Mráz a hry
Jan Hlávka , Jana Vybíralová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172454/bmid_mraz-a-hry-0eF-172454.jpeg
5
305
67
Algor. Ze všech lidmi obývaných planet je tou nejchladnější. Ani vláda císaře Andreje Korwariana neoplývá vřelostí, nehledě na spolupráci s hrozivým církevním řádem graciánů, zakázaným všude vyjma Algoru. Viridian. Princezna Viktorie dostává nabídku k sňatku, která se neodmítá, a city v ní nehrají žádnou roli. Menabaran. Sestry Nikola a Natalie mají dost svých starostí. Nezajímají se o probíhající volby, kde se k moci dere nový vůdce s tajnými a přinejmenším pochybnými spojenci. Přesto mu brzy zkříží cestu a policejní komisař Preston začne řešit nejpodivnější případ své kariéry. Vztahy mezi planetami čekají změny. Dotknou se vládců i obyčejných obyvatel, natož těch neobyčejných. Ale jen málokdo může čekat změnu k lepšímu.... celý text
Přidat komentář
Jsem nadšená. Úžasně vypracované světy, plno postav, a líbí se mi snad všechny. Příběh vás nenechá odpočinout, jak rychle se tam střídají akce. Jdu si sehnat další díly.
Nevím co napsat. Ta knížka byla tak dobrá, že nemám slov. Rozhodně doporučuji a nejen milovníkům scifi. V knížce bylo všechno a ještě víc. Ale co bylo nejúžasnější, to byli postavy. Charakter jste odvodili s chováni postav, nebyl nijak popsán a o to byla četba zajímavější. Vrhám se na druhý díl a jsem strašně šťastná, že druhý díl má ještě víc stran. U této série mi nevadí nosit bichli každý den v kabelce.
Tak takhle jsem naposledy hltal snad jen zaklínače...:-)
Skvěle napsané postavy, které jsou podané tak, že mi ani jedna z těch ústředních nebyla lhostejná, trochu sráží poněkud generické prostředí (zimní, letní, vodní a pouštní planeta). Ale na to, že se jedná o rozjezd k delší sáze je tento román skutečně pecka.
Sem se asi zamilovala. Po dlouhé době jsem se opět zamilovala do postavy. To už se mi hodně dlouho nestalo. Je prostě Božan! Jeho jméno je…
Takže vraťme se na začátek. Ta knížka je pěkně tlustá. Je tam několik planet a na každé se děje něco jiného. Je tu spoustu jmen. Nejspíš by ji člověk měl po chvilce odložit kvůli bramborovo maďarskému buřtovým guláši v hlavě. Ale ono to funguje!!! Všechny si je musíte oblíbit. Dokonce i ty parchanty. Dobře, zase mi to ujelo. Takže začnu hlavním tyranem Andrejem Korwarianem, vedle kterého je i led, pokrývající jeho planetu, úžasná vanilková zmrzlina. Zabíjí pohledem. Zabíjí nevyřčenými slovy. Zabíjí i mezi čtyřma očima. Nemá s tím problém. Stále uhlazený, s intonací hlasu jako čára na přístroji, demonstrující smrt pacienta. Píííííp. Žeru ho. Stále jsem čekala, až roztaje, až mu selže hlas, až pozvedne obočí nebo mu zacuká koutek úst. Nic takového se nestalo, ale o to víc na tento okamžik zlomu budu čekat.
Růže!! Růže!!!
No nic. Pak je tu jeho manželka Viktorie. Květina uprostřed pouště. Nebo spíš uprostřed ledového království. Jistěže má strach, omdlévá jako nějaká ufňukaná panička, ale je to princezna. Ovládá diplomacii. Ovládá úsměv. Vyzařuje teplo a něco, co na planetě Algoru neznají. Děsí vše okolo. Děsí je až tak, že jsou ochotni za ni položit život, vloupat se k ní kvůli autogramu a poskytnout svůj krk a tím i hlavu jejímu manželovi, který pořádá popravy místo večerníčku.
