Adieu, mládí!
Bohumil Nohejl
Novela, která prostřednictvím hlavního hrdiny, šestnáctiletého Vildy, vypráví o zážitcích převážně bolestných, smutných a krutých. Vilda žije s rodiči a starším bratrem Robertem v sudetském pohraničí, ke konci léta 1944 jsou na denním pořádku nálety a také chování fašistů je čím dál horší.
Přidat komentář
Úlovek z knih vyřazených z obecní knihovny, přečteno asi za dvě hodiny během cesty vlakem a ponecháno v nádražní knihovně v Č. Budějovicích.
Je to knížka pro mládež, nedívala jsem se na doporučený věk, ale tipla bych si tak 12–13 let. Alespoň tehdy, za mého mládí. Obávám se, že dnes by se řada rodičů zdráhala svým potomkům příslušné věkové kategorie dát knihu ke čtení, protože by jim připadala příliš drastická. Druhá světová válka se sice již blíží ke svému konci, ale i tak stačí drobná neopatrnost, slovo, pohled, podaná pomocná ruka - a o teprve šestnáctiletý Vilém, denně těžce pracující v textilní továrně, na vlastní kůži pozná brutalitu německých samozvaných vládců. A to může mluvit o štěstí, že pro něj vše skončilo "pouze" krutým výpraskem. Nesvoboda, všudypřítomný strach, nedostatek základních potravin, krutost od lidí, s nimiž kdysi vyrůstal... ale nakonec i pomoc od takových, od nichž by to čekal nejméně, odpor těch nejutlačovanějších... Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení - a vůbec nevadí, že už Vám není -náct.
Tuhle knihu jsem "potkala" v jednom knihkupectví v Duchcově, kam jsme se o prázdninách v r. 1983 jeli podívat na zámek. Po cestě zpátky domů jsem ji ve vlaku přečetla a od té doby se se mnou stěhuje, kam mě život zavleče. Malá, útlá, ale moc hezká. A stála 9,-korun- to si pamatuji, protože na výlet jsem dostala 20,-- s tím, že to mám na oběd a ne že zas vykoupím knihu.Naši mě znali...
Autorovy další knížky
| 1980 |  Báječný trest |
| 1982 |  Šťastný Ferda |
| 1986 | Expedice Blahotín |
| 1983 | Objevení planety Michovice |
| 1985 | Adieu, mládí! |
Kniha Adieu, mládí! je v
| Přečtených | 7x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 1x |
"Nikdy předtím jsem nebyl skutečné válce tak blízko. Ukázala mi už několik svých tváří, jejichž grimasy rozežíraly mé dětství jako rez, udusily je jako plíseň, vyrvaly mi ho z těla, rozdupaly na prach, ale střelba se ozývala jenom z filmové Wochenschau a z esámanského cvičiště za městem. Ty dva nálety na chemičku sice rozechvěly vzduch a zatřásly zemí i našimi dušemi. (...) A najednou je válka tady, kousek ode mne. Vuch-ha, vuch-ha, vuch-ha... ozývá se z lesíka mého dětství, obehnaného ostnatým drátem." (s. 55/56)
Vypravěči příběhu je šestnáct let, podobně jako autorovi v roce 1944, kdy se novela odehrává. Přestože se chce Vilda vyrovnat o šest let staršímu bratrovi, v duši zůstává klukem. Nebojí se přiznat, že má strach. Vlivem válečných událostí ale musí předčasně dospět.
Sice mi vadilo době poplatné uctívání bolševiků, ale celkově autor dokázal vystupňovat napětí. A překvapil koncem...
"Vítím, jak mi buší srdce hoří tváře, ale od špatného svědomí to není. Ozývá se ve mně tichý vzdor. Chtěl bych říci: Nein, Herr Obermeister. jenže rozum mi to nedovolí. Rozum je svým způsobem strážný anděl a zbabělec dogromady. Vždycky z toho kouká nějak vybruslit. (s. 69)
ČV 2020 - 8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu