Andělin popel
Frank McCourt
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23360/bmid_andelin-popel-cqJ-23360.jpg
5
361
88
Autobiografické vyznání, vzpomínky stárnoucího muže na dětství a mládí, které prožíval v třicátých a čtyřicátých letech v Irsku. Zpráva o neuvěřitelně strádajícím, ale sounáležitém a často komickém životě irské rodiny vypovídá nejen o životních zvratech a stereotypech, ale také o dobové atmosféře této éry dvacátého století. Tragikomické autobiografické vyznání je působivým dokladem ryzího irského naturelu, sepsané s hlubokým citem a velikým stylistickým uměním.... celý text
Literatura světová , Romány , Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , Academia
Originální název:
Angela's Ashes , 1996
více info...
Přidat komentář
Frank McCourt - Andělin popel
Andělin popel je obecně velice oblíbená knížka, kterou mnoho lidí považuje za jednu ze svých nejoblíbenějších. Já bohužel podobné nadšení vůbec nesdílím a ve svém příspěvku chci vysvětlit proč. Budu rád, když mi do komentáře/chatu napíšete vaše názory na knihu.
Andělin popel je autobiografií Franka McCourta, který v knize popisuje své dospívání v extrémně chudé rodině otce alkohol.,ka a životem zničené matky. Kniha začíná Frankieho prvními roky života ve čtyřicátých letech 20. století a většina vyprávění se odehrává v prostředí nejchudších obyvatel Irska, v období hospodářské krize.
Frank McCourt nešetří s popisy různých neštěstí, které se děly jemu a jeho sourozencům. Já osobně nemám problém s emočně náročnými knihami. Naopak, většina mnou přečtených knih se zabývá těžkými tématy a silnými, mnohdy negativními emocemi. Vždy ale požaduji, aby zobrazené neštěstí mělo i nějaký vyšší smysl, aby nebylo samoúčelné, s jediným cílem šokování čtenáře (například Nabarvené ptáče...). Toto se bohužel z mého pohledu týká i "Andělina popelu". Autor neustále střídá různá neštěstí, až na mě celá kniha začala působit hodně tendenčně. Autor se snaží až moc očividně a občas trochu lacině tlačit na čtenářovi emoce, čímž ve mně jakoukoliv emoci naopak potlačil. Během čtení jsem knihu musel srovnávat s nedávno čteným "Klubem lhářů", který stojí na podobných základech. Zde se ovšem autorce dařilo být kreativní a dařilo se jí předat i hlubší myšlenky.
Kniha je vyprávěna z pozice dospívajícího dítěte a autor se dle toho snaží stylizovat způsob vyprávění. Začátek vyprávění je poměrně naivní, jazyk je hodně strohý a jednoduchý. Jak ale Frankie dospívá, tak se mění i jazyk knihy. Je to rozhodně zajímavý způsob, jak stylem psaní vystihnout dospívání hlavní postavy a vnímám to jako největší pozitivum knihy.
Andělin popel je z mého pohledu poměrně povrchní kniha, která je jen jakýmsi výčetem neštěstí z autorova života. Nijak nezpochybňuji, že byl autorův život extrémně náročný a ani to, jakými těžkostmi musel projít. Od knih ale očekávám trochu více, než jen výčet životních těžkostí a proto hodnotím průměrnou známkou
Hodnocení 2,5/5.
Autobiografický román z chudinského irského Limericku 30. a 40. let minulého století. Díky perspektivě dětského vypravěče jsou nelidské podmínky, v kterých Frank McCourt vyrůstal, často humorné i děsivé zároveň.
I když chápu, proč se u této knihy zmiňuje humor, mě z ní bylo teskno. O to víc, že to je autobiografie. Taková bída je už pro většinu z nás opravdu těžko představitelná, i když i v našich končinách museli a musí lidé přežít v podobně těžkých podmínkách, ostatně stačí si vzpomenout třeba na Šikmý kostel. Zvláštní kontrast je dosažen tím, že vše je vyprávěno z pohledu dítěte, které to, v čem vyrůstá, považuje za normální a velmi konstruktivně hledá praktická a dosažitelná řešení svých problémů. Vyslechnuto jako výborné audio.
Ani si neuvědomujeme, jak se v naší době máme dobře. A čeho jsme ušetření, když nám neumírají děti.
Poutavá kniha o těžkém životě chudé irské rodiny.
Audiokniha
Načteno bez jediné výtky Davidem Novotným a Josefem Somrem.
Není to hezký ani krásný příběh. Spíše je to vyprávění o nelehké a bídné době. Ovšem skvostně podané! Tato kniha pro mne byla obrovským překvapením a i když jsem cítila obrovský smutek a bolest, těšila jsem se na každičký okamžik strávený ve společnosti Franka.
