Anna Elliotová
Jane Austen
Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností. Přeložila Eva Ruxová.
Literatura světová , Dívčí romány
Vydáno: 2004 , Academia
Originální název:
Persuasion , 1817
více info...
Přidat komentář
Dostala som chuť na klasiku, a tak som dala druhú šancu Anne Elliotovej, ktorú som ako násť ročná považovala za nudnú.
Po rokoch môžem skonštatovať, že je to klasický román plný jemnej ironie a presného pozorovania spoločnosti. Pozitívnou stránkou knihy je určite autorkina schopnosť vytvárať komplexné postavy a analyzovať spoločenské dianie tej doby, v ktorej sa dej odohráva. Hlavná postava, Anne Elliot, je dobre vykreslená s hlbokými emocionálnymi vrstvami, a príbeh ponúka jemný pohľad na otázky spoločenských očakávaní a druhých šancí v láske.
Na druhej strane musím priznať, že tempo príbehu je naozaj pomalé a romantická línia tohto románu nie je tak intenzívna ako sa mi páčila napríklad pri Jane Eyrovej.
Nahlížejíc optikou doby, je neuvěřitelné, jak odvážná a nadčasová autorka byla. Kpt. Wentworth bojoval v bitvě u Trafalgaru, což bylo v roce 1805, tedy před více než 200 lety. Přesto je jazyk v rámci možností stravitelný a příběh, ač možná úsměvný, stále velmi pochopitelný i v dnešních reáliích.
Představuju si, jak šel v tehdejší době jistě z ruky do ruky a četl se na tajňačku. A to, jakkoliv dělá z většiny žen lehce bezduché slepice, mě fakt baví.
Druhá kniha od této autorky a není zřejmě moje krevní skupina. Bylo to zdlouhavé,ztrácela jsem se v postavách. Nezaujalo mě to.
Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Růženy Merunkové a Hany Kofránkové. Nenadchne ani neurazí. Pohádka pro dospělé.
Velice predvidatelne, hodne naivni a takove plytke. Nenadchne, neurazi. Za tyden uz nebudu vedet, o cem to bylo.
Nedočteno ani napodruhé. Místy baví ironický tón vypravěčky, místy to ale dost nudí a postavy splývají...
Tak tuto knížku jsem neměla poslouchat jako audio na ČR, ale půjčit si ji v papírové formě. Nemohla jsem se soustředit, postavy mi splývaly. Jinak je to klasický příběh lásky ze staré Anglie.
Některé pasáže byly trochu nudné a zdlouhavé, což ale k této době patří. Jinak to byla moc milá romantická knížka, kdy ale vlastně od začátku tak nějak víte, jak to dopadne. Stejně jste nakonec ale rádi, že je to tak, jak jste si celou dobu mysleli. :)
Audiokniha na ČRo
Knížky od Jane Austenové miluji, až si uvědomuji, že dost nekriticky. Ano, jsou dost na jedno brdo, vždycky tam jde o podobný typ úžasné ženy, v podstatě bezchybné povahy, a muže, který si ji po nějakých peripetiích vezme. Ale mě to prostě baví. Je to moje dávka romantiky. Anna Elliotová se mi líbí ani nevím proč. Děje v knížce moc není....ale prostě se mi to dobře čte. Je to takové moje pohlazení po duši.
Jane Austen miluju, ale do tohoto jsem se vůbec nemohla začíst. Po několikerém pokusu, že se příběh rozjede, jsem knížku poprvé odložila jako nedočtenou.
S Austenovou je ten problém, že se v různých variacích opakuje stejný syžet: skoro dokonalá hrdinka (tak na 95 %) uloví stoprocentně dokonalého chlapa. V celém příběhu jsou rozeseti různí lidé, ale obyčejně nechybí někdo úzkoprsý, komu se můžeme všichni zasmát. A nakonec všechno dobře dopadne.
Já si autorčinu popularitu moc vysvětlit nedokážu. Snad že je žena, snad že píše vlastně čistokrevnou červenou knihovnu? Přitom její (mladší) současníci jako Thackeray nebo Dickens jsou podle mě o třídu zajímavější autoři.
Jane uměla psát takové ty nečekaně očekávané romance... Takové to, že víte, že spolu dvojice skončí, doufáte, že spolu skončí, ale přece jen až do konce trnete, jestli teda ano, nebo ne .....než vás vytrhne z agónie a vy si užijete konec. A že umí psát mužské postavy, které následně jsou důvodem nerealistických očekávání žen od mužů zmiňovat asi nemusím ... Přečteno díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda
Anna Elliotová byla jedna z posledních knih, které jsem od Austenové ještě nečetla a vzhledem k tomu, že je J. A. součástí letošní výzvy a tuto knihu jsem již měla doma, konečně se na ni dostala řada. Jak již psal někdo v komentářích níže - tato kniha skutečně nemá téměř žádný děj. Klade se důraz na vztahy, pocity a dialogy postav, mě to ale v tomto případě vůbec nevadilo. Mám ráda vztahové rozbory a například u Emmy byly dialogy a popisy myšlenek mnohem rozsáhlejší a Emmě ubírá na líbivosti její namyšlenost, Anna byla přinejmenším skromná a milá žena. Vzhledem k době, kdy byla kniha napsaná, jsem nečekala nějaké dechberoucí zvraty. Ocenila bych ale rozvinutější konec.
Miluji Pýchu a předsudek, Emmu i Rozum a cit, ale toto bylo co? Nedočetla jsem.
Přečteno pro výzvu. Pro mě trochu kostrbaté, ale s přihlédnutím na datum vzniku díla to vlastně nebylo tak špatné.
Mám ráda Jane Austenovou, ale tahle kniha se docela vlekla. Byla zajímavá, ale nezařadila bych ji mezi její top díla.
Tak toto byla jedna z nejnudnějších knih, které jsem kdy četla. Téměř bez děje, zato s přemírou postav, míst a složitých vztahů. Dělalo mi problém se v tom orientovat. Dialogy veskrze o ničem, hlavně že téměř každá přímá řeč začíná slovem "Ach,"
Dávám jednu hvězdičku a i to je moc, ale když žádnou nedám, tak se to v hodnocení neprojeví.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Anna Elliotová je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 651x |
| Čtenářské výzvě | 308x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 618x |
| Chystám se číst | 325x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 14x |
Audio ČRo: Zřejmá klasika, která na rozdíl i od jiných románů tohoto typu mě zde nijak neoslovuje.