Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1535
406
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Jak může člověk udělat tak špatné rozhodnutí? Jůlie by potřebovala terapii, pak by si přiznala, že vlastně romské dítě vůbec nechce. A Agnesin život by se ubíral úplně jiným směrem. Jůlie by si koupila chovného drahého psa, ten by naplňoval její představy o dokonalosti a bylo by o dva nešťastné, frustrované lidi míň.
Zase takové těžké čtení od paní Hanišové s lehce otevřeným koncem.
Rozhodně to bylo čtenářské překvapení, nenudila jsem se. A to se, myslím, počítá hodně. Jakož i to, že čtenář doveden do stavu přemýšlení, srovnávání, hodnocení.
To, že v příběhu použita odlišná rasa, mě už vůbec nepřekvapuje.
Otevřený konec, dle mě, sedí. Nechci mít vše naservírované - dovolme si, respektive užijme si myšlenkovou i příběhovou variabilitu.
Kniha se mi nelíbila, štvala mě natolik, že jsem se do čtení musela hodně nutit a při čtení jsem byla vytočená...Nepřipadá mi dobře napsaná a téma správně "uchopené", je plná klišé a rádoby psychologických ponorů do duše adoptované romské dívky a její ambiciozní matky, která si jí adoptovala jen proto, aby si odškrtla další bod ze seznamu, co by se v životě mělo, její chování mi připadalo dost nepochopitelné, zvláště ze začátku, kdy se pro tuto adopci vůbec rozhodla ... hodně mi to připomínalo knihu od Boučkové Rok kohouta, téma je v podstatě stejné, liší se pouze v pohledu na věc.... ráda vracím zpět do knihovny!
Jako prvotina je Anežka povedená, jen jí asi nečtěte až po výborné Houbařce.
Na první dobrou tu je obžaloba matky a její lži, ale ve skutečnosti jde o postoj celé společnosti k pravdivosti a otevřenosti v citlivých lidských tématech. Snad až moc rovin problémů je nakonec povrchních. A všechno je za mě zbytečně vyhrocené, dramatické až nereálné. (Třeba protiprávní adopce pouze matkou a proč ji neopepřit ještě dítkem jiné rasy) Snad jako výstražné světlo proti adopci za každou cenu?
Otevřený konec zcela ok.
3/4
Nejednalo se o lehké čtení. Otevírá se zde několik z tabuizovaných témat - vztahu k cizím dětem, předsudků k rasám, požadavků společnosti na ženy i děti. Smutné a těžké.
Hvězdičku odebírám za utnutý konec. Otevřený konec by mi nevadil, ale bylo to na můj vkus moc rychlé.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje." Citace v podstatě vystihuje myšlenku knihy. Lhát se nemá, tady lže Julie především sobě. Postavit splnění svého snu na lži nemohlo vyjít. Anežka jako loutka mezi snem matky a životní realitou. Jak její život pokračuje nechala autorka na čtenářích. Kniha se mi líbila, i když působí depresivně.
Téma je to určitě zajímavé, někteří lidé by asi raději děti mít neměli. Kniha byla čtivá, paní Hanišová má dar vyprávět, ale byla na můj vkus příliš depresivní a zasloužila by si propracovanější konec. Mnohem víc se mi od autorky líbila Houbařka.
Hanišová opět nezklamala, vůbec jsem ze začátku nevěděla, jestli mám mít víc ráda Julii nebo Agnes, pak zvítězila Agnes. Někdy se prostě děti snaží rodičům zavděčit všemi možnými způsoby, a stále je to marné. Julie nepochopila, o čem je život, a že ho nelze nalinkovat ani žít podle předem napsaného scénáře, za každou cenu chtěla dosáhnout svého a když všechno zkazila, tak by Anežku nejraději reklamovala. Někteří rodiče si jdou tvrdě za svou výchovou, tak jako Julie ale vůbec je nezajímá, jak se dítě cítí, jestli ho baví to, co musí, jestli je spokojené. Hlavně, aby bylo takové, jaké si ho přeji. To je přesně příběh Agnes. Jsem ráda, že konec byl takový, jaký je. Knížka by si možná zasloužila pokračování, tedy alespoň já bych to tak viděla. Skvělá knížka, skvělý děj, skvělý příběh, skvěle napsané a četlo se to suprově, stačilo jedno odpoledne a byla jsem zklamaná, že knížka končí.
3/4 knihy jsem hltali příběh a čekala plná očekávání, jak příběh dopadne. Konec byl však pro mě zklamaní. Zbytečně rychle ukončené, některé věci nevyjasněné...
Silný příběh, který nemohl dopadnout dobře. Špatně bylo snad úplně všechno. Agnes mi bylo neskutečně líto. A doufám, že se ničeho takového na svých dětech nedopouštím.
