Anděl

Anděl https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/5836/andel-5836.jpg 4 313 49

Druhý román Jáchyma Topola - Anděl - vychází pro velký zájem čtenářů již ve čtvrtém vydání. Jedna z klíčových próz české literatury 90. let, která se dočkala i filmového zpracování, vychází s původními linoryty Michala Cihláře a v grafické úpravě Juraje Horvátha, kterou čtenáři znají z Topolova románu Kloktat dehet. V Horváthově úpravě vydá nakladatelství Torst postupně celé Topolovo literární dílo.... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Torst
více info...

Kermody
Kermody
05.12.2023 1 z 5

Slabota. Topol je snad nejpřeceňovanější český spisovatel současnosti. Jednu hvězdičku dávám za jazykový um. Nic jiného v jeho stylu nenalézám.

lubtich
lubtich
01.07.2023 4 z 5

Na jednu stranu poměrně jasně ukotvené - Anděl, který sice trochu víc zaplnily korporace a jiná strašidla, ale stále si zachovává takovou hemžící obejdovskou atmosféru, a i dobové reálie, kromě zjevných narážek na léta "probíjení" i přesný rok 1997, jako by Topol ukazoval, haha to je strašný, ale vás to ještě čeká (kniha vyšla v prvním vydání v roce 1995). Na stranu druhou se tam míhají pasáže časově naprosto vykloubené - fantasmagorická pařížská vidění, všemožné novodobé mytologie (vstup do metra jako "jáma") a nakonec i onen motiv poslední ingredience vytváří spíš mytický obraz Prahy než snahu o věrohodný záznam.
Jasně - alkohol, násilí a bída, ale nakonec mi tahle obsahová stránka nepřišla až tak dominantní. Důležitější se mi jeví předkládaná perspektiva, ať už tím provázejícím prvkem krvavého vidění ("nebe nad Andělem bylo rudé"), které je překonáno přivyknutím (smířením, prohlédnutím?), či spíš nenápadně vyjádřené pohlížení hlavní postavy, směřující za jakýmsi blahem, přičemž samotná motivace je spíš zastřená - hlavně se nějak vykouňat ze světa, který je před rozkladem, nebo se tak přinejmenším jeví (ostatně závěrečná scéna tuhle představu velmi umocňuje).
Jazyk nějak tak ležérně konstruovaný, s neznačenou přímou řečí a sklouzávající k hovorovosti, ale zároveň přesně tesaný v krátkých sekvencích. Obecně mi připadá, že se Anděl rozkládá na více zvláštních opozicích. Některé pasáže působí vyloženě upachtěně, takové ledabylé voukounění po nonstopech a bufetech, bizarní rozjíždění devadesátkových byznysů a náboženství v takových formách, které svádí spíš k úsměšku (ale pasáž o umisťování soch Znamení na parkové periferie je mistrovská, úvodní scéna z kostela jakbysmet). A tyhle tlumené části zase protínají opojně fantasmagorické drogové jízdy z bytových laboratoří, velmi naturalisticky líčené násilí (a obecně všechny smyslové orgány vypravěče působí napnutě) a neustálá oscilace mezi sebezáchovnou izolací a svévolným nacházím "starých známých".
Nevím, jestli je Anděl hvězdné dílo devadesátých let, ale za všechnu tu lidskou specifičnost a nespořádanost musím říct, že je to krásné, "a říkám to velkejma písmenama".
(Možná křečovitá paralela, nicméně: trochu takové devadesátkové Přípravy na všechno od Elsy Aids - očekávání krize, která již nastala, pražská lokalizace, protkání básněmi, cit pro okrajovost, úsečné členění; avšak tam, kde je Aids chladně konkrétní, je Topol spíš vypjatě senzitivní.)

Když nemohl spát, poslouchal ty zvuky světlíku, to, co tam bublalo, slyšel ty jejich rádia, ty nájemnický splachovací turnaje, slyšel zvracet opilce a slyšet ženský pláč a slyšel ječet puberťačku a byla slyšet krev, jak chlístá z mísy, a slyšel kašel měnící se v chropot.
Zvuky šly světlíkem stejně jako kyselý páry z vařičů a mazlavý noční vedro z teplometů, co tam měli na černo. Slyšel i cítil, co k němu šlo světlíkem ze všech těch lidí, když v noci zhasínali světla domu, jedno po druhém, a temnota šla až k němu. Ale taky, a to snad skrz zdi, cítil z lidé stoupat světlo, jeho stopu, neznámou látku, tu nesmírně silnou tajemnou ingredienci, která dělá život životem, cítil ji a tma všude okolo byla hustá a vražedná, ale temnota ty lidi nepohltila. Ani jeho ne.
(s. 107)


