Ani později, ani jinde

Ani později, ani jinde https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60317/bmid_ani-pozdeji-ani-jinde-fYq-60317.jpg 4 681 180

Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Les Heures souterraines , 2009


více info...

intueri
intueri
08.06.2021 4 z 5

Dva životy, jako dvě kolejnice - na dohled a zároveň si vzdálené, spojené společným městským prostředím a zároveň rozdělené svou nelehkou realitou... Jen rychlík dalšího všedního dne po nich opět supí a táhne za sebou zase o něco těžší náklad obtíží - emoční vyprahlost, osamělost, pracovní šikana, vyloučení z kolektivu... Zastaví to konečně dnes..? Zbaví se té řady vagónů, které je tlačí až pod terén..? A překříží konečně své paralelní existence..?

Lucina88
Lucina88
14.05.2021 2 z 5

Četla sem od ní jednu knihu, tohle je druhá a mým favoritem jako další oblíbená kniha rozhodně není. Škoda


Nočnípták
Nočnípták
10.05.2021 3 z 5

Moje první Vigan. Na její knihy jsem četla jen chválu, ale asi jsem si vybrala špatně. Nijak mne neoslovila. Život Mathildy a Thibaulta je popsán tak dobře a syrově, že jejich duševní bolest cítíte. Jenomže já si k nim nějak nemohla vytvořit žádný vztah. Jsem však ráda, že nemusím ve svém životě řešit situace zde popsané.
Chtěla jsem dát 2*, ale jednu přidám. Chyba bude nejspíš na mé straně a autorka je určitě skvělá. Chystám se na její další knihu.

Ajda300
Ajda300
03.05.2021 4 z 5

Pro mě dost náročná kniha. Příběh o jediném obyčejném dni jsem tak nakonec četla asi měsíc. Nevím jestli to bylo tím, že jsem do knížky ještě "nedozrála" nebo tím, že jsem nemohla vystát Thibaulta, ale nebylo to nic lehkého. Spoustu věcí jsem, ale dost prožívala s hlavní hrdinkou. Autorka skvěle popsala Mathildiny pocity a celé to pomalé a nenápadné vyloučení z kolektivu. Kniha se četla rychle a zároveň strašně pomalu. Stránky mi mizely pod rukama, ale příběh mě v některých případech nedokázal vtáhnout.
Nevím. Byla to pěkná knížka a jazyk byl krásný. Ale asi si to budu muset znova přečíst jako dospělá.

Tessinka0307
Tessinka0307
27.03.2021 5 z 5

Uff, táto kniha mi dala zabrať. Ešte sa mi nestalo, že by som si o nejakej knihe myslela, že je úžasne napísaná, a napriek tomu som si viackrát pomyslela, že ju asi nezvládnem dočítať. Témou nespravodlivosti a šikany na pracovisku bol román pre mňa veľkou výzvou, ale som rada, že som vytrvala, hoci to bol drásajúci zážitok. Autorka vie geniálne popísať vnútorný svet svojich postáv, ich myšlienky a životné momenty, v ktorých má človek pocit, že už ďalej nemôže.

Čičolina
Čičolina
19.03.2021 3 z 5

Bossing je jistě závažné téma a u nás se o něm moc nemluví. Zajímalo mě, kam až v případě Mathildy dojde. Trochu se to táhlo a případ lékaře Thibaulta mě nechytl vůbec. Kniha nebyla úplně marná, ale čekala jsem víc.

DeepSea21
DeepSea21
18.03.2021 5 z 5

Popis běžného života, o kterém by dost lidí řeklo, že není ničím vyjímečný.
Já bych ho vyhodnotil jako vyjímečně ubíjející.
Fakt, že si na tohle zvykáme a příjímáme to jako něco běžného, čeho si už ani pomalu nevšimneme, je tragický.
Rezignace, postupná, neodvratná.
Skvělá kniha.

Vakalik
Vakalik
24.02.2021 3 z 5

Vigan je perfektní v tom, že si vždy vybere nějaké téma, které momentálně vidí ve společnosti jako problém. Její díla jsou krátká a věcná. Vykreslují běžný život a problémy, na které aspoň jednou za život každý z nás narazí. Vždy ve čtenáři zanechají myšlenku, nad kterou se má zamyslet. Ale tato kniha mě z Delphininých knih oslovila nejméně. Asi tím, že ani jeden z "problémů" hlavních postav neřeším a nikdy jsem neřešila.