Vyprávěla jsem o této knize dceři, je jí 13let. Zajímalo mě, zda má ve svém okolí někoho, kdo by v tomto věku, pořádal alkoholové večírky, nebo jestli se ve třídě někdo takto chová k romských dětem, kterých mají ve třídě několik. Naštěstí mi nic takového nepotvrdila, za což jsem ráda, jelikož z tohoto příběhu jsem měla pocit, že normální puberťáci ani neexistují.
Cetla jsem jednim dechem. Silne depresivni a tak realisticke, az jsem kolikrat musela prestat cist a bala jsem se, jestli jsem dobrou matkou svym holcickam. Zaver to zkazil, prilis rychly a nepochopila jsem ho.
Jako psycholog, který mimo jiné pracuje i s romskou klientelou se mě toto téma přirozeně dotklo. Před očima jsme viděla své kleinty, jak prožívají obdobný proces, jako právě tito hrdinové v knize. Možná je to něco co sami někdy děláme. Nalháváme a snažíme se přiblížit společenské normě a právě proto se pak tato kniha může nás dotknout na citlivých místech.
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Silný příběh o narušeném vztahu mezi matkou a adoptovanou dcerou. O skrytém rasismu, předsudcích, vzájemném nepochopení, křivdách, lžích a nesplněných snech. Tahle kniha se mi dostala pod kůži, už několik dní nad ní přemýšlím a je mi z ní docela smutno. Silný čtenářský zážitek.
"Spolu s šaty nastávající matka odhodí i část svého předchozího života. Její vzdělání, důstojnost a ideály zůstanou ležet na lavičce před jednosměrnými dveřmi jako nepotřebné hadry."
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá."
Knihu je velice čtivá, ale z hlavní hrdinky mi bylo opravdu zle, neměla jsem skoro sílu na to číst, jak je holčička šikanovaná jak ve školce, tak doma. Sebestředná Julie, vůbec dítě mít neměla, nebyla schopná Anežce pomoct a ještě jí nakládala. Bylo mi z toho opravdu smutno a Anežky mi bylo líto.
Co říct... Těžké téma, které podle mě bylo zpracováno spíše jen přímočaře po povrchu, žádná hloubka, rozpracování širších skutečností. Popravdě si neumím představit, že by si žena sama adoptovala dítě, natož romské. Julie se jako matka nechovala a Agnes to odnesla, bylo mi jí líto. Předem prohraný boj, ale čtivé to tedy bylo.
(SPOILER) Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi. Téma zpracováno syrově, řekl bych, že na českou společnost i dost odvážně (kvůli tomu asi ta hvězda navíc). Smutná byla především hierarchizovaná společnost, která stále přitvrzuje, a to od nejútlejšího věku. Kontrast snu a reality uchopen dobře, upínání na sen se vrací i v závěru. Julii jsem celkem rozuměl (ač jsem s ní nesympatizoval), ačkoli "stala jsem se vlastní matkou, ač jsem chtěla být jiná než ona" je už trochu literární klišé. Motiv kohouta se zajímavě vrací, až jsem si říkal, jestli to nemá být i nějaká distance od Boučkové (která je v textu zmíněna). Zde: problematické dítě z Agnes vyroste spíše kvůli předsudkům, přísné Julii a - možná - i kvůli těm zážitkům v prenatálním stádiu, které "nejsou dostatečně prozkoumané". Mně ovšem nepřišlo, že by kniha Boučkové vyznívala nějak diametrálně jinak, tak nevím. Houbařka se mi asi líbila o trochu víc. Možná proto, že vyznívala alespoň trochu pozitivně :)
Na knize obzvláště oceňuji výběr nesnadného tématu a to, že vede člověka k zamyšlení. Nedá mi to a musím promýšlet další varianty příběhu: jak by se Agnes dařilo, kdyby vyrůstala ve své biologické rodině nebo v dětském domově, jak by se Julie chovala ke své vlastní dceři, kdyby se jí narodila apod. Pár věcí mě v knize ale zarazilo. (Třeba když Agnes zjistila, že její biologická matka se jmenuje Červeňáková a okamžitě pochopila, že to je Romka. Ano, Červeňák je časté příjmení u Romů, ale jak to mohla vědět desetiletá holka, která se do té doby o romskou problematiku nezajímala?) Celkově ale kniha určitě stojí za přečtení a jsem zvědavá na další autorčiny počiny.
Příběh se mi nelíbil a poslední stránky byly až moc zdlouhavé. Spisovatelka napsala už lepší knihy.
Na jedné straně žena, která zoufale touží po dítěti, ale která zároveň není na dítě dostatečně zralá, na druhé straně deprivované romské dítě - to prostě nemůže dopadnout dobře.
Budiž to poučením pro všechny, kteří touží po dítěti a uvažují o adopci - adopce cizího dítěte nemusí být vždy ideálním řešením, ani pro adoptivní rodiče, ani pro adoptované dítě...
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Anežka je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 2 150x |
| Čtenářské výzvě | 478x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 372x |
| Chystám se číst | 757x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 8x |
Svižné čtení díky krátkým kapitolam s otevřeným koncem