Africké povídky

1 03.12.2020

Upřímně řečeno - knihu jsem si vzal z knihobudky. Ani jsem nevěděl, co to je za autorku. Četl jsem tedy knihu bez jakýchkoliv očekávání nebo doporučování či vědomí nějaké významnosti/nevýznamnosti. Zaujala mě na tom Afrika.
A dočetl jsem velmi citlivé povídky, některé velmi jemně propracované, které ukazují život na farmách s kukuřicí uprostřed Afriky mezi válkami. Jak to u souboru povídek bývá, některé jsou slabší (Svítání na veldu, Mrzutost, Cesta k velkému městu), jiné silnější (Kouzlo není na prodej, Druhá chatrč, Malý Tembi, Slova, která řekl, Mírný útok kobylek, Do nižších poloh), některé jsou trochu plakát (Starý náčelník Mshlanga), ale všechny jsou prodchnuty humanistickým přístupem k životu a nejsou ploché. Ty nejlepší z nich (podle mě Druhá chatrč a Malý Tembi) ukazují život nejednoznačně, člověk si z toho vezme, co myslí a ví, že věci jsou zkrátka složitější. Drtivě nejslabší na vydání z roku 1961 je doslov pana Petra Pujmana, který absolutně nemá co říct a mele prázdnou slámu.
A po dočtení jsem se podíval, kdo je paní Lessingová. A zastyděl jsem se: nositelka všech možných cen, včetně Nobelovy ceny za literaturu, a já to nevěděl. Neznám její další díla, ale tuto knihu doporučuji jako odpočinutí od současného světa, a zároveň jako procházku složitým životem v Africe, viděným dcerou běloškých (Anglických) kolonizátorů, a navíc dětsko-dívčíma očima.