A pak tu máme její osobní ochranku. Jsou to vyvrhelové. Špína společnosti a pro ponižující řád císaře Korwariana nevhodní. Mají plnou hubu blbých keců, nestydí se za svůj názor a před princeznou už vůbec ne. Její ochranu dělají jen pro prachy. Nebo ne? Všichni mají svou temnou stránku. Pár jich je pozměněných a vylepšených (jooo, jooo… žeru ho!!!) a zbytek jsou totální magoři. Úžasní magoři!
A kohopak tu máme dál? Takovou jednu normální, konečně normální planetu, Menabaran. Ale, tady je opravdu moc hezkých postav. Praštěné sestry zrající k návštěvě blázince. Detektiv, kterému jsem fakt fandila, ale na konci… na konci… Nastává chvíle vyzvednout akční stránku této knihy. Držela sem se jí křečovitě, když aeroplan stoupal vejš a vejš a vejš. A pak ta patová situace. A nedostatek vzduchu a částečky těla vznášející se ve vzduchu… Zatracená Luciena!!!
Intriky. Zrada. Ještě větší zrada. Nejspíš láska. Přátelství. Akce…
Ještě furt nemůžu rozdýchat tu akci na střeše a skok… Budu blinkat!
Tak tohle mě opravdu hodně, dost hodně… Chci druhej díl!!!
Nesmírně milé překvapení. Od první stránky mě knížka zaujala a udržela napětí až do poslední. Super postavy, skvělé příběhy jak hlavní linky tak i těch vedlejších no a pokud jsou další díly ještě lepší tak se máme opravdu na co těšit :)
Hodně pomalý rozjezd, ještě tak ve třetině jsem se rozmýšlel, zda knihu neodložit, přece jen ten začátek byl dost nepřehledný, postav hodně, takže docela trvalo, než se člověk trochu zorientoval. V půlce knížky mě to začalo bavit a pak během chvilky jsem byl na konci ani nevím jak. Takže za mě dobrý, jdu na druhý díl.
Další minuty rozhodnou
o budoucnosti
a možná i životě
mnoha lidí......
Bál jsem, hodně jsem se bál. Zhruba 1500 stran Space opery, rozdělených do tří knih, šel z toho opravdu strach. Ale, protože jsem začal obdivovat knihy napsané panem Hlávkou, sám sebe jsem přesvědčil a koupil hned všechny tři knihy z cyklusu Algor. Pravda je, že první dvě třetiny první knihy jsou, možná, trochu výpravnější a mnoho čtenářu možná i bude nudit. Ale je to nutné pro pochopení stávajícího děje. Skáčeme mezi čtyřma planetama a pomalu se seznamujeme se základní sestavou tohoto epického vesmírného díla. Zpočátku jsem měl problém vyhledat si své oblíbené postavy. Mohu přiznat, že úplně nejvíc fandím dvojici Natalie a Nikola z planety Menabaran. V těchto dvou postavách vidím velký potenciál pro další příběhy.
Malá ochutnávka:
Rozepnul modrý kabát uniformy ostrahy a z náprsní kapsy vytáhl malou krabičku. Položil ji na podlahu, stiskl vršek a ve vzduchu se zhmotnila stránka holografické knihy. Jas i kontrast písma se po dvou vteřinách sám přizpůsobil okolnímu světlu, zbývalo upravit polohu, aby byla stránka ve správné výšce před jeho očima.
Dále bych vyzvednul perfektně propracované všechny čtyři světy. Jejich zvyky, privilegia, chování a mentalitu. Každý ze světů má své pro a proti. Zatím netuším, který ze světů má tu nejlepší politiku, ale věřím, že časem nám to tvůrci prozradí.
Citát: Zrovna mě napadla jedna maličkost. Jest-li my budeme chránit císařovnu – kdo bude chránit nás?
Našel bych tu i pár záporů. Jeden je velmi očividný. Jedná se o situaci s rekrutem jménem Patrik. Jeho setkání s císařovnou Viktorií je velmi nevěrohodné a trochu ten oslí můstek pokazil celkový dojem z příběhu. Proto jen čtyři hvězdy.
Poslední třetina této knihy je velká akční jízda. Honičky, výbuchy, krev, smrt a částečné rozuzlení.
