Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104962/bmid_alchymista-ITC-104962.jpg
4
7311
961
Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
O Alquimista , 1988
více info...
Přidat komentář
K Alchymistovi jsem se dostal díky povinné četby a jsem rád, že jsem se do něj pustil.
Jedná se o knihu plnou všemožných mouder a filosofických myšlenek. Ty jsou postaveny na první místo a příběh následuje až za nimi. I tak jsem si ho ale dokázal užít. Šel jsem do toho s tím, že budu číst pohádku plnou různých myšlenek a nemohl jsem udělat lépe.
I když se jedná o knihu úplně mimo mou komfortní zónu, tak jsem si její čtení dokázal užít. Příběh příjemně plynul, a ačkoliv nemám rád knihy naplněné různými citáty a moudrostmi světa, tak mi to tu vůbec nevadilo. Vše krásně zapadalo a spíše to celý dojem z knihy více vyzdvihovalo.
Ke konci se objevila jedna pasáž, kdy to za mě trochu upadlo a děj se začal moct vléct. Z knihy se stalo přesně to, co moc nemusím. Naštěstí to ale trvalo jenom pár stran, a pak jsem si mohl příběh zase užívat.
Konec mě překvapil, pobavil, a dal mi všechno, co jsem požadoval.
S knihou jsem moc spokojený. Užil jsem si ji jako krásnou pohádku s ojedinělými myšlenkami. Určitě můžu všem doporučit a obzvláště těm, kteří mají v povinné četbě ještě volné místo.
Knihu jsem četla snad ještě někdy před mým patnáctým rokem... Byla jsem z ní uchvácená. Měla jsem pocit, že jsem v ní objevila moudrost světa, návod ke štěstí. Zmanipulovaná pohádkou jsem došla na pár dní k jistému vyklidnění, k naději v zítřek.
Rozečíst Alchymistu po takové době v jedenadvaceti letech byl dobrý i špatný nápad zároveň. Knihu jsem bez velkého přemýšlení vepsala do svého maturitního seznamu četby, ale s blížící se zkouškou jsem zjistila, že si ji vlastně vůbec nepamatuji. Ponořila jsem do ní své já tedy podruhé, ale žádné uchvácení se nekonalo.
Co se týče stylistické stránky - jsem bez výtek. Coelho se prostě čte dobře a nikdy tomu nebude jinak. Děj Alchymisty, přesvědčení knihy a celý ten magický realismus mi bohužel už nic neřekl. Nejsem na tyhle "pohádky"... Nevěřím v podobné myšlenkové směry. Nemám ducha, kterého by Alchymista dokázal naplnit.
Je zajímavé vidět, jak jsem jako mladá čtenářka v knize nalezla útěchu a jen o pár let později jí nevěřím.
Jedna kniha, jedna osoba a v podstatě dva zcela rozdílné literární prožitky.
O Coelhovo dílo se nepřestávám zajímat, ale Alchymistu a jeho podobné si už do hlavy vpouštět nehodlám...
Príbeh pastiera Santiaga, ktorý sa vydá hľadať poklad aby naplnil svoj osobný príbeh nie je len príbehom a plnení snov, či obyčajným putovaním, presunom z miesta na miesto, ktoré sa mu zjavilo v sne, je to jedno veľké dobrodružstvo plné nečakaných nástrah, problémov, zdanlivo neprekonateľných prekážok, nádeje, pochybností i zúfalstva. Prinúti človeka zamyslieť sa nad púťou človeka ako takou – púťou v rámci dejín, no i vlastnou cestou, nad svojím vlastným Osobným príbehom. Je písaný jednoduchým jazykom, z pohľadu pastiera, ktorý aspoň spočiatku všetko sleduje a “komentuje” očami pastiera.
Kniha je plná nádherných a inšpiratívnych myšlienok, ktoré prinútia zamyslieť sa aj nad vlastným životom.
Záver bol na mňa trochu filozofický, ale kniha sa mi páčila.
Knížce se poměrně táhne začátek a je plná filozofických myšlenek. Navíc jsou tam často změny vypravěče, které zdánlivě s dějem nesouvisí.
Santiago je popsaný jako mladý pracovitý mladík, který ví, co od života chce. Vždyť opustil kněžský seminář, aby se stal pastýřem. Jenže život mu občas hází klacky pod nohy. Naštěstí potkává ty správně lidi ve správný čas, aby si sen mohl splnit.