mirektrubak
mirektrubak
01.03.2023 5 z 5

Narozdíl od Sestry, kterou jsem si musel jít do knihovny nechat prodloužit, byl Anděl záležitost „na dvě vany“. Ale téměř stejně intenzivní, zvlášť kapitoly Ukradený Jezule (které je originálním prologem) a Naďa se mi jevily jako mimořádně působivé. A pak taky ten konec, ten šílený způsob, jakým se Jatek vyvleče z pasti své minulosti...
Z rozhovoru s autorem jsem si pamatoval jeho povzdech nad tím, že je Anděl interpretován jako příběh o drogové závislosti. Už si přesně nepamatuju, jestli jsem ho také tak vnímal pří svém prvním čtení kdysi dávno v minulém tisíciletí. Ale teď jsem si dával pozor, abych viděl i jiné důrazy textu. A viděl jsem touto optikou Anděl jako příběh o vztazích, které vytvářejí nezdravou závislost, ale zároveň nějak naplňují a zaplňují život. O hledání vlastní identity mezi pouty toxické a zraňující minulosti a nejisté a potenciálně prázdné budoucnosti - v Topolových obvyklých jazykově i dějově extrémních polohách, kde musí být všechno tak vypjaté, až je to na samé hraně toho, co jsem byl jako čtenář schopen unést.

nevermore3
nevermore3
17.11.2022 4 z 5

Anděl je literárně nasycený roztok, pumpující do nás s každou další kapitolou novou dávku černi, zmaru a to celé v jakémsi temně mlžném oparu. Chce to chvilku na strávení. Ale poučení stejně od vezdejších fetek nepřijde. Tedy "Parental Advisory".

Kabuky
Kabuky
30.05.2022 5 z 5

Ujde to.

Pítrs85
Pítrs85
28.04.2022 3 z 5

Zatím nejslabší Topol (po Kloktat dehet a Noční práce), ale spíš samotným námětem než slohem, který je opět... topolovský :) Protože svět drog mě nebere, a podobně jako u příbězích od Irvine Welshe si i tady myslím, že už je to (drogy, tripy a podobné radovánky) prostě historie, historická relikvie, kde ti, co to zažili, možná rádi, možná neradi vzpomínají, a ti, co to nezažili, se už nezajímají. Ale devadesátý jsou z toho cítit kvalitně, což určitě, jako dítě 90's, kvituju. Tak jako kvituju střízlivou délku a vlastně i celé rozuzlení. A i díky té (ne)délce zas jednou knížka, ke které se určitě vrátím a přečtu znovu.

knihomoli
knihomoli
10.11.2021 4 z 5

Za první kapitolu bych Topolovi dala Nobelovku. Pak už to tak závratné není, ale pořád je to kniha, která stojí za to.

niknikita
niknikita
29.05.2021 3 z 5

Vím, jak snadno se člověk dostane na samé dno a ví to určitě každý. Asi je to důležitá kniha o nicotě, ale moje mysl se takovému marasmu prostě brání...

ozzak
ozzak
10.04.2021 5 z 5

velmi zajímavá prvotina od Jáchyma Topola

hell8939
hell8939
24.01.2021 5 z 5

tuhle mam moc ráda i když si chvílema nejsem jistá co se mělo reálně dít a co ne, ale ta tenká hranice mezi snem a halucinací a skutečností je u Jáchymovejch knih všude fascinující, a je to sice hodně negativní téma a takhle ale stejně jsem se do toho zamilovala a četla jsem to asi třikrát a části mam napsaný v deníku no

Edera
Edera
20.01.2021 5 z 5

Originální. Zvláštní. Zajímavá. Magická kniha. Je v ní dostatek světla, aby člověk nespadl do úplné temnoty. Zároveň je Anděl popsaný jedinečným jazykem, přitom se mi zdá, že je ze všech T. delších textů nejsrozumitelnější. Čtenář románu není jen konzument, musí se s autorem naladit na jednu vlnu, přemýšlet o přečteném, nechat se unést jeho atmosférou a trochu spolupracovat. Anděla, což je drsný a přesto interesantní literární výlet po starém Smíchově 90.let, doplňují ve starším vydání z roku 2000 fotografie Michala Cihláře, v novějším vydání jsou pak fotky přetvořeny do černobílých ilustrací. Fiktivního hrdinu zde zastupuje samotný autor Jáchym Topol, s nímž se spisovatel v některých aspektech nejspíš ztotožňuje. Dostala jsem se díky němu do jiného světa, než ve kterém se obvykle pohybuju. Díky tomu všemu zůstane kniha nesmazatelně vepsaná do mého čtenářského srdce.

leny.wood
leny.wood
25.09.2020 2 z 5

Pro mě ztráta času, ryze negativní kniha odehrávající se v neutuchající a odporné části Prahy. Hlavní postavy žijí na okraji společnosti, drogy se táhnout přes celý příběh. Ještě mě čeká od Topola jedna kniha, tak uvidíme. Já ty negativní příběhy prostě ráda nemám.

itsnotgab
itsnotgab
23.08.2020 4 z 5

Anděl je má prvotina od Topola a zřejmě nebude poslední. Ačkoliv styl, kterým je autor jedinečný, zřejmě nebude šálkem čaje pro každého, určitě stojí za přečtení!

