Andělé zoufalství

Andělé zoufalství https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3614/andele-zoufalstvi-3614.jpg 4 103 10

Nový překlad rozsáhlého kaleidoskopu portrétujícího stěžejní postavy beatnického hnutí. V tomto obsáhlém románu se znovu objevuje motiv pobytu požární hlídky v lesích národního parku Mount Baker, který známe už z Kerouacovy povídky Sám na vrcholu hory ze sbírky Osamělý poutník. Ústřední dějovou linkou je však Kerouacovo putování ze Spojených států do Mexika a do Tangeru ve společnosti jeho nejbližších přátel Alena Ginsberga, Gregoryho Corsa, Codyho Pomeraye a Williama Burroughse putování doprovázené alkoholem, drogami, ženami, ale i dychtivým vnímáním světa kolem. Jednoduše nekonvenční portrét myšlení a žití beat generation.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Argo
Originální název:

Desolation Angels , 1965


více info...

ozzak
ozzak
10.04.2021 5 z 5

Výborná knížka od Jack Kerouac zase na cestě tentokrát Mexiko Afrika Evropa

DeepSea21
DeepSea21
17.06.2019 5 z 5

Můj oblíbený Kerouac.


Kmotr99
Kmotr99
04.03.2019 4 z 5

Kerouac mě nepřestává bavit ani napočtvrté. Rozdíly mezi první (původní Anděli zoufalství) a druhou částí (Projít vším) jsem si během čtení tolik nevšímal, po přečtení některých komentářů a doslovu (a když jsem se znovu letmo začetl do prvních kapitol) jim musím dát za pravdu. Oproti horském úvodu jako z jiného světa je to trošku někde jinde. Druhá část opravdu působí jako naředěný Kerouac, marné to ale nebylo a silné momenty nechyběly, jen ne v tak koncentrované podobě. Například cestu s matkou autobusy přes Spojené státy se zastávkou přes hranici v Mexiku byla za mě vrcholem celé knihy. Naopak popis života s přáteli byl úmorný v jakékoliv z částí (a tentokrát mě štval dokonce víc v té první). Když Kerouaca navštívili v melancholické mexické samotě, zoufal jsem si snad víc než autor sám.
Odnáším si z toho spoustu obrazů a emocí, touhu žít jako Jack ale vážně ne. Představa Kerouaca nespoutaného dobrodruha je myslím až moc mytizovaná, myslím, že pro utvoření si neidealizovaného názoru "stačí" prokousat se touhle 500stránkovou bichlí. On ten "spontánní" život opravdu působí z větší části nesmírně ZOUFALE. Nakonec tedy nejvíc oceňuji snahu o upřímnost.

Dolina
Dolina
13.01.2019 5 z 5

Těžké hodnotit tuto knihu. První část - Andělé zoufalství - nemá chybu, dle mého dokonalé. Té bych neváhal dát plné hodnocení. Ovšem pak přijde druhá část - Projít vším. Oproti první je to obrovský propad. Jak první část byla nahodilá, šílená, opravdu působila, že jen přepisoval své myšlenky, tak druhá část je jak přesný opak. Najednou se to zdá takové usměrněné, na sílu, jakoby už nevěděl co by. Kdybych měl hodnotit druhou knihu zvlášť, tak je to tak na 2*.

Jako celek to ale na mě fungovalo. Ten propad ve druhé části značí jak na tom byl v té době, kdy to psal špatně. Zoufalství. Jak líp vyjádřit zoufalství než tím, že druhá část je opravdu zoufalá? Jestliže první část je spontánní obraz jeho mysli, druhá část je trochu prvoplánová čmrkanice. Ale stále je to obraz. Posun v jeho vnímání světa. A z toho důvodu dávám celkově plné hodnocení.

