Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png
4
606
142
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Host
Originální název:
Americanah , 2013
více info...
Přidat komentář
Pro mě obohacující četba. Dozvěděla jsem se něco o Nigérii, dozveděla jsem se něco o Americe, užila si zajímavé postřehy o rasismu a přitom i zjistila, jak řeší černošky problém s vlasy. Kdyby byla kniha ještě o fous kratší, bylo by to za plný počet.
(SPOILER)
Rozsáhlý román nigerijské spisovatelky o lásce, rasových otázkách a identitě. Kniha má 7 částí. Knihu jsem už zaznamenal v minulosti, ale až nyní jsem se ke knize dostal. Knihu hodnotím na 90 %.
Hlavními postavami románu jsou IFEMELU a OBINZE, kteří jsou zamilovaní, ale jejich cesty se rozejdou. IFEMELU se rozhodla odcestovat z Nigérie do Ameriky za účelem studia, časem píše blog, který pojmenovala „Průvodce neamerického černocha po Americe,“ který má úspěch u čtenářů. Další postavou je muž OBINZE, který žije život ilegálního imigranta v Londýně. Jestli se Ifemulu a Obinze znovu po letech setkají a jejich láska bude pokračovat, se už dočtete v tomto románu.
Autorka nám přibližuje život v Nigérii a zabývá se rasovými otázkami. Ukazuje nám život emigrantů (imigrantů) v USA a v Anglii. Ifemelu a Obinze to měli těžké jakožto černoši. Ifemelu jsem měl rád a hodně si vytrpěla v USA a já jsem to prožíval s ní, protože zažila těžké okamžiky, o kterých se dočtete. V některých situacích mne nemile překvapila a já jsem se nad jejím chováním pozastavoval.. Závěr knihy je na zamyšlení a každý čtenář ho může vnímat jinýma očima..
Kniha má 550 stran a celkově se četla dobře. Autorka je rozená vypravěčka, která má určitě čtenářům co sdělit a rasové otázky rozebírá do všech detailů. V románu je také zmínka o americkém prezidentu BARACKU OBAMOVI. V románu se vyskytuje hodně postav včetně různých kamarádů, přátel a spolupracovníků hlavních postav, takže tímto se román značně natáhnul do obrovského počtu stran. Možná kdyby autorka některé části seškrtala, románu by to prospělo. Zajímavé bylo, že se v některých částech Ifemelu zabývá vlasy a jejich úpravou a péči o ně, což pro mě nebylo úplně tak zajímavé (ženy tyto části určitě ocení), ale chápu, proč se autorka těmto částem věnovala.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELE.
Časem bych chtěl vyzkoušet knihu PŮL ŽLUTÉHO SLUNCE.
Hlavní hrdinka se mi na začátku knihy dost líbila ale postupem času mě začala trochu štvát. Rasismus, životní trable, pořádně nevěděla co chce.
O svém synovci tam píše proč to udělal vždyť měl vše. A tohle je podle mě problém.
Moje babi by k tomu řekla “svět se netočí kolem tebe”
Moc krásná kniha, čte se skvěle, je to prostě životní příběh a ty mě baví. Strašně zajímavý náhled hlavní hrdinky - afričanky na život v USA, na postoj amerických bělochů vůči afroameričanům a afričanům a naopak. Jako bělocha by mě řada věcí jednoduše nenapadla, pohled hlavní hrdinky na život v USA (a nejen tam) je velmi obohacující.
Dočteno. Z téhle knihy mám celkem dost rozporuplné pocity. První polovina se mi líbila hodně. Druhá už bohužel o poznání méně.
Hlavní postava Ifemelu popisuje neduhy, které stravují jak její rodnou zemi Nigérii (chudoba, vzdělávací systém, konflikty, korupce, politika), tak její adoptivní domov Ameriku (americké pokrytectví a superkorektnost, ale i otázka rasy, kterou předtím v Africe neměla potřebu vnímat ani řešit). Za tímto účelem si také zakládá blog, který z počátku působí jako nestranný vhled do života v USA (otevřená zpověď neamerické černošky o rase, konfliktech, kultuře, školství, společnosti, předsudcích, ale i kosmetických přípravcích a vlasech), postupem času ale Ifemelin blog mění rétoriku a stává se pouze jakýmsi jednostranným návodem jak se chovat k Afroameričanům, což bylo dosti zklamáním!
Ifemelu mi byla zpočátku velmi sympatická, to se ale bohužel s přibývajícími stránkami změnilo. Opět se z ní stala taková ta knižní postava, která vlastně neví kam patří a co chce, a to i po svém návratu do Nigérie.
Do knihy je zakomponována i milostná linka, kde vztah mezi Ifemelu a Obinzem prochází od počáteční zamilovanosti, přes plnohodnotný vztah, rozkol, odcizení, až po hledání cesty zpět k sobě.
Sympatické postavy: Obinze, jeho matka a Dike.
Sečteno podtrženo: Kniha byla rozhodně zajímavá a podnětná. Nicméně se nejednalo o takový knižní kousek, kde byste nutně potřebovali vědět, co bude dál, proto se mi také kniha nečetla tak dobře a tak rychle, jako je tomu třeba u některých jiných.
Stejne jako Purpurovy ibisek, i Amerikana se mi velmi libila. Bavi me, kdyz se z knih dozvim neco noveho, rozsiri mi to obzory, a to tato kniha splnila. Ifemelu i Obinzemu jsem moc drzela palce a tesila se, az se znovu setkaji. Asi ve 3/4 knihy me to trosku nudilo, prislo mi, ze se krome otazky rasy nic jineho neresi. Taky bych si predstavovala lepe zpracovany konec, ktery se mi zdal zbytecne natahovany. Ale i pres to to bude jedna z knih, ke ktere se jednou rada vratim.
Kniha byla pro mne napsána poměrně náročnou formou, kdy autorka odbíhála od příběhu k příběhu a někdy mi přišlo, že jsou tam pasáže jen proto, aby byl vyzvednut nějaky společenský či rasový problém, ale příběh se tím dále neposunul. Rasových problémů je navíc tolik, že jsem z nich prostě byla unavená. Dostala jsem se to fáze, kdy mi vlastně bylo jedno kdo je černý a kdo bílý. Ovšem pak mi autorka ukázala, že je to proto, že si můžu dovolit, aby mi to bylo jedno. Což rozhodně stojí za zamyšlení.
Jestli vás zajímá rasová problematika v USA, mohu knihu vřele doporučit.
Z knihy mne nejvíce bavily události odehrávající se v Nigerii, protože to pro mne bylo v podstatě první seznámení se s jejich společenským životem.
Příběh je o rase, hledání vlastní identity, hledání domova a o mnohém dalším. V některých ohledech mi Nigérie nepřišla tak odlišná od Česka. Některé pasáže mi připomněly vlastní naivitu a vyjevenost při mé první návštěvě USA, ale jinak pro mě bylo samozřejmě těžké se s postavami ztotožnit, protože jejich starosti a strasti jsou diametrálně odlišné od těch mých. Při čtení je proto důležité mít otevřenou mysl. Kniha má velký potenciál svému čtenáři mnoho předat, pokud je na to připraven. Pokud ne, bude se pravděpodobně nudit, možná ho bude čtení místy i rozčilovat. U každé knihy platí, že se musí číst v ten správný čas a vzhledem k tématu se mi zdá, že v tomhle případě to platí dvojnásob. Kniha by mohla být kratší - 400 stran by knize rozhodně slušelo více. Závěr byl poněkud nešťastný, na můj vkus příliš uspěchaný. Celkově jsem si ale čtení užila. Forma, kterou autorka zvolila, byla čtivá, bavily mě i fejetony publikované na blogu hlavní protagonistky.
