Amerikánka

Celkem tenká knížka na takovéhle téma, které mi přijde hodně zajímavé.. za mě, neškodilo by víc omáčky kolem, víc rozepsat vedlejší postavy, jako ředitelku, dceru, jak skončila ona, jestli po ní pátrala.. zajímalo by mě to..

Ema vyrůstá v nefunkční rodině. Matka se o ní a její sourozence moc nestará. Zpočátku má oporu ve svém starším bratrovi, ale ten z rodiny odchází a zůstává pouze Ema s malým bráškou, o kterého se musí postarat. Nemají co jíst, jsou sami doma dlouhé dny bez jídla, potmě a Ema cítí obrovskou zodpovědnost za bratříčka. Takže jí je nakonec vysvobozením když se dostává do ústavní péče. Spadne z ní tíha, ale na druhou stranu dostat se do dětského domova v době komunistického Československa taky není žádný med. Bojuje jak se dá.

S knihou byl natočený i film a vznikla i divadelní adaptace a příběh je inspirovaný skutečnými osudy. Začátek knihy mě upoutal, byl zajímavý. Ale postupem se mi zdálo, že příběh je docela jednoduchý, lehce fádní, není moc ničím ojedinělý. Probíhají zde dvě časové linky, jedna je vzpomínková a druhá je v současnosti, když Ema navštíví dětský domov, kde vyrůstala a vzpomínky se jí vrací. Mezi linkami není problém přepínat, nedělalo mi problém se zorientovat. Ale celkově ve mě příběh až tak moc emocí nevyvolal, potenciál to asi mělo, ale asi se to úplně nesetkalo se mnou. Ale jsou tam i silnější momenty, které jsou něčím zajímavé. Možná mi chyběla trochu větší rozpracovanost příběhu. Celkově mě nejvíc oslovila část, kdy Ema ještě byla v rodině, střední část v dětském domově nebyla špatná a nejslabší za mě byla část z pěstounské rodiny.

Postava Emy jako dítěte je zajímavá, musí se poprat s hodně problémy a nemá to moc lehké. Líbilo se mi, jak na svůj věk reaguje v některých situacích velmi vyspěle. Ema jako dospělá už mi tak zajímavá nepřišla, není tu ani moc vykreslená, jaká vlastně je, moc jsem jí vlastně nepochopila.

Na knize se mi líbilo, že nám dala lehce nahlédnout do komunistického dětského domova a do poměrů v nich, i do pocitů malé holky, která se tam dostala, ztratila vlastně celou rodinu a musela se velmi záhy postarat sama o sebe. Tohle bylo na knize pro mě to nelepší a hlavně nejzajímavější.

Celkově mě ta kniha nenadchla, čekala jsem od ní víc, jak jsem o ní poslouchala, že je film, divadelní zpracování atd. tak jsem se na ní docela těšila. Jsem nakonec docela ráda, že nebyla dlouhá a přečetla jsem jí za chvíli. Pro mě to bylo trochu zklamání a myslím, že nemám potřebu jí někdy číst znovu. Ale třeba si svoje nadšené čtenáře dokáže najít.

Ema vyrůstá v nefunkční rodině. Matka se o ní a její sourozence moc nestará. Zpočátku má oporu ve svém starším bratrovi, ale ten z rodiny odchází a zůstává pouze Ema s malým bráškou, o kterého se musí postarat. Nemají co jíst, jsou sami doma dlouhé dny bez jídla, potmě a Ema cítí obrovskou zodpovědnost za bratříčka. Takže jí je nakonec vysvobozením když se dostává do ústavní péče. Spadne z ní tíha, ale na druhou stranu dostat se do dětského domova v době komunistického Československa taky není žádný med. Bojuje jak se dá.

