Alias Grace

19.02.2022

Audiokniha

Od první minuty jsem byla ztracena, polapena a uchvácena.
Nevím zda bych dokázala tento příběh tak intenzivně vnímat i v knižní podobě. Skvělé audio zpracování však způsobilo, že mnou příběh Grac rezonoval a zněl i ve chvílích kdy na poslech nebyl čas.

Ke knize mě přivedla čtenářská výzva: Kniha od držitelé Ceny Franze Kafky. Děkuji.

Mé já se brání slovům a přirovnáním jako je nádherný a krásný příběh. Každopádně je to výborně zpracovaný historický román se skvělé vykreslenými hlavními postavami.

Při poslechu jsem neustále toužila po troše toho obyčejného lidského štěstí pro Grace. A zatím přicházelo ono dobové pokrytectví a tvrdý přístup k ženám nižších tříd, nemluvě o přístupu k těm padlým.

Kombinace rozhovoru, dopisů a citací z fiktivního dobového tisku a samotný doslov autorky mi přinesly úchvatný čtenářský zážitek.

Doporučuji.

05.02.2022

Naprosta nadhera.
Je to jako prohlizet si obri obraz a cist si v nem.
Skvela prace.
A nejvetsi blazen ze vsech tam je doktor a doktor, ale jsou vleceni tihou systemu.

24.01.2022

Musím říct, že jsem byla od první chvíle uchvácena a okamžitě vtažena do dění. Oceňuji pečlivou mravenčí práci autorky, kterou v závěru přiznává, vznikl pozoruhodný text, který vás i přes rozsah chytne a nepustí. Je to tak trochu čekání na Godota, jedna ze závěrečných scén jako by vyvolala milion otázek, na které už jsou odpovědi jen na čtenáři. Hodně jsem přemýšlela nad "vstupy" ze života dr. Jordana (dopisy, vztah s bytnou, návštěva místa dění i odjezd), nakonec celou jeho linku vnímám jako paralelu s příběhem Grace. V té době totiž bohužel záleželo na tom, zda jste bohatý, či nemajetný, žena, či muž. Simon ve svých představách, které čtenáři často a rád servíruje, byl v mých očích mnohem větší "blázen" než obviněná. O tom, jak je všechno relativní a závisí na úhlu pohledu, je ostatně celý román. Za mě palec hore.

18.01.2022

Děkuju, že žiju tady a v téhle době. Protože přestože všichni včetně mě neustále nadáváme, nechybí nám vlastně vůbec nic.
Prvních sto stran bylo takových zahřívacích, ale pak mě Gracin příběh vtáhl a už nepustil.

26.10.2021

Skvělý román! Doporučuju! Příběh služebnice se mi líbil o trochu víc, ale tento příběh služky Grace mi vyhovoval stylem, jakým je napsaný. Plavba přes oceán mi připoměla Vystěhovalce od Moberga, bavily mě popisy domů a prací v nich, líbily se mi dopisy okořeněné ironickými poznámkami, přesné dobové postřehy... Všech 550 stránek jsem si vychutnala a byla ráda, že je to tak tlustá knížka. Doslov autorky mi jen potvrdil, že to nebylo jednoduché psaní. Klobouk dolů!

04.10.2021

Bohužel, další kniha s velkým ohlasem, u které já osobně jsem zklamaná. Tzv. "duch doby" mi připadá jen jako velmi dobrá rešerše zajímavých faktů, která ovšem z knihy divně trčí, nepodařilo se dobu oživit. Hrdinka mi posléze začala být ukradená, neustálé skákání z postavy na postavu tomu nedodalo. A ty úvody kapitol, to mělo být asi "umění"...? Možná kdyby kniha měla třetinu stránek a šla rychle k jádru věci, tak snad by se to dalo. Ale tohle si hraje na opus, kterým to není.

25.09.2021

Příběh Grace se mi velmi líbil. Je super, jak se autorce povedlo zachytit ducha doby a názory tehdejší společnosti. Postava Grace mě velmi zaujala pozornými a citlivými popisy přírody a postřehy ze světa, který ji obklopoval (na dívku pocházející z takových podmínek jako ona a pohybující se v prostředí jako ona až neuvěřitelné) a v protikladu k tomu mě děsily "naprosto věcné až hrubé postřehy např.k častym těhotenstvím matky, ke krájení mrtvol apod." Nejhorší pro mě byl paradoxně popis automatické stloukačky na máslo poháněné psem v kleci...to jsem až měla husinu. Každopádně kniha se mi moc líbila, několik pasáží bylo drobet hůř stravitelných (zdlouhavých) např. dopisy odborného charakteru ... ale jakmile se dala Grace do vyprávění, byla to čirá radost číst. Velmi mě pobavily dopisy matky Dr. Jordana, kterými odpovídala zhrzené a zamilované bytné...to jsem se vážně zasmála...tolik ohavných jízlivostí zabalených do zdvořilých frází...to bylo umělecké dílo :) Knihu doporučuji jako super čtení.