000nugatovej
000nugatovej
07.02.2021 3 z 5

Bezútěšné. Velkoměsto, korporát, nemoci, smutek... Prázdnota - vyprázdnění: "...mluvila, jako by zpívala píseň, kterou napsali jiní, pro potěšení ze zvukomalby či rýmu, ale nedávající žádný smysl. Slova bez důsledků, prchavá," (str. 124) A stále nové a nové propadání se...
"Všichni ti lidé, bez výjimky, dřív či později zažijí den, kdy budou sedět tady anebo jinde a už se nedokážou pohnout. Den zhroucení." (str. 47)
A vzpoura? Zbytečná: "Chtěla by zařvat. Řvát, až si přetrhne hlasivky, až přehluší kroky a hovory. Chtěla by zařvat, jděte pryč, koukejte, co se z vás stalo, co se z nás stalo, koukejte na ty svý ušmudlaný pracky a bledý ksichty, koukejte, co jsme za odpornej hmyz, kterej se plazí pod zemí, jak den co den děláme v neonovým světle pořád to samý, nejste pro to stvoření, potřebujete volnost pohybu." (str. 173)

oskarina
oskarina
15.01.2021 2 z 5

Opravdu jsem se knihu snažila dočíst, ale nepovedlo se. Něco za půlkou jsem to vzdala, protože jsem v příběhu bohužel nenašla nic pro mne zajímavého. Celou dobu jsem čekala, kdy už se stane nějaký pořádný zlom a nedočkala jsem se..

Dominik_13
Dominik_13
15.01.2021 3 z 5

Nevím, nevím. První polovinu jsem byl nadšený z úsporného jazyka, jímž autorka dokázala přesvědčivě zachytit psychický stav svých hrdinů. Jenže pak se začala točit v kruhu tak nudných klišé! Rozbitý záchod, jehož zvuk nám je neustále připomínán? Rozbitý počítač jako analogie k rozbitému životu (ach)? Přílišná doslovnost vede knihu na hranici depresivního kýče, v závěru se jen variují stále stejné motivy. Škoda.

Anna27
Anna27
10.12.2020 5 z 5

Dva paralelní příběhy, které jsou si svým způsobem podobné. Ta šikana ze strany nadřízeného u Mathildy mě štvala, ale byla dobře popsána. Příběh Thibaulta byl taky zajímavý. Příliš miloval jednu ženu od které našel sílu se odpoutat, ale na druhou stranu si v ten samý den neuměl držet jako lékař ten správný odstup od svých pacientů. Autorka píše s lehkostí, žádné happyendy, ale reálné životy bez příkras, tak jako v její knize "Vděk" . Bylo to moc zajímavé čtení, které ve mě bude ještě chvíli rezonovat.

bookbug_cz
bookbug_cz
11.11.2020 4 z 5

Téma rozchodu nebylo nijak zajímavé, upřímně jsem se těšila na pasáže ženské postavy - ženy, která má konflikt na pracovišti se šéfem, o kterém ale sama neví, že existuje...až do té doby, než ji nadřízený začne pomalu ale jistě ničit zevnitř...zajímavé téma, které bylo napsáno s lehkostí.

kofola33
kofola33
09.11.2020 2 z 5

Mozna jsem to uplne nepochopila, mozna jsem nemela ten spravny den na tohle cteni, mozna to proste neni muj styl.

annettka1098
annettka1098
14.10.2020 5 z 5

(SPOILER) Lehce psaná kniha o nelehkém tématu - bossingu a rozchodu. Přesto, že anotace by mohla někomu vyznít, že jde o příběh dvou lidí co se neznají, ale najdou k sobě cestu, není tomu tak. Žádnou romantiku tu nenajdete. Jsou to jen brilantně popsané dva dny dvou pracovně, emocionálně a psychicky vytížených lidí.

osman111
osman111
10.10.2020 4 z 5

Bylo to mé první setkání s Delphínou a musím říct, že to bylo velmi milé překvapení. Poetické, citlivé vyprávění. Dějová linka Mathildy mi připomínala Kafkovu Proměnu. Jde o kvalitní četbu bez nějakého většího spádu, ale mě to nevadilo. O to to bylo autentictější.

