1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137474/bmid_1q84-kniha-1-a-2-V0i-137474.jpg
4
1386
232
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.... celý text
Přidat komentář
Plno čtenářů píše, že děj nedává žádný smysl, postavy jsou nudné, stejné příběhy jsou vyprávěny desetkrát. Nejraději by knihu přepsali, tak jako Tengo přepsal "Kukly ze vzduchu". Pak už by to ale nebyl 1Q84, který jen na tomhle prťavém českém webu je 100x v Doporučených knihách. Přečetl jsem za 2 dny.
"... Aomame znělo v hlavě jako zvuková kulisa zvonivé festivalové unisono pro dechy z Janáčkovi Sinfonietty. Dlaněmi kradmo hladí štíhlý pas Tamaki Ócuky. Ta se nejprve chichotala, ale její hihňání zakrátko utichlo. A její dech nabral docela jiný rytmus. Tahle hudba byla totiž původně zkomponovaná jako fanfára pro atletickou soutěž. Vítr něžně brázdí zelené pláně Země české. Ucítila, jak té druhé znenadání ztvrdly bradavky. A jejím vlastním se stalo totéž. Tympány kreslí spletitou hudební figuru."
Páni. V jednom odstavci popsat milostné hrátky dvou dívek a skladbu Leoše Janáčka, to umí jen Murakami.
V 10 letech si přečtete Dva divochy, kde se peníze vrátí "až budou na nebi dva Měsíce"....
a ve 37 zjistíte, že o tom někdo v Japonsku napsal hooodně tlustou knížku, která vás pohltí.
Asi dvě třetiny knihy jsou velmi napínavé a strhující, pak na můj vkus, až moc dopodrobna se autor zabývá pocity jednotlivých protagonistů a samotný děj hodně upozaďuje, dost jsem tím získal pocit že tak děj schválně natahuje, jako je v dnešní době móda natahovat úspěšné seriály, dost tomu nasvědčuje i nutnost koupit knihu třetí aby se člověk dověděl jak to dopadne. Každopádně ke konci se opět vrátila ona napínavost a konec byl velmi pěkný a dojemný takže celkově si dílo 4 hvězdičky určitě zaslouží.
Skvělý příběh, ale v určitých částech knihy jsem se musela vyloženě nutit do čtení.
Začátek velmi poutavý, postupně to upadá, ale i tak si kniha udržela mou stálou pozornost, závěr jaksi nedořešený (nebo mi něco uniklo). Autorův styl se mi moc líbí, je to v podstatě to jediné, co mě na jeho knihách baví. S jeho názory a myšlenkami vesměs nesouhlasím, nicméně ráda si Murakamiho kdykoliv přečtu díky jeho úžasnému rozhledu a perfektnímu vyprávění. Co se týče technických parametrů je to hrůza. Velmi nekvalitní papír a přebal, který se mi po pár dnech začal rozpadat. V textu je spousta gramatických chyb. Kupovala jsem knihu v povánoční slevě, ale ráda bych zaplatila plnou cenu, kdyby to stálo za to.
Suprová četba. Na rozdíl od Murakamiho povídek, mě tahle kniha chytla hned od první stránky. Velmi originální téma, nic podobného jsem ještě nečetl. Velmi zajímavé je propojení skutečnosti s nadpřirozenem. Dokonce bych uvěřil, že ty dva měsíce na obloze skutečně jsou. Líbí se mi, že Murakami se nebojí popisovat ani ty nejintimnější části běžného života. Běžně to nedělám, ale nemohl jsem se dočkat toho, jak to s Aomame a Tengem nakonec dopadne, neubránil jsem se předbíhání a listoval jsem knihou dozadu, zběžně pročítal další kapitoly. I když jsem pak zhruba věděl jak to asi dopadne a tyto už jednou čtené pasáže pak četl už podruhé, na skvělém dojmu z knihy to nic neubralo, právě naopak. Zajímavým oživením bylo vyjadřování Fukaeri. Docela by mě zajímalo, jak se takové chyby ve výslovnosti vyjadřují japonsky ve znacích. V době čtení knihy jsem zažil pár zvláštních věcí, které si doteď nedovedu vysvětlit, tak že by 2Q16? Hned jsem se vrhnul na knihu 3, abych ještě chvíli zůstal v tomto skutečném nadpřirozeném světě. Abych ale jen nechválil. Tolik gramatických chyb jsem ještě neviděl. Samozřejmě nemyslím Fukaeřin text. Koncovky, spojky, skloňování, prostě hrůza. Hold dnes se řeší jen množství a kvalita upadá, text si po sobě nikdo nepřečte. Nejsem odborník na tisk knih, ale řekl bych, že v dnešním světě všemožných technologií, by neměl být problém vytištěný text zkontrolovat a případně opravit, než jde do finálního tisku. Ve starých knihách na chyby narážím jen velmi zřídka. Na závěr poděkování kamarádce Petře, za dobrý tip na super četbu.
Číst 1Q84 je jako odmotávat klubko vlny: odmotáte kousek, od motání odejdete, pak se vrátíte a již jednou odmotaný kousek najdete zpátky na začátku klubka. Takže jej znovu odmotáte a přidáte něco navíc, pak zase odejdete... a najdete ho zase zamotaný na začátku. Takto to pokračuje až do konce klubka/knihy. Mimořádně náročné čtení, ve kterém jsem bohužel neshledala nic hlubšího (milostný příběh, ech??!) ani pozoruhodného.
Opravdu zvláštní knížka nevím přesně jak bych to vyjádřila,ale každopadně stala za přečtení.
