40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2910
643
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Z nějakého důvodu (možná protože je Zibura tak oblíbený a já přeci nepojedu na mainstreamové vlně) jsem jeho knihy dlouhou dobu přehlížela. A že na mě vyskakovaly dost často... Nakonec jsem ale dala šanci audioverzi a jediné čeho lituji je, že jsem to neudělala dřív. Pravda, o pamětihodnostech Turecka a Izraele se toho moc nedozvíte. Ale o životě obyčejných lidí v těchto oblastech naopak spoustu. "Zibi" zároveň dokáže i ty nejobyčejnější či nejotravnější situace na cestě podat tak, že má člověk chuť hodit si krosnu na záda a jít.
Kniha je plna zazitku, ktere clovek doma jen tak nezazije. Dovede cloveka dovest na mista, kde nikdy nebyl. Vypravi se svizne a velice vtipne. Ke konci ale trosku ztraci dech.. Jako oddechovka je tato kniha skvela.
Ke knihám Ladislava Zibury nepřistupuji jako k cestopisům, ale spíše jako k reportážím z cest. A z tohoto úhlu pohledu mě to náramně baví. Kniha sice neposkytuje objektivní informace o nejvýznamnějších památkách nebo historii, na druhou stranu popisuje spoustu neplánovaných příhod, setkání i fuck-upů z cest, která vyvolávají úsměv na tváři
Jako prvotina to není špatné, ale Láďovi další počiny jsou kvalitnější a určitě zábavnější.Což ale neznamená, že by kniha byla nudná. Rozhodně jsem se bavil, ale byla místa, kdy mě kvůli nezáživnosti vyprávění mysl odnášela pryč. V audio verzi (celkem obstojně nadabované samotným autorem) některé hudební podkresy nebyly příliš vhodné a ve finále až otravné, stejně tak zbytečný jingle pro každou audioilustraci a infobox - tyto vsuvky mohly být daleko více zakomponovány do jednotlivých kapitol bez těžkopádného uvedení.
Audiokniha načtená samotným autorem. Rozhodně pobavilo a chvílemi se mi chtělo vyrazit pěšky taky někam do neznáma bez mapy a bez přípravy. Ale chtít a udelat to je veliký rozdíl. A o tom je tato zábavná knížka.
Do téhle knihy (v audio podobě) jsem se pouštěla prakticky bez očekávání. Potkala jsem jen doporučení, že by se mohla líbit i lidem, kteří cestopisy normálně nečtou. Což mě zaujalo, jelikož si nevzpomínám, že bych někdy nějaký cestopis četla...
Byla jsem mile překvapena, jak moc se mi vyprávění o pouti líbilo. Bylo zajímavé, vtipné a nad některými myšlenkami jsem se pozastavila a zamyslela.
Vyrazit na pouť mě sice neláká, ale číst si o dalších ano :)
Na začátku knihy jsem byl docela v rozpacích, říkal jsem si, že to asi nebude čtení dle mých představ. Jenže jak dny v knize ubíhaly, tak se začal můj názor měnit. Je to velice povedený cestopis a rozhodně budu ve čtení knih autora pokračovat.
Jedná se o opravdu úžasně napsaný cestopis. Je tak skvěle napsaný, že si připadáte, jako byste právě na popisovaných místech byli spolu s autorem. Kvůli této knize jsem šla spát až nad ránem a nelituji! Úžasný zážitek. Dokonce jsem se několikrát zasmála. Autor si cestu do Jeruzaléma prošel za 40 dní a já jsem tuto knihu přečetla za jeden den.:D
První přečtená kniha od pana Zibury a určitě ne poslední :) Velmi se mi líbil styl psaní, kdy se opravdu nejedná jen o suché konstatování faktů, ale především o zábavnou formu popisu jeho putování (samozřejmě se tam ale dozvíme i spoustu informací a zajímavostí o krajích, kterými procházel). Především jsem ale celou knihu obdivovala jeho odvahu, sílu ducha a houževnatost, které byly jeho mnohdy jedinými společníky :)
Skvělý cestopis mladého Ladislava Zibury o jeho putování vyprahlou krajinou Turecka a Izraele. 40 dní pěšky, bez mapy a orientačního smyslu, zato s humorem a neochvějnou vírou v lidstvo. Moc příjemné čtení, pobavila jsem se a něco nového i dozvěděla.
*O pouti bez cukrové vaty
*Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty
Perfektní cestopis na prázdniny! Opět milé a humorné vyprávění s řadou překvapivých událostí.
AUDIO
Opět je to vtipné a příjemné vyprávění o Ziburově cestě přes Turecko až do Jeruzaléma, kdy ho zajímají především lidé, jejich chování a jejich zvyklosti, ale nabídne nám i pár zajímavostí v zemích, kterými prochází nebo projíždí stopem. 1400 km je opravdu dost. Nepočítejte, že je to cestopis, je to spíš cestovní deník psaný s osvěžujícím humorem a se zajímavými historkami.
