Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1536
406
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Viktorie Hanišová mě opět nezklamala. Trošku nechápu, že jsem na autorku natrefila teprve letos a taky nechápu, že slavnější (aspoň v mé sociální bublině) jsou třeba Hartl, Třeštíková a spol., protože ta kvalita je za mě teda nesrovnatelná.
Příběh Julie a Agnes byl hodně silný (pro mě silnější než Rekonstrukce nebo Houbařka), možná i proto, že se mě osobně dotýkal trošku víc. A vlastně se ve mě docela pere, kdo byl víc na vině, jestli Julie, která se upnula k nějaké svojí vidině anebo Agnes, která se rozhodla, že to dá Julii trošku sežrat.... Nedokážu se přiklonit k jedné ani ke druhé straně.
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano.
Julie mi přišla jako celkem fajn ženská, která ví co chce. Vysnila si blonďatou holčičku s copánky. A když se sen o vlatním dítěti rozplynul adoptovala si romskou holčičku. Ze začátku to celé docela fungovalo. Pak ale přišky problémy a Julii dostaly její vlastní předsudky. Přitom stačilo dát malé zmatené dívence najevo víc lásky, vyslechnou jí a přijmout takovou jaké je.
(SPOILER) Tohle byl docela mazec. Hodně tíživý příběh ze života. Julii začnou tikat biologické hodiny a tak se v myšlenkách upne ke své vysněné holčičce, kterou ale bohužel potratí. Ta ženská se vlastně trochu pomátne a je odhodlaná udělat vše, aby dítě nakonec měla. A tak si adoptuje romskou holčičku, kterou se snaží chránit, ale zároveň jí podle mě nikdy nemohla dát to, co by bývala dala vlastnímu dítěti. Myslím, že ve vztahu matky a adoptivní dcery od začátku chybělo něco moc důležitého, možná bezpodmínečná láska, přijetí, protože Agnes nemohla nikdy nahradit mrtvou Anežku a ta dívka to vnitřně cítila, navíc byla od narození obelhávána a když v dospívání potřebovala nejvíc matčinu oporu tak matka selhala. Dokázala jsem se vcítit do obou hrdinek, i když mě každá něčím štvala. Smutné čtení, nýbrž velice poutavé, jen ten konec mě příliš nepotěšil, skončilo to dost otevřeně a padla z něj na mě tíseň.
Přemýšlím, kdy je lepší knížku přečíst. Když ještě nemám děti? Když už je mám, abych si dala pozor na možné chyby? Vůbec ji nečíst, aby mě na konci nebolelo u srdce? Každopádně má třetí kniha od autorky po Houbařce a Rekonstrukci. Přečteno jedním dechem, skvělé napsáno. Opět to budu muset nechat pár dní odležet, než sáhnu po něčem dalším.
Výborná kniha, kterou jsem přečetla asi za 3 dny. Hanišová opět nezklamala a zvolila si zajímavé téma. Kniha nekončí šťastně, přitom stačilo tak málo, přijmout Anežku takovou, jaká je.
Parádní knížka. Julie po ztrátě vlastního dítěte adoptuje romskou holčičku, kterou si chce vychovat podle svých snů a jaksi mimovolně si do ní promítá svou vysněnou a ztracenou dcerku. Za každou cenu se snaží ji "uchránit" od jejího původu, stává se její panenkou na hraní. Všechno klape až do momentu, kdy dospívající dívka začíná vidět nesrovnalosti, bouří se proti tvrdé výchově. Julie roli matky nezvládla. Tolik se bála předsudků, až totálně potlačila Agnesin vývoj, názory, sny.
Krásně napsané, smutný příběh.
"Neděle odpoledne" bylo moje první setkání s knihami paní Hanišové. Díky vlastnímu dojmu z této knihy a také komentářům zde, jsem si hned půjčila další knihu od této autorky - "Anežku". Nechci opakovat to, co zde již bylo napsáno, proto se jen podělím o dojmy, jak mě kniha přivedla k zamyšlení nad tím, jak problematická je otázka adopce dítěte.