Knížka se občas čte hůře, ale i mě, zarytému nelepíkovači a nezvýrazňovači se chtělo do knížky psát. Přirovnala bych ji k Malému princi. Není to sice magická pohádka, ale člověk každého věku si v knížce najde to své - děti krásný příběh s dobrým koncem a dospělí spoustu hlubokých a moudrých myšlenek.
Doporučuji všem, kteří se chtějí ponořit do magického filozofického příběhu.
Moje první autorova kniha. Co se stránek týká, malá knížka, ale přesto velmi silná.
Mě teda kniha velmi nadchla. Krásně se četla, ukrývá plno zajímavých myšlenek. Trošku mi připomíná Malého Prince.
kniha byla fajn, dobre se cetla, ale cekala jsem od ni vic. na to, ze je povazovana za jednu z nej knih sveta, si dovoluji nesouhlasit. zas tak moc jsem si z ni neodnesla.
Shodou okolností jsem knihu dnes vzdal do ruky a našel tam vložené své téměř 25 let staré poznámky (byla česká vydání i před rokem 2005). Hodnoceno na základě tehdejšího čtení - pět hvězdiček. Ale už tehdy nešlo při čtení o příběh, ale to, jak mě některé pasáže dovedly k vlastním zamyšlením. Když dnes knihou listuji, říkám si, že se jedná o knihu, u které se bude u velké části čtenářů hodnocení snižovat s narůstajícím věkem. Četl jsem tehdy několik knih od Coelha a tato byla nejlepší. Vybavuji si, že u těch dalších knih jsem byl už i před těmi skoro 25 lety daleko kritičtější.
K tomuhle literárnímu klenotu snad jen jedno – před pár lety jsem se v nějakém mentálním zkratu rozhodl zapnout televizi, přičemž jsem narazil na pohádku, jejíž děj byl postaven na totožném základu. Možná to byla interpretace tohoto románu, možná obě díla vychází ze stejného zdroje, nevím... můžu jen říct, že se mi při jejím sledování udělalo fyzicky nevolno. Příběh, jde-li to tak nazvat, je protkán explicitně vyřčenými "moudry", které jsou až groteskně laciné a naivní. Celkové poselství je mírně řečeno questionable.
Tuto knížku jsem četla do povinné četby, měla jsem trochu obavu, zda mě bude bavit, ale v průběhu čtení jsem zjistila, že je to velmi pěkná knížka, kterou bych sice asi nečetla podruhé, ale bývalo by mi nevadilo si ji vytáhnout u maturity
„Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
tak bacha na to!“
To je, drazí, vogonská poesie. Sice to nejsou „Mé oblíbené chrochty ve vaně“, ale i tak. Začaly vaše orgány samovolně páchat sebevraždu? Ty mé, při čtení vogonské poesie ne, jsou odolné. Ale při čtení Alchymisty se mi tlusté střevo začalo kroutit. A zcela volně jsem si málem vypíchl oči, ale zachránilo je, že v přítomnosti této věci můj nůž zkorodoval a rozpadl se.
Já nevím. Opravdu nevím. Proč sakra někdo cítí potřebu tuhle… promiňte mi to… sračku číst? Doslova se táži, proč? Já tomu nerozumím. Literární kvality to nemá žádné, to si snad ani nikdo myslet nemůže. Otázkou je, komu je tato věc určena. Jestli školákům prvního stupně základky, styl odpovídá. Tam by člověk zase Coelha nejraději oběsil na jeho střevech kvůli „myšlence“, ale budiž. Jestli pro dospělé publikum… nu, někdo má „jednodušší“ styl rád. Problém je, že ani věty tohoto jednoduššího stylu v Coelhově případě zkrátka nedávají smysl.
Příběh hodnotit nemá smysl, myslím, že když jsem jako malý (9 let?) psal knihu „Komárák“, vymyslel jsem komplikovanější narativ. Sakra Klub tygrů má komplikovanější narativ. Kuchařka stařenky Oggové má složitější narativ! Jako fakt, tohle je bída. Jdi tam, pak tam, pak zpátky, hele, zlato!
A jsme u hlavní myšlenky. Chovej se jako kokot, ignoruj, že rozum, prostá úvaha „selského rozumu“ ti říká, hele, jsi blbec! Ne, vytrvej! Vytrvej v dělání hovadiny. Víte jak to mělo skončit? Měl tam v té poušti pojít, to jako pardon. Tehdy bych knize přiznal… no, statut knihy. Takhle je to… blivajz. Blivajz, který se intelektuálně blíží k „seď doma na posteli, zírej na stěnu, hrozně moc si přej být bohatý a budeš bohatý.“. Upřímně, tato věc neobsahuje žádnou myšlenku, kterou by vám nesdělila babička, kdybyste se jí zeptali. Zato ta babička by vám neřekla tolik hovadin jako tato... podivnost.