Amerikána je jedna z těch stěžejních „mileniálských“ knih, které potřebovaly být napsány. Chimamanda velmi dobře reflektuje veškerá témata, jež tato generace dennodenně řeší. Vzdělání, práci, úspěch, vztahy, budoucnost a v tomto případě i velmi aktuální otázku rasy. Pro čtenáře – bělocha – je velmi zajímavé sledovat, jak je poslední zmiňované téma geograficky vázané. Obinze i Ifemelu to, že jsou černí začínají řešit až po emigraci, dřív nebyli s touto otázkou vůbec konfrontováni. Autorka dává nahlížet na věc prostřednictvím Ifemeliných blogových příspěvků, v mnoha případech nutí čtenáře se opravdu zamyslet nad tím, jak je problematika do značné míry vykonstruovaná právě ze strany bílých snažících se za každou cenu dokázat, že oni rasisti tedy rozhodně nejsou. Neméně důležitou linkou jsou vztahy – milenecké, partnerské, rodinné. Adichie pečlivě buduje pozadí každého jednotlivého vztahu, s čímž samozřejmě úzce souvisí i perfektní vykreslení charakterů. Její dialogy působí nesmírně opravdově, ale celkově je Amerikána stylisticky prostě skvostná. Kdybych ji měla přirovnat k jiným dílům, napadají mě knihy Sally Rooney, Chimamanda jde ale více do hloubky a pokrývá širší plejádu témat. Obinze a Ifemelu se oba zařadili mezi postavy, na které budu ráda vzpomínat, vykreslení jejich vztahu se mě nesmírně dotklo a celkově budu (podobně jako většina ostatních) Amerikánu doporučovat k přečtení všem.
Na rozdíl od jiných autorčiných knih je to takové upachtěné, hrdinky se zbytečně moc prožívají, nic, co by mě zaujalo natolik, abych knihu dočetla, a upřímně, absolutně nechápu ty ovace...
Tahle Ifem, Ifemelu! Příběh chudé dívky ze zkorumpované země, která v Americe potká prince (množné číslo), ale se nakonec se vrátí domů a shledá se se svým vyvoleným. Do pohádkového příběhu odvážné vykreslení rasismu, gender otázek a i trocha politiky (zvolení Baracka Obamy). Pro mě nejcennější poznání Amerikány: rasu začíná Ifemelu vnímat a řešit až v Americe .
Nejvíc mě na této knize překvapil můj vlastní nedostatek představivosti. Nedokázala jsem si dobře představit hlavní hrdinku, její život v Americe a tím spíš ne ten v její rodné Nigérii. O to víc mě příběh zaujal. Líbil se mi ten pohled zvenčí na oba světy, obě kultury, který má právě ten, kdo už ani do jednoho nedokáže pořádně patřit.
Nicméně ač jsem se většinu knihy těšila na prolnutí osudů dvou hlavních postav, právě tato závěrečná část nebyla příliš zdařilá a trochu mě zklamala.
Ano, je to místy rozvleklé. Ano, coby středoevropané asi nebudeme s to zcela pochopit nastíněné rasové, integrační, imigrační a další kulturní/společenské otázky, nicméně mně se kniha četla dobře a zaujala mě. Vnímám to tak, že čtení této knihy (a vlastně se to dá aplikovat i na jiné knížky, když tedy s dovolením opomenu "brak") rozšiřuje obzory, nabízí jiný úhel pohledu a to nutno neznamená, že čtenář se s tím musí nějak ztotožnit či to musí soudit nebo hodnotit. Já jsem to vnímala prostě jako příběh a někdy opravdu stačí prostě jen poslouchat...
Dôležitá a pútavo napísaná kniha, ktorá rieši okrem otázky rasy aj rozdiely medzi kontinentmi, či hodnoty v živote a partnerstve. Pre nás, privilegovaných bielych Európanov je až nepredstaviteľné, s čím sa musia ľudia iných rás v USA konfrontovať.
"V Amerike si rasu nemôžete zvoliť. Pred päťdesiatimi rokmi by Barack Obama so svojím vzhľadom musel sedieť v autobuse celkom vzadu. Ak by dnes nejaký černoch spáchal zločin, Baracka Obamu by mohli zastaviť len preto, lebo by sedel na popis hľadaného. A aký je to popis? Černoch."
