40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2909
643
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Další kniha pro všechny, kteří rádi cestují a poznávají. Přes občasnou monotónnost je to kniha poučná, veselá (někdy dost drsně), bortící mnohé předsudky a přinášející optimismus v pohledu na člověka jako lidský druh. Kolik dalších má odvahu k takovéto výpravě? Já tedy ne, i když cestuji a poznávám strašně rád a země, které Ladislav prošel, jsem navštívil a povrchně prozkoumal také. Třeba se někde potkáme, za dva dny vyrážím po trase Krakov, Stockholm, Londýn, Barcelona. Ale s mnohem menším batohem, místo pěšky s Ryanairem, jídlo si budu muset kupovat sám a do cizích domovů se podívám jen s pomocí Airbnb.
80 % (996 čtenářů vygenerovalo aktuální průměr 89 %)
Knížka je velmi humorného rázu, i když věřím, že ne vždy muselo být autorovi do smíchu. Na různé témata jsou v knížce i zábavné poučení formou obrázků. Už od popisu samotného autora, jsem se velmi bavila. Je skvělé že někdo píše o svých zážitcích, kontaktem s cizími lidmi a ne jen o tom co vlastně dokázal. Věřím, že se jednou opět ke knížce vrátím :)
Vážně super. Jedna z mála knížek, které jsem poslouchala - jelikož jsem byla po operaci očí a nemohla jsem číst ani sledovat TV. Musím říct že to, že knihu namluvil sám autor je snad ještě lepší, než ji číst, jelikož přesně víte, co chce básník říci. Pokud budu někdy opět indisponována, určitě si poslechnu i další knihy které si Ládík sám namluvil.
Na této knize je jasně vidět, že se jedná o autorovu prvotinu. Je to sice zábavné stejně jako jeho další knihy, avšak styl psaní mi zde nesedí tak dobře jako v knihách následujících. Rozvláčné tempo střídají velice zajímavé pasáže, avšak kniha jako celek působí velmi nevyváženě. Tím rozhodně nechci říci, že by se jednalo o knihu nekvalitní, to určitě ne. Jako oddychová četba Vás totiž kniha pravděpodobně neurazí, ale narozdíl od ostatních knih Ladislava Zibury ani nenadchne. Navíc pokud jste navštívili jeho přednášku 40 dní pěšky do Jeruzaléma, tak v knize nenajdete takřka žádné nové informace jdoucí nad rámec přednášky, tudíž i z tohoto pohledu mě kniha nebavila tak moc jako další Ziburovy cestopisy. Avšak jak jsem již říkal, jako oddechové čtení to rozhodně nebyla špatná kniha, čemuž odpovídá i mé průměrné hodnocení.
Prince Ládíka ráda sleduji na Facebooku i Instagramu, proto jsem se na jeho knížku velmi těšila. Ale číst jeho krátké příspěvky na sociální sítě cca dvakrát denně je trochu něco jiného, než číst celou knihu. On je ten humor totiž tak specifický, že jsem se ho vždy rychle přejedla a najednou jsem vždy byla scopná přečíst cca tři kapitoly. Ale ono je to vlastně dobře. Přestože kniha je na první pohled lehounká a naprosto nenáročná, donutila mě se trochu zamyslet, ať už o náboženství nebo třeba o životních prioritách. Milé je doplnění o krátké komiksy. Autor má můj velký obdiv a již teď se těším na jeho další knihy. Sama cestopisy obvykle nečtu, ale tuhle knihu doporučuji naprosto všem.
kniha se četla dobře, autor opět (dříve jsem četla ‘Gruzii’) bourá mnoho stereotypních představ o navštívených zemích a jejich obyvatelích.
Díky knize jsem se dozvěděla něco nového o jiné kultuře a na některé věci i změnila názor. Své pozitivum má kniha také v tom, jak je vtipně psaná. Byly i pasáže, kdy jsem se do čtení musela trochu nutit, ale těch opravdu moc nebylo. Takže knihu určitě doporučím dál :)
Bavila jsem se, dozvěděla jsem se něco o jiných kulturách a ráda jsem se do ní začetla při cestování do práce. Určtitě stojí za přečtení. Jen mi sem tam vadila občasná autorova arogance.
Přiznejme si to - tamní oblast rozhodně zajímavá je, ale v podstatě ona samotná cesta pěšky není příliš záživná. Zibura jde a jde a jde, nepříliš překvapivě ho bolí nohy, sem tam zamudruje, občas si postěžuje a často se setká se zajímavými existencemi. :)
Nicméně i tak se kniha čte velmi dobře, opět to zachraňuje princ Ládik svými hláškami a ostrovtipem. Knihu a vlastně celý "humbuk" kolem jeho děl táhne spíš autorovo charisma, výřečnost a smysl pro humor, než že by to samo o sobě byl takový literární poklad.
Spíš než jako cestopis to beru jako velmi zábavnou záležitost, při čtení máte pocit, že jste s kámošem na pivu a vtipně vám vypráví o tom, jak mu hráblo a rozhodl se projít 1400 km kdesi mezi Izraelem a Tureckem.
I tak - zábavné a čtivé, doporučuji.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první knihu četla Gruzii a Arménii, měla jsem poměrně velká očekávání, když jsem se vrátila k tomuto prvnímu povídání. Opět jsem byla svědkem skvělého humoru, vyprávění, ale tak nějak mi tam chyběla šťáva a drive
Ladislavův smysl pro humor i dobrodružství se mi moc líbil. Chvilkami se četba trošku táhla, stejně jako princi Ládíkovi jeho cesta, ale celkový dojem to nezkazilo. Určitě se za čas ráda pustím do dalšího autorova cestopisu ;-)
Úvod knihy mě moc bavil. Byl velice vtipně popsán. Ovšem s růstem dnů a kilometrů mě kniha bavila stále méně. Ale celkově musím hodnotit velmi kladně. Cestopisy nečtu a tento byl rozhodně dobrým začátkem.