Dostal jsem toulavou náladu, a tak jsem si řekl, že cestopis by přišel vhod. Dlouho jsem slýchal o Princi Ládíkovi, a jelikož i grafická stránka jeho knížek mi přišla stejně sympatická, jako onen samozvaný aristokrat, zvolil jsem přístup na Marii Antoinettu, a šel do toho po hlavě.
Technická stránka věci lahodila mému oku stejně, jako pevná vazba a papír mým dlaňovým čidlům, a ten obsah...
... ten to celé pokazil rychlostí erotického vtipu, podaného na sezení impotentů.
Princ jde, bolí ho nohy, ošetřuje puchýře, řeší, ke komu se vetře na přespání, kde si dá čaj zadarmo, poplácá se po zádech, kolik ušetřil – a pak znova. A znova. O Turecku jsem se toho dozvěděl tolik, kolik z Blesku o kvantové mechanice. Např. v kouzelném Istanbulu jsem byl (asi rok před Láďou), a jeho zdejší Ládíkův popis je... zoufalý, dost zoufalý.
Navíc celou dobu jsem měl střídavě pocit, že a) tou zemí jedu v uzavřeném tunelu, který nepřipouští moc pohledu na okolní krásy, nebo b) jsem ve vedoucím pelotonu Tour de Vtěrka.
Jelikož jsem dočetl pouze do poloviny, a dál jen prolistoval, nemám právo udělit hvězdy, nicméně přes tři imaginární se to u mne nedostane (z toho 2 za ilustrace a 1 za vtip). Kvůli pěkné grafice ještě v budoucnu zkusím ty buddhisty a komunisty, snad to bude lepší než tohle.
A doporučení na závěr – kdo chce hodnotné (a čtivé) české cestopisy, tedy i s popisy okolí, zvyků a historie, může vyzkoušet pány Stingla nebo H+Z. Kdo chce ještě navíc nějakou tu „přidanou atraktivitu“, pak doporučuju Miroslava Náplavu, který sice píše ADHD stylem, ale jeho cesty jsou zajímavé.
Já jsem ohromně zklamaná. Od tak skvěle hodnoceného cestopisu bych očekávala, že mi něco dá. Dozvím se zajímavosti o kultuře a zemi, památkách, krajině. To je podle mě hlavní smysl cestopisu. Ovšem tato kniha nepřinesla absolutně nic hodnotného. Každý den/kapitola jak přes kopírák. Vzbudím se, najdu kavárnu, dám si čaj, dobiju čtečku, dám se s někým do řeči, ujdu několik kilometrů, stmívá se, seznámím se s někým, kdo mě pozve na večeři, přespím u nich/ukotvím někde hamaku, spím. A zas a zas.. Oooobrovsky tam chyběly popisy reálií či krajiny. Kniha naprosto bez hodnoty.
Vadilo mi taky, že často o sobě mluvil ve 3. osobě.
NIcméně, 2 hvězdy za vtip. I přes plytký příběh zde byla spousta vtipných hlášek, které mě bavily.
Povedená prvotina. Trochu netypický poutník. Je poznat, že to nebyla jeho první cesta. Více se mi líbila část v Turecku. Není to průvodce po cizích zemích, ale poutníkův deník, hodně o lidech a o sobě.
Daura má pravdu v tom, že kniha je dost nadhodnocená. Je to jen průměrné až nudné čtení. Jiní cestovatelé dokáží psát většinou zajímavěji. Ovšem platit hostitelům, když tě pozvou, je nevkus a urážka. Chápu proto Ziburu, že to nedělá. Oni i chudí lidé mají svou hrdost a je tam také jiná mentalita a postoj k životu a pořád tam ještě platí „Host do domu, bůh do domu”.
Promiňte mi to všichni, ale kniha je umělá, nad každou větou Ládík příliš přemýšlí... Nic moc se nedozvíme, nevíme, jak Ládík udržuje na cestách hygienu, kam kadí, jak se kam dá nebo nedá dostat... Od cestopisu si představuji zjišťovat, jak to kde chodí a jak bych to asi dala já. Chci poznávat lidi a jejich kultury. Tato (i jiné jeho knihy) je jenom sebestřední vyprávění bez informační hodnoty. Navíc mi fakt Ládík nesedí lidsky, vadí mi, jak nedá penízky lidem, kteří ho s dobrým srdcem ubytují, jinak mu pomůžou nebo vidí někde chudé lidi prosící o pomoc atd. Jiní cestovatelé s tím potíž nemají. Hold, někdo pro někoho něco udělá, jiný zas ne. Takový je Ládík.
Myslím si, že existuje mnoho cestovatelů, kteří píšou svoje knihy s otevřeným srdcem a očima, navíc také s humorem. Osobně nechápu, že se Ládík takhle vyexponoval. Vidím to jako nafouklou marketingovou bublinu.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma je v
| Právě čtených | 89x |
| Přečtených | 4 186x |
| Čtenářské výzvě | 1 616x |
| Doporučených | 220x |
| Knihotéce | 849x |
| Chystám se číst | 649x |
| Chci si koupit | 157x |
| dalších seznamech | 20x |
Vtipně popsané putování. Bavilo mě to hodně.