Akvárium

Akvárium https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389599/bmid_akvarium-n0N-389599.jpg 4 138 41

Dvanáctiletá Caitlin žije sama s matkou poblíž seattleského letiště. Každý den po škole čeká v místním akváriu a jako u vytržení pozoruje nejpodivnější ryby. Když ji jednoho dne osloví neznámý strarý muž a Caitlin se s ním spřátelí, nevědomky tak otevře děsivé rodinné tajemství a nebezpečně rozkolísá doposud vyrovnaný vztah s vlastní matkou. Bude mít Caitlin dost odvahy konfrontovat matku s nepříjemnou minulostí? Poučí se dcera z jejích starých chyb, nebo propadne stejným křivdám a traumatům?... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Aquarium , 2015


více info...

roso.mak
roso.mak
15.02.2023 1 z 5

(SPOILER) Kniha se čte rychle. Stačí totiž přečíst vždy jen pár slov z kapitoly, aby se člověk udržel v obraze.

Kniha o tom, jak chlap utekl od své dcery a manželky, když se ukázalo, že má manzelka raka. A nechal dceru v tom. Takže dcera skončí na dva roky s umírající matkou v bytě bez elektřiny a když matka konečně umře, musí se jít živit s nedodelanou školou jako striptérka. A po devatenacti letech se chlap vynoří a chce si hrát na dědečka. A proč utekl? On má totiž chudáček trauma z války. Za mě jasná fuck off situace, tady ale dochází nakonec k Velkému Usmíření. Bohužel.

Tak a teď už knihu číst nemusíte a jděte si půjčit něco lepšího.

Arev122
Arev122
25.11.2022 4 z 5

Románově zpracované setkání po téměř 20ti letech s otcem a dcerou, která je samoživitelka a žije na okraji společnosti. Její dospívající dcera chodí na matku čekat do Akvária, kde obdivuje ryby a potká tam svého dědu.
Jen mě trochu vadil vztah k indické spolužačce.


sharik
sharik
05.07.2022 5 z 5

Už dlouho jsem nečetl takhle výbornou prózu. Zdánlivě banální příběh z okraje společnosti, avšak mistrně a nesmírně sugestivně napsaný. Vyprávění o dospívání, násilí od nejbližších a hlavně o tíze vykoupit se z křivdy a/nebo odpustit ji. K tomu propojení s mořským světem (zhmotněným rybami v akváriu), celý příběh okořeněný nesmírně citlivou (a přesto velmi tělesnou) první láskou, kterou vypravecka prožívá se svou spolužačkou. K tomu všechny motivy, témata a linky příběhu spolu korespondují, vytváří jednolitý obraz, vše do sebe zapadá a vše se ve všem zrcadlí... David Vann je pro mě velké příjemné překvapení a já chci víc. A chci ještě tak sto stran Akvária, abych věděl, co se dělo dál... přestože příběh je ukončen přesně tam, kde má, a ta kniha nemá ani o stránku víc či méně, než by měla mít. Bravo!

lenkavildomcova
lenkavildomcova
17.06.2022 5 z 5

Moje první kniha tohoto autora a určitě ne poslední. Vůbec jsem ji neměla chuť číst a o to víc jsem ji pak nemohla odložit. Šílené, hrozné chování matky a přitom tak pochopitelné...

sBety
sBety
24.02.2022 4 z 5

Vyprávění z pohledu 12 leté dívky se autorovi daří s lehkostí tak, že se ani nenamanete a už vás má v hrsti a servíruje vám jeden zneklidňující výjev za druhým. Naposled mě svým popisem toho, co vše se může dít v rodině za zavřenými dveřmi, šokoval Zola v Zabijákovi. Na rozdíl od alkoholu, je však Akvárium sondou do rodiných traumat chudé americké třídy.

Lauralex
Lauralex
19.12.2021 4 z 5

Existuje bytost odpornější než člověk?
V návalu vlastního sebetrýznění přišel ten čas, kdy jsem potřebovala přesně Davida. Bylo potřeba uspokojit můj duševní masochismus. Na jeho knihy musí být nálada, nemůžu ho číst kdykoliv, ale vždy si ho ráda přečtu. Strávím s nimi vždycky chvilku, ale rezonují ve mně ještě dlouho potom.

