Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png
4
606
142
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Host
Originální název:
Americanah , 2013
více info...
Přidat komentář
“Že pro vás rasa nebyla problém, říkáte jen proto, že si to přejete. Přejeme si to všichni. Ale je to lež. Já jsem přijela ze země, kde rasa nebyla problém-neuvažovala jsem o sobě jako o černošce a černoška se ze mne stala, teprve když jsem přijela do Ameriky.”
Příběh dvou mladých lidí původem z Nigérie, kteří část svých životů prožijí ona v Americe, on v Londýně, aby se později setkali… Zajímavý pohled na rasovou otázku, sebe-identitu i porovnání různých kultur. Kniha se i navzdory 540 stránkám dobře čte, děj příjemně plyne. Hodnotím popis života i psychologii postav v chudé Nigérii očima autorky, která se zde narodila.
Nerada bych knihu škatulkovala. Postavy mi nebyly úplně sympatické, některé části byly zdlouhavější, ale i tak hodnotím knihu kladně, protože je čtivá a dobře přiblíží a ukáže rasové problémy a kulturní rozdíly.
Za mě určitě plný počet hvězdiček. Chápu, že ne každý se může s knihou ztotožnit a ne každému se bude líbit. Mě kniha zaujala hned od prvních stránek. Možná to bude i tím, že jsem knihu četla v originále a od malička mám ráda africkou kulturu, ráda se o ní dovídám nové věci a zároveň mě fascinoval život imigranta v USA. Konec se může zdát jako klišé, ale mě potěšil :)
Tak nevím… Čekala jsem román, ale jako bych četla něco, co ani neumím zařadit. Jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Dáme tam tohle, a taky tohle, všechno je to dobré, tak musí být výsledek prostě super. Pro mě to nebylo. Asi chápu autorku, že chtěla poukázat na rasové problémy. Ale přišlo mi, že čtenáře považuje za ne příliš bystré a tak místo příběhu, ve kterém je v tomto směru spousta nevyužitého prostoru, nám předkládá sáhodlouhé rozbory o rase úplně mimo dějovou linku. Možná jsem to špatně pochopila a vlastně to celé bylo jen o těch rasových otázkách, poslepovaných náznakem příběhu.
Mimochodem, samotný příběh mě moc bavil a kdykoliv se přerušil, byla jsem zklamaná. A také mě mrzí, že nebyl více propracovaný, o obou protagonistech i o jejich rodné zemi jsem se dozvěděla žalostně málo.
Zvláštní kniha. Vůbec netuším, jak ji mám hodnotit. Atmosférou se mi líbila hrozně moc. Kladně hodnotím i prostředí, kde se příběh odehrával. Samotný děj knihy mě ale moc nebavil a od poloviny mě vysloveně nudil. Čekala jsem od děje nějakou větší akci, tohle pro mě bylo vlastně takový o ničem, což je celkem škoda.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy,ale později i osobní. Chtěla jsem ji několikrát vrátit nedočtenou,ale pořád jsem ji dávala šanci. Příběh samotný a rasová problematika si určitě zaslouží lepší recenze než ode mě a určitě to tak i bude. Já ji četla dlouho a nějak mě nenadchla.
08/2022 Naprosto fascinující, nesmírně zručně napsaná kniha o tématu, o němž nikdo z nás tady v Evropě nemá ani tušení. Přijít třeba do Británie nebo Ameriky jako imigrant je těžké, ale přijít kamkoliv ještě s černou barvou kůže, to je ještě úplně jinej level. Autorka s ohromující lehkostí popisuje takovou zkušenost pomocí desítek historek, které dokládají její naprosto neuvěřitelný pozorovací talent a schopnost vykreslit nejrůznější charaktery lidí. Příběh Ifelemu a Obinzeho je hezký a zajímavý, ale vlastně podružný. Důležité je zachycení toho, jak ve společnosti přetrvává rasismus (a asi i navždy bude), jaké jsou jeho projevy, jak na něj různí lidé reagují... a toto téma je skutečně dokonale rozebráno ze všech stran a ještě se čtenář dozví něco o životě v Nigérii. Tady je moje jediná výtka, že některé scény z Lagosu působí snad až moc stereotypně - stoupání mladých mužů po společenském žebříčku, od chuďasů až po boháče, kteří pomalu nevědí, co s penězma. Co mi utkví v paměti: milenka generála, střídání režimů, péče o vlasy (relaxér)...
