Alenka z planety Země

Četli jsme ji společně se synem (8 let) a ze začátku jsem si říkala, že to bude budovatelský průšvih. Ale po opuštění Země (což bylo naštěstí rychlé) to bylo naprosto senzační. Kniha měla napětí, švih, dobrodružství a spoustu fantazie. Takže za mě 5 hvězd – a synovi se také moc líbila.

Výzva - čitateľský denník.
To sme sa s kamarátmi vyhecovali do takejto srandy, že si určíme niekoľko knižiek na čitateľský denník, ako kedysi v škole. Ďakujem teda pánu učiteľovi Láďovi za dobrý výber pre moje detské ja, ktoré ostalo vesmírnymi príbehmi nepobozkané a samo by si to nezvolilo. Nakoniec Alenka príjemne prekvapila a dostáva od žiačky Mirky plný počet bodov. Najlepší bol indikátor :))) Toho nutne potrebujem domov ;)

Absolutni srdcovka jedna z prvnich knih a vlastne i serii co jsem jako malej precet. Pred par lety jsem sehnal po antikvariatech vsechny 3 knihy s Malakovo ilustracema stejne jako jsem mel pujcene z pojizdne knihovny.

Jedna z naprosteho minima knih co jsme uplne necetly poctive. Deti to nebavilo (6let), je asi pro starsi. Spousta veci je dnes uz prekonana, deti nechapaly podstatu, duvody co a proc, stejne jako ty nazvy a jmena, ztraceli jsme v tom.

Moje dětství by bez Alenky z planety Země nebylo stejné! Naprosto jsem se tehdy ponořila do jejího světa, žila v něm celé prázdniny na zahradě a samozřejmě domýšlela spoustu nových úžasných dobrodružství. Dokonce si pamatuju, jak jsem do čtenářského deníku malovala Ptáka Hovoráka:)
Myslím, že tenkrát jsem se s knihou setkala v ten přesně správný čas, navíc bez internetu a záplavy fantasy, sci-fi filmů jako dnes, to mělo daleko silnější vliv...dodnes vím přesně, kde na psí boudě jsem měla ovládací panel vesmírné lodi :)

Pozitivní překvapení z knihobudky. Škoda, že jsem knihu neznala jako malá holka, určitě bych ji milovala. Takhle to byla "jen" naivní, ale nápaditá sci-fi pohádka, která se hromsky dobře četla.

Musím říct, že autor měl neuvěřitelnou fantazii, vyprávění je velmi barvité. Kniha je stará 50 let, některé věci jsou už mimo, ale vzhledem k tomu, že jde o dětskou literaturu, tak to vlastně ničemu nevadí. Čteno synovi 8 let, který si příběh užil a já s ním.

Příběhy Alenky/Alisy jsem měl rád už v dětství, než vyšla kniha, vycházelo něco na pokračování v Ohníčku. Je to trochu naivní a trochu ideologické, ale bavím se dobře i teď a líbí se to i dceři, což mě těší - ne vždycky vytáhnu knihy, které ji potěší.

Knihy o Alici som čítala ešte ako dieťa a veľmi sa mi páčili. Bolo to jedno z mojich prvých stretnutí so sci-fi literatúrou, ktorú som si neskôr veľmi obľúbila. Teraz som sa rozhodla, že si ich prečítam znova, všetky som si požičala z našej knižnice, dokonca aj zopár, čo majú v origináli. Alica nesklamala, aj po toľkých rokoch sa mi ešte stále jej príbehy páčia.

Jako dítě mě kniha zaujala. Ani teď to nebylo špatné čtení, ale něco tomu chybí. Bulyčov nebyl úplně dobrý vizionář, takže jeho vize budoucosti vlastně moc technologického pokroku neobsahuje - spíš je to jeho současnost s pohádkovými prvky (jako třeba oživovač). Víc mě bavily různé hravé nápady - indikátor, zrcadlové květy - než celková zápletka, která byla malinko krkolomná. A v neposlední řadě jsem úplně nepobírala rodinné vztahy, v podstatě v tomto světě působila Alenka pohybující se s otcem až trochu patologicky.... Špatné to nebylo, ale také žádný zázrak.