„Když povídám lidem, o čem je ta kniha, říkám obvykle, že je o jedné irské rodině a o jednom otci, který pije, a že spousta lidí v ní umírá na různé nemoci a že je to opravdická legrace“
- Frank McCourt
Moc jsem se nenasmála, ale už teď se těším na pokračování!
Doporučuji!
Ta bída, špína, chlast, vlhko, zima, umírání jak na běžícím pásu, krysy, kýble plné splašků, hlad, děcka bez bot, mimina s cukrovanou vodou místo mlíka a nevím co ještě, to všechno bylo strašlivé a vyvolávalo to ve mě pocity úzkosti ... ale co si v souvislosti s touhle knihou asi zapamatuji napořád bylo to loupání jablka panem učitelem a slupka z jabka jako odměna pro vítěze soutěže, na které mlsně visely oči všech kluků ze třídy, . Tohle mě fakt dostalo. Taková strašná bída. A dnes, kdy se máme tak dobře, si někteří stěžují že prý "Česko proti bídě" ha, ha ha
„Horší, než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“
Autobiografické vzpomínky na 30. a 40. léta minulého století, prožitá ve slumech katolického Limericku patří k tomu nejotřesnějšímu a zároveň nejkrásnějšímu, co kdy bylo o Irsku a o specifickém rozpoložení irské duše napsáno. Příběh, který je místy tak bolavý a tragický, že se vám derou slzy do očí, a zároveň tak neuvěřitelně plný humoru, že se ty samé slzy derou z očí z nezadržitelného smíchu. Třešinkou na pomyslném dortu téhle irské historie je autorův vytříbený styl a jazyková brilantnost. Prostě nádhera!
No, bylo by fajn si před čtením přečíst celý popis. Mně uvízlo v hlavě jen, že autor popisuje své dětství dětskýma očima, tak jsem si to zařadila jako ukecanější Bylo nás pět... I tady skutečně vidíme svět očima dítěte, ale na rozdíl od idylického dětství Péti Bajzy, pro kterého největším utrpením bylo, že nešel do cirkusu, je to kniha plná nemocí, bídy a smrti. Nejhorší z pohledu dospělého člověka ze střední vrstvy a 21. století je to, jak to dítě vnímá, že to tak prostě je, a snaží se být dospělé a všechno to zvládnout... A taky to, že byť je na tom neuvěřitelně hrozně, zjistíte, že jiné děti na tom byly ještě hůř.
PS Upřímný obdiv autorovi, že se mu podařilo z této hrůzy dostat a vystudovat vysokou školu.
Posloucháno jako audiokniha. O bídě, beznaději, snaze nějak žít a přežít. Dnešním ufňukaným lidem ukazující, co je to těžký život.
Skoro žádná hloubka postav nebo popisy čehokoliv, prostě jenom bída. Nutilo mě to přemýšlet o tom, co všechno mám.
V knize mě zaujalo potvrzení staré pravdy, že na cigára a chlast se peníze vždycky najdou. Role náboženství, které se zvrtlo z pomoci bližnímu v naprostý opak, kdy lidi mate a dohání je k zoufalosti.
Část s dvojčaty mě dostala, několikrát jsem se málem rozbrečel. Smutná kniha.
Když povídám lidem o čem je ta kniha, říkám obvykle, že je o jedné irské rodině a o jednom otci, který pije, a že spousta lidí v ní umírá na různé nemoce, a že je to opravdická legrace a oni si myslí, že jsem blázen .... Zajímavá surová kniha i doba..
Po doposlechnutí poslední kapitoly mě napadají pouze přídavná jména... drsný, krutý, nicotný, ubohý, krátký, ale i laskavý, ohleduplný...takový byl život dříve v Irsku. Ani se mi nechtělo věřit, že by bylo něco takového ve dvacátém století možné. Tolik utrpení a zmaru, lidé otupělí smrtí a alkoholem. Humor, místy až černý, pěkně okoření již tak hustou omáčku, jménem život, ve které se plácají lidé v Irsku na počátku století. Kniha, která mi opět otevřela trochu obzor. Jednoznačně doporučuji, ale dejte bacha, ať z toho nechytnete depku. Za mě 100%.
Úžasná kniha, plná odvahy, bídy i laskavých činů. Připomíná mě Hrozny hněvu, po právu oba tituly získaly Pulitzerovu cenu.
