Achája
Andrzej Ziemiański
1. kniha série Achája. Lidská touha po moci je silná. V jejím jménu se mučí, zabíjí a vedou se války. A když se přidá žárlivost a strach… Smrtící koktejl je namíchán… A co dobrodružství? Je hezké o něm pouze číst a přepisovat staré folianty. Ale jak léta plynou, je chuť zkusit to na vlastní kůži stále větší a větší. A co bohatství… Proč mají být bohatí jenom ti hloupí a bezohlední… Není čas ukázat světu, že bohatství lze získat i rozumem a důvtipem? Magie. Existuje a funguje. Ale pochopí kouzelník svého boha? Dokáže se povznést jako on nad dobro a zlo a neuhne ze správné cesty? Dokáže odolat svodům podivuhodného démona? A kdo vlastně je Virus? Jste už alespoň trochu zvědaví? Nebo si říkáte, to tedy musí být… Opět omyl. Některé věci nejsou takové, jakými se vždy zdály být. A když o ničem jiném, tak o tom vás příběh princezny Acháji rozhodně přesvědčí. Až si knihu přečtete, pochopíte, že jakoukoli další zmínkou o obsahu bychom prozradili víc, než by vám bylo milo. A proto neváhejte a otevřete ji. Rozhodně nebudete litovat. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2004 , Laser-books (Laser)Originální název:
Achaja , 2002
více info...
Přidat komentář
Po delší době fantasy, u kterého jsem se vůbec nemusel nutit dočtení. Ziemianski není žádný Tolkien, jeho svět nemá maniakálně propracovanou lore a jazykově i stylem se jedná o mnohem uvolněnější literaturu. Autor ale exceluje ve schopnosti tzv. "ponořit postavy do čtenářsky vděčných sraček". Situace, ve kterých hrdinové vystupují jsou zkrátka sami o sobě zábavné, což v kombinaci s dialogy, humorem, cynismem a přesahy do filosofie, činí knihu návykovou. Z knihy mám navíc pocit, jakéhosi (pro žánr) netypického popírání klišé, jak ve vyprávění příběhu, tak v reakcích jednotlivých postav.
Zkouškou časem se Achája prodrala úspěšně: návrat po patnácti letech byl přesně tak drsný, zábavný a chvílemi i originální, jako četba tehdy poprvé. Autor představí hlavní postavy a brzy polovinu z nich zasype takovou hromadou sraček, že jim z ní stěží čouhá špička nosu. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Princezna Achája spadne z nóbl výšin až na dno žumpy, písař Zaan potká životní inspiraci v přímočarém Siriovi, mág Meredith se snaží pochopit božstva a jiné filozofující entity. V závěru se dvě z linií protnou, zatím však není úplně zřejmé, kam série zamíří – možné je cokoliv a já si z druhého dílu nezapamatovala ani guano.
Poláci holt umí, Andrzej Zemiański stvořil nevšední fantasy příběh plný násilí, krutosti až sadistické, bezohledných intrik, sarkastického i černého humoru, nejhrubších vulgarismů, ale také dobrých myšlenek a s nimi nutnosti občas uvést do provozu tu zvrásněnou hmotu kdesi mezi lebečními kostmi. 80–85%
Perfektní kniha... jedna z nejlepších fantasy, které jsem četla. Nemám slov, to si zkrátka člověk musí přečíst, aby pochopil. :)
Neuvěřitelná kniha, která by snad neměla být řazena mezi fantasy, ale mezi filosofii. Umí čtenáře pobavit, ale především napnout a krutě týrat jeho duši a mozkové závity na úrovních, o kterých jeden netuší, že je vlastně má. Typicky polsky syrový styl psaní v kombinaci s příběhem, který se nastaví naprosto před ničím.
Vynikající fantasy trilogie polského spisovatele Ziemanského. Sledujeme spletité osudy princezny Acháji ve složitém fantasy světě. Drsný, akční příběh, který ale nepostrádá ani romantiku či rafinovanost mocenských intrik. Příznivci fantasy by toto dílo rozhodně neměli opomíjet.
