Angelika a král 2. část

31.08.2021

(SPOILER) Myslela jsem, že u šesté knihy o Angelice v řadě budu ze čtení minimálně trochu znuděná, ale vůbec. Naopak jsem zažila zatím největší chvilku napětí, když se snažili zbavit Florimonda, srdce se mi málem zastavilo. Desgrez byl opět dokonalost samost, to je postava jedna báseň. Jednu hvězdu ale ubírám za tu Angeličinu nepochopitelnou naivnost a neschopnost si přiznat, že na královském dvoře jde jí i dalším o život. Je prostě trochu málo uvěřitelné, že by protřelá obchodnice a bývalá vůdčí postava pařížské spodiny nedokázala tak dlouho pochopit, která bije.

27.02.2019

!!! POZOR SPOILERY !!!

Oba díly svazky knihy Angelika a král šly většinou zcela mimo mne pro množství postav, titulů, jmen a událostí, o nichž jsem neměla ani tucha. Díky posledním dvěma letům "angelikologie" jsem se nyní chytala podstatně víc a už jen pozadí Travičské aféry, které je velmi poutavě zobrazeno i ve filmu (jen s tím rozdílem, že filmová Angelika zuřivě služebnou zbičuje otrávenou košilí), jsem si vychutnávala. Kdo zná dějinné reálie, užívá si nejrůznější autorčiny narážky na to, co přijde, co třeba v samotném příběhu Angeliky nezazní, ale co se v historii francouzského dvora skutečně stalo.

Nutno podotknout, že filmová adaptace se v případě Angeliky a krále začíná dosti odchylovat od předlohy hlavně pojetím samotné ženské hrdinky (která ve filmu působí víc frivolně a víc jako coura), zatímco v knize to nějakou dobu trvá, než Angelika nakonec padne králi do náruče. Jiskření mezi nimi je popsáno velmi hezky, hrdince jsem při čtení jen vytýkala jistý nedostatek úcty ke královskému majestátu, kdy se k Ludvíkovi sice chovala s respektem, ale především jako k muži, jenž má své rozmary. Tím se ovšem samozřejmě odlišovala od ostatních, které z něj padaly do mdlob anebo se účelově snažily vlézt mu do postele, aby z toho získaly odpovídající výhody. A samozřejmě tímto přístupem víla z Poitou králi literárnímu právě učarovala ;-).

Zajímavou postavou se pro mne díky četbě dalších knih z tohoto období stala paní de Montespan. Díky Angelice (a zejména filmům) působí jako trochu přihlouplá potvora a intrikánka, která se zprvu s hrdinkou kamarádí, bez muknutí si od ní nechává platit dluhy, těží z jejich společného kouzla ve společnosti, aby pak paní du Plessis využila jako zástěrku vlastního poměru s králem, a nakonec, když zjistí, že je jedinou ženou, která by ji mohla ohrozit, se jí pokusí zbavit tehdy obvyklými zákulisními prostředky. Přitom Montespanová žádnou hlupačkou nebyla, inspirovala mnoho lidí ve své době, a o jejím osobním kouzlu svědčí i to, jak dlouho se hřála na výsluní panovníkovy přízně.

Rmoutí mne, že toto období si už v rozpracované "Integrale" verzi nepřečteme, protože zde by byl vývoj vztahu mezi Angelikou a Ludvíkem asi popsán podstatně hlouběji a některé pasáže by nepůsobily tak skokově až násilně. Viz např. závěrečné setkání v zámečku, kdy Angelika užuž podléhá, aby králi najednou vmetla do tváře jméno muže, který po celou dobu stojí mezi nimi... A při třetím čtení jsem konečně pochopila panovníkovu nevraživost z toho, že Angelika nakonec jeho příkazu neuposlechla a prchla z Paříže hledat dávno zmizelého manžela...

Jak v předchozím svazku na mne Ludvík XIV. působil negativně (zejména v souvislosti s Filipem), tentokrát je líčen víc sympaticky a i jeho účast v čarodějnickém procesu, jíž v rámci své osobní rehabilitace panovník vysvětluje Angelice v závěru knihy, vyznívá nakonec více v jeho prospěch. V tomto ohledu na mne působí víc než úsměvně nové filmové zpracování, v němž se Angelika na konci zapřísahá, že se pomstí všem, díky nimž padla na dno, samotným králem počínaje i konče.

Mrzí mne, že jsem Versailles osobně nenavštívila, protože jejich popisu a historii výstavby je zde věnovaná velká pozornost, takže s osobními vizuálními vzpomínkami musí být četba hodně luxusní.