Lidská skvrna

od:


KoupitKoupit eknihu

Philip Roth obdržel za Lidskou skvrnu – která je obecně považována za jeden z největších amerických románů – v roce 2000 prestižní Faulknerovu cenu PEN klubu. Nathan Zuckerman, Rothovo alter ego, tu vypráví příběh Colemana Silka, významného profesora klasické literatury, jenž byl na základě vykonstruovaného obvinění z rasismu donucen k odchodu z jedné univerzity v Nové Anglii, a postupně odhaluje obrovské tajemství, jež Coleman celý život skrýval i před svými nejbližšími. Kniha je tak současně i kronikou morálního a politického ovzduší Ameriky 90. let 20. století – Clintonova sexuálního skandálu, tyranie slušnosti a politiky extrémní rasové korektnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/135168/lidska-skvrna-135168.jpg 4.369
Série:

Romány o Nathanu Zuckermanovi (8.)

Orig. název:

The Human Stain (2000)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Volvox Globator
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
felia
20. června

Mám raději knihy lehké, s humorem a nadsázkou, ale uznávám autorovy kvality stejně jako kvalitu překladu. Mám pocit, že autor je tak silně proti rasismu, až na mě působí rasisticky

Acamar
04. března

Má první kniha od autora, ale rozhodně ne poslední, moc mi sedla. I když se čte snadno, nedá se říct že rychle - je to hutné čtení, vyžadující soustředěnost, ale ten košatější jazyk mi po pár předchozích, stylově přímočařejších knihách co jsem přečetla, přišel k chuti.

Děj není nějak třeskutě akční, točí se kolem dvou skandálů hlavní postavy - bývalého univerzitního profesora - napasován do celospolečenského kontextu, velkých (nejen) amerických témat jako rasismus, svoboda jednotlivce versus svatouškovská morálka, rodinné vztahy, sexualita a pokrytectví ...a jelikož to není mainstreamový americký velkofilm, přes nějaká ta překvapení v ději vede k očekávatelnému konci.
Hodně prostoru je věnováno prokreslení všech důležitějších postav a jejich minulosti, osvětlující současné jednání. Věrohodněji na mne působily postavy z univerzitního prostředí. Čistá, chtěně bezemocionální sexualita a nespoutanost Faunie a násilnický, iracionální Les už mi přišli (i přes jejich snad vysvětlující minulost) proti nim přepjatí, lehce černobíle vykonstruovaní, snad jako určitý protipól a kontrast ke svázanému prostředí městečka a univerzity ...je cítit, že univerzitní prostředí je autorovi bližší.
Celkově výborná kniha, silná a dobře napsaná.

Kraken84
09.07.2017

Kniha pocitů, vztahů, dojmů, myšlenek všeho druhu -
popisy jsou krátké a výstižné - dotýkají se jen obličeje, chůze, držení těla, vkusu apod.
Nikdy jsem nečetl o více nenáviděné hl. postavě. Sám můžu říci, že pro mě byl jistě zrádce , lhář a nevděčný syn. Jeho okolí s jen málo výjimkami ho mělo ještě za misogyna, chlípného násilníka, rasistu, smilníka a vraha.
Během čtení dostáváme šanci důkladně poznat všechny postavy. Hlavní události totiž vidíme několikrát a očima všech což relativizuje náš doposud vytvořený názor na dobré a špatné jednání a pohled na hl. hrdinu.
Ohromně jsem si užil boxujícího mladého Colemana a popis myšlení vojáka ve Vietnamu a život zpět mezi lidmi.

Knížku jsem podložil doporučeným Soulem, Sinatrou a ke konci Mahlerem.

autor taky 3x prozradil děj pár stran dopředu.

ber-tram
19.04.2017

Roth vám pohotově a neomaleně vykecá díru do hlavy, a ještě mu za to poděkujete. Sice zůstanete trochu bezradně civět, o co mu vlastně šlo? Jestli sardonicky žaluje systém či se mu jen jedovatě posmívá...? Ta díra v hlavě vymletá vodopádem účelně pospojovaných jadrných slov každopádně hned tak nezaroste. 16/17

Janek
03.04.2017

Jsou knížky, o kterých nemohu říct, že by byly vyloženě čtivé, že by mě bavily číst. Jsou literární texty, o nichž nemůžu říct, že jsem je úplně pochopila. A přece - jsou to mnohdy romány, jimiž - dle mého názoru - stojí za to se prokousat. Lidská skvrna je jedním z takových děl, čtenářská kláda, kterou je třeba dočíst až na poslední stránku. Snad teprve potom to všechno může držet pohromadě.

