Abych přežila
Yeonmi Park
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268052/mid_abych-prezila-jl6-268052.jpg
5
369
106
„Poté, co jsem uprchla ze Severní Koreje, jsem s překvapení zjistila, že pestré květy a zelené jarní výhonky jsou v jiných částech světa symbolem života a obrody. V Severní Koreji je jaro časem smrti. V této roční době už nezbývají žádné zásoby potravin a farmy žádné potraviny neprodukují, protože nové plodiny se teprve sázejí. Na jaře umírá nejvíce lidí hlady. Často jsme se sestrou slýchaly lidi na ulicích, jak procházejí kolem mrtvol a s politováním mumlají: ,Škoda že nevydrželi do léta.‘ Když teď, v dubnu a květnu, cestuju po Americe a Anglii, užívám si nádherné přírody a kochám se jarními květinami. Nezapomínám ale také na doby, kdy jsem sametové zelené kopce proklínala a přála si, aby ty kytky byly z chleba nebo cukru.“ Když bylo Yeonmi třináct, uprchly s matkou a sestrou ze Severní Koreje do Číny. Hnal je strach z komunistického režimu, který právě uvěznil otce rodiny, touha po svobodě, ale také obyčejný hlad. Cestou se jim však ztratila sestra a v Číně na ně čekalo kruté zklamání: Yeonmi s matkou skončily v rukou obchodníků s lidmi. Po dlouhých peripetiích se nakonec vysněné svobody přece jen dočkaly: dorazily do Jižní Koreje a dokonce se zde shledaly se ztracenou sestrou. Autobiografický příběh Yeonmi Parkové je fantastickým svědectvím o síle rodinných pout a vyprávěním člověka, který touží nejen po svobodě, ale hlavně po obyčejném slušném životě bez každodenního ponižování a politického vyplachování mozků. Abych přežila je dechberoucím napínavým příběhem, ve kterém nechybí dramatické filmové scény, nečekané zvraty, ale i jemný podvratný humor.... celý text
Literatura světová , Literatura faktu , Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Argo
Originální název:
In Order to Live: A North Korean Girl's Journey to Freedom , 2015
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih co jsem kdy poznala. Neuvěřitelný silný příběh při kterém vás mrazí, který byl ale pro autorku realitou kterou musela prožít.
Ani tomu nemůžu uvěřit...jsem šokována. Přečetla jsem jedním dechem se slzami v očích.
I když se jedna o vyprávění z jednoho pohledu, mladé Jon-mi, je mi jasné, že o Severní Korei, její propagandě a nelidskému zacházení s obyvatelstvem pořád vím málo. O to je to strašnější, že ty věci se dějí teď: hlad, popravy, zneužívání. Jon-mi se svou matkou prchá a po mnoha útrapách se dostává do Jižní Korey, ale ani tam nemá na růžích ustláno. Pro mě je knihou obrovské mobilizace vlastní síly a toho, co člověk ještě může vydržet. Yon-mi se vlastní odvahou a pomoci druhých dostala na svobodu.
Navíc, kniha je velmi čtivá a přístupná.
Smutné čtení. Drsný příběh o životě v Severní Koreji. Doporučila bych přečíst všem "remcalům", kteří jsou tady u nás věčně nespokojeni.
Dost dobré, život v Severní Korei očima dívky, chudoba, hladovění, vymývání mozků, obchodování s lidmi v souvislosti se severokorejskými uprchlíky. Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy a jsem za to ráda, doporučuji.
Krásný příběh a ukázka toho, že naše minulost nemusí nutně ovládat naši budoucnost. V Severní Koreji se prý říká: „Jestli je dítě chytré, poznáte teprve, až dospěje“…. Jen bych možná dodal, až dospěje a jestli zdrhne… to že tam v „Bubákově“ děti dospívají velmi rychle, je na základě toho co musí prožívat, vcelku jasné. Co si potom mají asi tak vykládat s vrstevníky v zemi zaslíbené, v zemi kam se po strastiplné cestě dostanou, v Jižní Koreji, kde životy ovládá konzum a dělí se na čas strávený v práci a shopping. Tahle cesta, tím že se dostanete na svobodu, rozhodně nekončí….
Knihu jsem přečetla jedním dechem a musím říct, že mě šokovala, chvílemi jsem měla slzy v očích. Jsem ráda, že jsem si tento příběh mohla přečíst. Obdivuji statečnost a vytrvalost, kterou tak mladá dívka měla.