Čajovú púť po Turecku a Izraeli s konečnou stanicou Jeruzalem som si začala celkom užívať, ale ku koncu mi už prišla trochu fádna a monotónna.
Obdivujem podobných dobrodruhov a cestovateľov schopných absolvovať dobrodružné výpravy do cudzích krajín, pri ktorých sa vzdávajú akéhokoľvek komfortu odhodlaných ísť za svojim cieľom.
Cieľ alebo zmysel ich cesty môže byť rôzny od spoznávania kultúry a spôsobu života v cudzích krajinách, ich historických pamiatok, architektúri, kuchyne, fauny a flóry alebo idú za meditáciou a cez útrapy spojené s takouto výpravou hľadajú svoje "druhé ja".
U Ladislava som takýto hlbší cieľ alebo zmysel jeho cesty nezaregistrovala, a možno preto mi tento cestopis prišiel trochu povrchný.
Putovanie opísoval s nadhľadom a humorom, ktorý z môjho hľadiska používal aj tam, kde to už nebolo vhodné. Celkom mi bolo trápne, keď vojákom na hranici ani nevedel vysvetliť, prečo vlastne ide do Svätej zeme...
Nakoniec som sa dozvedela, že najviac ho prekvapila pohostinnosť miestnych obyvateľov pochádzajúcich z rôznych náboženských vrstiev, čo pre mňa osobne bolo málo. V závere som nepocítila tú pravú eufóriu a chýbali mi tam živšie opisy žážitkov, emócii alebo prostredia.
Mladý princ Ládík putuje, dělá divné věci, bojí se nemocí a chválí si, že v Turecku ho přívětiví lidé napájí pouze čajem - domnívá se totiž, že nápoj s větším množstvím alkoholu by nemusel přežít. Oproti následujícím cestopisům začíná každá kapitola krátkým textem k zamyšlení, v dalších dvou knížkách je ale Ládík zkušenější, nešikovnější a pije víc alkoholu.
Nebolo to zlé, keď uvážim, že mal len 22 rokov, keď sa vydal na túto púť. Klobúk dole za odvahu. Inak som sa veľa nedozvedela, v podstate sa to opakuje stále dookola - ide, bolia ho nohy, občas okomentuje okolie, stretne niekoho , kto mu da najesť, napiť, nechá ho niekde prespať, sem tam povie aj niečo konkrétne o čom sa bavil s ľuďmi, ale väčšinou tie rozhovory asi boli o ničom, lebo to len okomentoval zhruba takto: " pili sme čaj a rozprávali sme sa". Ale mal aj vtipné postrehy, a tým vyvažoval pre čitateľa vcelku nezáživnú cestu. A áno, ako tu už bolo mnohokrát spomínané, posolstvo knihy sa nieslo v duchu : Ľudia sú všade na svete dobrí a pomôžu Vám." Moje kritické ja sa však celú dobu pýtalo, či by sa tí istí ľudia chovali tak úžasne aj ku mne, ak by som išla na rovnakú púť. Hm?
Překvapilo mne, že se mi cestopis líbil. Doposud jsem nic takového nečetla. Kupředu mě poháněl Ziburův smysl pro humor a motivace dojít dál. V konečném důsledku jsem četla vlastně velice napínavou detektivku i když... s předem šťastným koncem (logika).
Nicméně na další knihy se těším a pokud bude mít Zibura poblíž přednášku, rozhodně na ni zajdu.
Musím se přiznat ,že cestopisy moc nečtu ,ale po téhle knize, se budu více snažit pokouknout po tomhle žánru. Kniha mě mile překvapila. Veselé a milé příhody nabudí tu pravou pohodovou atmosféru a čtenář se něco i přiučí. Moc se mi líbili i veselé ilustrace. Už se těším na další autorovu knihu.
Princi Ládíkovi děkuji to,že chodí po světě a píše knihy. Tahle mi ke všemu moc pomohla v krušných chvílích v nemocnici. Jeho přednášky taky stojí za to a výbuchy smíchu jsou zaručeny,stejně jako u jeho knih.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma je v
| Právě čtených | 89x |
| Přečtených | 4 185x |
| Čtenářské výzvě | 1 616x |
| Doporučených | 220x |
| Knihotéce | 849x |
| Chystám se číst | 649x |
| Chci si koupit | 157x |
| dalších seznamech | 20x |
Láďa má časy účasti A-Z kvízu dávno za sebou. Teď přichází časy, kdy on sám bude hádankou v soutěži. Jednoduše, Princ Ládík si mně dávno získal tím, že mezi mladými (rozuměj mými vrstevníky) vyčnívá svým neskutečným vtipem, nadsázkou a rozhodnutími, které většina adolescentů zpoza svých telefonů sotva někdy pokoří.
40 dní pěšky do Jeruzaléma bych, jakožto vedrem trpící zvíře už při 25 stupňích, těžko mohl jít. I na pár dní letadlem tam a zpátky by to byla pro můj organismus psina. Přesto mně ten kluk blonďatej nabádá k tomu, co píše na posledních stránkách - "To neznamená, že si teď máte balit krosnu." No, minimálně se projdu někam na konec města nebo do lesa, to snad přežiju.
Verdikt - pěkný počtení a už se těším na další knížku!
K plnému hodnocení chybí moje podezíravost, jestli on si to Ladislav v mnoha ohledech moc nepřibarvil... Prostě je neskutečný, jak ho u každých dvěří zvou lidi na čaj, jídlo a nocleh. No, kdo ví, možná se o tom budu muset jednou vážně sám přesvědčit! :-)