WoodyAllen
27.03.2017

Propracované vyprávění okolo jednoho velmi rafinovaného života. Zcela nevyhnutelně se nejsilnější motivy nakonec obrátí proti tomu, kdo se je snažil využít zcela ve svůj prospěch, bez ohledu na své blízké. Při nejlepší vůli se tomu snad ani nedá zabránit, když pomyslím, jaké život rád hraje karty.
No a zde to Philip Roth dokázal mistrovsky podat, pohrát si s paralelními motivy. Dokonce sám (v postavě spisovatele) vstupuje do románu, aby z něj na dlouhou dobu odešel a před koncem se do něj zase vrátil a jen jako pozorovatel rozřešil záhadu, která stála za životem hlavní postavy.
Překvapil mě poněkud nepřesvědčivý závěr knihy, kdy fascinován, jako pohledem do očí kobry, hledí své smrti do očí. Ten závěr je takový vlažný, tam kde jiní spisovatelé do toho dávají nejvíce, tam ten příběh jakoby vyvane.

-Pečivo-
30.01.2017

Příběh se odehrává v období kuřby v Bílém domě. Hlavní postavou je děkan univerzity v Bostonu, kterej je vyhozenej za to, že označil dva studenty, který mu nechodili na přednášky, za banány (jakože ovoce). Co čert nechtěl, ty dva studenti byli černoši a zǎzalovali ho a děkan tak doděkal. Na svoji obhajobu poprosí nějakýho pisálka, aby o něm napsal pravdu, tudíž, že má rád banány a že to tak nemyslel. A že je sám banán. Ale bílej. Bacha spoiler.

Mezitim začne děkan štelovat místní údržbářku, která vypadá jak Geislerová a má ráda anál a nikdy nejela tankem. Tahle Geislerová neumí číst a je o 40 let mladší než děda děkan. V průběhu týdle nekonečný knihy se dovídáme, že i ona má tajemství - hrozný tajemství!!

Toť vše. Nejhorší na týhle jinak obstojný knize je Rothův sloh. Používá nesmyslně odborný termíny, aby dokázal, že má doma slovník a celej ho umí. Jeho sloh bych popsal tak, že jestli podobným stylem něco vypraví u oběda, tak doufám, že se nikdy nepotkáme u oběda. To make a long story short - 4/5.

pipetion
13.08.2015

Mnoho témat (traumata válečných veteránů z vietnamské války, rovnoprávnost černochů v americké společnosti, zřeknutí se rodiny, komplikované vztahy rodičů s dětmi, právo na lásku v každém věku, celoživotní tajemství ... a mnoho dalších). Kniha je to velmi hutná, ale dobře čitelná a zručně napsaná. Není divu, že je P. Roth považován za jednoho z největších žijících amerických spisovatelů ... vyhovuje mi jeho ironické až tragikomické a zároveň citlivé zachycení amerických reálií.

Ben Nevis
03.04.2015

Málem jsem knihu zavřela po padesátí stránkách, protože mě odradil vodopád slov a nedostatek děje. Rozhodně to není lehké čtení. Ale vydržela jsem a nelitovala jsem, i když kniha občas vázne a utápí se ve své intelektuálnosti.
V běžné knize s dějem nenajdete takové propracované charaktery. Ve srovnání s Colemanem či Lesem Farleym je Faunia jakoby odbytá, ale stále bytost z masa a kostí, kterou můžeme obdivovat nebo odsuzovat.

Na těchto a dalších minoritních charakterech autor rozebírá americkou pokřivenou morálku. Ne nadarmo se všechno točí kolem skandálu Billa Clintona. USA má plno másel na hlavě a rasismus je podle mě jedno z největších. K čemu bylo zrušení otroctví, když udělali z "barevných" druhořadé občany? Můžeme soudit Colemana, zdali se zachoval v kritických situacích správně, ale nebýt na hlavu postavené společnosti, vůbec by se rozhodovat nemusel. A v současnosti je společnost zase postavená na hlavu, viz přízraky. Potíže Colemana, Lesa i Faunii by se daly svést na systém, je jednoduché udělat z nich oběti, ale zároveň jsou to zbabělci, kteří se nechají unášet proudem, místo aby bojovali.

Doufám, že si román přečtou hlavně ti, kteří nám z výšin supermocností diktují, jak se máme chovat k menšinám. Nechť si nejprve zametou na vlastním prahu.

moni.ka
22.04.2014

Můj druhý pokus srovnat se s Phillipem Rothem, s odstupem mnoha let po Portnoyově komplexu, který jsem nerozchodila vůbec. Sebevědomý podtitul (od vydavatele?) "Nejlepší psychologický román naší doby" evidentně neplatí pro každého. Téma pro mě velmi zajímavé - pokrytectví zvané politická korektnost dovedené ad absurdum, neznalost souvislostí, neznalost historie, zrychlená povrchnost - taková je podle mě dnešní americká skutečnost (strávila jsem půl roku v N.Y.) Anotace vypadala na opravdu dobré psycho. Autorův styl mě bohužel už podruhé nedokázal vůbec oslovit. Popisné, ploché, příliš mnoho slov, příliš mnoho detailů u mnoha postav - připadala jsem si, jako když koukám na přírodovědný dokument s komentářem Alfréda Strejčka. Jako kdybych měla kůži z PVC a text mi jenom stékal po povrchu jako voda. Mám pocit, že autor musí být jako hlavní hrdina: chlípný necitelný stařík, který nemá rád ženy, naježený na celý svět. Nesympatický hlavní hrdina, na kterého je tak snadné svést veškeré zlo světa včetně vlastních malých hříchů.

