A hory odpověděly
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172925/bmid_a-hory-odpovedely-bKg-172925.png
4
1400
341
Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? Otevřete knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
And the Mountains Echoed , 2012
více info...
Přidat komentář
Afghánistán je pro nás většinou jen vzdálenou zemí z televizních zpráv. Nicméně jako všude na zemi, i tady žijí lidé a prožívají své příběhy, opouští se, zklamávají se a zase shledávají. Kniha je v zásadě velmi dojemná, ale nikoliv takovým tím limonádovým způsobem, ale tak, že si čtenář při čtení uvědomuje, že to co se stává těm vzdáleným cizím lidem se s velkou pravděpodobností stalo/stane i jemu. V zásadě vám autor dodá ty nejzákladnější lidské emoce, zmocněné ještě takovou tou zvláštní východně-orientální zasněností a nostalgií, zkrátka něčím, čemu v Rusku říkají "pečál". Těch emocí tam už na mě asi bylo trochu moc a rozmýšlel jsem se, zda využiju povídkového charakteru knihy a proložím to něčím jiným, ale nakonec jsem to neudělal a nechal si na sebe celý ten kýbl pocitů vylít. Rád jsem si přečetl něco jiného, než co obvykle čtu a dávám 80%.
Tahle kniha byla jiná, než autorovy předchozí! Skládá se vlastně ze zdánlivě nesouvisejících střípků a odhaluje různé životní osudy lidí, kteří se v určitém okamžiku svého života střetli. To střetnutí bylo někdy zdánlivé, někdy silné, někdy k němu došlo moc pozdě, někdy moc brzo. Autor svou krásným způsobem vyprávění ve mě vzbudil zase tisíc a jeden pocitů. Na čtení jsem se vyloženě těšila, ne pro to, že by autor tahal za nitky a tlačil na pilu zvratů a překvapení, ale na to, jak jsem se u čtení cítila. Mistrovsky vykreslené rodinné vazby, vztahy mezi partnery, sourozenci nebo rodiči a dětmi na pozadí orientálního a trochu záhadně magického pozadí!
Když už na třetí straně brečíte, víte, že to bude nářez. A taky byl. Přesto mi tahle kniha tak úplně nedala to, co jsem od ní očekávala - asi díky zavádějící anotaci. Protože tohle není kniha o sourozenecké lásce. Není to příběh Abdulláha a Parí. Tohle je příběh mnoha tváří lásky. Takový kaleidoskop osudů, které se různě přeskupují, vytvářejí zajímavé obrazce a pak zase mizí, aniž byste se dozvěděli to, po čem prahnete...
A tak namísto odpovědí, které jsem očekávala, mi zůstalo spoustu nezodpovězených otázek. Jako by příběh neskončil. Jako by dál trval. Příběh utkaný z tenkých, neviditelných vláken, které dokáže narušit jediné fouknutí větru...
Bylo to zajímavé, bylo to bolavé. Bylo to kruté. A hory mi neodpověděly a asi nikdy neodpoví. I tak to ale bylo - krásné...
A ta obálka je nádherná. Abdulláh, sám s trýznivými vzpomínkami, a Parí, běžící za něčím, co jí v životě chybí...
Proč?
Posloucháno jako audiokniha. Malinko mě mátly časové skoky, i když jsou pro děj pochopitelné. Krásně jsem si u poslouchání odpočinula a přenesla se do jiných končin světa.
Začátek a konec knihy se mi velmi líbil, na konci mi dokonce i nějaká ta kniha ukápla, ale ten děj uprosřed se mi nějak moc táhl a úplně mě nezaujal. Celkově to bude asi kniha, která mi upadne v zapomění. Každopádně jsem rada, ze jsem četla knihu, na jejímž pozadí se odehrávají dějiny Afghánistánu.
Zhruba do polovice ma príbeh uchvacoval ale potom sa to nadšenie niekam stratilo, nejak som sa odosobnila a asi som čakala iný koniec, hoci tento niežeby nebol dojemný. Preto za 3,5-4*, inak dej ubiehal fajn, štýl písania mi vyhovoval, no nečakala som toľko dejových liniek. Niektoré boli rozťahané a niektoré mohli byť viac rozťahanejšie.
