A la these
Roman Rops-Tůma
Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala. Radost a spokojenost nejsou povinné a nespokojenost není zakazována. To nelze zajistit, leda na dluh. Již několik let přešlapujeme na místě a různí našeptávači špatných nálad a namyšlení samozvaní spasitelé se toho snaží využít pro své cíle. Nedošlo k tomu náhodou. Nedokážeme táhnout za jeden provaz. Hledáme ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení. Závidíme jeden druhému. Nevěříme si. I míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru přesáhla běžnou mez. To není všechno. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Zde neplatí žádné "nejde to!" Básně národního porozumění. Prvních deset exemplářů vychází na jedlém papíře.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2013 |  A la these |
| 2018 | Maskirovka |
| 2015 |  Náš svět čili Atlas kapitalismu |
| 2020 | Putin |
Kniha A la these je v
| Přečtených | 4x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Tohle se těžko hodnotí. Jak vyčítat sbírce, že je v ní příliš mnoho slovního balastu, pokud je samotná její existence postavená na tematizaci slovního balastu, reklamních frází, politických floskulí...? Jisté je jedno: Rops nevěří, že "ano, bude líp". Jeho básnický subjekt má nihilistickou povahu. Ví, že materiálně už líp je, ale že sociálně a hodnotově je to průser, kterej se bude v době, kdy mají všichni s klávesnicí svoji pravdu, jenom zvětšovat.
Tohle není poezie, tohle je verbální útok na pozdní kapitalismus. Ale dost možná je právě tohle poezie pro současnost. Žádné krásno, žádné estetično. Jen zvratky jazyka internetových diskuzí a marketingových hesel. A za nimi prázdnota jako černota na přebalu, z něhož se příznačně šklebí smrtka s klaunským nosem. Protože ani smrt už nemá žádnou vážnost a žádnou hloubku: "sledujte jak se tváří lidi / když sedí před televizí / když tůrují motory čekají / na zelenou když řídí když konečně! / o něčem rozhodují // volant a důstojný škleb / zaživa pohřbených // vynásobte zrcadla kamerovými systémy / a sledujte lidi."
Ropsova sbírka má občas až příliš volná stavidla svého flow, ale ve svých silných momentech dovede vystihnout podstatu současnosti líp než jakýkoli vyumělkovaný verš.