S knihou byl natočený i film a vznikla i divadelní adaptace a příběh je inspirovaný skutečnými osudy. Začátek knihy mě upoutal, byl zajímavý. Ale postupem se mi zdálo, že příběh je docela jednoduchý, lehce fádní, není moc ničím ojedinělý. Probíhají zde dvě časové linky, jedna je vzpomínková a druhá je v současnosti, když Ema navštíví dětský domov, kde vyrůstala a vzpomínky se jí vrací. Mezi linkami není problém přepínat, nedělalo mi problém se zorientovat. Ale celkově ve mě příběh až tak moc emocí nevyvolal, potenciál to asi mělo, ale asi se to úplně nesetkalo se mnou. Ale jsou tam i silnější momenty, které jsou něčím zajímavé. Možná mi chyběla trochu větší rozpracovanost příběhu. Celkově mě nejvíc oslovila část, kdy Ema ještě byla v rodině, střední část v dětském domově nebyla špatná a nejslabší za mě byla část z pěstounské rodiny.

Postava Emy jako dítěte je zajímavá, musí se poprat s hodně problémy a nemá to moc lehké. Líbilo se mi, jak na svůj věk reaguje v některých situacích velmi vyspěle. Ema jako dospělá už mi tak zajímavá nepřišla, není tu ani moc vykreslená, jaká vlastně je, moc jsem jí vlastně nepochopila.

Na knize se mi líbilo, že nám dala lehce nahlédnout do komunistického dětského domova a do poměrů v nich, i do pocitů malé holky, která se tam dostala, ztratila vlastně celou rodinu a musela se velmi záhy postarat sama o sebe. Tohle bylo na knize pro mě to nelepší a hlavně nejzajímavější.

Celkově mě ta kniha nenadchla, čekala jsem od ní víc, jak jsem o ní poslouchala, že je film, divadelní zpracování atd. tak jsem se na ní docela těšila. Jsem nakonec docela ráda, že nebyla dlouhá a přečetla jsem jí za chvíli. Pro mě to bylo trochu zklamání a myslím, že nemám potřebu jí někdy číst znovu. Ale třeba si svoje nadšené čtenáře dokáže najít.

Velmi čtivá kniha o osudu dívky, kde je vidět, jak důležité je mít rodinné zázemí, jinak se člověk velmi rychle ocitne na pokraji společnosti.

Smutný příběh inspirovaný skutečným osudem Emy Černé, dívky, která vyrůstá v komunistickém Československu bez lásky, jistoty i bezpečí.

Zpočátku ji drží nad vodou starší bratr, ale systém sourozence rozdělí a každý končí jinde. Ema se těžce smiřuje s odloučením, učí se přežít v dětském domově, později v pěstounské péči, kde se necítí vítaná. V rodině neobstojí a končí v pasťáku, kde si musí zjednat respekt. Nad vodou ji drží víra, že její otec žije v Americe a jednou se setkají. Amerika se pro ni stává symbolem lásky a svobody, která jí byla upřena.

Po útěku z pasťáku se dostává do Prahy – právě probíhá sametová revoluce, ale její život se neobrací k lepšímu. Kruh se tragicky uzavírá, když i její dcera skončí v tomtéž dětském domově, kde vyrůstala ona sama.

Jařab píše jednoduše, a bohužel příliš emocí ve mě vyvolat nedokázal.

Za mě hlavním viníkem není jen stát, ale i matka, která Emu opustila, a pěstouni, kteří ji nikdy skutečně nepřijali.
Amerikánka je výpověď o dětství, které se nemělo stát tak krutým, a o naději, která i přes všechno odmítá zhasnout.
Bohužel, i když Ema od dětství zažívá příkoří její povaha ji pomáhá přežít, moc sympatií ve mě nevzbudila. Možná by byla jiná za jiných okolností . V knize mi chyběly emoce, pocity hlavní hrdinky. Některé části příběhu jsou useknuté a nedokončené. Knize něco chybí.
Příběh má velký potenciál, který zůstal nevyužitý. Celé to působí jako deník umíněné puberťačky. Samozřejmě prvním viníkem je matka , která Emě ublížila i v dalším životě. Bohužel hodně toho je zde jen naznačeno . Neškodilo by kdyby se toto tématu chytil někdo jiný a zpracoval jej podrobněji a více beletristicky.
Kniha bohužel nekončí ani nadějně. Pokud je to biografie, tak se s tím nedá nic dělat. Takto to napsal život

Smutná kniha.

