31 songů
Nick Hornby
Nick Hornby píše o 31 písních – většinu z nich miluje, některé kdysi miloval a všechny jsou pro něho důležité –, z nichž první je „Your Love Is The Place Where I Come From“ od Teenage Fanclub a poslední „Pissing in a River“ od Patti Smith. Výběr zahrnuje interprety tak odlišné jako Van Morrisona a Nelly Furtado a písně tak různorodé jako „Thunder Road“ a „Puff the Magic Dragon“ (reggae). Kromě jiného Hornby uvažuje o kytarových sólech, o zpěvácích, jimž hvízdá mezi zuby, a o onom druhu hudby, který uslyšíte, když se vypravíte na nákup. ... celý text
Přidat komentář
Povinná četba pro všechny Hornbyho fanoušky. Tak jsem k tomu taky přistupoval. Zpočátku jsem si vždy poslechl písničku a přečetl příslušnou kapitolu. Zjistil jsem ale, že se s mým oblíbencem Hornbym celkem rozcházíme ve vkusu, tak jsem pak už četl jen knihu bez poslechu. Celkově je to jedna ze slabších Hornbyho knih, ale prosím, když ji potřeboval napsat, nechť. Mě nejvíc zaujaly kapitoly věnované Nelly Furtado a Hornbyho autistickému synovi.
Z 31 songů mě oslovila jediná Nelly Furtado.Jinak jsem byl "out".Ale místy píše autor nejenom o písních a je to čtení zábavné.50%.
Kolikrát jsem jen měl tuhle levnou knihu (v Levnách knihách) v ruce, pročetl si ji, ale nikdy ji nekoupil.
Přijde mi jen jako osobní vyznání a zážitky člověka s hudbou, z nichž sestavil pořadí a ke každé skladbě napsal proč se mu líbí. U mě v knihovně by ležala jako jíné, nevracel bych se k ní, tak ať leží radějí v Levných knihách či v Antikvariátech.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Dlouhá cesta dolů |
| 2001 |  Fotbalová horečka |
| 2002 | Všechny moje lásky |
| 2002 | Jak být dobrý |
| 2004 | Jak na věc |
Kniha 31 songů je v
| Přečtených | 37x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 24x |
| Chystám se číst | 4x |
„Nicku, letos jsi ještě neudělal žádnou knížku! Co s tím uděláme?“
„Tak jo, já něco splácám.“
oni lidi si to koupí, když uvidí, od koho to je.
nejde jenom o to, že hudební vkus autora je mi na hony vzdálen, prostě britští hooligans a jejich subsvět mě nikdy nebral, radši bych se usadil u Muramakiho a utonul v jeho jazzové kolekci. v této slátanině se zrtácí i to, co je na Hornbym tak příjemné - hra se slovy a situacemi, smysl pro humor, radost ze psaní...