Sice si teď dám jednu knihu pauzu, ale hned jak jí dočtu, pustím se do druhého dílu.
Z této space opery jsem vybral několik citátů, které za to stojí a vepsal jsem je střídavě do profilů Janě Vybíralové a mistru Janu Hlávkovi. Nikde jsem totiž nezjistil, jaký mají oba spisovatelé podíl na tomto příběhu.
Citát: Lidé jsou pitomé stádo, někdy jim stačí včas říct, co mají vidět, aby to viděli.
Zpravidla se české sci-fi vyhýbám, těžko říct, proč. V tomto případě jsem se ale nechal zlákat kladnými recenzemi, a dobře jsem udělal.
Příběh má dvě hlavní linie, jednou je prostředí paravojenského impéria na mrazivém Algoru a druhou demokratický, leč korupcí prolezlý Menabaran; obě jsou ztvárněné velmi realisticky a působivě, každá obsahuje nespočet zajímavých postav a kniha celkově má parádní tah. Celou jsem ji stačil přečíst za necelý víkend, což při počtu stran taktéž o něčem vypovídá. Vřele doporučuji.
V zásadě mám jen jedinou výtku, a tou je zatím neexistující pokračování.
Co sa mi zatial potvrdilo tak pan Hlavka este nenapisal brak. Od pani Vybiralovej je to moja premiera, pribeh skvele spracovany, nesustredi sa na jednu hlavnu postavu, co tomu dodava taku vacsiu napetost. Tesim sa na druhy diel.
Naprosto čtivá a ztrhující kniha. Nemám ráda extrémně popisné knihy, ale tohle má spád a hlavně perfektně vykreslené postavy. Letím koupit třetí díl!
I když na první pohled mě obálka spíše odradila ("Né, odehrává se to ve vesmíru, to nechci!"), když jsem se začetla, připomněla jsem si, proč jsem kdysi začala koukat na Star Trek - bavily mě na tom ty vztahy :-)
Hvězdné války podávané s noblesou Lois McMaster Bujoldové. Výprava velkolepá a s přehledem strčí do kapsy nejednoho zahraničního konkurenta, přičemž pozadu nezůstává ani dějová propletenost, jež má nápad, atmosféru a gradaci. V tomhle ohledu si zaslouží Jan Hlávka s Janou Vybíralovou metál za jednu z nejlepších vesmírných dobrodružek, které trh v posledních letech nabídl.
Přesto spokojenost v mém případě nebyla absolutní. Proč? Protože Mráz a hry v důsledku nepřináší nic nového. Autoři dovedně pracují s osvědčenými motivy a splétají nitky klasické space opery dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, přitom však výrazně nesejdou z cesty, kteroužto vyšlapali jiní. Navíc události valí kupředu často formou nucených zvratů, které při zpětném pohledu postrádají vnitřní logiku (nebo ta je známá pouze jim). Cílevědomé tahy ústředních hráčů pak znepřehledňují časté změny prostředí a přehršel postav vůbec, kdy se obyčejný čtenář jen těžko orientuje v tom, co je podstatné a co pouze estetická výplň.
(Upozorňuju, že následující odstavec vyzrazuje kratičkou část samotného příběhu.)
Když se hned na začátku ukáže, že si v rámci mocenské PR sounáležitosti jezdí císař planety se zásahovkou zabíjet vrahy, počal jsem cosi větřit. Když se hned v další kapitolce, místo aby vyčkali 10 minut na příjezd pyrotechnika, dva obyčejní páprdové (a jasní kandidáti na darwinovu cenu roku) rozhodnou zcela neomluvitelně manipulovat s bombou, která prý může být i atomovou, už jsem si povážlivě poposunul brýle. No a když ten samý císař o kterém jsme už prve mluvili vytáhne s třinácti bitevními křižníky na planetu jinou, s tím, že nějakých 20minut před přiletem zavolá, že chce místní princeznu za ženu (je to videohovor a princezna se v jeho hlubokých očích utápí), jinak bude zle, bylo mi jasno, že zbylých 475 stránek z celkových pětiset dočítat nebudu.
