Analfabetka, která uměla počítat

Humor srovnatelný s příběhem Stoletého staříka, nicméně, už se objevuje dost ostrých nelogičností, které ani absurdno nespraví.

+ charakter Nombeko je určitě zajímavý a zábavně drží linku lidských práv

+ jemně a milé psaná romantická linka

Jenže pak přijde posun v čase. Z mladé dívčiny se stává čtyřicetiletá ženská, ale pořád se chová stejně!!!

- postavy, byť výrazně zestárlé, jsou jako přes kopírák. Nulový vývoj, nic.

- naschvály, co tam bratr číslo jedna dělá bratrovi číslo dvě, už jsou opravdu šílené. Přesto "jen" uvažujeme nad zakroucením nosu. Po skoro čtyřicetiletém soužití by určitě minimálně jednou nařezáno dostal...

- pád z extrémní výšky byl přežit. Ne, to prostě ne, ani tuna polštářů by dotyčného nezachránila. Zatímco stoletý stařík měl humor, co fungoval s vědou, tady věda padla.


Celkově byl příběh zajímavý, ale logických děr zde bylo mnoho a autor se už dost vykrádal.

Po všech těch superlativech bych od knížky čekala více. Stručně bych ji charakterizovala jako trapně vtipná. Nakonec jsem ji ve 3/4 musela odložit, protože mi čtení přišlo jako mrhání časem, když je tolik jiných lepších knih ke čtení…

Měla jsem sen, že jsem se dala k partyzánům. Bylo to asi tím, že jsem před spaním dočetla Analfabetku. A přišla jsem na to, že Johansson je typický mistr zkratky. No, co řeknete na tuto větičku - "bylo tak pozdě, až bylo brzo"? A takovými je kniha prošpikovaná od začátku do konce, takže radím NEPŘESKAKOVAT. Ten román je i tak docela zamotaný, hodně situací i jmen. Ústřední postavou je Nombeko, chytrá černošská dívka, která se odmalinka živí vynášením obsahu latrín v chudinské čtvrti Jihoafrické republiky. Jinak tichá voda, které nasává vědomosti jako houba a když ji chlípný stařec Thabo naučil číst, už jí nic nebrání v rozletu. Přečíst jeden regál knih za týden ve veřejné knihovně - žádný problém. A pak tu máme identická dvojčata, která jejich otec, nelítostný to nepřítel monarchie, z úsporných důvodů pojmenoval Holger a Holger (pro přehlednost jsou v knize označeni jako Holger1 a Holger 2 ) Stejně, jako agenti Mossadu A a B. Pak tu hrají nezanedbatelnou rolí politické špičky, jako jsou švédský král, švédský premiér a čínský prezident. Jediným, avšak neživým prvkem, je tu kočující atomová bomba. Kdo má rád bizarní situace a absurdní humor, je u písmene "J" v oddělení Beletrie na správném místě. I když mě politická témata absolutně nezajímají, tak tady jsem se bavila opravdu hodně. A pozor, nejde jen o pustou srandu, kniha je plná připomínek historických událostí v politice, které se staly skutečně!

Velmi vtipná kniha. Obsah nelze brát vážně, protože je plný absurdních situací. Ale pokud se chcete opravdu pobavit vynikajícím humorem a nádhernými slovními obraty, tak určitě doporučuji. Knihu jsem přečetl na jeden zátah a když jsem dočetl poslední stánku zalitoval jsem, že jsem četl tak rychle. Určitě si knihu za pár let přečtu znovu.

Myslim, ze v tomhle pripade je to bud miluju to, nebo vubec. Na mne to bylo az prilis absurdni a nebylo to zabavni. Ale v ramci vyzvy po hodne letech jsem to zkusila znovu a chtela knihu zas nedocist jako predtim. Sice to trvalo, ale docteno a myslim ze hodne rychle na ni zapomenu.

Je to zábavná knížka plná navazujících absurdních situací. Opravdu vtipné, ke konci už trochu dlouhé, někdy opakující se, případně dost zašmodrchané. Já to četl jako lehké čtení na dovolené a bylo to přesně ono. Kdybych znal detailněji Jihoafrickou a Švédskou moderní historii, asi bych se pobavil i víc. Taková osobní poznámka: úplně jsem nadskočil při zmínce o historické lodi Goteborg, která je úplně faktická a přesná a navíc jsem na ní osobně plul.

Kniha mě opravdu mile překvapila. Je to neuvěřitelně zábavný a chytrý příběh plný absurdního humoru, nečekaných zvratů a originálních postav. Autor dokáže spojit lehkost a nadsázku s chytrými narážkami na historii i politiku, takže se člověk nejen baví, ale občas se i zamyslí. Hlavní hrdinka Nombeko je navíc nesmírně sympatická a její neuvěřitelná životní cesta se čte jedním dechem. Pokud máte rádi inteligentní humor a trochu bláznivé příběhy, tuhle knihu rozhodně doporučuji.

S tými severanmi je to tažké. Kým na knihy od jedných sa vždy teším, tak od druhých to skrátka nejde a nejde.
Jonasson je autor toho druhého typu.
Pre mňa určite.

Zaujímavá Afrika, zdĺhavé nemastné neslané Švédske "veselo"-absurdné situácie bez hlavy a päty, a niekoľko krát dokola.

Táto švédska špecialita mi vôbec nechutila.