Nebylo to vůbec špatné. Ema to vůbec neměla jednoduché, to, čím si prošla....., bylo mi jí líto. Film asi ani vidět nechci.

Úplně krátký, jednoduše podle skutečnosti napsaný životní příběh dívky, která se kvůli matce, která zanedbávala její péči ve svých devíti letech dostává do dětského domova, poté do pěstounské péče a pasťáku.
Silný příběh o naději a hlavně o víře v sebe sama, ale že i o vás někdo stojí.
Mirek to dobře vymyslel. Ta fotka mě nakonec fakt dostala.
Hlavní hrdinka je ročník 1972. V roce 1989 je ji 18 let a čeká ji dlouho očekávaná svoboda. Stejně tak jako celé Československo. Nevím, ale myslím si, že se systém dětských domovů, pěstounské péče a v osmnácti šup s tebou na svobodu se za ty roky moc nezměnil ....
Doporučuji
Jsem skála, jsem útes, jsem síla, kterou nedokážete zlomit. Nám v těle koluje Amerika. Na to nemáte ...

Film byl skvělý, zato kniha ....

Skutečný příběh Emy zapsal David Jařaba velmi čtivě a věrohodně. Cením si dialogů mezi dětmi v dětském domově i pasťáku, které odkrývají jejich duši a city. Upoutávky na film mě zcela odradily. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ta stojí za to.

Jak miluji silnější knihy, tak zde jsem byla šťastná, že je krátká a neobsáhlá. Snad bude filmové zpracování lepší, než kniha.

Příběh sám o sobě není špatný. Děj, který postupuje s věkem hlavní hrdinky a postupně odhaluje vše do finále, které částečně očekáváte ale stejně mírné překvapení tam je. Ale přesto. Něco tomu chybí. Jak už zde v komentářích zaznělo, emoce? Občas mi přišly nějaké pasáže nedotažené, nedokončené a přeskočilo se dál bez dalšího vysvětlení.

Velmi tenká knížka, dá se přečíst za pár hodin u kafé. Budu upřímná, nenadchlo mě to vůbec. Postrádala jsem v té knize cit, jemné myšlenky. Nerozvíjely se vnitřní pocity hlavní hrdinky, bolest ze svého života, to tam vůbec nebylo. Jako bych četla zápisky drzé puberťačky. Myslím si, že film bude daleko lepší.

Útlá knížka, ale mám pocit, že vše podstatné bylo řečeno. Příběh o sourozencích, kteří se dostanou do dětského domova. Aneb jak dětství poznamená celý život.

Příběh sám o sobě byl celkem zajímavý. Vyprávění příběhu od malého dítěte až po dospělost pro mě bylo něco nového. Jedna se o trpký a smutný příběh. Což je asi nejsilnější stránka knihy.

Nicméně, literární forma a zpracování by mohli být trochu lepší. Spousta událostí byla jen popsaná, ale chybí z nich ten konkrétní děj. Vyprávění příběhu je hodně jednoduše napsané. Chybí nějaká ta literární duše.

Kniha se dá doporučit. Příběh je zajímavý a mě místy upoutal. Dolů ho táhne akorát literární zpracování, které by mohlo být lepší.

Ve mě asi nejvíce žije osud Mariky z Pasťáku. Co se týče emocí, tak příběh je ve mě vyvolal, ale přiznám se že mě hlavně asi zajímá divadelní nebo filmové zpracování. Prostředí je temné, jak si člověk představí. Ještě když dodáme zničená krajina Severních čech. Je to trochu patetické až, ale provedení ve filmu by mohlo ten příběh posunout.

Od této knihy jsem čekala mnohem více. Jako divadelní hra to nemusí být špatné, ale knižní forma ve mně nevyvolala žádné emoce.

Moc smutný příběh dívky Emy, která se díky zanedbávané péči své vlastní matky dostane do dětského domova, v hrozných poměrech 80. let. Hezky napsaná kniha, ale velmi smutná.

Matka Olga , "vzorná" matka a dcera Ema šla jen v jejích stopách..
Z mého pohledu Ema měla zvláštní povahu, pro mě dost nepříjemnou. Ono být psychicky silná a umíněná je velký rozdíl. Film vidět nepotřebuju .