A co?
František Halas
Halasův posmrtně vydaný soubor, do něhož je zařazeno pouze čtrnáct básní, vznikal pravděpodobně v letech 1945-1949. Celá sbírka pak byla komponována autorovou charakteristickou tvůrčí metodou, v níž jednotlivé verše jsou složeny jako montáž určitých slov, citací a výroků, zároveň se však formálně i významově odlišují. Pro Halase se dále stává jedním ze základních jazykových prostředků oxymóron, jenž mu umožňuje zvýšit vnitřní napětí textů i poukázat na tehdejší dobové souvislosti a rozpory. Neboť básník Halas si již plně uvědomuje, jak drasticky se mění vzhledem k nástupu nového režimu vztah člověka ke svobodě i k umění a zcela nekompromisně ho odmítá: "Nechci být masem vzduchu okolo / jak se to líbí jim / nechci být kůlem vyhlášek / veřejným míněním / nechci být nápovědou co polyká jen prach / těch jejich komedií / hraných na márách".... celý text
Přidat komentář
Sbírečka čtrnácti básní - ale ta síla v nich! "Proti přitažlivosti zemské / do výšky volím pád .... a levou chci jen psát / tygra i s beránkem..." a potom ten závěr: "Chci být i kýmsi čten / a pochválen / na světlou památku / až svedu / sám sebe psát / vytržen z Poesie // nešťastně šťasten" (b. A co básník)
Poslední básníkova sbírka, jejíhož vydání se nedožil, ale dožili jsme se my... jaké štěstí!
Jak současný je tenhle Halas, který tolik let vyvolával nenávist režimníků - jak by ne:
"Nechci být masem vzduchu okolo / jak se to líbí jim / nechci být kůlem vyhlášek / veřejným míněním..."
Nelíbilo by se to ani dnes, kdyby ovšem někdo z těch, co vyhlášky vylepuje na "kůly", četl i něco jiného, než "své" paragrafy...
Doporučuji všem milovníkům poezie=poesie!
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já se tam vrátím... |
| 1958 |  Torso naděje |
| 1948 | Kohout plaší smrt |
| 1946 | Staré ženy |
| 1997 | Před usnutím |
Kniha A co? je v
| Přečtených | 98x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Moje nejoblíbenější sbírka. Sice nám na výšce říkali, že mu nikdo nerozumí, a že jediný kdo mu kdy rozuměl byl Ludvík Kundera, ale já mám pocit, že mu rozumím. Mé interpretace nejsou teda vždy učebnicové, ale myslím, že jde hlavně o ten pocit, který to ve vás zanechá.