Po Sapkowskem je Ziemansky druhý polský autor fantasy, jehož knihy stojí za povšimnutí. Achája je určitě velice vydařený román, nádherně čtivý, nápaditý a zábavný. Na druhou stranu také krutý a velmi svižný. Autor své fantazii meze neklade, staví příběh pozvolna, tedy několik dějových linek, které se nakonec někde setkají. Svým hrdinům nakládá, co se do nich vleze, byť jsem občas zapřemýšlel, jestli by se to dalo ještě vydržet. V knihách je hold možné vše :)) Mimochodem, jsem rád, že mě byl objasněn původ virových nákaz! :)
---------------------------------------------------
A jeden úryvek, který mě upřímně rozesmál:
„Všichni se dneska rozhodli sáhnout si na vlastní život, což taky učinili.“
„Cože?“
„Pět z nich se zastřelilo vlastními kušemi, z toho tři poprvé nemířili dobře a museli znovu nabít, aby mohli střílet. Jeden do sebe střelil čtyřikrát, než zamířil dobře a zabil se…“
Hylen polkl. Oči mu vystoupily z důlků. Napřáhl ruku nad stolem.
„Dej to sem!“ zavrčel.
Velitel vložil měšec do nastavené dlaně. Hylen zavrtěl hlavou a četl dál.
„Jeden cizinec se ale musel hrozně nenávidět. Nejprve vystřelil z kuše ve snaze střelit se do srdce, ale nemířil dobře a zasáhl se do nohy zezadu. Potom se praštil pažbou kuše a nakonec si zasadil sedmnáct ran nožem do hrudního koše, ovšem hlavně do zad…“
„Pobodal se do zad, kurva?!!! Nožem?!!!“
„…potom vytrhl z plotu pozlacenou tyčku a začal se s ní mlátit, jak potvrdili svědci…“
„Dej,“ zaúpěl Hylen a opět natáhl ruku.
„…nakonec v nenávisti ke svému životu se sebevrah vyšplhal na zeď obklopující park a skočil na travu, až vypustil ducha…“
„Bohové!“ zařval Hylen. „Vždyť ta zeď… Ta… zídka je vysoká dva lokty! Vyšplhal a skočil na… Trávu? To jsi nemohl troubo, aspoň napsat, že narazil hlavou na nějaký kořen?“
„Tam kořeny nejsou.“
Hylen potřetí napřáhl ruku pro měšec. Teprve potom dokument podepsal, ale hrozně přitom klel a nadával.
„Příště, pitomče, napiš, že kořen tam byl, ale potom ho zloději ukradli. Ták..“
Zpočátku mě zaujala jen Achájina příběhová linka, nicméně postupně se začaly rozjíždět i ty ostatní a konec mě prostě nadchl, takže se nemůžu dočkat pokračování.
9/10
Po několika letech jsem sáhl po fantasy knize. Vybral jsem si Acháju, první díl trilogie, kterou jsem už předtím asi 3x četl. Tato fantasy se pěkně čte, děj rychle ubíhá a souboj na posledních pár stránkách je tak dobře napsaný, že máte pocit jako byste stáli přímo uprostřed dění a cítíli každý závan způsobený máchnutím meče.
V knize probíhájí 3 příběhy, které se na konci setkají. Pouze příběh s čarodějem mě moc nenadchl - zbytečně moc filozofování, alepoň podle mě. Zbývající 2 příběhy mají rychlý spád a díky tomu knihu přečtete téměř jedním dechem.
Ještě musím napsat, že v druhém díle je asi na 4 stránkách popsaný souboj, který je podle mě nejlépe napsaným šermířským soubojem nejen ve fantasy literatuře. Doporučuji nejen fanouškům fantasy žánru!
AchájaKniha Achája je v
| Přečtených | 94x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Hodnocení celé série.
První díl mě nadchl, radoval jsem se, že v záplavě různých young adult ptákovin jsem konečně narazil na drsné fantasy ze staré školy. Druhý si ještě drží solidní standard, ale třetí je čistokrevný odpad, takže celkově průměr.