Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450942/bmid_alzbeta-a-nina-D5k-450942.jpg
4
564
156
Tajemství mojí babičky. Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Byla jsem zklamaná. Příběh se čte hezky, ale je tak nějak nemastný neslaný. Alžběta má aspoň nějaký náboj, Nina je neproti tomu naprosto fádní a bez šťávy. Nevím nevím, zda se Podbrdským ženám autorka v příštích knihách ještě přiblíží.
(SPOILER)
Je mi to líto, že jsem musela hodnotit průměrně, ale od autorky jsem měla vyšší očekávání. Místy mi přišlo, že knihu snad ani nepsala ona. Příběh působil zmateně, někdy jako typická červená knihovna, potom jako popis výtvarných technik, neuceleně a nejvíc mě mrzelo, že některé postavy nebyly vykresleny vůbec, třeba Marta, která pak úplně zmizela a čtenář netuší, co se s ní stalo? Vrcholem bylo rozuzlení a postava Hany, u které jsem se musela pousmát - autorka této postavě nedala skoro žádný prostor, víme jen to, že byla protivná, Alžbětě vynadala do k. a přišla o děti, tak se jí hlavní hrdinka za odměnu rozhodla dát dítě svoje (?!!). O životě malé Evy taky nic nevíme. Ani přátelství s Ester nebylo nějak výrazně popsáno, vše jen tak mimochodem, trochu lajdácky, ale to je na román tohoto typu zkrátka málo a nestačí to.
Mám hodně rozporuplné pocity a nemůžu se ubránit, že za chvíli bude trh s podobnými příběhy přesycen. Laťka je velice vysoko a není jednoduché ji přeskočit.
Moje druhá kniha od autorky a zase velmi hezké čtení. Mimo jiné i o tom, že nic není černobílé a že na to často zapomínáme. Příjemná a čtivá kniha.
Další přečtená kniha od Jany Poncarové. Příběh vyprávěný o dětství, mládí babičky Alžběty se mi moc líbil. Jen postava Niny mi tak nějak místy mírně rozčilovala. Celkově hodnotím knihu jako zdařilou.
Na svéráznou Alžbětu dlouho nezapomenu. Musela to být bezva ženská a ráda bych ji poznala osobně. Nečekejte usedlou důstojnou či nemohoucí starou paní. Tolik se v ní skrývalo a postupně odkrývalo. Netypické chování prosté předsudků, pokora, vnitřní síla, životní jiskra, humor, nadhled… Nina se vedle ní ztrácí jako v mlžném oparu. Pro mě svým chováním byla zcela neuchopitelná. Kde autorka u Alžběty nešetřila, u Niny chybělo. Byl to záměr?
Kniha mě rozhodně nezklamala, jen mě mrzí (poslední dobou čím dál častější) provedení obálky. Obal dokáže často podtrhnout kvalitu knihy, u typu fotografických obálek o tom nemůže být řeč.
Román o rodinných vztazích a tajemstvích. Minulost se střetává s přítomností. Kniha se mi líbila.
Uklidňující a pomalu plynoucí příběh. Chtěla jsem něco odlehčeného, kde bude trocha historie a žádné drastické scény a kamarádka mi doporučila tuto knihu. Ideální na víkend na chalupu. Asi se poohlédnu po něčem dalším od autorky. Byla mi sympatická odvážná Alžběta a Nině jsem fandila, ať ten svůj život konečně rozlouskne. Nikdo by neměl žít v uspořádání, ve kterém je nešťastný. Kolikrát si sami hážeme klacky pod nohy a říkáme si, že to nejde, ale možná je to jen strach ze změn, co nás drží zpátky. Když svůj život nezměníme sami, nikdo to za nás neudělá. Nad tím vším jsem se při čtení zamýšlela. Doporučuji.
Lehké a krásné čtení. Moc mi to připomnělo moji babičku a její vyprávění. Krátké kapitoly ve kterých se střídá minulost s přítomností.
Moc hezky napsaný příběh, kde se v krátkých kapitolách střídá současnost a minulost. Vnučka Nina a babička Alžběta se vydají na společnou cestu do míst, kde Alžběta strávila mládí. Během této cesty se Nině díky Alžbětině vyprávění naskytne pohled do její minulosti a postupně odhalí i tajemství své tety Evy.
(SPOILER)
Z počátku jsem se do knihy nemohla začíst, ale za chvilku mě úplně pohltila. Byla jsem ráda, že Nina přestěhovala Alžbětu do její staré chaty a umožnila ji tak pěkné stáří. Myslím, že kniha v sobě nese i ponaučení - nikdy bychom neměli soudit jiné, protože často neznáme skrytá fakta jejich příběhu.
