Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png
4
608
142
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Přidat komentář
Po dočítaní tejto knihy sa už nikdy nebudem na účesy Michelle Obamovej či Beyoncé pozerať tak ako predtým... :)
No vážne – ak mi niečo táto kniha dala, tak predovšetkým autentický vhľad na radosti a starosti (najmä teda starosti) amerických černochov a neamerických černochov v Amerike (a áno, dala mi aj povedomie o tom, prečo to rozlišovať).
Napriek hrúbke bola kniha strhujúca, bez nudných pasáží a hluchých miest, veľmi dobre a rýchlo sa mi čítala, v podstate som často zabúdala, že je to román, skôr som mala dojem, že čítam dlhú pútavú reportáž, tak hodnoverné sa mi všetko zdalo.
Aby som však bola úprimná, hoci sa mi hlavná hrdinka Ifemelu a jej osudy zdali vierohodné, za frajerku, kamarátku, zamestnankyňu, klientku, spolubývajúcu či dcéru by som ju nechcela – vo všetkých týchto rolách bola jednoducho príliš sebecká (hoci zo strany autorky tam skôr bola snaha vykresliť ju ako sebavedomú a úprimnú).
A celkom určite to nebola „silná kniha o láske“ – to, čo spájalo Ifemelu a Obinzeho, bola možno vášeň, spriaznenosť, neskôr povedomie spoločnej minulosti a pod., minimálne správanie hlavnej hrdinky však malo od skutočnej lásky ďaleko (píšem ako šťastne vydatá žena).
Tiež mi ako katolíčke prekážalo negatívne vykreslenie kresťanstva – presnejšie, autorkou opísané negatívne javy sa nepáčia ani mne a pranierovanie si zaslúžia, nezdá sa mi však objektívne, ak sa zobrazujú izolovane od tých pozitívnych, ktorých je nesporne viac, a ak celkový obraz vyvoláva dojem, že tie pozitívne vlastne ani nie sú.
PS SPOILER: Happy end na konci? Sotva. Ifemelu sa celý čas od príchodu do Nigérie správala nezrelo, a hoci kvôli nej Obinze opustil ženu, veľmi silne pochybujem, že v reáli by im to s Ifemelu klapalo (nevraviac o jej nulovom záujme o Obinzeho dcéru).
K nějaké té "Africe" jsem se chystala už delší dobu, takže letošní výzva jen urychlila mé vlastní plány. Amerikánu jsem zvolila nejen, protože mi byla doporučena, ale i protože Nigerie patří mezi africké země, které jsou mi díky pár mým přátelům o něco bližší než jiné.
Musím říci, že mě kniha mile potěšila. Je velmi dobře čtivá, zajímavá, trochu jiná než běžně známé evropské nabo americké romány, ale tenhle "vlastní styl" není na škodu. Příběh Ifemelu a Obinzeho byl velice věrohodný a velmi dobře zasazený do pozadí v nichž se odehrává. Žádný americký sen hned od přistání, ale tvrdá realita.
Navíc nejde jen o samotný příběh, ale knihou autorka předává jasné sdělení. Autorka nepředkládá tématiku rasismu ufňukaným stylem, který bychom možná očekávali, ale vysvětluje, nabízí zamyšlení i řešení. Co se týče tématiky "rasy" je z knihy trochu cítit, že je více adresovaná americkému čtenáři. Evropský a především český rasismus je jiný. Nejsme zatíženi otrokářskou historií. Náš rasismus je spíš xenofobní. Přesto, nebo právě proto, má kniha co říci i čecháčkovi s provinčním myšlením, který vnímá "černocha" jako někoho méněcenného, zaostalého nebo v horším případě i potenciálně nebezpečného.
Trochu nepohodlných bylo možná příliš mnoho dějových linií a drobných zápletek, z nichž některé vyzněly do ztracena a neměly pro děj žádný velký význam. Konec, ačkoliv byl jinak děj velmi dobře zpracovaný, byl trochu moc "přisládlý" a na té věrohodnosti celému románu trochu ubíral, byť samozřejmě "hepyjend" potěší.
Hvězdu strhávám za překlad, nejen že u korektury nejspíš pospávala redakce, protože místy chybí části vět a jsou tam neopravené překlepy, ale našly se i závažnější chyby.