Akvárium, kde se topí vztah matky a dcery, potlačená minulost a životní traumata, je sondou do nejhlubších a nejtemnějších míst v lidském nitru, psychologické drama odloučení, bolesti a násilí páchaného na lidských duších. Začíná to vcelku nenápadně a nevinně, vše působí jednoduše, ale postupně se to mění v boj o přežití, doslova, člověk si ani nevšimne jak. V momentě se to začne sypat jako domeček z karet a vy se ocitáte v pekle. Pěkně horkém pekle. Ale to je teprve začátek. Nikdy nevíte, co se stane, a s hrůzou trnete na každé stránce, kdy a co přijde, pak to na vás najednou vybafne, jedním krutým řezem a neuděláte nic. Nikdy nevíte, kam až může zajít a očekáváte jen to nejhorší. Tlačí vás do kouta a naprostého extrému, který nikdo a nic nezastaví.

Vyžívá se tu v utrpení, násilí, hrůze, depresi, nenávisti, rozvratu rodinných vztahů, selhání člověka i systému a mě to prostě baví. Nebojí se toho a má to grády. Jde až na dřeň a vlastně jen čekáte na pomyslné i reálné zmáčknutí spouště, kdy to bouchne, a k zemi začnou padat mrtvoly. Nasází do vás plno ran a rovnou se v nich ještě porochní. Má schopnost překvapit, a to je úspěch jeho příběhů.

Jeho knihy čtu vždy napjatá, s naprostým vypětím psychických sil a cítím v sobě znatelnou bolest a prázdnotu. Musím to v sobě vždy nechat doznít a vyhnít. V některých pasážích jsem měla stažený zadek a děs v očích, ale stejně jsem musela číst pořád dál a dál. Možná je to úchylné, jenže jeho knihy jsou prostě takové. Není to nic hezkého ani pozitivního, ale je to tak děsivě reálné, že vás to nepustí. Situace jsou hrozivé, odporné a zoufalé, postavy jsou zlomené, rozervané, bezmocné, poznamenané vším, co jen člověk může za jeden život unést a ještě něco navrch. Neukonejší vás, nepodá pomocnou ruku, naopak, zabije ve vás i ten poslední kousek dobra a víry, přesto v nich cítím naději. Čtenář znalý jeho příběhů možná nebude překvapen, ale může být ohromen. Jeho knihy jsou pro mě výjimečné právě tím, že na ně nikdy nezapomenu, vždy si vybavím tu děsivou pachuť a hned po první větě poznám, že je to Vann.

Svrbí mě prsty, přidat ještě tu jednu hvězdičku, protože to na mě fakt zapůsobilo a je to nejlepší, co jsem od něj četla, ale pořád cítím, že tam je ještě něco víc, má to v sobě, a že ten strop teprve přijde, tak si ji schovám na příště.

opic 12
opic 12
28.03.2021 5 z 5

Jsi jako měsíček který svítí a nehřeje.
Jsi jako střevíček který se zlomil o koleje.
V deštníku díra venku zrovna leje.
Jsi cigareta spadlá do závěje.
Seattle.Duch Frances Farmer v povětří.Grunge zní v uších.Mrholí.Sněží.Prší.Prostě pořád něco z nebe padá.Nemůže ale stále.
At už prší a nebo svítí slunce neměj výraz štvance.Šli jsme do místního akvárka.Vrátíme se k večeři.Vydáme se do hlubin.Navštívíme ticho.Pod hladinou zapomeneme.Zmizíme v temnotě podobně jako potapěč Jaques se svými delfíny ve Veké modři.
Lidé si nerozumí a to mluví stejným jazykem.Hledání sebe.Kam se vrtnout.Sebeurčení.Minulost se vrací.Stačí jiskra už to bublá a dere se na povrch.Jednoduché melodrama zdá se.Proč ne.
Strohé.Vannovsky příkladně strohé.Bejt struhadlem udělám z vás nudličky.Ploché a jednoduché.V tom je to.Strohé k popisování.Syrová souvětí.Ted konečně poznáš lásku ty bastarde.
Předsudky jsou na draka.Nedorozumnění.Trapné ticho.Už se prober.Nauč se milovat.Že to nejde.Tak hledej šmudlo.Užívej samotu.Přijde konečně dědeček a chytne tě za tvou ploutev.
Flustrace.Léta nahromaděná vztekem.Extrémní střídání nálad.Při preventivce jsem byla naprosto zdravá.Moč i tlak v normálu.Oči mám jen pro tebe.Je cosi nezdravého u vás doma.
Někomu může přijít nevěrohodné chování matky ? Mě přijde nevěrohodné své potomstvo pálit cigaretou ba přímo nepochopitelným jednáním jako takovým.Přitom se to děje.Děje se to stále.Pokud se s takovým nesetkáme.Nemožné pochopit zkratkovité jednání.
Že je tak krásný a žít je krásné.Upadnu na sníh přes oči třásně.Že jsem tak štastný kvete mi páteř.Ve vodě se vznáší trám.
To mi věř !