Když žena přijde o očekávané vymodlené dítě a pořídí si vlastně "náhradníka" - je správným řešením adopce? Nejde mi ani o způsob, jak v příběhu proces adopce vlastně tak nějak pokoutně proběhl. Tady věřím, že ve skutečnosti vše probíhá jinak, protože právě Juliina osobnost a její pohnutky k adopci už byly i pro laika, předpokladem, že adopce bude pro obě strany neštěstím. Pro Julii měla být Agnes vlastně cvičená opička, která splní všechna očekávání o ideálním náhradním dítěti a ještě jí bude za vytržení ze života, který by ji, jako biologickou matkou opuštěnou cikánku čekal, vděčná. Jenže místo bezvýhradného láskyplného přijetí nové dcery náhradní matkou má fungovat metoda cukru a biče. Takže ve skutečnosti je nešťastná matka i dcera. Matce se nedostává splnění jejího očekávání z náhradního mateřství a dceři adopce přinese smutné a velmi problematické dětství.
Závěr příběhu sice autorka podává trochu nejasně, ale snad dává naději pro Agnes i Julii...
Silný emotivní příběh ženy, která po ztrátě vlastního dítěte adoptuje romské miminko. Julie se snaží Agnes vychovat k obrazu svému, klade na ni přehnané nároky, až úplně zapomene na to nejdůležitější, mít ji ráda, takovou, jaká je.
Knížka se četla jedním dechem, byly výstižně popsané emoce a předsudky společnosti.
Otevřené konce mi nevadí, avšak tady bych trošililinku většího náznaku konce uvítala. Jinak - ona asi příroda ví, proč někdy některým rádoby matkám brání v početí ...
Těžká kniha. Ne váhou. Ne slohem. Tématem. Předsudky jsou hodně limitující. Už od dětství nasáváme podloží předsudků, ze kterého potom vyrůstá malé či velké zlo. Agnes, nikoli Anežka, potřebovala, aby ji Julie přijala takovou jaká je, aby jí řekla pravdu a aby ji poslouchala. Lež, kterou považovala za milosrdnou, byla milosrdná jen pro ni, aby si sama sebe dost vážila, ale nepovedlo se. Protože nebyla sama šťastná a spokojená, nemohla poskytnout štěstí a spokojenost ani Agnes. Je mi líto, že jsme tak silně ovlivněni obecnými postoji, ale mám to v sobě i já a to i přes to, že je mi Agnes upřímně líto. Ano je mi líto Agnes a ne Julie. Julie si vybrala kopec na který nezvládla vylézt a viní za to Agnes. Snad mohla být Agnes šťastná holčička a spokojená prodavačka, kdyby.... Ano, byla to pěkná kniha.
Takhle to s prominutím pos..t...bohužel předsudky, jednostranný pohled, odsouzení,nedůvěra, není otázka minulosti, je to přítomnost, sáhněme si do svědomí...jak se na romské etnikum díváme my? Vy? Já? Jůlie to nezvládla, tam to bylo od začátku špatně a tak chtěně/ nechtěně dostala Agnes přesně tam,kde si myslela,že díky genům skončí,přiřkla jí roli,kterou nemusela hrát, ale nakonec jí nic jiného nezbylo
Možná povinná četba pro všechny rodiče. Jak se nechovat ke svým dětem. Možná abychom si uvědomili, že naše děti nikdy nesplní všechny naše požadavky, sny, přání Že nikdy nebudou takové, jaké jsme si je vysnili. I když jsou naše vlastní ;) Na Juliinu obranu - Agnes jí taky dávala pěkně zabrat
Kniha se četla jedním dechem. Téma je vážné, těžké a stojí za zamyšlení. Rozhodně sáhnu i po dalších autorčiných knihách.
Těžké téma. Julie na to vše byla sama a její touha po dítěti byla tak velká, že vůbec nepochopila, jak moc to bude složité a jakou matkou vlastně ona sama bude! Její představa krásné copaté dívenky velice rychle vzala za své a neměla nic společného s výchovou nechtěné romské dívky, kterou si adoptovala. A co Agnes? Jaký osud jí život nakonec přichystal? Jak ona vnímala své dětství? Plno otázek zůstává nezodpovězeno... Příběh by si zasloužil pokračování.