UUFFF !!! Tohle byla nekonečná a nudná knížka. Od poloviny jsme se už modlila, aby byl konec. Pořád jsem doufala, že se to nějak rozjede, ale kdepak. 550 stran žvástů o rase, hlubokých ale nudných myšlenek. Knihu jsem četla měsíc, musela jsem se do ní nutit abych ji přelouskala. A hurá, mám to za sebou. Uklidím ji do knihovny a už se k ní nikdy nevrátím...
Knihu jsem přečetla a zatím nepatří mezi oblíbené. Třeba jí časem přečtu znovu a více pochopím.
Nejdříve to pozitivní: díky knize jsem si vyhledávala informace o Nigérii, dozvěděla jsme, se snad pravdivě, jaké to bylo žít v Nigérii a v Americe, když se tam Ifemelu dostala. Hodně jsem se podivovala nad tím, jak je otázka rasy úzkostná. Ráznost Ifemelu byla osvěžující. její matku bych z toho příběhu nejraději vyškrtala přijde mi super, jak se z ní stala blogerka, to naplnění, které jí to přineslo po tolika neúspěších. Byla jsem ráda za pohled, který mi kniha naskytla na začátky v nové neznámé zemi, o které má člověk své vysněné představy a ono je to nakonec úplně.....jinak.
Na jeden zátah jsem přečetla pasáž o kandidatuře a vítězstí Baracka Obamy. Naprosto mne uchvátilo, jak celou situaci prožívali, jak se jí poddali celým svým bytím a žitím. Opravdu úchvatné, nedovedu si představit, jaké to je se takto nadchnout pro politiku.
Přestěhování zpět do Nigére bylo .... hustý. Úplně jsem se do Ifemelu vcítila, jako když jsem vždycky přijela ze služební cesty, akorát moje adaptace proběhla po pár dnech samozřejmě rychleji než její po několika letech. Byla jsem mile překvapena, že se vrátila k blogování a opravdu by mne zajímalo, jak se blogováním dá vydělávat
A ten konec..... Konec příběhu jsem takový nečekala a jsem z něj rozpolcená i uchvácená zároveň. Obinze musel překonat sám sebe, muselo to pro něj být šíleně těžké.
No a teď z druhého konce: očekávala jsme příběh, román. Co si myslím, že se mi dostalo - nesourodý příběh přeskakující z jedné situace na druhou (klidně i několikrát za stránku), které mezi sebou nemají snad nic společného. Přišlo mi to, jako když si zapisuji situace, na které si vzpomínám a bez filtru časové osy je házím na papír. Do toho vložené filosofické rozbory rasové, vlasové, politické atd. otázky.
Dále mne ani příběh sám nezaujal, nevcitila jsem se do děje, do postav (Obinzeho mamka byla hustá). Chybí mi tam napětí.
Na začátku jsem dle první strany čekala obsáhlé věty plné hustého popisu. To se v příběhu dost vytratilo.
A co bylo děsné: "mikymaus". No málem jsem si vypíchla oči...
Příště bych knihu raději četla v angličtině, aby lépe vyzněl ten rozdíl mezi britskou a americkou angličtinou.
Tak já to na 150.straně vzdávám. Nemůžu říct, že by mě to vůbec nebavilo, ALE! Já mám teď ve čtečce tolik knížek, na které se tak moc těším a myslet během čtení jedné knihy na jiné, nesvědčí nic dobrého. Nemám ve zvyku knihy nedočítat, nemám to moc ráda, ale denně se vydává tolik skvělé literatury, že nechci číst nic, do čeho se musím nutit. Myslím, že výraznou příčinou je i množství stran.
Možná, že se k ní ještě vrátím (hodila by se mi i do výzvy), ale momentálně na ni nemám ani trochu chuť. Dávám si od Amerikány časově nespecifikovanou pauzu.
Dlouho jsem přemýšlela, co ke knize napsat. Byly tam pasáže, které byly skvělé, ale i pasáže slabší. Příběh i prostředí byly určitě zajímavé. Kniha podle mě pokládá otázky čtenáři, na které mu neodpoví a nutí se nad nimi zamyslet. Určitě jsem ráda, že jsem si jí v rámci čtenářské výzvy přečetla, jinak bych se k ní nedostala. Obinze mi byl moc sympatický, Ifemelu měla svoje slabší i silnější chvíle, což ale s ohledem na její život (nejen) v Americe se jí dalo odpustit. 3,5 hvězdičky by byly asi optimální.