Nebýt Čtenářské výzvy tak o té knížce nevím, sci -fi není můj šálek kávy. Milá knížka,která potěší malé i velké čtenáře.

Než jsem si knihu přečetla poprvé, nemohla jsem se k ní nějak dostat. Říkala jsem si, že to bude nuda, ale hned po pár stránkách jsem si zamilovala Alenku, Bronťu, i čarodějnici bez videofonu. Ale to byla jen malá předehra k velkému a neskutečně napínavému vesmírnému dobrodružství...

Lampárny už asi neexistují, i když někde na dřevěné boudě, chátrající opodál nádražní budovy, ještě určitě visí cedulka. Tak mi nezbyde, než si postěžovat zde na DK. Už druhý týden je to boj! A jaký! Tvrdý! Nepřetržitý! Hrnky čaje... Kašel... Špatné spaní... Občasné nedůstojné pocity slabosti až bezmoci...
No prostě, zmutované viry na mě útočí 24 hodin denně! Moje imunito, kde jsi?!
Takže jsem se pro zlepšení pochmurné nálady vrátila po mnoha letech k Alence :-).
Rozkošné, 100% pohodové čtení pro kluky a holky, klidně už od školky, též od první třídy do pětky... Pro rodiče, prarodiče, pro babky i pro dědky, pro strejdy a pro tetky...

Dalo by se diskutovat nad utopickým 21. stoletím, konkrétně jeho 70. léty, kdy jsou podle autora planeta a celý vesmír takové, jaké ve skutečnosti nikdy nebudou. Ale proč to řešit? Tohle je knížka pro děti!
Knihy pro děti již prakticky nečtu, ale toto je, troufám si tvrdit, Zlatý fond dětské sci-fi! Je bezkonkurečně svižně a zábavně napsaná, a krom sympatických postav na čele s Alenkou, zde nescházejí ani padouši nejhrubšího zrna. Není to zas tak úplně potřeštěně zidealizovaný příběh, kdepak...
Vzhůru za Alenkou do dalšího pokračování! Velký smajlík :-)))!

Alenka z planety země odstartovala moje čtení scifi a fantasy, takové pohádkové čtení o dobrodružství pětileté holčičky v budoucnosti i ve vesmíru. Jako dítě jsem tu knihu četla několikrát, moc mne bavila. A dnes jsem ji přečetla po letech znovu, kvůli výzvě a pořád je to krásný příběh :)

U Kira Bulyčova (nebo pana Možejka, chcete-li) jsem oceňoval, že dokázal stejně kvalitně psát příběhy pro děti (vesmírné příhody Alenky), humornou fantastiku pro dospělé (Mimozemšťané v Guslaru), napínavou a temnou sci-fi klasického střihu (Osada) i populární publikace o historii, záhadách, či divech světa (Sny zmizelých králů, 27 divů světa, Pod pirátskou vlajkou). Vše mělo přitom špičkovou, nebo minimálně velmi dobrou úroveň. Já jsem ho nejprve poznal coby vesmírného šprýmaře, abych posléze ocenil i jeho vážnější tvůrčí tvář. S jeho příběhy pro malé čtenáře (v tomto případě malé Alenky) jsem se potkal úplně nakonec a to při četbě mým dětem. Tato vesmírná alegorie na klasickou Alenku se u nás stala velmi oblíbenou knihou a tak trochu jsem doufal, že moje ratolesti si oblíbí fantastickou literaturu stejně, jako kdysi já. No, povedlo se to jen u nejmladší dcery. Nic to ale neubírá na faktu, že je tahle knížka velmi milá, zábavná a určitě pomáhá nejmenším posluchačům a čtenářům rozvíjet jejich fantazii a tvůrčí myšlení.
Kir Bulyčov (Možejko) byl v rámci literatury v zásadě renesanční autor, rozkročený nad několika žánry a právem patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům.