A hele, pokud jste dospělí, čtěte si to. Čtěte si co chcete. Ale jestli to dáte do ruky dítěti, měl by na vás někdo zavolat sociálku. A ten učitel, který tohle dal na maturitní seznam by měl být ze školy vyhozen. Jako fakt. Četl jsem Mein Kampf. Četl jsem Manifest a Stát a revoluci. Tohle… Tohle je první… věc, které mohu s klidným srdcem dát hodnocení „odpad“, protože je to kniha, kterou je regulérně nebezpečné číst. Předchozí zmíněné měly alespoň tu slušnost samy se intelektuálně zdiskreditovat. Této se to, bohužel, stále nedaří, patrně proto, že žádný intelekt nenese.
Na téhle knížce a, i na všech dalších od tohoto autora, je pro mě zajímavá jen tato věc: V jednom rozhovoru s autorem jsem četl, že Coelho ještě jako neznámý začínající spisovatel navštívil kdysi kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ul. a modlil se k Pražskému Jezulátku, aby se stal slavným autorem. A to se, jak vidno, povedlo. Asi mělo Jezulátko zrovna hodně dobrou náladu. Jinak Coelhova tvorba je brak na entou a duchovní pravdičky v jeho knížkách obsažené, jsou banální klišé až na úroveň ezojeslí. Ale chápu, někomu to může dobře posloužit.
Pohádka o tom. jak být odvážný a vědět, že chci něco více od svého života a jít za svým cílem, podle autora snem, a případně se nechat nějakými náznaky vést, ve mně emoční bouři nezanechala. Ani styl vyprávění mi moc nesedl - takže průměr.
Ó, Poutníče a věčný hledači Pravdy, střez se tohoto plytkého příběhu s nesmyslně použitými velkými Písmeny a třib raději své Myšlenky obděláváním Zahrady své nebo hovory s Bližními.
"Z doby kamenné "
Pastýř na daleké cestě snad objevné, aby poznal nejen krásný tamější kultury , ale také sám sebe.
Knihu jsem četla v rámci maturitní četby, protože mi byla velmi doporučována jako skvělá knížka, kterou prostě potřebuju mít na seznamu těch přečtených. Ano, příběh obsahoval zajímavé myšlenky a jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně jsem čekala víc. Chvílemi mi to přišlo takové o ničem, i přesto mám pár částí, které se mi líbily. Možná, jestli se ke knížce někdy v životě vrátím, se mi budou její myšlenky líbit více. Taky jsem v průběhu čtení zjistila, že mé oblíbené citáty jsou z právě této knihy, například "Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem" anebo můj velmi oblíbený "Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl". A u vydání, které jsem četla, musím taky zmínit překrásné ilustrace v celé knize.
(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem LLLuky (viz níže). Ačkoli jsem na knihu slyšela pět jenom chválu, tak mne opravdu nikterak neuchválila. Jsou tam sice zajímavé myslenky, to se popřít nedá, ale očekávala jsem výhradně duchovní poklad (třeba zrovna tu lásku, anebo zjištění, že všude dobře doma nejlíp), nikoli poklad materiální povahy. Očekávala jsem výraznější duchovní a charakterovyý přerod hlavní postavy. Ale on byl už na začátku knihy na takové duchovní úrovni, kam se někteří nedohrabou za celý život. I mluvit o hlavní postavě jako o chlapci mi přišlo podivné, jednalo se o mladého muže / mladíka. Věřím tomu, že na střední škole by mne kniha byla bývala zaujala, ale ted mi kniha nesedla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Kniha Alchymista je v
| Právě čtených | 82x |
| Přečtených | 12 474x |
| Čtenářské výzvě | 1 072x |
| Doporučených | 772x |
| Knihotéce | 1 862x |
| Chystám se číst | 1 181x |
| Chci si koupit | 258x |
| dalších seznamech | 35x |
Inspirující kniha, kniha na zamyšlení, která donutí člověka popřemýšlet nad svým snem a nad tím, zda je jeho život takový, jaký si přeje.
Myslím, že může být zajímavé vrátit se ke knize po několika letech, kdy je člověk v jiné životní fázi. Dovedu si představit, že v knize objeví zase úplně jinou rovinu.