Příběh nejen o vlasech :-) To mě ale asi zaujalo nejvíc, jsme tak povrchní.
Konec románu se mi nelíbil, nějak mi to k Ifemelu nesedělo.
Tak jo, od téhle knihy jsem čekala víc. Možná nebyla pro mě, možná si z ní víc vzít neumím... Čekala jsem ucelený román s nějakou dějovou linkou, který řeší rasové otázky. Dějová linka která se ale objevila jen ze začátku a na konci. Aby se mohli řešit rasové otázky, byly jen tak ledabyle do knihy vkládány situace a rozhovory. Z počátku jsem ani nevěděla do jaké doby román zařadit, Ifimelu mi byla od prvních stránek nesympatická o Obinze jsem si myslela, že je mafián. Když se ale děj vrátil do Lagosu, do doby jejich dospívání, ty dva jsem si zamilovala. Bohužel jim bylo společně věnováno tak málo prostoru... A co mi kniha dala - prostor na přemýšlení nad určitými otazkami, byly tam zmíněny věci, nad kterými bych dřív neuvažovala, vyhledala jsem si informace o Nigérii. A moc se mi líbil konec.
Na tohle hodnocení jsem si musela dát pár dnů odstup. Přiznávám, že mě ta kniha dostala. A to v nejlepším možném slova smyslu. Je v ní několik linek, které jsou každá samostatně zajímavá a z mého pohledu úžasně podané. Téma rasy, vztahy, jaké je to začínat v cizí zemi úplně od nuly, schopnost jedince pozorovat svoje okolí.
A právě tohle je to něco, co mě na knize uchvátilo nejvíc. Způsob jakým hlavní hrdinka pozoruje svoje okolí a uvažuje nad věcmi i nad svými pocity mě dostal a nadchnul.
Autorka se dokáže člověka dotknout, jakoby svým popisem a pozorováním vzbuzovala v nás samých potřebu dívat se s větším odstupem na náš život, na nás samotné, na náš způsob myšlení.
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla.
Amerikána je pro mne dost rozporuplná kniha. Funguje skvěle jako kniha myšlenek a zkoumání toho, jak my jako lidé různého původu chápeme a konfrontujeme identitu, imigraci, feminismus a rasu v moderní době. V tomto ohledu funguje skvěle a už jen díky tomu stojí za přečtení. Vše je navíc podáno poměrně jasně a srozumitelně . Většina myšlenek je podnětná univerzálně a člověk nemusí žít v Americe, aby byla kniha přínosná.
Ale jako román (bez ohledu na myšlenky) mě kniha nedokázala přesvědčit. Kniha nemá osobitý styl a jde pouze o rutinní, rozvláčné vyprávění, které slouží jako takové pojítko autorčiných myšlenek (Milan Kundera dokazuje že i tento způsob psaní se dá zvládnout skvěle) bez osobitého stylu. Mám pocit, že postavy nejsou něčím víc než jen konstrukty navrženými tak, aby vyvolaly specifické scénáře, rozhovory, akce, které by mohly poskytnout platformu pro nápady a názory.
I přesto jsem rád, že jsem knihu četl. Určitě doporučuji lidem , kteří chtějí pochopit, proč je téma rasismu stále aktuální.
Bohužel, po stránce literární už tolik zajímavá není.
Příběh Ifemelu a Obinzeho se mi moc líbil, kniha se velmi dobře četla a s každou další kapitolou jsem s očekáváním čekal, co se stane příště.
Jediná věc, která mi možná trošku scházela, byla větší část knihy, která by se věnovala Obinzemu a jeho životu po návratu z Anglie.
Ale jinak rozhodně doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura Lagos
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Kniha Amerikána je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 822x |
| Čtenářské výzvě | 323x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 269x |
| Chystám se číst | 659x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 11x |
Amerikána pro mě byla jako jízda na horské dráze, kde se střídaly chytlavé pasáže a úseky, které jsem měla chuť přeskakovat.
Příběh byl navíc dle mě přehlušen a upozaděn vším tím filozováním nad rasovými, integračními a politickými otázkami.
Mám ráda obsáhlé knihy, ale v případě Amerikány mi větší rozsah přišel trochu na škodu, objevilo se příliš hluchých míst, které neměly čím úplně zaujmout. Tematicky výborné, bohužel zpracování pro mě o něco méně poutavé. Za vyprávění o Nigérii palec nahoru.