TheMelorry
TheMelorry
19.05.2020 2 z 5

Moje první setkání s autorem a nevím jestli příliš povedené. Knize se nedá upřít určitá čtivost a zajímavé téma z prostředí pražské spodiny a drogově závislých. Na druhou stranu má čtenář pocit, že je na něj autorem házen příval slov, životní osud jedné postavy se vrští na osud jiné, žádné pořádně vysvětení, místy nedořešené a otevřené...
Rozhodně je to zajímavé čtení jak po jazykové, tak po obsahové stránce, ale mě osobně kniha nesedla.

MilaSliacka
MilaSliacka
21.12.2019 5 z 5

Moje (zatím) nejoblíbenější kniha od J. Topola, kterou čtu témeř každý rok na Vánoce. Od druhé kapitoly se nořím do skvěle vystižené atmosféry lidského smradu a hnusu, kde se Víra, Naděje a Láska snaží prodrat na povrch. Drsný poetický styl, který nemaluje nic na růžovo a zároveň je tak květnatý, že v knize při každém dalším přečtení objevím něco nového.

hroudajanos
hroudajanos
31.10.2019 2 z 5

Snad nejslabší Topol vůbec. Dlouho jsem nečetl knihu, která by měla tolik slabých míst a nedořešených odboček. Ta na odiv se stavící náznakovost tomu taky vůbec nepřidává.

MOu598
MOu598
24.09.2019 3 z 5

Útlá knížka. Super ilustrace p. Cihláře.
Po prvních stránkách jsem si říkala, co a proč to vůbec čtu. Naštěstí jsem nepřestala. Zvláštní příběh, zvláštní jazyk.
Příběh ze světa, který naštěstí neznám, ale až půjdu k Andělu, budu se hodně rozhlížet po lidech zde.
Citát:
"Život musíš někdy prostě jen ydržet."

000nugatovej
000nugatovej
19.01.2019 4 z 5

"Zas stál na křižovatce, Tý nejobyčejnější, tý, co ji civilizace sází přes kopírák, tramvaje, autobusy, auta, mámy a pobudové, davy z metra ven a davy zase sem, ochmelkové a pokřikující drobotina, starousedlíci, cigoši, žluťasové, žebráci a fízláci, kočárky s úplně novejma účastníkama, smog." (str. 66). Tenhle obraz se mi nově díky Jáchymovi spojuje s andělem shlížejícím z fasády Nouvelova domu a vytváří genia loci tohohle místa. Různé doby se tu na sebe vrství a vrství a vytvářejí nové a nové příběhy s těmi reálnými hrdiny a antihrdiny, i těmi právě vznikajícími "v chorobný fantazii zadrhávajícího vypravěče..." (str. 7)
Fakt dobrý a silný, "protože život musíš někdy prostě jen vydržet". (str. 74).

los
los
17.01.2019 1 z 5

na rozdíl od Sestry mi Anděl vůbec nesedl

sick.boy
sick.boy
08.10.2018 4 z 5

Vzhledem k tomu, že jsem v prostředí, kde se tato kniha odehrává sám prožil velmi bolestivý a hnusný zážitek, na mě nejspíš působila víc než bez něho, ale i přesto si myslím, že Topol to atmosféricky vystihl brilantně.
Celou dobu čtení jsem chápal pohled lidí, který jeho styl psaní, to experimentování se slovosledem, se synonymy a celkově s jazykem sere, pak se kniha musí stát nečitelnou. Mě to very bavilo a very mě to chytlo a tak je nejistota po dočtení Chladnou zemí pryč a definitivně začínám objevovat Jáchymovu tvorbu.
V příběhu mi nesedlo pár drobnostní, ta podobenství, ta poslední přísada blaha, to mě trochu vytrhlo z celkového zážitku, ale jinak mi Jatekův very zvláštní příběh very sedl, jak už jsem řekl.
Jo a zážitek ze čtení podpořila vlastně ještě jedna věc, totiž to, že jsem knihu četl přes víkend, během kterého jsem vypil 5 lahví bílého vína, vdechl trochu MDMA a ukousl si kousek tripa. Číst Anděla během následujícího dne, kdy běžný život provází lehká schíza z lidí byla takzvaná nihil čtenářská lahůdka.