Krásná kniha, perfektně napsaná. Život v katolickém Irsku popsán očima dítěte. Kniha šokuje neuvěřitelnou bídou, ale je zároveň dojemná i vtipná. Čtu asi potřetí. Druhý díl už se mi tak nelíbil, ale je taky zajímavý.
výborný beletrizovaný životaběh vyprávěný očima dítěte ze sociálně slabé irské komunity, "bildungsromán" s humornou až cynickou nadsázkou a šťastným koncem
děkuju čtenářce Koka, že mi vysvětlila význam názvu románu, jehož symboliku jsem nedokázal rozklíčovat (popel, protože Anděla byla silná kuřačka)
Vždycky, když čtu životopisnou knížku, tak mám pocit, že to nějak zvláštně umocňuje všechny ty příběhy v ní. Nebo alespoň moje fantazie si je tak sama zintenzivňuje představami, že sám autor....
Při čtení "Andělina popela" mi navíc opět došlo, v jak úžasné době žijeme. Navzdory všemu je báječná a je dobře si to sem tam připomenout. Tahle knížka o životě jedné obyčejné rodiny v Irsku třicátých let to dokáže více než skvěle. McCourtova směs smutného a vtipného čtení, alias tragikomedie života si Pulitzera zaslouží.
"Když se chce člověk dobře pomět, není nic lepšího než pohřební hostina."
Autorovi se podařila jedna věc, na kterou je zapotřebí poukázat: Ano, dokáže čtenáře strhnout, avšak v první řadě jej vtáhne "do života, jaký je"... co tím mám na mysli? Zkuste v knize otevřít na jakékoliv stránce a jednu dvě z nich si přečíst. Předpokládám, že budete otřeseni životními podmínkami, ba životem protagonisty celkově. Pakliže čtete od začátku, na jinak z kontextu vytržené podmínky si zvyknete, budete je brát jako normu. Tak jak je tomu v životě právě takových nešťastníků. Anebo když dlouhodobě žijete v zemi třetího světa. Toto se autorovi nesmírně povedlo. Vytknu tak pouze poslední čtvrtinu knihy, která už nepřinesla nic nového, co by předtím nebylo popsáno, přivítal bych ji tak spíše do biografie. Zde tempo uvadalo a pokazilo jinak vynikající čtenářský zážitek.
Můj literární objev roku! Smích přes slzy. Vyprávění o velké bídě a přesto s úsměvem, láskou a poctivostí. Moc krásné, silné a čisté čtení. Kniha, na kterou nezapomenu, budu se vracet a také doporučovat.
Autobiografický příběh dětství a dospívání irského chlapce Franka McCourta vás chytne za srdce. Neuvěřitelná chudoba, nezaměstnanost, alkoholismus a tolik nemocí a úmrtí, které zasáhlo především děti. A přestože autor své smutné vyprávění podává s nepřikrášlenou dětskou naivitou, jeho těžký život vás mnohdy přiměje k úsměvu, nicméně i k pláči a vzteku.
"Když se dívám zpátky na své dětství, nedovedu pochopit, jak jsem vůbec mohl přežít. Bylo to bídné dětství, jak jinak: o šťastném dětství nemá cenu psát. Horší než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství."
Štítky knihy
zfilmováno Irsko vzpomínky dětství 30. léta 20. století chudoba, bída Pulitzerova cena 40. léta 20. století autobiografie
Andělin popelKniha Andělin popel je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 468x |
| Čtenářské výzvě | 69x |
| Doporučených | 60x |
| Knihotéce | 163x |
| Chystám se číst | 458x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 17x |
Autor nám v této knize přibližuje své dětství. Nejprve se podíváme do New Yorku a poté do irského Limerlicku. Těžké období, kdy spousta lidí byla bez práce, celé rodiny žily v otřesných podmínkách. Frankův otec byl navíc alkoholik, tak i tu malou podporu dokázal propít.
Mám ráda autobiografické knihy a příběhy o těžkých tématech. Tuto knihu jsem si pořídila už před pár lety a stále jsem se k ní nemohla dostat. Díky seznamu knih, které mám doma dlouho, od kterých očekávám výborné čtení a rozhodla jsem se je přečíst letos, jsem se konečně k této knize dostala. Předala mi přesně to, co jsem od ní čekala. Skvěle napsaný příběh o nelehkém životě.
Sledujeme období mezi lety 1934 a 1949. Chvilku v New Yorku, ale brzy se dostaneme do Irska. Z textu úplně cítíte tu chudobu a beznaděj. Navíc je celý příběh podán pohledem malého chlapce. Díky tomu mi to připadalo celé ještě drsnější a smutnější. Vůbec si nedokáži představit, že takto lidé žili (a možná někde ještě žijí).
Jediné, co mi na příběhu vadilo, bylo zdlouhavější vyprávění o náboženství. Vím, že to k tomu patřilo, lidé se často uchylovali k víře, když už neměli nic jiného, ale mě to prostě nebavilo. Některé pasáže, kde se popisovalo utrpení svatých, mi připadaly až zbytečné.
Každopádně kniha je skvěle napsaná a samotný příběh malého Franka a jeho rodiny byl opravdu silný a smutný.