amaenium
amaenium
21.03.2021 4 z 5

Ke knize jsem se dostala díky skvělé edici, ve které vychází. Výběr pak padl na tuto konkrétní knihu, protože jsem někde četla srovnání této knihy s knihou Vrány od Petry Dvořákové. Čekala jsem proto drasticky surové dílo, ale bohužel se tak nestalo, oproti Vránám mi to přišlo slabé.
Nicméně kniha jako taková je pořád velmi záživným čtením a když pominu srovnání, stále se zde objevují velice silné momenty, díky kterým musela mladá Caitlin rychle dospět. Atmosféra akvária se tak nějak nesla celým příběhem, nad shledání se s dědečkem či nad matčinými citovými výjevy a nejvýstižněji bych použila úryvek z doslovu, že je celý příběh jako kdyby psán z pohledu rybího oka, kdy okrajové detaily jsou zkreslené až nepodstatně rozmazané a střed se plně soustředí na dívčino dospívání a vztahy rodičů s dítětem. Když jsem knihu dočetla, konec ve mě pak zanechal zvláštní rozpoložení, jak kdyby kniha končila v půli, v půli stránky, odstavce, věty. Knihu jsem si užila.

Anne_and_books
Anne_and_books
04.03.2021 4 z 5

V knize se zrcadlí několik protikladů, na jedné straně zde máme mladičkou Caitlin, která oplývá láskou ke své matce, později i ke svému znovu nalezenému dědečkovi a spolužačce. Na druhé straně ale máme její matku, která prokáže nesmírnou krutost, když jsou otevřeny její hluboké rány z dětství a její pošetilé hledání spravedlnosti ji změní v monstrum. Autor ukazuje, kam až je lidský jedinec schopen zajít a na druhou stranu jaké extrémy jiný vydrží a jak se k situaci postaví. A ač by čtenář mohl předpokládat, že nastalá situace už nemá naději na rozřešení, v závěru přichází jakási forma odpuštění, obnovení potrhaných pout, i když jen částečně. Velmi však kvituji za uzavření příběhu, což se u mnoha knih podobného žánru neděje. Moje první seznámení s autorem, brzy se chystám na Ostrov Sukkwan.

Aghatte
Aghatte
23.02.2021 5 z 5

Přečteno na jeden zátah.
Fakt drsné. Srovnání s akváriem trochu ohladilo hrany, ale nic pěkného nečekejte. Ty nejvypjatější pasáže jsem pouze přelítla a nenechala si je donést až do mozku. Vím dávno, že člověk je v podstatě schopen čehokoliv, pokud je dotlačen do extrémů okolnostmi.
Zde to vnímám jako neléčenou postraumatickou poruchu, roky pohřbenou pod maskou suverinity, která dostala spouštěcí impuls incidentem v akvárku, a pak už nešťastnou maminku nemohlo nic a nikdo zastavit. Neodsuzuji, nemůžu pochopit, čím si prošla, ale dívenky mi bylo strašně líto. Ona si nezasloužila ani zlomek toho jednání.... Přežila to, ale jak sama připouští, už nikdy nebude jako dřív.

Zorka
Zorka
02.02.2021 4 z 5

Když už jste četli Vannův Ostrov Sukkwan, neubráníte se pocitu, že TO musí prostě přijít. Velký zlom, který vám zastaví srdce a u kterého se budete vracet stále zpět, abyste se ubezpečili, že jste četli dobře. Přestože Akvárium bylo v tomto jiné, pořád se jedná o dost šokující sondu do lidských charakterů, rodinných vztahů, děsů z minulosti, se kterými se člověk dokáže jen stěží vyrovnat.

GenaK
GenaK
31.10.2020 5 z 5

Do knihy jsem se ponořila jako do hlubiny moře a s napětím sledovala, co se bude odehrávat. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak se vyvíjí charakter matky a čeho všeho je pod tlakem situace schopná.

Rade
Rade
07.10.2020 5 z 5

Můj třetí Vann (po Ostrovu Sukkwan a Srubu), takže jsem čekala cokoliv. Ano, přesunuli jsme se o něco jižněji, tak snad z knihy nevane takový chlad, nicméně pochmurný a nehostinný prosincový Seattle byl pro malou Caitlin místem téměř stejně bezútěšným a osamělým, jako Aljaška… A některé scény byly vannovsky naprosto šílené a nedaly se odmávnout, protože byly až děsivě opravdové. Pro mě navíc trýznivé, když ten slabší nemá možnost a sílu se bránit; to se týká nejen malé Caitlin, ale vlastně v minulosti i mladičké Sheri.
Oproti předchozím knihám zde nebyly ty konce tak fatální a kouzelný pohádkový dědeček, který se zjeví v akváriu mezi exotickými rybami a plní tajná dětská přání, snad přinese - přes počáteční vichřici - jakous takous naději a vykoupení.
Plus za ty krásné ryby, které Caitlin tak fascinovaly a pomáhaly přežít osamění, já měla to štěstí, že jsem zažila v oceanáriu setkání jak s neuvěřitelným řasovníkem rozedraným, tak i s fascinujícím obrovským měsíčníkem, a tak to okouzlení dovedu pochopit (taky bych je nejedla!).
Snad má být akvárium paralelou lidského života, mně v knize ty krásné ryby v tichém akvarijním světě tak trochu vyrovnávaly ty děsivé hlučné scény mezilidských střetů. Takže přeci jenom poněkud jemnější Vann…
(90%)

Arwen777
Arwen777
17.09.2020 4 z 5

Naprosto se ztotožňuji s názorem čtenářek Dela111 a ArwenAragorn.
Stále o knize přemýšlím a nevím, co o ní napsat. Je to moje první seznámení s autorem a nevěděla jsem, do čeho se pouštím.
Rozhodně stojí za přečtení, ale počítejte s tím, že to bude těžké. Že budete prožívat smutek, nepochopení a možná i zhnusení, kniha je o hlubokých jizvách, které ovlivňují náš život a život našich nejbližších. Je o zbabělosti, zlosti, nenávisti, o bídě a bezmoci. Na druhou stranu ale také o lásce, naději, přátelství a schopnosti odpouštět. A ačkoliv je to jedna z nejtěžších knih, co jsem kdy četla a některé scény jsem těžko rozdýchávala, přesto nelituji, že jsem se ke knize dostala. Přes všechnu tu tíhu je v knize láska a naděje. A je dobré si uvědomit, že i když je někdy život úplně nejtěžší, stále je pro co žít a je důležité umět odpustit nebo se o to alespoň pokusit.
A protože jsem vodomil, tak jsem si popisy ryb a prostředí akvária užila.

Elevant
Elevant
28.08.2020 4 z 5

Na rozdíl od autorovy dosavadní tvorby v čele s novelou Ostrov Sukkwan je Akvárium méně beznadějnou knihou, přesto dostatečně bolestnou, aby čtenář poznal, že čte Vanna.
V této knize se střídají lyrické (metaforické) výjevy ryb a mořských tvorů, které pozoruje hlavní protagonistka knihy ve veřejném akváriu, s pohnutým líčením osudů a vztahů v rodině (nebo spíš jejích pozůstatcích) protagonistky - dvanáctileté Caitlin. Přestože děj je velmi přímočarý a neskýtá žádná úskalí, nachází se zde plno vyhrocených situací, které svou závažností nenechají čtenáře vydechnout. Nicméně tyto epizody se stávají místy příliš frekventovynými, takže hrozí, že se stanou unavujícími. Jiným nedostatkem knihy je nevyváženost charakteristiky hlavníhrdinky Caitlin, která si v určitých aspektech zachovává dětskou naivitu, a jindy se chová takřka dospěle - stejně nevyváženě sníkomunikujei její matka. A ačkoliv mohlo jít o autorův záměr, rozhodně to tak nevyznívá.

