A všechno ztichlo

Téma je silné, aktuální a potřebné. Únava žen, neviditelná práce, automatická očekávání, která bereme jako samozřejmost. V tomhle směru kniha funguje velmi dobře – nutí zpomalit a přemýšlet. Nevnucuje názor, spíš vytváří prostor, ve kterém si čtenář musí sám ujasnit, kde stojí.

Přiznávám ale, že mě příběh emočně nevtáhl tak, jak jsem možná čekala. Všechno bylo „v pořádku“ – styl, myšlenka, zpracování – a přesto mezi mnou a knihou zůstal určitý odstup. Možná záměrně. Možná proto, že tohle není kniha, která má bavit, ale znejistit. A to se jí daří.

Jako součást edice HLAS je A všechno ztichlo důležitým hlasem v debatě o roli žen ve společnosti. I když to nebyla láska na první čtení, oceňuji odvahu, téma i schopnost otevřít otázky, které v hlavě zůstávají ještě dlouho po dočtení. A někdy i tohle úplně stačí.

Mareike Fallwickl je populární rakouská spisovatelka, která píše hlasitě feministické romány. Tento je její čtvrtý – a první, který vyšel česky.

Taky už jste se někdy rozčilovaly nad tím, jak to, že ty nejhodnotnější činnosti – péče o druhé – jsou v naší společnosti oceňovány nejméně? A to buď nedůstojnými platy (viz např. ošetřovatelky) a nebo rovnou vůbec (starost o děti, domácnost, nemohoucí členy rodiny). A není náhodou, že tyto role většinou zastávají ženy. V románu si autorka představuje, co by se stalo, kdyby si ženy jednoho dne řekly “a dost” a prostě přestaly tyhle činnosti vykonávat. Nejdřív si několik žen v tichém protestu lehne na zem před nemocnicí, v dalších dnech se k nim ale přidávají další a další a systém se začíná hroutit…

Sledujeme tři hlavní postavy, jejichž příběhy se proplétají. Privilegovaná influencerka Elin trpí závislostí na sociálních sítích a absencí blízkosti ve vztazích. Protest je první smysluplnou věcí v jejím životě, do které se může zapojit a skrz ni zažít pocit sounáležitosti. Ruth je oddanou zdravotní sestrou, která v práci pokračuje, i když se nemocnice kvůli odchodu ostatních žen hroutí, pro stávkující má přesto pochopení. Nuri je dospívající muž z dělnické rodiny, který si na živobytí vydělává, kde může – za barem v nočním klubu, jako nemocniční zřízenec, rozvozem jídla i úklidem. Protože obětí systému jsou nejen ženy, ale třeba i přistěhovalci nebo sociálně slabší.

Nejvíc mě bavilo líčení každodenních strastí, o kterých toho vím málo: Nuriho zážitky s prekérní prací zprostředkovanou aplikacemi; důsledky zhoršujícího se podstavu na fungování nemocnice. Tedy věci, co se dějí běžně. Tam, kde autorka zapojila fantazii, tedy vyprávěním vlastní stávky, mě nepřesvědčila. Šlo o zvláštní směs idealismu (ženy drží při sobě, pečují o sebe navzájem) a drsných předpovědí (četná zranění a úmrtí v důsledku absence pečujících žen, násilí ze strany mužů a státu), která klouzala po povrchu. Dialogy postav příliš často sklouzávaly k manifestu autorčiných názorů.

Závěr: Skvělý námět, jehož zpracování mě ale moc neuspokojilo.

Co by se stalo, kdyby ženy odmítly dělat to, co běžně dělají a zahájily tichou stávku? Ustála by to dnešní společnost anebo by se otřásla v základech?
Poznejte Elin, influencerku. Nuriho, který nemá rodinné zázemí. A Ruth, která pracuje jako zdravotní sestra. Jejich osudy se prolnou a nic už nebude jako dřív.

Edici Hlas již můžu označit za mou srdeční záležitost a určitě literární počin letošního roku. Kniha A všechno ztichlo se řadí k těm, které přinášejí témata, které nás donutí zamyslet se nad dnešním světem nebo i vlastním životem. Jsou to témata současná a aktuální. A ač by se mohlo zdát, že se nás nějaká stávka žen netýká, myslím, že by klidně tiše a nepozorovaně mohla jednoho dne přijít…

Kromě této „ženské“ otázky kniha přináší spoustu vážných témat, které jsou každý den kolem nás. Ať už je to mateřství, rodinné vztahy, přistěhovalectví nebo třeba sociální sítě. Každý si tu rozhodně najde něco, co ho zajímá, co se ho dotýká.

Autorka má zvláštní styl vyprávění, který nemusí sednout každému. Ze začátku mi chvilku trvalo se začíst, a hlavně mě čekala vcelku dlouhá cesta, než jsem si k hlavním hrdinům vytvořila určitý vztah. Nejvíce se mi tak líbila až poslední třetina knihy. Po dočtení však mnou kniha rezonovala a já neustále myslela na Elin, Nuriho a Ruth.

Edice Hlas je pro mě jedním z největších čtenářských překvapení roku. Většinu knih jsem už přečetla a pokaždé to bylo jako pohlazení po duši. Když jsem se tedy dozvěděla, že vyjde A všechno ztichlo, byla jsem nadšená. A ta anotace? Přesně něco, co bych si vybrala i poslepu.
Po dočtení ale musím uznat, že tento díl ve mně bohužel nezanechal tak silný dojem jako ostatní. Čekala jsem příběhy, které si mě získají emocemi a zůstanou se mnou ještě dlouho po zavření knihy, ale tentokrát se to nestalo. Měla jsem zkrátka vyšší očekávání.
Abych ale jen nekritizovala, rozhodně tu byly momenty, které mě zaujaly. Nejvíc mě bavily pasáže z nemocniční péče, atmosféra oddělení a také motiv protestů, kdy ženy odmítly dál mlčet a nechat si diktovat, co mají dělat.
Zajímavých částí bylo dost, přesto však zůstávám u toho, že jsem čekala víc. Pro mě osobně se jedná spíš o průměrný díl jinak skvělé edice.

Za mě se bohužel poselství knihy absolutně nepovedlo. Čekala jsem příběh o ženách, které chtějí bojovat za svá těla, svou nezávislost v určitých oblastech. Dostala jsem knihu plnou misandrie, že jsou ženy chudinky v každém ohledu, muži je na všech frontách ponižují a ničí. WTF sakra? Ano, ten problém tu v určitém smyslu je (viz např. skleněný strop), stejně jako zneužívání přistěhovalců na námezdní práce apod., ale to podání je nešťastné.