Vyvolávač ohně
Maria Verbena Volpi
Aelius Spartianus série
< 2. díl
Aelius Spartianus, dějepisec císaře Diokleciána, se jednoho dne doví o podivném křesťanském knězi, známém jako "vyvolávač ohně", který prý oživil mrtvého. Aelius se rozhodne přijít zázraku na kloub, a tak se pustí do hledání tajemného kněze a jeho pomocnice, diákonky Casty. Jenže ještě dřív, než stačí cokoli zjistit, je znovuvzkříšený muž zavražděn. Císařové bažící po moci, záhadní kejklíři, milenci, konkubíny i náboženští fanatici - ti všichni v tomto napínavém historickém příběhu hrají svou roli. Tajemství života i smrti jsou nakonec odhalena a to vše nenávratně změní životy všech, kdo s tím měli co do činění. Čtenáři Ben Pastor, kteří znají jejího Zloděje vody, jistě nejnovější román této autorky uvítají a ocení její vypravěčské mistrovství.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2009 , MetaforaOriginální název:
The Fire Waker , 2008
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Kniha Vyvolávač ohně je v
Přečtených | 17x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 13x |
Chystám se číst | 5x |
Chci si koupit | 4x |
Tohle je přesně typ knihy, které miluji. Detektivka, cestopis, dobrodružství, politika, filosofie, to vše okořeněné záhadným znovuvzkříšením. Mimochodem záhadou je i samotný Aelius Spartianus. Skutečný historik, žijící v době císařů Diokleciána a Konstantina, byl jeden z 6 autorů knihy Historia Augusta (u nás vyšlo pod názvem Portréty světovládců). O všech 6 spisovatelích se ale dosud nenalezly žádné další informace. Většina historiků se proto domnívá, že se jednalo o vymyšlená jména, která měla zakrýt totožnost jediného pravého autora.
Autorka má tématiku dokonale nastudovanou. Přesně uvádí historické události, čas (např. XVI. den lednových kalend) i místopis. Věřím, že i počasí vyčetla z nějakého historického kalendáře :)
Spolu s hlavním hrdinou procházíte různé části římského impéria a poznáváte jejich obyvatele i krajinu:
"Panonie - jejiž jméno se prý odvozuje od lesního boha Pana - je rozlehlá země plná luk, hlubokých lesů, jezer a vysokých hor. Panonští muži a ženy jsou vysocí a statní, spíš světlovlasí než tmaví a dobře snášejí únavu a povětrnostní podmínky."
Nechybí ani jemný humor:
"To mi připomíná, veliteli, že jsem se v Castra ad Herculem na Dunaji setkal s tvými dvěma švagry; vypadají, s prominutím, jako čtvrtky hovězího na nožičkách. Nedivím se, že nejezdíš často na rodinná setkání."