Také bych rád zmínil krásné ilustrace od Anny-Sopphie Watts. Hotovo.

Šárka_D
Šárka_D
21.08.2020 4 z 5

Tohle bylo strašný. Teda, knížka je to výborná, ale četla jsem ji se sevřeným žaludkem, přitom na začátku to vypadalo jako celkem v pohodě příběh singl mámy, která dělá co může, aby dceři zařídila slušný život, aby na tom byla líp, než ona sama. A ona to vážně byla dobrá máma, akorát se to po cestě hodně zvrhlo, nutno ale říct, že ne její vinou. Mrzelo mě, jakou ránu vztah matka-dcera dostal, alespoň to ale mělo šťastný konec.

Disease
Disease
23.07.2020 5 z 5

Atypický David Vann, i když o vypjaté momenty není nouze. Zatím to nejlepší, co jsem od něj četl a těším se, až vyjde něco dalšího.

ArwenAragorn
ArwenAragorn
15.07.2020 4 z 5

"Žijeme jenom jednou, tak musíme doufat v milost".

Román o dospívání a rodinných vztazích s metaforou akvarijního světa. Pro mě výjimečný tím, že mi z hlavy nezmizí, budu si pořád pamatovat tu krutost a na druhé straně lásku, na níž je postaven. Je to velice podmaňující čtení, vyvolávající všechny druhy emocí, střídajících se rychlostí blesku.
Opravdu silné čtení, kterého rozhodně nelituji. Ovšem chování matky i přes její životní trauma jsem nevydýchala. Tohle ne.
Někdo psal že se mu nelíbily scény z mořského světa (popisy ryb a jiných živočichů), já jimi byla naopak uchvácena.
Za ty drsnější scény jednu * uberu, ale patřily tam, takže nevím, jestli jsem spravedlivá.
Většina thrillerů je oproti tomuto slabý čajíček.

JP
JP
24.05.2020 4 z 5

David Vann je mistrem lidských tragédií (někde na pozadí v mojí hlavě mi pořád hrají ty jeho vlastní, se kterými se ve svém psaní snaží vypořádávat). A současně se mi líbí jeho úzký vztah k přírodě, který tlumočí v každé knize. V 'Akváriu' jde tentokrát o fascinaci rybami, které jsou podle Vanna, jako lidé, rozmanité druhy, vlastnosti, chování. Dvanáctiletá Caitlin přežívá se svojí mámou Sheri finančně na hraně, sotva tak tak, když potká ve veřejném akváriu, kam pravidelně chodí, jednoho starce, se kterým se začne sbližovat a jak se ukáže, není to tak úplně náhodné setkání. Rodinné rány se otevírají a ryby jsou stejně tak v popředí, jako v pozadí. Kniha o nemožnosti odpuštění a přijmutí reality. Během poloviny to začne být trochu mdlejší, ale závěrečná třetina i ta lesbická vsuvka to zase vykoupí. Silné čtení, ale jen pro správné rozpoložení.

"Rodiče jsou bohové. Stvoří nás a zničí nás."

StephenKingje
StephenKingje
27.04.2020 5 z 5

Je zajímavé vidět, jak se postupně mění Vannovo psaní. „Ostrov Sukkwan” na mne udělal hluboký dojem, ale je to kniha ohromně tíživá. Má depresivní začátek, depresivní průběh a depresivní zakončení. Je to čirá beznaděj. Naopak v „Akváriu” je to poněkud jinak. Přestože kniha má své ošklivé scény, končí s jistou nadějí. Nadějí na lepší zítřky. Nadějí na dobrý život. A jsem rád, že si Vann i přes změňenou náladu knihy, stále drží svou úroveň. Příběh se může nejprve zdát už mnohokrát zpracovaný, avšak jeho průběh je unikátní. Postavám částmi fandíte a jindy je zase nenávidíte. Jsou to totiž lidé, činící chyby.
Nečtěte tuhle knihu pro dobrou náladu. Nenaleznete ji. Sice jsem řekl, že naděje na konci je, což je pravda, jenže dostanete se k ní jen přes hromadu lidského bahna. Čtěte ji, pokud Vám nevadí nechuť a vztek. Pokud ji jako takovou akceptujete, naleznete výtečné dílo velmi pozoruhodného spisovatele.