Musí říct, že kniha mě dost minula. Styl je dobrý, na začátku jsem byl až nadšen, jak to krásně všechno autor popisuje, jakou to má atmosféru, ale postupně jsem nějak začal zjišťovat, že mi chybí nějaký jasný hybný motiv. Děj se odvaluje dopředu jen velmi zvolna a je tam skutečně až moc zcela "stojatých vod", kde jednoduše žádný příběh není. Pak se to nakonec nažene do fantasy, na druhou stranu extrému. Některé věci jsou zveličovány, dokolečka opakované. Trochu mi vadí i sexuální pasáže. V úvodu si je člověk vychutná, nejsem žádný purista, ale přijde mi, že jsou tam až zbytečně moc, pro příběh pak místy dysfunkční, až na hraně perverze. Jsou tam zajímavé myšlenky (v závěru o otci a místě na světě), některé pasáže i velmi dynamické a napínavé (masáž Lídra), pár dobrých myšlenek/"citátů". Ale domýšlet si děj na zbylých 600 stránkách odmítám.
Napadají mě samé duchaplné komentáře ve stylu - nevím, co jsem od této knihy čekala, ale tohle tedy ne. Jsem vděčná čtenářské výzvě, díky které jsem tuto knihu přečetla. Líbila se mi moc, plynula v příjemně pomalém tempu a nové skutečnosti se objevovaly jako by nic. Sci-fi neholduju, ale tady nevím, zda šlo v pravém slova smyslu o sci-fi, či spíše o metafory nebo odkazy na cosi mezi nebem a zemí. Každopádně výsledek pro mě byl velmi příjemný. Nevím, zda se ještě někdy podívám na noční oblohu, aniž bych na ní s obavou vyhlížela druhý měsíc... :)
Hold klasický Murakamiho milostný příběh ozvláštěný prvky sci-fi, což mě občas trochu rozčilovalo..
Stejně jako některé pasáže o Tengovi. Bylo to takové unylé, Tengo se furt v něčem babral, nikam se nehnal, nevěděl, jestli udělat to nebo ono. Kapitoly o Aomame měly větší šťávu, těšila jsem se na ně víc, mnohdy jsem měla chuť tu Tengovu část přeskočit :-D
Po čase se vrhnu i na tu třetí knihu, docela mě zajímá, kam se ještě příběh posune... Snad nebudu zklamaná.
Murakamiho spôsob vnímania a opisovania "reality" - vonkajšej i vnútornej - je mne osobne veľmi blízky, kniha sa mi teda čítala veľmi dobre. Vcelku obyčajný príbeh dokáže jedným ťahom zmeniť na mnohorozmernú bohatú spleť udalostí, prežívaní, myšlienok, lebo: "Věci nejsou takové, jaké se zdají být." Mne sa to páči.
Tuto knihu jsem si naprosto zamilovala, četla jsem ji jedním dechem, bavila mě. A pořád jsem čekala, kdy se Tengo a Aomame setkají a byla jsem velmi zklamaná, že se tak nestalo. Naštěstí jsem se pak dočkala (a nejen já) i pokračování.
Už nemám co napsat nového. Snad jen to, že je kniha velmi zajímavá, ale přesto jsem byla ráda, že ji mám za sebou.
Bohužel nemůžu nesouhlasit s výtkami, které tu na adresu téhle věci zazněly. Mám pochybnost, jestli jsem těch mnoho hodin s knihou 1Q84 nemohl strávit užitečněji. A mám velké dilema, zdali ještě přečíst třetí díl: je to sice "jenom" 450 stran, ale pokud se posté budu točit ve stejných kruzích, nestojí mi to za to. Na druhou stranu jsem se nedověděl asi po těch dosavadních osmi stech stranách, k čemu to mělo směřovat. A třeba se to teď dozvím... Nebo taky ne. V hlavě mi teď běží hlavní otázka: není ten Murakami náhodou trochu přeceňovaný? Není to takový japonský Coelho? A neprotínají se dokonce čtenáři obou těchto autorů? Mnoho by to vysvětlovalo.
Je to opravdu něco neuvěřitelného. Kdybych někdy měla možnost měla bych tolik otázek na Murakamiho tvorbu. Kde bere náměty. Chodí k němu snad taky nějací Little People? A proč to většinou končí tak smutně. Co jsem od něho četla a pamatuji si děj, tak mi přijde, že konce se nikdy nevyvedou pozitivně. Jak je možné, že si nedokáže pomoct a píše takové dlouhé knihy? Čtou se výborně ale prostě, co za tím je???
Četla jsem i kroniku ptáčka na klíček a ta mi přišla lepší. A co s tím. Je to jedno.
Doporučuji jak knihu, tak autora samotného.
Komentářů je tu mnoho, takže jenom stručně: Jsem zklamaná.
Než se na mě tento veleslavný román v knihovně dostal přečetla jsem od autora několikatero knih a zatím vede Kavka na pobřeží. Nicméně nemám přečteno Norské dřevo a to je také velmi doporučované.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha 1Q84: Kniha 1 a 2 je v
| Právě čtených | 80x |
| Přečtených | 1 980x |
| Čtenářské výzvě | 163x |
| Doporučených | 169x |
| Knihotéce | 618x |
| Chystám se číst | 830x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 19x |
Pro mě nevýslovné utrpení. Začátek knihy tak pěkně napínavě odsejpal, bavilo mě to. Ale najednou děj začal přecházet do fantasmagorií (a to já fantasy miluju!) a pro mě se stala naprosto nečtivou. Asi jediná kniha, kterou jsem kdy v životě nedočetla. Utrpení takové, že jsem v metru raději koukala z okýnka než do knihy. A vzhledem k tomu, že to byl můj první Murakami, zřejmě byl i poslední.