Druhá kniha od autora, moc se mi líbí jeho styl vypravování i prostředí, kam děje zasazuje.
Hodnotím mezi 4*-4,5* a to hlavně proto, že se knížka opravdu hezky četla.. ale několik dějových linek mi však přišlo úplně zbytečných (nebo mohly být alespoň zkráceny či jen naznačeny), některé se prolínají spolu více, některé méně.. opravdu bych více ocenila, kdyby osudu Abdulláha, Parí a Nábího byla věnována celá kniha, takhle jsem vlastně značnou část knihy čekala, kdy se k těmto postavám znovu pořádně vrátíme.. trochu mě mrzelo, že po té nešťastné události s malou Parí jsem se o pocitech například jejího otce nic moc nedozvěděla..stejně tak příběh (a mládí) jejího bratra mohly být víc rozvětvený, .. taky mě bavilo povídání o Idrísovi a Roši, tam jsem čekala nějaké větší rozuzlení.. :) Konec nebyl úplně podle mých představ, ale zas dal knize jiný rozměr :)
Tahle kniha pro mě byla zklamáním. Lovec draků od stejného autora byla nádherná kniha plná emocí, které mě drtily každou kapitolu. Tady je nám slibován příběh Abdulláha a Parí, sourozenců, které rozdělil osud. Ale přitom o nich to vůbec není, je to o lidech, kteří do jejich života nějak zasáhli. Hodně mě nadchl začátek knihy, kde se vypráví krásný kouzelný příběh. Ale zbytek knihy byl pro mě hrozně zmatený, bylo tam příliš mnoho postav a ztrácela jsem se v ději. Do čtení jsem se hodně nutila a vlastně jsem četla o lidech, kteří mi do příběhu vůbec nezapadali, nepamatovala jsem si souvislosti...Kniha se sice četla hezky, ale vůbec nic mě na ní neupoutalo.
Kniha mě bohužel zklamala. Od začátku jsem měla vysoká očekávání, protože jsem četla Lovce i Tisíce planoucích sluncí, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. První polovina knihy byla výborná, měla spád, zápletku, pěkně vykreslené postavy, ale potom průšvih. Přeskočilo se v čase a v ději, objevily se naprosto nové postavy - jak souvisí s příběhem je sděleno samozřejmě až na samotném konci obsáhlé kapitoly. Takže jednu celou část jsem přečetla vysloveně s nechutí, protože jsem nevěděla, o kom čtu, jak zapadá do děje, co tam vlastně dělá... odložila jsem knihu na nějaký čas a potom jsem ji už vlastně jen prolistovala do konce, kde se zmiňuje další spousta jmen, míst, příbuzenských vazeb... za mě prostě zklamání.
Další důvod je možná ten, že u Lovce i Tisíce planoucích sluncí i přes všechna životní úskalí byla nějaká pozivita jako láska a přátelství. Tady to byla jedna velká tragédie, smrt, odloučení, stesk a křivdy.
A hory odpověděly není jeden ucelený příběh, ale celá mozaika bolestných lidských příběhů, do kterých zasáhl Afghánistán. Khaled Hosseini využil svou rodnou zemi poznamenanou válkou a chudobou, aby otevřel otázky o rodině, volbě a různých formách lásky a obětavosti. Jeho postavy jsou přitom opět dokonalé, vymyšlené do posledního puntíku, uvěřitelné a přirozené.
Mám ráda příběhy, kde se střídají dějové i místopisné linky, které se postupně proplétají a začnou se spojovat. Stejně jako osudy lidí. Po přečtení mi tedy několikero odbočení přišlo ne zbytečné, ale nedotažené nebo ne úplně vysvětlené.
Přesto moc pěkné čtení.
" Ale někdy, až poté, co život prožijete, zjistíte, že nějaký smysl měl, pravděpodobně takový, jaký by vás nikdy nenapadl.