Arwen777
Arwen777
04.10.2020 4 z 5

Jisté je, že když si vyberete knihu Delphine de Vigan, máte před sebou těžké čtení.
Tato kniha popisuje jeden den v životě dvou lidí, oba se nacházejí v nelehké životní situaci. Mathilda se snaží přežít zhoršující se situaci v práci, šikanu ze strany nadřízeného a zvládnout sama výchovu tří dětí tak, aby na ně tato pro ni naprosto vyčerpávající situace neměla žádný vliv.
Mladý lékař pohotovosti řeší rozchod se svojí dívkou po vztahu, který pro něj nebyl naplněn. Potýká se i s problémy a náročností svého povolání.
Tito dva lidé jsou v podstatě ztraceni v Paříži, obrovském městě, které nedovoluje slabost, které nezajímají lidé klesající na dno, v anonymním městě, kde jsou důležité výkony a úspěch a kde se špatně hledá spřízněná duše.

Pro mě byla kniha příliš depresivní, asi ke mně přišla v nesprávné chvíli, v současné koronavirové době čtu raději optimističtější knihy s dobrým koncem a s nadějí.
Nicméně knihy této autorky považuji za kvalitní čtení a určitě za čas zase po nějaké sáhnu.

Cress
Cress
29.09.2020 4 z 5

Opět skvělá kniha, která vás po psychické stránce pěkně rozloží. Delphine de Vigan o lidské psychice umí psát a znovu a znovu mi to dokazuje. Knihu vám moc doporučujete, ale pokud máte nějaké horší období v životě, tak bych s ní chvilku počkala.

kristleko
kristleko
05.09.2020 5 z 5

(SPOILER) Takhle nějak by psal Michel Houellebecq, kdyby byl žena. Sama autorka sice toto přirovnání v rozhovoru pro Český rozhlas (2019) nepovažuje za příliš přiléhavé, nicméně výstižně vyjádřila, že oba píšou o „absurditě moderního světa, o hluboké, existenciální samotě, které jsme v něm všichni bez rozdílu vystaveni“. Kniha paralelně popisuje jeden den v životech ženy a muže – čtyřicátníků, kteří jsou zdánlivě v nejlepších letech, ale cítí se „vyplivnutí“ ze soukolí dnešní společnosti, zaměřené na rychlost, výkon a úspěch, ze které se vytrácí lidskost a city. Doléhají na ně šrámy z minulosti i ze současnosti. Mathilda: „Ve svých třiceti letech přežila smrt manžela. Dnes je jí čtyřicet a jistý hajzl v třídílném obleku ji právě pomalu rozleptává.“ Thibaut: „Jeho sen skončil v popelnici provinčního špitálu, jehož název nikdy nezapomene. Chirurgem už nebude. (…) Je městský lékař a v tom je shrnut celý jeho život. Nekoupil si nic trvalého, žádný byt, žádný dům na venkově, nemá děti, neoženil se, neví proč. (…) Teď mu patrně zbývá žít.“ Autorka píše prostě, úsporně a výstižně, pečlivě volí obraty a významy, analyticky popisuje mechanismus zničení a vysátí člověka. Při čtení má člověk svíravé pocity, i díky nekýčovitému konci, protože „zoufalci se neseznamují. Leda tak ve filmu. Ve skutečném životě se potkají, zavadí o sebe, narazí“. (9/10)

VeronikaZ
VeronikaZ
20.08.2020 3 z 5

Skoro mám pocit, že jsem četla jinou knihu než ostatní.
Deprese? Mě ani jeden z hrdinů nezajímal. Úsporný styl? Vždyť pořád psala o ničem. S třemi hvězdičkami jsem ještě štědrá.

I Delphine (nebo překladatelce) bych ráda dala rady, kterými by se mělo řídit tolik autorů
a) žíly netepou
b) nepoužívejte ty cizí termíny, když to neumíte.

Štítky knihy

zfilmováno francouzská literatura Paříž šikana na pracovišti, mobbing

Autorovy další knížky

Delphine de Vigan
francouzská, 1966
2011  80%Ani později, ani jinde
2021  90%Děti nade vše
2011  87%No a já
2018  86%Pouta
2019  88%Vděk

Kniha Ani později, ani jinde je v

Právě čtených12x
Přečtených875x
Čtenářské výzvě81x
Doporučených44x
Knihotéce345x
Chystám se číst424x
Chci si koupit73x
dalších seznamech3x