Už jsem toho o Severní Koreji přečetla docela dost a někdy jsem měla pocit, že už mě nic nemůže překvapit, nicméně stejně jako mě neustále překvapují jihokorejské seriály, tak mě překvapují i knížky. Severní Korea viděna očima dívky, která musela předčasně dospět ukazuje zase trošku jiný pohled a hlavně poukazuje na obchodování s lidmi, o kterém se v souvislosti se severokorejskými uprchlíky až tak nemluví. Poslední jihokorejská část už pro mě nebyla tak poutavá (ve smyslu napínavá) jako ty předchozí, ale byla nezbytná k tomu, aby člověk "pochopil", jak těžké je se modernímu světu přizpůsobit, a jak těžké by to bylo, pokud by se obě země zase staly jednou.
Tuto knihu by si měl přečíst celý svět, každý, kdo si neváží toho, co má a jak žije, aby pochopil, v jak otřesných podmínkách žijí lidé na této planetě v tomto století. Čekala jsem hrůzy, ale netušila jsem, že severokorejský lid žije až v takových šílených podmínkách a chudobě. Nelidské zacházení v Číně bylo šokující. Autorka má můj hluboký obdiv za to, co dokázala a že našla sílu vše zveřejnit.
Autorka knihy vypovídá svědectví o drastickém způsobu života, ke kterému jsou lidé v Severní Koreji nuceni. V současné době tam lidé umírají hlady! Proto, aby přežili, volí útěk do jiných zemí, kde když "to vyjde", jsou hříčkou v rukou obyvatel, kteří je přijímají. Ale za jakou cenu!!! I tato kniha, která popisuje život dítěte až k věku dospělosti, která riskuje výpověď o svém životě, aby se svět o tom dozvěděl, o tom vydává svědectví. A tyto události se staly, teprve nedávno, ještě tomu není 20 let !!!
Četl jsem Útěk z tábora 14. Tento příběh mě, ale zaujal mnohem víc, protože zde autorka popsala mnoho z běžného života severokorejců.
... velmi čtivý byť strašný a drsný příběh o útěku z nesvobodného státu, který je ve vším podřízen vůdci, o prodeji lidí v Číně, a poznávání nového světa jinde. Strašné na tom je to, že se to stalo před pár lety a ne dávno, jak to chvílemi vypadá.
Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy a budu se už opakovat, ale jsem za to velmi vděčná. Věděla jsem, že život v Severní Koreji musí být opravdu hodně těžký, ale to je bohužel slabé slovo a je velmi smutné a děsivé, že v dnešní době je vůbec možné, aby se něco takového dělo. Yeonmi patří můj obdiv a jsem ráda, že napříč všem útrapám nakonec alespoň ona a její maminka se setrou zažívají vysněnou svobodu i když to co prožily určitě nikdy nezapomenou. Na knize se mi líbilo její logické rozdělení do tří částí a že kniha neskončila ve chvíli, kdy se Yeonmi dostala na svobodu do Jižní Koreji. Velmi zajímává mi přišla právě i poslední část o tom jak začíná žít svůj nový, svobodný, život a co při tom prožívala až po začátek její dráhy aktivistky. Knihu rozhodně každému doporučuji.
"Musíš říct světu, že Severní Korea je jeden velký vězeňský tábor"... autorka svůj úkol splnila.
Děsivé svědectví o životě v Severní Koreji a o obchodu s lidmi v Číně.
Celou dobu, kdy jsem knihu četla, jsem měla pocit, jako bych četla něco ze středověku. A potom když si člověk uvědomí, že se to odehrávalo v 21. století..
Jen jsem strnula a byla jsem ráda za to, kde jsem.
Vše už bylo napsáno. Silný příběh. Vůbec si neumím představit žít v takové zemi a zažít to, co musela Jon-Mi s matkou zažívat při útěku.
Šokující a hluboce lidské. Souhlasím, že by to měla být povinná četba na škole a sjezdech KSČM.
Biografické příběhy a memoáry mám ráda hlavně z toho důvodu, že člověka dokáží nakopnout a motivovat. Zvláště ty, které vyprávějí příběh podobný Yeonmi Parkové. Příběh o neskutečné odvaze a síle člověka. Při čtení knihy jsem si říkala, že by byla výbornou doporučenou četbou na školách - studenti se dozví nejen o režimu v Severní Koreji, ale také celkově o tom, jak (ne)funguje dnešní svět.
"Tím, že jsem pomáhala druhým, jsem zjistila, že jsem v sobě vždycky měla soucit, ale nevěděla jsem to a nedokázala jsem to vyjádřit. Naučila jsem se, že když budu cítit s ostatními, možná začnu mít soucit i sama se sebou. Začala jsem se uzdravovat."
Díky Yeonmi, že jsi s námi sdílela Tvůj příběh.
Štítky knihy
útěk Severní Korea autobiografie podle skutečných událostí
Abych přežilaKniha Abych přežila je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 504x |
| Čtenářské výzvě | 122x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 185x |
| Chystám se číst | 534x |
| Chci si koupit | 162x |
| dalších seznamech | 4x |
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Jelikož se o téma Severní a Jižní Koreji vůbec nezajímám, hodně mě kniha překvapila.