Stařík mě bavil více, ale musím uznat, že i tato kniha je velmi zábavná. Určiě stojí za přečtení ;-)

Když jsem knihu brala do ruky, netušila jsem jak moc se pobavím. Obvykle si nepůjčuju knihy u kterých bych se smála. Líbila se mi, je tam neskutečně hodně vtipných momentů. Za sebe doporučuju.

Opět jsem se báječně bavila, četla jsem s velkým odstupem od Staříka, a byť jsem si vědoma, že je to stejná snůška totálního bizáru, tak mě to neotrávilo. Líbilo se mi členění na jednotlivé postavy, přišlo mi to takové "akorát", díky němu mi čtení pěkně odsýpalo. A bavilo mě i historické pozadí z doby studené války, hlavně když člověk zjistí, že hodně jmen a událostí prostě zná (a to si samozřejmě na těch hodinách dějepisu a občanky říkal, k čemu mu to asi bude ;-), a ono jo, mohu číst takovou knížku a nemusím chodit někam na internet vyzvídat, kdo je kdo a co je co, abych pochopila vtip), prostě to v té hlavě naskakuje.

Moje zatím neojblíbenější kniha od Jonassona. (Ještě jsem tedy nečetla Sladkou pomstu a Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj , tak možná ještě změním názor).

Hlavní hrdinkou je Nombeko Mayeki, mimořádně inteligentní dívka narozená v chudinské čtvrti v Jihoafrické republice. Pracuje jako uklízečka na veřejných záchodech, přesto se sama naučí číst, psát a počítat a postupně získá neobyčejný přehled o světě, politice i vědě.

Shodou absurdních náhod se Nombeko dostane k jadernému programu apartheidní Jižní Afriky, později uprchne do Švédska a zaplete se do řetězce bizarních událostí, do nichž vstupují: jaderné zbraně, švédský král, tajné služby, fanatičtí sourozenci, náhodná rozhodnutí, která mění běh dějin

Opět je to satira zabývající se kritikou politiky a moci i absurditou moderních dějin. Je tu znát kontrast itelignece vs. společenské postavení.

11.12.2025

Poslouchali jsme na dlouhých cestách se synem, který se bavil náramně, mne příběh v půlce trochu přestával bavit, ale ke konci kniha opět nabrala spád. K řízení je to fajn, v našem případě skvěle načteno Martinem Stránským, který přidal hvězdu (nebo větší půlku) k hodnocení a to je, že pokud jeden očekává crazy ptákovinu na druhou, pak se jeho očekávání naplní do puntíku a navíc dostane i notnou porci historických informacích o událostech, které se nikdy nestali, s lidmi, kteří skutečně žili (a ještě má jistotu, že se to právě takhle skutečně ne/stalo, narozdíl od zpráv, které se na nás odvšuda valí :)

Mne přijde, že v této knize vykradl autor sám sebe, protože po přečtení Staříka si říkám, že Analfabetka je nemlich to stejný jen s tím rozdílem, že tam hlavní postavou je žena nikoliv muž. Stařík mě bavil, ale Analfabetku jsem nedočetla, protože jsem si říkala, že dvakrát číst to stejný se mne fakt nechce. Takže ta mě doporučení, Staříka si přečtěte, Analfabetku můžete s klidem vynechat.

Moje pocity po prvních minutách čtení: Směju se, až se za břicho popadám. Vlastně ne.
Během těch pár minut mi kniha přišla vtipná. Ale ono je to tak natřískané absurdním humorem, až mě to nejdřív přestalo bavit a pak začalo štvát.
Příběh je vsazen do druhé poloviny 20. století a částečně i do začátku 21., ten historický kontext knihu aspoň trošku zachraňuje.
Jinak mi to přijde jako děsný bizár...
Nebyl to vyloženě propadák, ale můj šálek čaje to není.

Pořád jsem se chystala jako první autorovu knížku přečíst známého Staříka (Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel) a asi jsem to vážně měla udělat. Protože začít touto knihou znamenalo jen to, že se mi teď do toho Staříka nechce.
Hodnocení má ale Jonassonova prvotina vyšší, tak snad to zklamání z této knihy brzy překonám a Staříka si přečtu.

Už dlouho jsem se tak nepobavila - za mě úžasně čtivá - super super k odreagování - ideální na dovolenou - nechápu nízká hodnocení některých čtenařů- určitě si ji někdy zopakuji.

Příběh měl několik vtipných momentů a nadsázka je pro Jonassona typická, přesto mi děj přišel občas zdlouhavý. Postava hlavní hrdinky sice zaujme svou inteligencí a nadhledem, ale celkově mě kniha tolik nestrhla.

Opět ptákovina, ale za mě už ne tolik povedená oproti Staříkovi. Posledních 100 stran, ale bylo za mě výborných. Opět oddechové a humorné čtení, které se i dobře četlo. Jen mě Holger 1 a Celastine pili dost krev.

Opět bláznivý mix historie, satiry a neuvěřitelných náhod, ale tentokrát už to na mě působilo trochu unaveně. Nombeko je zajímavá hrdinka a začátek mě bavil, jenže později se to celé začalo táhnout a působilo trochu překombinovaně. Humor pořád fajn, styl taky, ale nemělo to takovou lehkost jako Stoletý stařík. Tři hvězdy za nápad a pár výborných momentů – ale čekala jsem trochu víc.