...a máš mě rád?

Ještě výrazněji než v rozsáhlých prózách ovládá sex lidský život v autorových povídkách, kde je pojat ve svém psychickém dosahu, ztajeném v jednání postav. Pelcovy povídky jsou založeny na pointě, opírající se někdy o dějovou konstrukci, účinnější však jsou tam, kde vyrůstají z postupně vyhrocovaného smyslu a ukazují paradoxní spojení kontrastních stránek lidského života.
Dílo je prodchnuto absurditami, které jaksi nemají východiska. Příběhy jsou až pitoreskní a nechávají hrdiny v neobvyklých situacích bez řešení. Často nevíme, proč situace vznikla a ani jaký je její závěr. Proběhne jen určitá akce a ta končí tragicky nebo neočekávaně a nikdy kladně.
Autor příběhy komponuje jako malá lidská dramata, kde smrt nebo svoboda jsou jen pojmy. Nikoho nevzrušují a nikdo se nepozastavuje nad jejich zákonitostmi.
První z povídek má charakter horroru, ostatní jsou věnovány společnému tématu - variacím na problémy ve vztahu dvou lidí, většinou životních partnerů.
Originální vidění světa, dobrá psychologická kresba a věrohodný obraz oploštěných lidských citů jsou klady této drobné knížky.

Dostalo se mi do rukou jiné vydání z roku 1995, kde chybí například povídka "Osel", a naopak přebývá (a to doslova) "Pohádka nakonec". Zpočátku jsem měl pocit, že čtu nějaké ukázky z hodně probraného Pelcova šuplíku (Pražský biftek, Pomsta stáří), ale potom se to příjemně rozjelo až po závěrečnou "... a máš mě rád?" Jen ty popisy drbání v rozkroku by nemusely být v každé druhé povídce.

V této knize byly pro mě neobvyklé, ale velmi čtivé krátké povídky, které se mi líbily. Na první pohled mě zaujala také pěkná obálka a velmi malý rozměr této knihy.
Ráda objevuji pro mě nové čtivo, nové povídky, nové autory a tento autor nejen zajímavě píše, ale dokáže i pobavit.

Soubor krátkých povídek, kdy první z nich Pražský biftek je spíše lehce hororová, ostatní jsou již více méně ze života. Nejvíce se mi líbila asi Věčná cesta, ve které se autor vrací ke svým hrdinům uprchlíkům z Československa a jejich životu v Marseille. A pochopitelně závěrečná povídka ... a máš mě rád? je o rozhovoru mezi mužem a ženou, kdy závěrečné rozuzlení se přímo nabízí a je vcelku pochopitelné.

Malá knížka různorodých povídek. První povídka byla značně bizarní, ale pak už to bylo normálnější. Bavilo mě jazykem i formou. Je to taková jednohubka.

Trošku slabší autorův počin.První povídka je pouze variací na podobnou autorovu povídku.Další povídky co mě zaujaly, tak snad jen příběh o dvou buznách a pak příběh - .. a máš mě rád - ženy a silonek.A na konec ulítlá pohádka co si hraje s rozměry.

Chvílemi jsem se i zasmál, konče povídky jsem jen nevěřícně smutně koukal

Prosím Vás co to jako má být???? Já ji nepochopila, nebo nevím.... Pražský biftek byl... zajímavý, říkala jsem si, že to je asi dobrý úlet od ...A bude hůř. Zvědavě jsem otočila list.... Načež přišlo zklamání, znechucení, vrtění hlavou a myšlenky, zda se autor náhodou nezbláznil.... Omlouvám se za tak tvrdou kritiku, ale ... nemohu jinak.

Povídka ..a máš mě rád? je pro mě jedna z nejlepších ráda ji semtam přečtu své polovičce před spaním :-). Pro Pelce mám slabost už od puberty kdy jsem žila na Basketovi a na ..a bude hůř. Tahle povídková kniha je podle mě fajn start pro to se rozhodnout zda ho chcete dál číst nebo ne.. V těchto povídkách se odrazilo celé jeho psané umění, jeho syrový styl a já za sebe rozhodně doporučuji.

Podle mého dobrá kniha. Zajímavé povídky se zvláštní atmosférou a ještě zvláštnějšími postavami.

Výborná povídková kniha, ale stejně, Basket Flora je nejlepší ;)