22.09.2021

Četlo se mi to sice lépe, než Příběh služebnice, ale taky mě to tak nezasáhlo. Možná je chyba číst Atwoodovou v angličtině, zřejmě mi tam uniká něco, co ostatní tak okouzluje...

10.08.2021

Knížka je napsaná snad ještě lépe než Příběh služebnice... na obálce má motto: Ať už je Grace nevinná oběť nebo vražedkyně, vždy je to příjemná společnice. (Nebo tak nějak.) A musím říct, že to je přesné. Po přečtení jsem zjistila, že je i v databázi Netflixu (bohužel ne pro ČR), takže jsem si ji na dovolené nastahovala do telefonu a shlédla v angličtině. Víc takových příběhů...

05.04.2021

Moje třetí kniha od Margaret Atwood a možná i poslední. Kniha se čte dobře, příběh byl také zajímavý, ale nějak té Atwood pořád nemůžu přijít na chuť a nevím proč.
Kniha mi místy přišla zdlouhavá.

05.03.2021

Byl to moc pěkný příběh, i když se člověk musel prokousat poněkud nudnější první čtvrtinou, kdy se nic moc nedělo. Pak se ale příběh rozjel a doslova mě pohltil. Zajímalo by mě, jak to doopravdy s Grace bylo, to se bohužel z příběhu jednoznačně nedozvíme. Jednu hvězdičku ubírám za linii doktora Simona, zejména za jeho peripetie s postarší bytnou. To už bylo vyloženě mimo mísu.

11.02.2021

Příběh čerpající ze skutečných tragických událostí odehrávajících se v polovině 19.století v Kanadě rozhodně nenechá nikoho chladným (snad ani toho největšího nelidu).
Autorka velmi poutavě líčí osud mladé dívky a později ženy, která to v životě nikdy neměla lehké. Její dospívání bylo silně poznamenáno mnoha tragickými momenty, což patrně mělo vliv na její psychické rozpoložení. Nebudu tady spekulovat o tom, jakou roli sehrála Grace v případech dvojnásobné vraždy - to ať si každý čtenář zváží sám.
Na knize mě nejvíc zaujal styl, jakým byla napsána. Vyprávění hlavní hrdinky je protkáno výňatky z dobové literatury včetně úryvků z básní známých autorů, korespondencí mezi různými postavami příběhu a prolínáním -ich a -er formy. Obzvlášť oceňuji autorčinu práci s rešeršemi - velmi přesvědčivě popsala reálie severní Ameriky 50. a 60. let 19.století.
Doporučuji!

29.10.2020

"It is not the culprits who need to be forgiven; rather it is the victims, because they are the ones who cause all the trouble." (531)

Alias Grace is an amazing story which ruminates on various issues such as guilt x innocence, sanity x madness, both physical and mental imprisonment, women's position in the society of the 19th century, where there were only limited roles they can play... and comes back again to the ubiquitous virgin/whore dichotomy which seems to be extremely deep-rooted and persistent in many cultures.

Margaret Atwood does a great job here putting together various pieces of material she had discovered in archives and interlaces them with vivid details, at the same way as Grace makes her patchwork quilts of tiny cuttings of cloths.

13.08.2020

Musím přiznat, že jsem s Grace zpočátku trochu bojovala, chvíli mi trvalo se začíst, ale jakmile začala vyprávět o svém životě, nesoustředěnost a rozmrzelost zmizela jako slevněná vejce z Kauflandu. Chudoba, nutnost od malička dřít, obtížná cesta za “lepší” budoucností, podřízené postavení ve společnosti ovládané muži, kteří se narodili se stříbrnou lžící v (víte kde), a já byla rázem pevně zaseknutá na háčku. Následovaly otázky, hlodající výplní mé dutiny lebeční: byla Grace chladnokrevnou vražedkyní, nebo se provinila jen naivitou? Jednalo se o vychytralou manipulativní mrchu či duševně nemocnou dívku, poznamenanou traumaty z dob dospívání?
Margaret Atwood šikovně využívá skutečnou událost, prošívá ji vlastní nití fabulace a zároveň čtenáře vrací časem do poloviny 19. století. Velmi dbá na věrohodné vylíčení tehdejších zvyků, mravů, práce, oblékání, jídla, hygieny i různých módních úchylek (spiritismus a podobně). Občas mi množství detailů, popis pro děj nedůležitých všedních úkonů, obsahu talíře, barvy látek, tvaru kdejakého volánku atd. připadalo kapku únavné.
Důvod, proč výbornému románu strhávám hvězdu, však hledejte jinde. Jmenuje se Simon Jordan. Nejprve mi doktůrek nijak extra nevadil, bohužel s postupující zápletkou mi svým často nelogickým až hloupým chováním začal dost šplhat na nervy. Jeho část příběhu, byť měla své opodstatnění, chladila mé (bezmála) nadšení. 80-85%

