu. Takže v porovnání s notoricky známou Pýchou a předsudkem či mým milovaným Rozumem a citem mě až tak nezaujala. Teď jsem se k ní v rámci čtenářské výzvy vrátila a ...jsem ohromena. Co v období austenovského přesycení zapadlo, nyní uchvátilo, jemným humorem, vtipnou satirou.
Jedním slovem - nádhera. Řadím ji hned za Pýchu a předsudek, opět krásný příběh. Jiná povaha hlavní postavy je osvěžující a celý příběh je poutavý a velmi pěkně čtivý. Styl psaní Jane Austen mi přirostl k srdci.
Číst Jane Austen je jednoduše radost. Čisté, nezkalené štěstí korunované faktem, že hrdinka dostane to, po čem nejvíc touží. Nemilosrdný sarkasmus ruku v ruce s jemností, veselostí a mistrným uměním autorky pohrávat si s postavami jako s šachovými figurkami. Nadmíru milou tentokrát shledávám uppercrosskou domácnost (na rozdíl od domácnosti v Longbournu a uječené paní Bennetové). Musgrovovi, Henriettu, Louisu, dokonce i Mary. Poslouchat, jak si povídají, jak se hašteří, jak si každou chvíli slastně pochutnávají na drbech ze sousedství. A bezbarvá Anna, která ve skrytu duše hýřila barvami. Je to jedna z nejmilejších postav, jaká se na stránkách knih J. Austen kdy objevila. Měla v sobě nedefinovatelný půvab lidí, kteří zamlčují víc, než říkají.
Četla jsem s láskou ♥
"V mládí byla přinucena k opatrnosti, romantice se naučila až s přibývajícími lety - což je přirozený následek nepřirozených začátků." Pro mě nejpůsobivější a nejodpovídající věta z knihy.
Čtenářka domi88 v komentáři níže si stýská: "Kde je má oblíbená hrdinka typu Elizabeth Bennet, Emmy Woodhouse nebo Marianny Dashwood???" Já její touhy nesdílím. Nebavilo by mě stále číst o hrdinkách jednoho typu, bylo by to příliš jednotvárné a sebemenší odlišnost by byla brána jako nectnost. Co na tom, že v tomto románu máme postavu s povahovým rysem, který domi88 nazvala "stojí tam, kam ji postavíš"? Lidé jsou různí a je to tak správně. Vždycky se najde někdo, pro jehož naturel a srdce bude zrovna ten který typ ten pravý a v jehož očích bude tím nejdokonalejším. Nikde není psáno, který druh povahy je ten jediný správný. Dva lidé k sobě musí prostě sednout jako dva dílky puzzle. S každým to nepůjde.
S Annou jsem silně prožívala její rozechvění v začátcích obnoveného střetávání se se starou láskou. Možná více, než v Pýše a předsudku. Scéna s dopisem mě také dostala.
Marry mě zase vždycky neskutečně pobavila. Její ufňukaná honba za vlastní důležitostí, která nemohla být nikdy zcela uspokojena, i kdyby se jeden na hlavu stavěl, mi připomínala pohádkovou ženu rybářovu, která carevnou býti chtěla. :-D
kniha bola veľmi nenáročná, rýchlo sa čítala a o spisovateľkiných kvalitách nie je pochýb...avšak dej ma veľmi nezaujal, bol príliš jednoduchý a predvídateľný...možno to bolo len mnou, ale na začiatku som dokonca mala chaos v postavách :D ale inak hodnotím pozitívne :)
Emoce a napětí mezi Annou a Frederickem mě pokaždé pohltí. Úžasně vykreslené postavy (takovou Mary nebo pana Elliota každý z nás určitě potkal). Tento příběh mě snad nikdy neomrzí. Pro mě je tohle nejlepší dílo od Jane Austenové!
Kniha shltnula za dva dny. Hezké, nenáročné čtení s příjemnými hrdiny, zápletka dobře funguje. Konec a rozuzlení přišlo velmi rychle, takže mi chybělo trochu vc romantiky, ke které doba vybízí. Také závěr není úplně optimistický, jako to je u jiných knih :)
Další pro mě skvělý počin od mé oblíbené autorky. Pýcha a přemlouvání, který je znám i jako Anna Elliotová, společenský román, který se odehrává v době na rozhraní 18. a 19. století a líčí život společnosti, jak anglické šlechty, tak i měšťanů. Román se čte jako všechna díla velmi dobře a zatáhne do děje, který je plný událostí jako jsou společenská setkání, plesy, výlety, návštěvy apod... skvěle popsané, přesně jak to v téže době chodívalo a to vše za účelem sňatků. Hlavní hrdinka neprovdaná Anna milá, úžasná postava ( jak už se píše v anotaci jakousi "Popelkou v rodině"), kterou rodina doslova přehlížela nalezne spřízněnou duši v rodinné přítelkyni a rozjede se kolotoč, který sebou přináší mnoho zápletek, kdy i Annina rodina začne být na tom bledě co se týče majetku a Anna se dostává do jiného prostředí, a děj mění celý příběh. Román je opravdu hodně dobře propracován, chvílemi napětí a doslova fandíte Anně v každé situaci. Konec je hodně napínavý a přesto vše dobře dopadne.
Příjemné překvapení. Všechna ta nabubřelost doby :-) jak si váží více rodu a titulu jak je čistá láska možná jen mezi sobě rovnými..
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Anna Elliotová je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 656x |
| Čtenářské výzvě | 308x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 619x |
| Chystám se číst | 324x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 14x |
Tak já nevím, ale nechápu co na této spisovatelce všichni mají. Kniha mi přišla neskutečně nudná, ani jsem ji nedočetla. Není zde žádný pořádný příběh, žádný děj. Jen dlouhé popisy, které ale nemají hlubší myšlenky. Dvě hvězdičky dávám za jazyk a za to, že Jane Austen je spisovatelka, která umí psát. Ale mě to prostě nebaví. Při čtení myslím na všechno možné a nejsem schopná se do příběhu ponořit. A není to to dobou, ve které byla kniha napsaná ani prostředím. Mezi knihy, které mě velice oslovily patří například Jane Eyrová nebo Na větrné hůrce.