Tohle je přesně můj šálek kávy, přesně typ knížky, které chci číst. Svěží hrdinka, která je naprosto uvěřitelná, řeší banální každodenní věci i svoje osobní životní směřování, autenticky se směje, vzteká a zoufá si, a pak o svých zážitcích píše s nadhledem na svůj blog: Průvodce neamerického černocha po Americe. Rasový kontext je v knize prakticky všudypřítomný. A pro nás Čechy, pro které je černošství pořád hlavně velká exotika, protože je jich tu tak málo, je to poučné. O mnohých témat mě ani nenapadlo někdy přemýšlet - jaký je rozdíl mezi americkým a neamerickým černochem? Myšlenka, že teprve v Americe se člověk stane černým, mě šokovala ("Drazí neameričtí černoši, když se rozhodnete jet do Ameriky, stáváte se černými. Přestaňte se ohrazovat: Já jsem Jamajčan nebo já jsem Ghaňan. Americe je to jedno. Že jste doma "černí" nebyli - no a co.) To, že si některé černošky narovnávají narovnávají vlasy brutálně silnými chemickými relaxéry, aby vypadaly víc "standardně", mě překvapilo.
"Proč musíš tohle podstupovat? Zapletené vypadají tvoje vlasy úžasně. A když sis posledně copánky rozpustila a nechala si vlasy jen tak volně... Měly takový objem a jiskru, vypadaly ještě úžasněji.
S vlasy, které mají objem a jiskru, bych mohla dělat konkurz na doprovodnou zpěvačku v džezové kapele a zabralo by to, ale na tenhle pohovor musím vypadat profesionálně, což znamená ideálně rovné vlasy, a když už vlnité, tak po bělošsku - jemné, splývající vlny nebo přinejhorším kudrny, ale nikdy drobné afrokudrlinky."
Přes tyhle rasové vsuvky děj skvěle plyne a knížka je sice kousavá, ale zároveň obrovsky pozitivní a taky zábavná, i když to vzhledem k těžkým tématům nevypadá.
Hlavní hrdinka Ifemelu je boží, a to, že je někdy taky trochu otravná, vyplývá z toho, jak otevřeně je knížka napsaná, měla jsem pocit, že čtu myšlenky reálného člověka.
Po navštěvě rodičů poprvé v Americe: "Na Ifemelu působili jako cizí lidé. Vypadali stejně, ale zmizela důstojnost, na kterou se pamatovala, a místo ní zbyla jen jakási omezená, provinční dychtivost. (...) Oba pózovali před obchodním domem a po Ifemelu vyžadovali, ať zabere celý nápis. Sledovala je s ironickým úsměvem, za což se cítila provinile - vzpomínky na ně opatrovala jako drahokam, a přece, když se teď s nimi konečně znovu shledala, dívala se na ně s úsměškem."
Na začátku mi chvíli trvalo se začíst, ale jak kniha postupovala, čím dál víc jsem propadala jejímu kouzlu. Zamýšlela jsem se nad rozdílným vnímáním světa z pohledu rasy, žen, chudých, bohatých a střední třídy. Zajímavé. Poprvé jsem četla knihu od africké autorky a i to byl zážitek, vidět Afriku jejíma očima. Bavily mě věty v jazyce, který jsem skoro nedokázala přečíst, jak je tomu našemu vzdálený. Asi si budu muset od autorky najít něco dalšího. O hvězdičku méně dávám prakticky jen za slovo "jseš", které se v textu často objevovalo. Protože mě tahle rádoby spisovná forma slova "seš" nebo spisovně "jsi" vytáčela. Ale to samozřejmě není chyba autorky.
V době, kdy se hojně hovořilo o divadelním představení Amerikánka, jsem si koupila knížku Amerikána, abych se rozhodla, zda do divadla zajít. Jaké bylo moje překvapení, že jedno písmenko v názvu hraje takovou roli. Udělalo mi radost, že se knížka hodí do letošní výzvy, a tak jsem se dala do čtení. Kdyby byla knížka o 100-150 stránek kratší, neublížilo by ji to. Některé rozhovory byly příliš rozveklé a občas mi přišlo, že snaha otevřít co nejvíce témat, působilo neučesaně. Naopak za ten uspěchaný konec ubírám další hvězdičku. Jinak kniha byla čtivá a dohledávala jsem si k ní další informace. Autorka mě zaujala, že si ráda přečtu i její další knihy.
Rozsáhlý sociální román reflektující rasové rozdíly a sociální třídy ve společnosti nejen mezi bělochy a černochy, ale také mezi černochy samotnými - jinak se, dle slov autorky, v Americe přistupuje k americkým černochům, jinak k lidem černé pleti ze zemí Třetího světa.
Hlavní hrdinka Ifemelu si nebere ve svých článcích, kterými jsou proložené jednotlivé kapitoly, servítky. Až mi místy přišlo, že je její nevole zaměřená zejména na sociální a politický americký systém přehnaná.
Líbila se mi skladba kapitol, popis rozdílného života v rodné Nigérii a mnohými adorované Americe, sebevědomé názory... Čtivý román, na který čtenář po odložení knihy hned nezapomene.
Je mnoho knih, na které po dočtení snadno zapomenete. Amerikána ovšem není tímto případem.
