Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450942/bmid_alzbeta-a-nina-D5k-450942.jpg
4
564
156
Tajemství mojí babičky. Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Hezký příběh, který mě bavil, hlavně dějová linka Alžběty. Moudrá babička, která prožila nejen hezké časy, ale i ty těžké. Životní rozhodnutí děláme různá v různém věku a v různé době. Moje první kniha od autorky, takže neporovnávám. Určitě si přečtu další.
Knihu jsem pořídila na základě zdejších recenzí, ale moc mne nenadchla. Téma je jistě zajímavé, ale chtělo by to více propracovat, nechat dozrát, zestručnit. Místy je strašně patetická, že až člověk nechápe proč (některé pasáže Niny), některé prvky se často opakují (z hnědých zvlněných vlásků na ramena už mi ke konci tekla voda ze zubů), místy červená knihovna (nalila si rubínově červené víno), občas se najde i hrubka. Přesto je asi lépe napsaná než Podbrdské ženy. Možná dám autorce někdy ještě šanci, pořizovat ale již nebudu. Soukupová a Mornštajnová to prostě není.
Jsem z knihy tak trochu zklamaná. Četla jsem krátce před tím Eugenií a už tam jsem měla dojem že ty prvky nejsou úplně ono. Zatím se mi jeví jako nejlepší její kniha Podbrdské ženy...ty jsou na 4 hvězdičky, toto sotva na 3.
Nějak se mi zdá, že se tento archetyp motivu začíná v literatuře opisovat a ne vždy to musí vyjít.
Kniha se dobře četla,ale mám takový pocit,že autorce se líbí sebestředné ženy viz.kniha Eugenie.Odložit své vlastní dítě, a pak toho nakonec ani nelitovat, zvlásť když za války přišlo tolik lidí o své blízké a ona to udělá víceméně s pohodlnosti a svádí to nakonec na všechny okolo sebe.Nevím, babička mi nebyla vůbec sympatická a ani její stáří není důvod k odpouštění.
Předpokládám, že budu sama ...ale nějak mě to nenadchlo. Tento typ knih mám velmi ráda, autorku rovněž... ale tentokrát mi to prostě nesedlo. Ty přívlastky rozvíjející podstatná jména...uf jak v harlekýnce, obraty typu "bodlo ji v nitru". Příběh babičky je zajímavý, dáma drobátko zahledená sama do sebe, vnučka byla taková jakási nevyrovnaná...kdyby to bylo v reálu, tak bych skoro měla pocit, že bábu brala z léčebny, protože chtěla vylepšit rodinný rozpočet důchodem a příspěvkem na péči...
Prolínání současnosti s minulostí mám moc ráda. I když tady mi občas ta současnost přišla nadbytečná a zdržující od minulosti. První seznámení s autorkou a určitě mě nalákala i na další knihy.
Pěkná kniha, pěkné napsána. Vzhledem k tomu, že jsem přečetla všechny knihy pani Mornštajnové, tak nějak mě to láká srovnávat, i když to dělám nerada. Trošičku slabší, ale i přesto příběh čtivý a zajímavý. Alzbetin osud mě zajímal více než Ninin a přiznám se, že jsem se bála závěru, ale dobrý :-)
Za mě nejlepší knížka od této autorky, čtivá, příběh ze života, krásně popsané prostředí.
Iris a Ruby po česku.... to ale není špatně, jen taková první asociace. Babička a vnučka se po delší odmlce opět setkávají, vyjedou si spolu do míst, kde ta starší z nich strávila významnou část svého života. Babička Alžběta vzpomíná a vnučce Nině ledacos dochází, zapadá. A ta tíha co má v sobě pomalu ustupuje...
... zajímavý příběh vnučky a babičky, tedy spíš o babiččině tajemství, což mě bavilo víc. Hezky psané, čtivé
Moje druhá kniha od J.Poncarové. Podbrdské ženy byly skvělé! Alžbětě a Nině dávám 4 hvězdy. Dvě dějové linie, jedno rodninné tajemství, komplikovaná vnučka a odžitými léty moudrá babička. Alžbětin příběh jsem hltala, měl zajímavou myšlenku a byl silný, možná i dobou, do které byl vsazen. Nina, současné děvče, stále se hledající a nespokojená. Musela jsem se trošku snažit ji pochopit. Výlet s babičkou skvělý nápad, za to si mě Nina nakonec dostala na svou stranu.
Tak já nemůžu jinak, ale pokud má kniha podtitul "Tajemství mojí babičky", čekala bych přeci jen nějakou lepší gradaci, větší překvapení nebo zvrat. Nechápu, proč by zrovna tohle "tajemství" mělo Ninu tolik (nebo vůbec) trápit. Naopak jiné životní etapy (odcizení Alžběty a Nininy matky, rozvod Alžbety a Jiřího) zůstávají nevysvětlené.
Příběh je to velmi poutavý, čte se rychle a postavy jsou vesměs uvěřitelné, životní osudy celé řady postav rozhodně zajímavé. Jen je škoda, že když se nad příběhem po dočtení chcete zamyslet a vstřebat ho v celé šíři, zjistíte, že Vám řada dílků chybí, a to je škoda, protože by si to dané osudy zasloužily.
Poslední poznámka - autorčina snaha přiblížit nám Ninin výtvarný svět neustálými popisy barev a větru působily dost těžkopádně. Na druhou stranu je to asi menší prohřešek, než první zmínka o násilném napadení Alžbety, kterou "zbyli Němci".
První setkání s autorkou a neskutečné nadšení , moje oblíbená paní Mornštajnová má dost silnou konkurenci , určitě si přečtu i další spisovatelčiny knihy.
Hurá, konečně autorka nezobrazuje ženy v tom útrpném postavení jako v předchozích dvou románech. Měla jsem takové tušení, že udělám dobře, když dám šanci ještě další její knize. Vyplatilo se. Z tohoto díla, i přes ne úplně dobré duševní rozpoložení hrdinky (vlastně obou hrdinek), sálá optimismus, víra v sebe sama a hřejivé teplo.
Chvíli jsem přemýšlela, zda postava Niny není v knize vlastně tak nějak navíc. Jestli by nestačilo vyprávět jen o životní pouti Alžběty. Ale ne, tak jak to je napsáno, to funguje naprosto skvěle a vnučka Nina má v příběhu velmi důležité místo.
Věřím, že další romány Jany Poncarové budou mít vzestupnou tendenci. Baví mě číst její knihy.
Moje první knížka od autorky a musím říct, že úžasná knížka. Příběh Alžběty a Niny byl hodně zajímavý. Mám hodně ráda historické knížky hlavně z období 2 světové války. Přiznám se, že u deníku Věrky mi tekly slzy proudem. Nikdy nepochopím jak se takovéhle hrůzy mohli vůbec stát.
Alžběta a Nina - babička a vnučka. Silný příběh těchto dvou žen o rodinných poutech, tajemstvích, smíření a odpuštění. Příjemné čtení, především ta starší dějová linka mi zůstala dlouho v hlavě.
Moje první kniha od autorky a byla jsem mile překvapená! Moudrost Alžběty nakopírovat :-)
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 806x |
| Čtenářské výzvě | 219x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 232x |
| Chystám se číst | 334x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 7x |
Mně se navzdory ne úplně moc dobrému (na české počiny) hodnocení kniha líbila. Příjemný a uvěřitelný příběh odhalující motivaci a důvody jednání hlavní hrdinky. Některé věci mi tedy přišly trochu až moc okaté a proto ubírám hvězdu, ale bylo to vlastně takové příjemné dobové počtení. Bez brutalit, dramat a nějakého přehnaného zveličování.