Ach, ten Sokrates...

11 08.12.2018

Peter Kreeft patrí medzi mojich obľúbených autorov a tak som bez váhania siahol aj po tejto jeho knižke zameranej na problematiku umelých potratov. Vzhľadom na pomer rozsahu knihy k šírke preberanej témy a vzhľadom k zvolenej forme (hra, v ktorej vystupuje Sokrates, ako návštevník v našej dobe, diskutujúci so svojimi tromi oponentmi – obhajcami tzv. slobodnej voľby) je zrejmé, že táto práca nie je argumentačne dokonalá a nájde sa aj lepšia literatúra, no daný prístup mi pripadal (ak je vôbec možné v daných súvislostiach takto sa vyjadrovať) zaujímavý a osviežujúci. Každopádne odporúčam!
A teraz aspoň dva výňatky z fiktívnych rozhovorov:

„Sokrates: Ach, ano – Náš Otec Sliz. Pro mne je fascinující zkušenost pročítat si vaši vědeckou knihovnu a setkávat se s vašimi novými bohy. Skutečný pokrok vůči nám. My jsme ve své pošetilosti chápali sami sebe jako levobočky bohů nahoře, spíš než legitimní děti slizu dole. Věděli jsme toho tak malounko o pravých bozích, zdá se.
Herrod: O čem jste tedy něco věděli?
Sokrates: Ale to byly jen jednoduché, dětinské věci, z nichž vy už jste vyrostli – věci jako narození a smrt a rozum a ctnost.
Herrod: Cítím v tom trochu sarkasmu, Sokrate. Očerňujete moderní vědu?
Sokrates: To určitě ne. Očerňoval bych své vlastní prapravnuky? Ovšem vaše různé moderní filosofie, to už je něco docela jiného.“

„Sokrates: Nikdy jsem vám nesliboval pohodlí.
Herrod: Znepokojujte pohodlné a těšte znepokojené, že ano.
Sokrates: Moudré rčení. Když totiž začneme prvním, můžeme doufat v druhé. Znepokojení mysli je jediná cesta, kterou znám, k pohodlí poznání.“