Adichie přináší osvěžující a upřímný pohled nigerijské imigrantky na politiku, vztahy mezi muži a ženami, feminismus, rasové napětí v Americe a další podnětná témata. Její poučné a až šokující postřehy jakožto outsidera, doprovází vtip a jedinečné postavy. Dialogy jsou skvělé a napsané tak, že se od nich nemůžete odtrhnout. Prostřednictvím příběhu dvou mladých lidí, kteří se na nějaký čas rozdělili a ocitli se tak každý v jiné kultuře, rozebírá autorka morální dilema a oběti, které jsme ochotni přinést na cestě za úspěchem. Nebo alespoň za pocitem úspěchu.
Ifemelu a Obinze vystupují jako hlavní postavy. Poprvé se potkají jakožto teenageři v Nigérii a brzy se do sebe zamilují. Každý se pak ovšem vydá jinou životní cestou, Ifemelu se odstěhuje do Ameriky a Obinze zkusí štěstí ve Velké Británii. Jejich vztah sledujeme v průběhu let. Vidíme, jak se mění, chátrá a znovu se rodí. To samé platí o samotných protagonistech. Neustále se vyvíjejí, přehodnocují svá rozhodnutí a dospívají.
Autorčin styl psaní je překrásný a máte-li možnost si titul přečíst, rozhodně tak udělejte. Vřele jej doporučuji:)
Nebýt ve čtenářské výzvě téma - kniha od afrického autora, tak si tuto knížku asi nepůjčím....Mnohokrát jsem si říkala, že už prostě dál číst nebudu, nemohla jsem se vůbec začíst. Ale pak jsem si říkala, že bych zase stejně musela hledat jinou knížku pro tohle téma, takže jsem nakonec knížku zdolala. Nemůžu říct, že by byla úplně špatná, byly tam pasáže, které mne dokonce i bavily. To jak se Ifemelu protloukala v Americe, Obinze zase v Anglii, jejich pracovní i soukromý život.....Musím říci, že Ifemelu mi zase tak sympatická nebyla. Občas jsem se ztratila i v různých nigerijských jménech. Ale četla jsem už v životě asi i horší kníhy, některé i nedočetla, takže tato nebyla zase tak hrozná. A celou knihu je řešeno velké téma Rasismus.......
Knížka, která mě příjemné překvapila. Musím říct, že od afrického autora jsem nikdy nic nečetla, což je ostuda.
Velmi silný příběh, kde je obsažena hlavně otázka rasismu, ale i postavení žen ve společnosti, vztahy můžu a žen, ale není to romantika. Autorka mě donutila se nad spousty věční zamyslet, určitě si od ní ještě něco přečtu. Rozhodně doporučuji.
Velmi zajímavý příběh z jiného světa, o liedech z jiné kultury, kteří jsou nám ale v hlavních věcech podobní.
Místy trochu zdlouhavé, proto dávám 4/5.
Precetla jsem knihu v ramci vyzvy. Moc se mi do ni nechtelo, ale rikala jsem si, ze ma dobre hodnoceni. Bohuzel pro mne kniha s az moc filozofickym tematem, moc milostni mi teda neprisla a vetsina postav, hlavne Ifemelu mi byla dost nesympaticka.
Cteno v ramci ctenarske vyzvy - Kniha od africkeho autora. A jelikoz knih od africkych autoru jsem moc necetla, naubranila jsem se srovnani s jinou knihou, ktera se take odehrava v Nigerii (Zustan se mnou) a kterou jsem cetla loni. A musim rict, ze se mi Amerikana libila rozhodne vic (i kdyz obema jsem dala 4 hvezdicky). Vlastne me prijemne prekvapila tim jak je vsestranna, jde do hloubky a dotyka se nekolika zajimavych temat. Take me vice oslovila diky sve vetsi realnosti. I kdyz nekdy bylo jednani hrdinu opet nepochopitelne a zvlast Ifemelu me dokazala "pekne rozcilit", celkove to fungovalo dobre. Pribyl mi dalsi stripek do mozaiky o Nigerii, mohla jsem se alespon castecne ztotoznit s imigrantskou linkou pribehu, nektere rasove a spolecenske otazky byly podany pomerne zajimave a realne diky ruznym detailum a osobnim pribehum hrdinu. Diky kulturni odlisnosti byly opet nektere veci pro stredoevropskeho ctenare neobvykle. Ale i me stejne jako ctenarku ladyku kniha zaujala, cetla se mi dobre a beru ji jako takove rozsirovani obzoru. Takze jsem opet rada za ctenarskou vyzvu a za obev teto autorky. Vypada to, ze ma jeste nekolik dalsich zajimavych knizek.
Pro mě to byl hlavně příběh o lásce a hledání. I když líčení Nigérie bylo taky ohromně zajímavé... Tak trochu mi to připomínalo naší devadesatkovou mentalitu, ovšem mimo to náboženské vypětí. Amerika očima hlavní hrdinky mě moc bavila - pohled Ameroafricanky... Hodně to člověku otevře oči. Nejslabší část bylo to období vztahu s Blainem, to byla taková nuda. Za mě by bylo lepší tuto část zkrátit a přidat víc o Obinzem a jeho rozhodnutí.
“V Americe existuje žebříček rasové hierarchie. Nahoře jsou vždycky bílí, zvláště bílí anglosaští protestanti a dole zásadně američtí černoši. “Bílý je náš čestný člen, hnědý smí se dívat jen, černý musí z kola ven.”
V knize sledujeme příběh nigerijské dívky Ifemelu, její první lásky Obinzeho a jejich více či méně úspěšný pokus prosadit se ve spojených státech v době, kdy Barrack Obama teprve snil o tom, že obsadí Bílý dům.
Bavila mě linka Ifemelu po příletu do USA, těžké začátky každého imigranta, bavilo mě zákulisí toho, jak takové začátky vypadají viz získání pojištění, řidičáku, práce, toho že můžete mít ve své zemi vzdělání jaké chcete ale v západním světě začínáte od píky. Bavil mě její společenský život, její přeměna v sebevědomou vzdělanou ženu. Bavil mě její blog, opravdu trefné poznámky týkající se rasismu, o kterém američani předstírají, že je dávno pasé. Všichni víme, že to tak není a že barva pleti tady v třídních rozdílech hraje stále obrovskou roli. Taková Amerikána mě moc bavila, kvůli tomu jsem po knize sáhla a klidně bych celých 500 stran četla jen o tomhle.
Naopak mě, přiznávám, nebavil jejich život v Nigérii, a už vůbec mě nebavil nezdárný pokus Obinzeho o život v Británii, ba co víc nebavila mě jejich vztahová linka.
Místy byla kniha příliš rozvláčná, něco se dalo přeskočit úplně, ale líbí se mi jak autorka tne do “černého” co se týče rasových rozdílů… a konečně vím, jak to mají černošky s vlasy, které tak obdivuji.
“Přišlo mi, že v Americe spolu černí a bílí pracují, ale nehrají si, v Británii si černí a bílí hrají, ale nespolupracují.”
Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Velmi působivá, originální, mnohé komentáře a hodnocení tnou přímo do černého.
Četla jsem už před nějakým časem, ale pořád ji zpracovávám, a v různých okamžicích se mi vybaví - málokdy se stane, že by ve mě kniha nechala takovou stopu.
Další kniha od Chimamandy Ngozi Adichi, populární nigerijské autorky. Po Purpurovém ibišku jsem věděla, že si od ní musím ještě něco přečíst :-) Amerikána je rozsáhlý román o lásce a hledání identity. Zamilované studenty Ifemelu a Obinzeho rozdělí Ifemelina cesta do Ameriky, kde se stane uznávanou blogerkou a kvůli jisté události se přestane Obinzemu ozývat. Obinze mezitím zakusí život nelegálního migranta v Londýně a nakonec založí rodinu v Nigérii. Ifemelu se ale po několika letech rozhodne vrátit ke kořenům do Nigérie. Najdou po tolika letech a změnách v jejich životech odvahu setkat se?
Na Amerikáně je zajímavé i to, že je proložená Ifemeliny blogovými příspěvky a autorka umně střídá různá časová období a postupně tím odkrývá celou skládačku. Stejně jako v předchozí knize nechybí nigerijská politika. Zajímavá kniha k přečtení, skvělá autorka.
Tak moje první knížka od této autorky a musím se přiznat, že jsem si ji pár roků zpět koupila a až doteď mi ležela v knihovně,ale přišla ČV na rok 2022 a jak se hodila:D Příběh se mi velice líbit, je zde krásně ukázán život v Africe, jeho úskalí, sny a poté i život v Americe, ideály ale i rasové diskriminace...Příběh jedné lásky dvou mladých Lagosanů, kteří se vydají každý svou cestou, ale nakonec to přece jen dopadne ... to už si přečtěte v tomto příběhu....Velice úspěšně zpracovaný příběh !
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura Lagos
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Kniha Amerikána je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 825x |
| Čtenářské výzvě | 324x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 270x |
| Chystám se číst | 659x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 11x |
Kniha mě zpočátku bavila, popis života v Nigérii, tam se člověk ani v literatuře moc nedostane. Bavila mě i Ifemelu v Americe, tedy na začátku, zhruba ke Curtovi. Pak se mi to zdálo moc stejné a zkrátila bych to. Obinze v Londýně byl fajn vsuvka, ale ke konci to pak v zase moc natahoval, než se rozhodl.
Ale jsem ráda, že jsem si přečetla zas jiný druh literatury.