Vrátil jsem se ke knize po 35 letech a opět jsem si ji užil. Příjemné kosmické vyprávění, které pobaví i dospělého. Žádné stranické poučky, nic takového. Jen čistě vesmírné dobrodružství.

Druhá část nesoucí název Alenčino putování přináší už plnohodnotné kosmické dobrodružství, se vším, co jen mohla nespoutaná představivost spisovatele Kira Bulyčova nabídnout. Máme tu výpravy na neznámé planety a zkoumání tajuplných mimozemských druhů, takřka detektivní pátrání po ztracených Třech kapitánech a samozřejmě nepřeberné množství vynálezů, ufonů a vesmírných úkazů. Pravdou je, že dlouho trvá, než zápletka nabere konkrétní tvar, ale jakmile události dospějí k planetě v soustavě Medúzy, intenzita nebezpečenství a zvratů nebere konce. Samozřejmě se to celé pořád nese v odlehčené tónině literatury pro děti, takže postavy jsou přirozeně archetypální a odhalit co s čím a jak souvisí, může být zatěžko snad jen čtenářům pod osm let. Nijak tím však netrpí skoro až strašidelná atmosféra, stejně jako bezprostřední hravost při poznávání cizích světů.
Ilustrace Jaroslava Maláka opětovně geniální, a to jak ty celostránkové, tak doprovodné noticky při okrajích. Všechna čest, pane mistře.

Na nějaké obšírnější hodnocení je úvodní část Děvčátko, kterému se nestane nic zlého příliš krátká, člověk má ty povídky za sebou dřív, než se čtením vůbec začne. Ale jinak krása, samostatné příběhy fungují perfektně, pokaždé s nějakou jednoduchou pointou, již ani děti neměli problém pochopit. Ostatně pro ty je kniha také primárně určena, a když člověk odhlédne od budovatelského podtónu, nenapadá mě jiný kousek, který by se nápadem mohl tomuhle vyrovnat. Slohově přitom nejde o nic komplikovaného a té nostalgii po zářné budoucnosti, která nás všechny jistojistě čeká, se takhle s odstupem let se prostě nedá odolat. Užíval jsem si to kdysi jako dítě a užíval jsem si to teď znovu, když jsem to dětem předčítal.
Nesmím ovšem opomenout vyzdvihnout ilustrační doprovod Jaroslava Maláka. Vlastně si ani nedovedu představit, že bych při čtení využíval vlastní fantazii, o všechno se postaraly jeho hravé obrázky. Až je docela otázkou, nakolik bych vyprávění dokázal takhle pozitivně vnímat i bez nich.

Tuto knížku jsem dostal kdysi dávno jako sedmiletý kluk a byl jsem z ní nadšený. Poprvé jsem zjistil, že existuje slovo "století" a záviděl jsem Alence, že ona žije ve 21. století a já jen ve 20. století. Knížku jsem v dětství četl několikrát, rozpadla se a změnila se v salátové vydání. Po 35 letech, kdy jsem ji četl poprvé jsem ji našel ve sklepě u rodičů a odvezl si ji domů a začal po večerech číst osmileté dceři před spaním... Bylo to čtení asi na dva týdny po večerech, kdy jsme se toulali po celém vesmíru a já byl rád, že jsem u ní probudil zájem o knížky. Ještě nikdy ji žádná knížka nebavila tak jak tato Alenka. A já si zavzpomínal na své dětství. Jen Tři kapitáni mi najednou nepřišli tak úžasní a profesor ze ZOO, ten strašně dospělý člověk, je najednou mladší jak já... Je to první knížka v mém seznamu přečtených a hodnocených knih, kterou jsem četl nahlas a fungoval vlastně jak audio přehrávač :)