SPOILERY: Vadil mi syndrom „bohaté postavy“ – klasika, bohatý člověk je pro spisovatele vděčný, protože může v ději zažít zajímavější věci, než chudý. Tady je ale jejich koncentrace už nějaká podivná – tetička má bohatého sponzora, Ifemelu si najde superbohatého přítele Curta, Obinze má bohaté kamarády a pak se sám stane z ničeho realitním magnátem s obrovským jměním.. je to skoro jak z 50 Odstínů šedi :/ Ačkoliv jinak knihu, hlavně kvůli první polovině, hodnotím velmi dobře, nemohla jsem se vůbec ztotožnit s hlavní postavou. Ifemelu všechny neúnavně kritizuje (často je to oprávněné, ale třeba článek z rasovny o tom, jak v podstatě neexistuje nic, co říct černochovi, abyste ho povzbudili v otázce rasy..). Z jejího kritiky máte získat pocit, že ona je ta originální, autentická, ostatní jsou jen plytcí a trapní, proto ji všichni muži ihned chtějí - to bude možná nějaká projekce snů autorky. A tyhle postoje a moudra vám sděluje postava, která za dvanáct (nebo kolik) let viděla své rodiče jen jednou, z lenosti. Nezájem o rodiče rezonuje i v závěru, kdy se Ifemelu vrací do Nigérie, a hlavní část je věnovaná výhradně její práci a vztahu s Obinzem. Ve zkratce: slušně napsané, ale nesympatické.
První cca polovina knížky se mi líbila opravdu hodně, jak pasáže z Nigérie, tak z USA. Skvělý byl i Ifemelin blog a hlavně ten pohled neamerického černocha na místní poměry. Samozřejmě jde hlavně o rasové problémy, ale i o vztahy mezi "afroameričany" a "ameroafričany". Nebo o prázdné proklamace univerzitních intelektuálů, kteří ví o Africe víc než Afričané a neváhají jim to říct.
Bohužel to celé shodí závěr, který se z celé knihy pokusí dost zbytečně udělat sladkobolnou love story. Nebýt toho, váhal bych mezi 4-5 hvězdami.
Zajímavé téma knihy. Líbilo se mi vykreslení prostředí v Nigérii (před odchodem Ifemelu do Ameriky i po jejím návratu, srovnání s USA) a také popis sžívání s Amerikou, věci, které jako běloška beru jako samozřejmost, a které pro jiné samozřejmostí nejsou. Co mě ale dráždilo, byla hlavní hrdinka a její povaha. Zhruba od půlky knížky mi přišla vyloženě nesnesitelná. Nerozporuji, že černoši (a ještě ke všemu afričtí) to mají v USA těžké, ale vadilo mi, že na rasismu postavila svůj blog, a sama se k lidem kolem ní taky nechovala bůhvíjak, a taky jí sláva evidentně trochu stoupla do hlavy, lidi kolem sebe dost soudila a přišlo mi, že jimi pohrdala (např. jinými černochy/černoškami, kteří na tom nebyli tak dobře jako ona, která ale za všechno mohla poděkovat svému příteli, bez něj by měla kulový - nepopírám, že dostala příležitost, ze které pak těžila už sama). Uff, byla jsem toho plná a trochu se mi ulevilo :D
Kniha, díky které vnímám rasismus jinak, barevněji, hlouběji, najednou vidím, že je i tam, kde jsem ho netušila, hlavně ve mně...
Je v tisících maličkostí, v účesech, v jazyce, pohledech, úsudcích, které si děláme o bližních, všude. A ještě objev o životě v Nigérii.
Jsou to spíš tak 3,5 hvězdičky, na to aby to byly opravdu čtyři, by musela být kniha o něco kratší. V poslední třetině se totiž zdá už bezdůvodně natahovaná a tím pádem začíná trochu nudit. Úplně nesouhlasím s veškerým jednáním, co hlavní postava (respektive hlavní postavy) dělala, a ani si nemyslím, že bych ji vždy úplně chápala, nicméně si myslím, že nám, bílé většinové společnosti, která v našich končinách o Afričana běžně nikde nezakopne, Ifemelu poměrně dobře přibližuje, jak to vlastně s tím rasismem je, a nabízí nám funkční pohled z druhé strany. V tom je její jednoznačný přínos. A taky má kniha krásnou obálku, ale to všichni vidíte už na obrázku :-)
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura Lagos
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Kniha Amerikána je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 822x |
| Čtenářské výzvě | 323x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 269x |
| Chystám se číst | 659x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 11x |
Mám ráda knihy, ve kterých nahlédnu do prostředí a společností, které jsou pro mě neznámé a těžko bych se tam jinak dostala. A tady se mi dostalo plnou měrou. Život v Nigérii, život a starosti migrantů v Anglii a USA, rasismus, peripetie s afro vlasy ... Autorka píše čtivě a určitě se poohlédnu po jejích dalších knihách. Trochu mi vadila rozvláčnost.