Podobné téma zpracované Tomem Wolfem v Ohňostroji marnosti o deset let dříve mi připadá mnohem poutavější a jako psychologický román rozhodně lepší.

A to mám Philipa Rotha plnou knihovnu ;-).

Thanyss
24.09.2013

Představte si, že jste na vrcholu. Máte úspěšnou kariéru, uznání a respekt, manželku a děti, které jste dobře vychovali a teď si žijí své poklidné životy mimo rodinné hnízdo. A pak řeknete jedno slovo, jež vám kompletně změní dosavadní život.
Názorná ukázka toho, jak zcela obyčejný výraz „přízraky“ použitý ve svém primárním významu (duch, neviditelná entita), se díky několika závistivým a pomstychtivým jedincům mění na hanlivé označení pro člověka tmavé pleti. Přízraky však v našem hlavním hrdinovi Colemanovi otevírají již dávno zapečetěné dveře do jeho minulosti, o které si myslel, že ji pohřbil dostatečně hluboko.
Kniha vypráví příběh již zestárlého člověka opustivšího po nespravedlivém obvinění svou milovanou univerzitu, aby se utápěl v němém vzteku a nenávisti. Od těchto pocitů ho nakonec osvobodí jeho nová milenka. Bohužel k jeho škodě, je ona žena o spoustu let mladší, což opět nejde pod nos obyvatelstvu v malé a prudérní Atheně. A Coleman se tak ocitá na úplném dně lidské společnosti. Na klidu mu nepřidá ani fakt, že manžel jeho milenky, bývalý voják s posttraumatickou poruchou z Vietnamu, ji pronásleduje na každém kroku.
Kniha je výbornou studií lidské závisti, zákeřnosti, pomluv a polopravd. Ukazuje na lidskou malost a pocity podivného uspokojení, když sledujeme očerňování jiné lidské bytosti.
Lidská skvrna není kniha plná děsivých zvratů, brutálních scén ani napínavých okamžiků. Celou dobu budete tušit, jak to nejspíš skončí. Ale zajímavá je právě cesta, po níž budete kráčet s Colemanem a odkrývat tak jeho spletitou minulost, abyste nakonec odhalili ironii „přízraků“, nesmyslnost spojení Coleman a rasista a došli s ním až na neveselý konec.

zuzulique
16.09.2013

Dokonalosť sama. Dokonale prepracované postavy. Počnúc Colemanom, ktorého dobehlo tajomstvo z minulosti, pokračujúc ďalšími (napr. Delphine, Faunia, Farley...), s ktorými napriek predsudkom, obrovským protirečeniam a tajomstvách, ktoré v sebe nesú, budete neraz sympatizovať. Ešte dlho po zatvorení knihy mi vírili v hlave ich osudy. Naozaj nebudete vedieť, či s nimi sympatizovať alebo vám budú proti srsti. Dokonale vystavaný dej, ktorý nepustí od prvého písmena po poslednú bodku, ak máte radi VEĽKÉ a DOBRÉ knihy. Dokonalý rafinovaný štýl, ktorým Roth narába priam majstrovsky a mnohí spisovatelia by mu mohli závidieť. O Rothovi netreba veľa písať, treba ho čítať.
Po prečítaní knihy si možno tiež budete klásť otázku, či morálna autorita nie je skôr tou amorálnou...

Akana
19.10.2012

Je to moje první setkání s Philipem Rothem, ale jsem přesvědčený, že ne poslední. Tuhle knihu rozhodně nedoporučuju začínajícím spisovatelům s nedostatečným sebevědomím. Při její četbě by je určitě začaly napadat myšlenky jako "Takhle nikdy psát nedokážu" a pocit méněcennosti by jim tohle řemeslo mohl navždycky znechutit. Rothův styl je bravurní, jazyk bohatý a charakterové profily postav až pedantsky pronikavé. Ale přestože nešetří často až barokně rozmáchlými souvětími a podrobnými psychologickými sondami, čte se to jak po másle. Tohle je to pravé romanopisecké umění. O tvoru jménem člověk se od Philipa Rotha můžeme dozvědět spoustu zajímavého i hodně nepříjemného.

Christo
10.09.2011

Malokdy člověk potká knihu, která mu dá tolik moudra a zároveň je tak čtivá i působivá. Touto knihou jsem začal číst Philipa Rotha a našel dalšího velmi oblíbeného spisovatele. Jeho knihy ve vás zůstanou dlouho po přečtení, zvláště tato.