Plunge
Plunge
12.04.2017 3 z 5

Četla jsem pod názvem "Andělé pustiny"
Ta kniha určitě má co říct, ale je strašně zvláštně psaná... jsou tam sekvence chrlivých krátkých vět, které rychle přeskakují z myšlenky na myšlenku, ...těžko jsem držela pozornost. Celkově nemá moc poutavý děj, je spíše filozofická.
Je rozdělena do částí:
1) únavný a ospalý Hozomeen, hojně prokládaný verši mimo můj záběr;
2) otravné a zcela nezajímavé dění (no,spíše nedění) ve Friscu, které nemělo konce;
3) cestovací část, která jediná stála za tu námahu.
Hlavně pro tu třetí část hodnotím knihu celkem dobře. Najde se v ní kvalit a hodnotného v podobě různých citátů a filozofických úvah, pro které ji někdy možná vylovím znova. Mrzí mě, že jsem si některé rovnou někam nepoznamenala, abych si příště ušetřila čtení nudných a zdlouhavých úseků, kterým rozumí, anebo je prožívá, asi jen ten, kdo je v tu chvíli stejně sjetý jako hlavní hrdina. Ale jedno přeci mám :) ..citace: "Jestli je Paříž ženou, kterou zneuctila nacistická invaze, Londýn je muž, který nebyl nikdy zneuctěn, jen si pokuřoval svoji dýmku, popíjel svůj stout a kočka spokojeně vrněla, jak ji hladil po hlavě." :)

qwill
qwill
09.02.2016 5 z 5

hezky psané:

...Cody je průvodčí Nebeského Vlaku a všem nám proštípne jízdenky, protože jsme všichni hodné ovečky, co věří v růže a lampy a oči měsíce -

Skip
Skip
31.10.2014 3 z 5

Z literárního hlediska je více oceňovaná první část tohoto románu, v níž Kerouac popisuje, jak byl sám na horské chatě coby strážce. Mně to ale mnohdy připadalo hrozně nesrozumitelné a až moc to zavánělo samoúčelností, jako by chtěl ukázat, jak mu hrabe, ale přitom koukejte, jaký jsem chlapík. Zajímavější byla až druhá část, v níž se po sestoupení z hor vydal na cesty a setkal se i s několika lidmi, o nichž napsal ve své nejslavnější knize Na cestě.

Aaron Lewis
Aaron Lewis
14.08.2014 5 z 5

Jsem knihou naprosto nadšená!!! Chtěla bych žít jako on! Tenhle styl psaní má něco do sebe. Je to lepší než ta vyumělkovanost jiných. Ale není to povrchní, jak si někteří myslí (:P). Má tam spoustu myšlenek. Koneckonců je to hodně autobiografií kniha. Tenhle člověk se určitě nenudil. Byl 2 měsíce sám na pustý hoře! A ještě si vydělal prachy! Je mu tu 34 a pořád je to o Bohu, budhismu, zenu atd. Cestování křížem krážem, hluboké myšlenky, samota, naděje a beznaděj; prostě všechno, co se mu honí hlavou a co prožívá. Fakt se mi to dobře četlo, koneckonců mám podobný styl i názor na tu samou věc – psaní! A to spontánnost.

Zlomová kniha v mém životě a řadím ji k nejoblíbenějším.

Mishelfka
Mishelfka
31.10.2013 5 z 5

Jsem ju hledala jako blázen, a ono to tady je jako Andělé zoufalství. Kakrlote, pod tímdle ISBNkem to vyšlo jako Andělé pustiny. Ale jak níže píše Morsie, opravdu neprávem opomíjená.

Morsie
Morsie
02.09.2013 5 z 5

Andělé pustiny (zoufalství) jsou Kerouacovou hodně opomíjenou knihou. Je to škoda, podle mě je ta kniha lepší, než Na cestě i Dharmoví tuláci dohromady.
Je to úžasné, melancholické vyprávění o zoufalství - o pustinách, které se rozléhají v našich duších a srdcích. Kerouac měl zvláštní dar popsat všechno - cokoliv, i ty největší prasárny, s takovým lehce smutným tónem. Asi proto ho nejvíc miluju. Andělé pustiny jsou svým způsobem civilně poetické... i z toho nejobyčejnějšího sdělení člověk cítí pero básníka.

"Plavu v řece utrpení, ale umím plavat."