Po sérii detektivek mi v knihovně doporučili tuto knihu. Je to moje první kniha od této autorky. Bohužel mi nějak nesedla. Četla se svižně, téma zajímavé,ale asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení pro tuto knihu.
Ale jako u každé první knížky, nelámu nad autorkou hůl a zkusím od něco jiného .
Velmi náročné a depresivní čtení. Ale prostě musíte číst a dočíst, tak je to zajímavé a důležité téma, které nikoho nemůže nechat chladným. A paní Hanišová opravdu umí čtenáře zaujmout. Nebylo tam sice vysvětleno, jak přesně Julie této nezákonné adopce dosáhla, ani se nám neříká, jak to vlastně s Julií a Agnes dopadlo, ale chápu úmysl spisovatelky. Jde jí o to, abychom se zamysleli, aby podtrhla všechny důležité momenty tohoto příběhu a vyvolala v nás tu správnou emoční odpověď. Nevkládejme do druhých očekávání, která nám nemohou splnit a nechtějme přetvořit druhé k obrazu svému: z Agnes se nikdy nemůže stát Anežka..
Zajímavá kniha a vcelku pěkně zpracované téma. Kniha mě bavila a rychle se četla. Čtyři hvězdičky dávám za několik nejasností v příběhu. Konec opět otevřený, ale u této knihy mi to vlastně nevadilo. Kniha za přečtení určitě stojí.
Moje druhá kniha od Hanišové. Jako první jsem četla Rekonstrukci, která se mi moc líbila. Taky to bylo "těžší" čtení, ale vedle Anežky slabý odvárek. Musím říct, že Anežku jsem přečetla velmi rychle, neboť to bylo velmi čtivé a napínavé a prostě člověk to musí dočíst, protože ho prostě zajímá, jak to dopadne. Otevřený konec mě mrzí i když... Možná je to tak lepší, člověk si může alespoň představovat, že to dobře dopadlo. Julie byla velmi zvláštní, řekněme fakt magor... A nejsem si jistá, že kdyby měla vlastní dítě, chovala by se k němu jinak. Její posedlost po dokonalosti byla až chorobná. Trochu mě mrzí, že tam nebyly více rozvedené podrobnosti okolo adopce. Jak je možné vlatně "koupit" cikánské novorozně, jak se to řeší papírově a výše částky, kterou musela Julie uhradit.
Na knihu jsem si brousila zuby už od dob, kdy o ní mluvila spolužačka na semináři Současné české autorky. Myslím, že celý příběh je o nepochopení těch, které máme nejblíž, ale i o nepochopení sebe sama. A taky o nedostatku komunikace a neříkání toho, co je potřeba říct, jo a o tom, že někdy to říkáme, ale nikdo neposlouchá. Hodně silné čtivo, asi nad tím budu ještě dlouho přemýšlet. Po Roku kohouta jsem si myslela, že je toto téma již vyčerpané, ale zpracování Hanišové bylo opravdu podařené a velmi čtivé. Moc oceňuji různorodé pohledy postav i proměny vypravěče. V knize je tolik šrámů a slepých míst, které by bylo možné zacelit a zaplnit, ale zároveň mám pocit, že nejsem frustrovaná z toho, že zaplněny nejsou. A to je moc dobře, nekazí mi to čtenářský zážitek a mám nad čím přemítat.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Anežka je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 2 153x |
| Čtenářské výzvě | 480x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 372x |
| Chystám se číst | 759x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 8x |
Moje druhá kniha od V. Hanišové a opět velice čtivé dílo. Celkem drsná kniha. Přečetla jsem ji za pár dní, nebo spíš hodin. Agnes byla na zabití, jak svým chováním týrala Julii a vůbec jak se celkově chovala. Holt romský naturel nikdo nikdy nezapře a nepředělá, i kdyby se na hlavu postavil. Bylo mi té Julie fakt líto. Jinak souhlasím s komentářem hned pode mnou, a to s tím druhým odstavcem, od uživatelky Verunka 289. A taky jsem dvakrát nepochopila ten konec, najednou utnutý příběh a zůstal otevřený konec. To u knih nemám moc ráda.