A jestli umřeli, žijí tam spolu dodnes

Zkraje poměrně úmorná kniha a já ne a ne se začíst, z první části jsem nic moc neměla. Třetí oddíl lepší, dojemný. Střední část asi literárně i obsahově nejzajímavější.
Autorky si vážím za její příspěvky k tématu genderu obecně, ale také těch, které prosákly do této knihy.

Z konkrétních povídek mě oslovila například Metempsychóza - podivuhodná, vtipná a zároveň zneklidňující. A i když mě většina povídek literárně až tak nebavila, rozumím té motivaci a touze zanechat vzpomínku na milovanou bytost, která odešla. To znostalgičtění každodenních běžných událostí, které jim přikládá význam a emoce - hlavně ke konci knihy, v Dřevěné krabičce, mně to rozhodně nenechalo chladnou.

Úplně mě dostala povídka Vdovy. Obyčejný koncept. Obyčejně napsané. Velmi krátké. Neobyčejně silné. Kolik je dopisů, které jsme nenapsali? Kolik je věcí, které jsme neřekli? Kolik myšlenek a slov se nám honí v hlavě, do kolika konstruktů je vložíme, do kolika smyšlených konverzací, v nichž si dovolíme být konečně jednou upřímní a bez cenzury a podělit se o své prožívání v surovém stavu? A pak přijde nevinná otázka, zájem o to, jak se nám daří, a my to všechno přemázneme nějakou banalitou, všedností, uchlácholením. V dnešní době nám v mailu dokonce AI nabízí univerzální odpovědi! Proč máme pocit, že je slušné použít radši společensky přednastavenou odpověď, dokonce i mezi těmi nejbližšími, než sdílet sebe?

Musím přiznat, že pár povídek mne vůbec nebavilo, ale na druhou stranu jiné byly mistrovské i zábavné. Prostě o odcházení.

Emočně nabitý vhled do života starého člověka, který přemýšlí, vzpomíná a žije se ztrátou milovaného člověka. Atwood je přes osmdesát let, ale píše stále svěže a neskutečně chytře. Otevírá nám svou mysl s humorem i nahou upřímností a ukazuje, co jinde těžko najít.

Bezpochyby nejlepší sbírka povídek, kterou jsem kdy četl.

Margaret Atwood je pro mě zárukou dobrého čtení, které má navíc přesah – samozřejmě mám ráda Příběh služebnice, ale miluju i její Alias Grace a nejvíc asi Kočičí oko. Když jsem teda u Arga objevila tuhle novinku, hned jsem ji taky potřebovala zkusit.
Nečekejte ale román, protože A jestli umřeli, žijí tam spolu dodnes (ano, skutečně tam není zápor, ano, opakovaně jsem to vyslovila se záporem =D) jsou totiž sbírka povídek. A není to jen tak ledajaké čtení!
Začínáme a končíme s příběhy Tiga a Nell (alias samotné autorky), které jsou hlavně o vztahu a o ztrátě milovaného, ale ta show, kterou Atwood rozehrála v osmi povídkách ve druhé ze tří částí knihy – to je teprve něco! Tyhle povídky jsou tak různorodé a nápadité, že jsem opravdu autorku poznala docela z jiné perspektivy. Najdete tu vtipné, fantastické i sci-fi příběhy, ale hlavně jsou každá úplně jiná, no fakt!
Obzvlášť jsem si užila Máti čarodějku, Metampsychózu aneb O stěhování duše, Rozhovor s mrtvým (kdybych si já mohla promluvit s mrtvým spisovatele, Poe by byl moje jasná volba) a Netrpělivá Griselda. A až budete knihu číst vy (což vám jen a jen doporučuji), věřím, že si v ní taky najdete svou nej povídku!

Zajímavá, ale dost smutná kniha.

Akože fajn, ale bavili ma len časti, a to konkrétne začiatok a koniec- t.j. poviedky o Nell a Tig. Strata milovanej osoby autorky bola plne precítená a skvelo podaná.

Rozečetla jsem povídkovou sbírku jedné ze skutečných královen pera a moje srdce plesá. Po druhé povídce zatím konstatuji, že je to super.

Nejlepší kniha, co jsem od autorky četl. Zraje jako víno.

Histrie truchlení a ztrát - to je, myslím, to, co spojuje příběh Tiga a Nell a dystopické povídky. Pro mne nejsilnější ty poslední, o čem vypovídá poezie vojáka Briga a všednodennost vdov... Čtení je to krásné, ale nekomfortní; Atwood dokáže zprostředkovat pocity, na něž se nikdo z nás netěší.

Jako většinou u povídek se mi líbilo něco více a něco méně. I když poctivě musím přiznat, že tentokráte jsem byla i několikrát v pokušení využít třetí z řady Nezadatelných práv čtenáře pana Pennaca. Přitom nemohu tvrdit, že by to nebylo chytré, s náznaky humoru a opravdu poctivé. Jen jsem po knize pravděpodobně nesáhla v tu správnou chvíli.