Postavy mají šarm a výraz křížové dámy a z rychloposuvného listování jasně vyplynulo, že spíš, než o snahu jim vdechnout trochu života, půjde o vršení jmen dalších. A dalších. A dalších. Někomu by se možná chtělo namítnout, no a co, tak space opera, ne? Ale ne, i ta se dá udělat náležitě empaticky. Achjo, a to sem díky místnímu nadšenému přijetí zadoufal, že nám na poli domácí sf svitla naděje. Autorům se omlovam, ale na mě to, co sem viděl působí zhruba asi jako kdyby Rasputin zakop na Pilcherovou a tohle z toho vylezlo! Uf, uf. pod čarou za 2**
Uz radu let jsem na ceskou scifi vubec nesahla, az mi ted shodou okolnosti padl do oka prvni dil Algoru.
Jsem velmi prijemne prekvapena. Je to chytre, akcni, ma to sympaticky suchy humor (vetsinou zalozeny na dialozich). Postavy boduji: inteligenti jednaji inteligentne, idioti delaji idiotske chyby, dvorane jsou okouzlujici, casoprostorove mizerne zaostrena jasnovidka si zije ve svete petileteho ditete; vsichni jsou napsani bajecne uveritelne a je snadne si k nim vytvorit naklonnost. (Jsem ten typ ctenare, ktery kdyz dospeje k "a neni mi to koneckoncu jedno kdo tu protivnou kravu zamordoval?" odhazuje knihu v dal.)
Co v textu naopak chybi jsou nelogicnosti v deji a to je vzhledem k jeho spletitosti tedy co rict.
Pribeh se odehrava v nekolika liniich, misty je to temne ladeny politicky thriller, chvilemi detektivni vysetrovani a obcas military SF. Nakonec, co bych to nepriznala, jsem zena a mam rada dobrou lovestory a tady jsem si rozhodne prisla na sve: pomale, opatrne namluvy cisare s jeho ne prave dobrovolnou nevestou (ve stylu kraska a zvire) jsou neodolatelne roztomile.
Za mne asi jedina vec, kterou bych autorum vytkla, je jista lepenkovost kulis. Nevadi to, protoze dej jede tak rychle, ze nemate ani tendence se "rozhlizet po krajine", ale obcas si toho clovek vsimne, zvlaste kdyz se preskakuje z jedne dejove linie do druhe a potrebujete se rychle zorientovat.
Rozhodne jsem zvedava na dalsi dily (eh, no dobre, docitam druhy:) )
Přidávám se k pochvalným reakcím, ale bez chyby to určitě není. Nejvíce mi asi vadilo nedostatečné vykreslení světa. V podstatě se dozvíme, že existují tři planety, pak ještě jedna, o které se jen mluví, a to je všechno. Existují ještě nějaké další? Ani historie není příliš rozebrána. Dozvíme se zkrátka vždy jen nezbytné minimum věcí. Jistě, šlo by namítnout, že víc není potřeba, ale ani by to neškodilo. Tohle by prostě chtělo v dalších dílech trochu rozvést. Kniha taky trpí typickým neduhem prvních dílů podobných rozmáchlých ság. V podstatě prvních několik stovek stran se jen seznamujeme s množstvím postav, příběh se jen rozjíždí a opravdu to moc zábava není. Ale tím moje výtky v podstatě končí, jak už se to rozjelo, nemohl jsem se od toho odtrhnout a co nejdřív se pustím do dalšího dílu. Zajímají mě především další osudy Nikoly a Natalie, právě menabaranská linie mě asi chytla nejvíc (trochu nechápu, jak některé mohla zaujmout nejmíň). Takže dobrý, ale na řeči o nejlepší české sci-fi je ještě trochu brzy, uvidí se po dalších dílech.
Štítky knihy
Kniha Mráz a hry je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 377x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 63x |
| Knihotéce | 191x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 6x |
....dlouho jsem si říkal, že z poslední doby je nejlepší série sci-fi Mycelium ..... dnes po přečtení vydaného "ALGORU" /tři knihy/ se musím opravit ..... u mne Algor je jednoznačně na špici nejlepší české scifi série poslední doby.....
všechny tři knihy mají oblíbených 321%