08.08.2020

Při četbě jsem zažívala něco, co se mi stává málokdy - po několika větách (možná odstavcích) jsem se doslova propadla do jiné doby, na jiné místo. Byla jsem v Kanadě spolu s Grace, představovala jsem si její domov v Irsku, dům Parkinsonových, Richmond Hill, dům ředitele věznice . . .
Dialogy (obecně přímá řeč) tvoří zanedbatelnou část textu, popisy a líčení určitě převažují. Přesto jsem se téměř nedokázala od knihy odtrhnout a hltala jsem životní příběh Grace; méně už příběh dr. Jordana. Jak zmiňují mnozí, otázka viny a vlastně ani zakončení knihy tady nejsou důležité, resp. nedostane se vám jednoznačné odpovědi na případné otázky; každý si může utvořit svůj názor. Komentáře TomTomis, ematurku, Taťka Hraboš, Sopranist, nefernefer, petrarka 72 mě oslovily asi nejvíc, a dále Kozel 65, který zmiňuje také dopisy a jejich styl.
Kniha zřejmě nenadchne všechny čtenáře, ale těm "osloveným" přeju úžasný čtenářský zážitek.

01.08.2020

Když pominu hořkosladké konce, jsou konce, kdy prostě nevíte druhé nejlepší. Příběh Grace, který je stejnou měrou založený na skutečných událostech jako na fikci, toho má rozhodně co říct. O době, o ženách, senzacích, mužích, společnosti, předsudcích a lidské hlouposti.

A člověk ani nemusí číst mezi řádky, aby pochopil, že mizerné postavení žen ve společnosti bylo stejným impulsem pro napsání knihy, jako přiblížení samotné Grace a jejího případu.

31.07.2020

Když jsem knihu začala číst, připadalo mi, že by mohla být uměřenější. Rušila mě velikost písma, gramáž stránek, množství citovaných pramenů, rozmanitost stylů... Nezdálo se mi šťastné vytvářet fiktivní příběh na podkladě skutečných, a přitom nejednoznačných událostí. Ani samotný dialog psychologa a dlouhodobě internované pacientky / vězenkyně pro mě nebyl úplně uvěřitelný, protože přes absenci vzdělání a prakticky i životní zkušenosti to byla Grace, která lékaře od prvních stran převyšovala v úsudku, glosách, slovní zásobě i charismatu.
Celý předpoklad jejího "věznění" v modu dopoledního úklidu v domě ředitele věznice (bez jakékoli kontroly) a odpoledního povídání s psychologem tamtéž je samozřejmě i v dobovém kontextu popsaném v románu dost iluzorní. Ale její příběh je přesto strhující, nejen pro dramatické momenty, ale (aspoň pro mě) i pro maličkosti, entuziasmus, s kterým popisuje běžné povinnosti jako obšívání knoflíkové dírky nebo bělení prádla. Román ale zároveň otevírá i závažnější témata, související především s rolí přisuzovanou ženám v polovině 19. století.
Ano, i mě si omotala kolem prstu – ne Grace, ale Margaret Atwoodová, díky své řemeslné zručnosti, vytváření napětí i zajímavým postřehům představovaným různou formou. Takže se ani neptám, jestli je to jen oddechová, nebo seriózní literatura – každopádně jde o čtení, které má náboj i myšlenku.

27.07.2020

Ano, titulní postava románu Alias Grace je neuchopitelná. Ale neuchopitelný je i její vztah k mladému psychiatrovi Jordanovi a jeho vztah k ní. Neuchopitelný je i náš život. A možná ho taky čteme tu pomaleji a s obtížemi, tu rychleji a s potěšením. Jak tento román :-)

27.07.2020

Zajímavé jsou snad jen popisy dobových reálií. Příběh je křečovitě naroubován na několik málo známých faktů. S postavami je zacházeno přinejmenším nešikovně - třeba jak z toho vypadne fiktivní dr. Jordan je katastrofa. A nakonec se dozvíte, že se nic nedozvíte. Místo celé knihy by téměř stačilo přečíst si doslov.