Většina lidí to má obráceně. Myslí si, že žijí podle toho, co chtějí. Ale vlastně je vede to, čeho se bojí. To, co nechtějí. "
Třetí kniha od tohoto autora a opět krásný čtenářský zážitek. Příběh Abdulláha a Parí mě zavál nejen do autorovy domoviny Afghánistánu, ale i do Paříže, Londýna, Řecka a Ameriky. Jak se příběh rozvíjí, nabaluje na sebe mnoho příběhů lidí, které na své životní pouti Parí a Abdulláh potkali. A tak jako tomu bývá, některé postavy změnily směr jejich životů a některým z nich je zase změnili hrdinové příběhu. A nebýt těchto postav, osudy Abdulláha a Parí už by se nikdy nespojily. Vlastně je to podobné vyprávění o životě, kterému naslouchal malý Abdulláh od svého otce, jenom je méně pohádkové a více opravdové...
Poslouchala jsem audioknihu, načtenou R. Volfovou. Bez nějakých zvláštních efektů, dramatické hudby, jen "prosté" čtení - ale bylo to nádherné!
Příběh je posmutnělý, ale citlivý a dobře napsaný.
Knihu mám doma už několik let, ale pořád jsem ji odkládala na později a nějak se mi do ní nechtělo. Teď jsem se k ní konečně dostala a opravdu mě překvapila. Je to nádherný příběh.
To je síla. Hned od první stránky, pak je z textu cítit jen smutek, bezmoc, beznaděj a ta strašná chudoba, která determinuje životy zúčastněných, pro které by možná bylo lepší umřít.
A hory odpověděly je krásná knížka, ve které vlastně nejde o nic a zároveň o všechno. Není to detektivka, kriminálka, thriller, horor ani románek. Knížka je prostě příběh ze života, propletený skrz několik generací napříč kontinenty. A ti lidé prostě jenom žijí své životy, jak jim to přijde nejlepší, jak nejlépe umí. Všechna jejich drobná rozhodnutí, mají důsledky a mohou a mění životy dalších lidí, což se samozřejmě děje dnes a denně, ale my ty důsledky občas nevidíme nebo nechceme vidět a tady je to všechno hezky popsané. Příběh začíná v roce 1950 v Afghánistánu a postupně plyne až do roku 2010 skrz Francii, Řecko, Ameriku i Anglii.
Knížka je o poutech mezi lidmi. O jejich přetrhání, posílení, zahrabání, zabití. O předsudcích a nálepkách, o médiích, o lékařích a možnostech moderní doby, o moci peněz, o vlastenectví a o síle slov. A člověk si díky ní uspořádá své vnitřní hodnoty, které, aspoň v mém případě, mají občas tendenci zabíhat do nevděčného stěžování. Žijeme v obrovském konzumním nadbytku a tato kniha nám to připomene.
Ze začátku jsem byla nadšená. Později mi některé části přišly nepřirozeně našroubované k původní lince. Přesto Hosseini umí psát tak, že vás to strhne a nepustí.
Štítky knihy
Afghánistán homosexualita 20. století islám muslimové sourozenci rozhlasové zpracování adoptované děti LGBT, queer, LGBT+ afghánská literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Kniha A hory odpověděly je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 1 999x |
| Čtenářské výzvě | 186x |
| Doporučených | 173x |
| Knihotéce | 517x |
| Chystám se číst | 593x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 11x |
Knihy tohoto autora se mi moc líbí, též se k nim ráda vracím. Přibližují nám zcela vzdálený a odlišný svět. A je možné, že v důsledku současného dění v Afghánistánu se jeho čtenost ještě zvýší. Právem. Tuto knihu jsem četla již před pár lety - a nedávno jsem se k ní vrátila v podobě audioknihy. Mísí se zde osudy několika postav - a kdo by čekal jen dojemné příběhy o lásce, toho kniha zklame. Na pozadí moderních dějin této země se odvíjejí dramatické i všední osudy několika postav. Autor nabíjí nejen silné příběhy - ukazuje různé podoby lásky, ale i přátelství. Navíc zde nenajdeme pouze příběh o odloučení Abdullaha a Pari. Nebyla by to totiž literatura orientální, kdyby se zde aspoň neobjevil příběh, jako vystřižený z pohádek Tisíce a jedné noci. Právě touto rozvětveností a širokým záběrem jde o zajímavou a originální knihu. Každý si vybere, každého osloví něco jiného. Zdánlivě nesouvislé mišmaš střípků nakonec složí krásně vybarvenou mozaiku.