Neubránila jsem se ani srovnání s Podbrdskými ženami, které bych hodnotila jako o stupínek lepší.
Výlet vnučky Niny a její babičky Alžběty do míst, kde trávila mládí, odhalí nejedno tajemství z minulosti. Vzpomínky mladé Alžběty prolínají jejich společné chvilky na cestě na sever Čech.
Po Eugenii opět krásný příběh inspirovaný skutečnými lidmi a jejich osudy ovlivněné komunistickým režimem nebo židovskou deportací do koncentračních táborů.
Kniha se mi moc líbila. Děj byl zajímavý, napínavý až do konce, až jsem se bála jestli se dozvím proč, co a jak. Děkuji za další pěknou knihu.
Miluji krátké kapitoly. A naprosto jsem si zamilovala také styl psaní Jany Poncarové! Příběh jsem úplně zhltla, nešlo se od knížky skoro odtrhnout. A po dočtení jsem měla na tváři lehký úsměv. A tak se mi to líbí :)
Moje první kniha od autorky a jsem nadšená. Mám ráda tento styl psaní a příběh mě úplně pohltil.
Asi jsem od autorky Eugenie čekala trochu jiný level...
Dějová linka Alžběty byla neotřelá a zajímavá, tedy až na osvědčené klišé právě z Eugenie - projížďka s americkými vojáky v džípu...
Nina mi byla velmi nesympatická. Ukňouraná ukřivděná osůbka, neschopná a hýčkající si v sobě bebíčko z rozvodu rodičů před dvaceti lety...?! V každém obydlí řešila, zda je nábytek po Němcích či po Židech. Proč...?
Třeba se pletu, ale jsem přesvědčená, že v té době byl šestidenní pracovní týden, což mi pak nesedí v příběhu Alžběty.
Čím víc se mě ke konci knihy autorka snažila dojmout, tím častěji jsem knihu odkládala, závěr mě ukrutně nudil.
Možná bych u jiného autora byla méně kritická, ale tady si myslím, že má autorka na víc a umí lépe.
Tentokrát velká spokojenost. Kniha si udržuje po celou dobu příjemné napětí, stále není jasné, zda Alžbětě máme fandit, nebo ji zatracovat. Naopak příběh Niny typicky ilustruje některé současné třicátníky, kteří se jen pomalu a obtížné rozhodují, jak vlastně naloží se životem, a teprve v poslední chvíli se, většinou díky vnějšímu impulsu, rozhodnou zkusit jít vlastní trnitou cestou a nezůstávat jen ve vleku uplývajících dní. Hřejivá i dusivě prašná je atmosféra léta na vsi zasažené válkou a totalitou, zajímavý pohled na osudy žen té doby. Křehkost i síla stáří dodávají příběhu na opravdovosti, a čtenáře pozvolna nutí k zamyšlení, jak budou jednou sami vyprávět svůj osud vnoučatům nebo trávit konec svého života.
Chvála Bohu za Janu Poncarovou. Konečně zase naše krásná čeština plná nečekaných přirovnání, pozapomenutých slov a smysluplných souvětí, stojících za podtržení či poznámku za okrajem. Jen škoda, že korektoři knihy už nečtou, ale pouze přeletí nebo nechají na automatických opravách pravopisu.
Příběh vnučky Niny, znovu si hledající cestu ke své babičce a potažmo pak klíč ke svému dalšímu bytí, zpočátku ubíhá, čte se jedním dechem. V polovině knihy pak autorka s tempem mírně usíná a čtenáři s ní. Hloubka příběhu průměrná, postavy občas odskočí od vykreslované povahy do nepochopitelného jednání. Někdy jsem měla pocit, jakoby autorka zapomněla, jakou osobnost postavě přisoudila. Ale nakonec proč ne, výjimky potvrzují pravidla a lidské jednání nevyzpytatelné bývá...
Knihu mohu doporučit, sice dějem nijak nepřekvapí, ale rozhodně neurazí. Ovšem varuji, úvodem avízované velké drama se nekoná. I tak však ráda sáhnu i po autorčiných dalších publikacích.
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 808x |
| Čtenářské výzvě | 219x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 232x |
| Chystám se číst | 334x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 7x |
Kdyby byla v knize půlka těch lyrických popisů, bylo by jich stále dost. Spousta dle mě důležitých postav nebo dějů nebyla vůbec rozvedena, hlavní postava Niny velmi nesympatická, ve 30 si pořádně neví rady sama se sebou, má strachy, v noci pláče a vlastně se ani pořádně nedozvíme, proč. Dle mě naprosto nereálné dialogy. Knihu jsem dočetla, aby se mi odkryla zápletka, ale byla jsem zklamaná.